ECLI:CZ:NSS:2006:7.AZS.128.2006
sp. zn. 7 Azs 128/2006 - 52
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Elišky
Cihlářové a soudců JUDr. Radana Malíka, JUDr. Jaroslava Hubáčka, JUDr. Petra Příhody
a Mgr. Jana Passera v právní věci stěžovatele Ministerstva vnitra, se sídlem v Praze 7,
Nad Štolou 3, za účasti D. K., v řízení o kasační stížnosti proti rozsudku Krajského soudu
v Brně ze dne 29. 6. 2006, č. j. 36 Az 100/2005 - 26,
takto:
Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 29. 6. 2006, č. j. 36 Az 100/2005 – 26,
se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 29. 6. 2006, č. j. 36 Az 100/2005 – 26,
bylo zrušeno rozhodnutí stěžovatele ze dne 20. 7. 2005, č. j. OAM-4348/VL-10-LE06-2002,
jímž bylo rozhodnuto o neudělení azylu účastníkovi podle §12, §13 odst. 1, 2 a §14 zákona
č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky,
ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“) a současně bylo rozhodnuto,
že se na účastníka nevztahuje překážka vycestování ve smyslu §91 zákona o azylu. Krajský
soud v odůvodnění rozsudku konstatoval, že účastník k doplnění žaloby doložil lékařskou
zprávu, která byla sice vydána až po datu vydání napadeného správního rozhodnutí,
ale popisuje zdravotní potíže účastníka v době před jeho vydáním. Podle dosavadní judikatury
lze za důvody, jež zákonodárce předpokládal jako příklady udělení humanitárního azylu,
považovat např. těžkou nemoc či zdravotní postižení, vysoký věk apod. Stěžovatel ve svém
rozhodnutí nijak nehodnotil zdravotní stav účastníka a neopatřil si za tím účelem
ani potřebnou zdravotní dokumentaci. Stěžovatel se v rámci odůvodnění neudělení azylu
z humanitárních důvodů omezil pouze na konstatování, že po celkovém posouzení spisového
materiálu neshledal důvody pro udělení humanitárního azylu. Podle krajského soudu neobstojí
ani argumentace stěžovatele, že jej účastník neinformoval o svém zdravotním stavu a tak mu
tato skutečnost v době vydání správního rozhodnutí nebyla známa. Ze zásady materiální
pravdy stanovené v §32 odst. 1 zákona č. 71/1967 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále
jen „správní řád“) vyplývá, že správní orgán je povinen zjistit přesně a úplně skutečný stav
věci a za tím účelem si opatřit potřebné podklady pro rozhodnutí. Podle názoru krajského
soudu si stěžovatel mohl a měl obstarat informace o zdravotním stavu účastníka. Tuto svou
povinnost stěžovatel nesplnil a nelze přičítat zcela k tíži účastníka, že o svém nepříznivém
zdravotním stavu a provedené operaci stěžovatele neinformoval.
Proti tomuto rozsudku podal stěžovatel v zákonné lhůtě kasační stížnost, jejíž důvod
spatřuje v ustanovení §103 odst. 1 písm. a) a d) s. ř. s., neboť neakceptuje právní názory
a závěry krajského soudu a trvá na tom, že mu jako správnímu orgánu nelze dávat zcela k tíži
nedbalost účastníka v ochraně jeho práv, o nichž byl na samém počátku azylového řízení
náležitě poučen. Nedbání o ochranu vlastních práv ve správním řízení pak vyústilo ve verdikt
správního orgánu, který za daného stavu věci těžko mohl rozhodnout jinak než rozhodl.
V tomto směru stěžovatel odkázal na usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 1. 2004,
sp. zn IV. ÚS 613/03. Dále namítal, že jako správní orgán je v azylovém řízení povinen dbát
na ochranu osobních údajů žadatele o azyl a tato povinnost mu neumožňuje činit vyšetřování
za účelem zjištění stupně závažnosti nemoci žadatele o azyl a jejích následků, aby z vlastního
podnětu stěžovatel zkoumal případnou existenci důvodu hodného zvláštního zřetele
pro udělení humanitárního azylu podle §14 zákona o azylu, když žadatel při pobytu na území
České republiky onemocní a žádnou zprávu o tom stěžovateli nepodá. Nic na tom nemění
fakt, že český stát garantuje a hradí náklady spojené se zdravotní péčí poskytovanou cizincům
žádajícím o azyl. Proto navrhl, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek zrušil
a věc vrátil k dalšímu řízení.
Nejvyšší správní soud přezkoumal na základě kasační stížnosti napadený rozsudek
v souladu s ustanovením §109 odst. 2 a 3 s. ř. s., vázán rozsahem a důvody, které uplatnil
stěžovatel v podané kasační stížnosti a přitom sám neshledal vady uvedené v odstavci 3
citovaného ustanovení, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.
Jak vyplynulo ze správního spisu stěžovatel ve správním řízení zkoumal, zda v případě
účastníka byly dány důvody pro udělení humanitárního azylu a dospěl k závěru, že tomu
tak není. Podle ustanovení §14 zákona o azylu lze v případě hodném zvláštního zřetele udělit
azyl z humanitárního důvodu, jestliže v řízení o udělení azylu nebude zjištěn důvod udělení
azylu podle §12. Udělení azylu je na úvaze příslušného správního orgánu a rozhodnutí
o něm přezkoumává soud pouze v omezeném rozsahu. Stěžovatel řádně zjistil a posoudil
jak osobní situaci účastníka, tak i stav v jeho zemi, a pokud z nich nevyvodil důvody
pro udělení humanitárního azylu, je takové rozhodnutí v jeho pravomoci, a to zejména, když
účastník ve správním řízení sám o udělení humanitárního azylu ani nežádal, ani neuvedl
žádné zvláštního zřetele hodné důvody pro jeho udělení, které by mohl stěžovatel zvážit
a přezkoumat. Stěžovateli za této situace nevznikla povinnost, aby sám domýšlel právně
relevantní důvody pro udělení azylu účastníkem neuplatněné a posléze k těmto důvodům činil
příslušná skutková zjištění. Povinnost zjistit skutečný stav věci podle ustanovení §32 odst. 1
správního řádu má správní orgán pouze v rozsahu důvodů, které žadatel v průběhu správního
řízení uvedl. Pokud tedy účastník svého práva navrhovat důvody pro udělení humanitárního
azylu nevyužil, ač k tomu měl řádnou příležitost, nelze se žalobou, a ani kasační stížností,
takového stavu domáhat. Krajský soud tedy postupoval v rozporu se zákonem pokud
v podstatě vytýkal stěžovateli, že se dostatečně nezajímal o zdravotní stav účastníka, přičemž
neměl sebemenší informaci o tom, že účastník má zdravotní problémy. Navíc je nutno také
poukázat na to, že účastníkovi nic nebránilo v tom, aby o svých zdravotních potížích
stěžovatele informoval, když byl dne 24. 5. 2005 propuštěn z Kliniky úrazové chirurgie
do domácího ošetření a stěžovatel o jeho žádosti o azyl rozhodl až dne 20. 7. 2005.
Z důvodů výše uvedených proto Nejvyšší správní soud napadený rozsudek podle
§110 odst. 1 s. ř. s. zrušil a podle odst. 2 citovaného ustanovení vyslovil, že se věc vrací
krajskému soudu k dalšímu řízení.
Podle §110 odst. 3 s. ř. s. je krajský soud názorem vysloveným v tomto rozsudku
vázán.
Podle §110 odst. 2 s. ř. s. rozhodne krajský soud v novém rozhodnutí i o nákladech
řízení o kasační stížnosti.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 9. listopadu 2006
JUDr. Eliška Cihlářová
předsedkyně senátu