ECLI:CZ:NSS:2006:7.AZS.182.2005
sp. zn. 7 Azs 182/2005 - 69
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka
a soudců JUDr. Elišky Cihlářové a JUDr. Jaroslava Hubáčka v právní věci stěžovatele
K. A. R., zastoupeného Mgr. Pavlou Ducháčovou, advokátkou se sídlem v Hradci Králové,
tř. ČSA 300, za účasti Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky, se sídlem
v Praze 7, Nad Štolou 3, v řízení o kasační stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Hradci
Králové ze dne 22. 3. 2005, č. j. 30 Az 338/2003 - 37,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
III. Odměna Mgr. Pavly Ducháčové, advokátky se sídlem v Hradci Králové, tř. ČSA 300,
se ur č uj e částkou 2150 Kč. Tato částka bude uhrazena z účtu Nejvyššího
správního soudu do 60 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
Odůvodnění:
Rozhodnutím Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky (dále též „správní
orgán“), ze dne 23. 9. 2003, č. j. OAM-8801/VL-19-P20-2001, nebyl stěžovateli dle ust. §12,
§13 odst. 1 a 2 a §14 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb.,
o Policii České republiky, ve znění platném pro projednávanou věc (dále jen „zákon
o azylu“), udělen azyl a současně bylo vysloveno, že se na stěžovatele nevztahuje překážka
vycestování dle ust. §91 zákona o azylu.
Proti tomuto rozhodnutí podal stěžovatel žalobu, o které rozhodl krajský soud
napadeným rozsudkem tak, že ji zamítl, neboť správní orgán si opatřil dostatek podkladů
pro své rozhodnutí, řádně zjistil skutečný stav věci a rozhodnutí dostatečně odůvodnil.
Ve včas podané kasační stížnosti namítal stěžovatel stížní důvod obsažený v ust. §103
odst. 1 písm. b) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších
předpisů (dále jen „s. ř. s.“). Stěžovatel nesouhlasí s tvrzením správního orgánu, že některé
skutečnosti, které v průběhu azylového řízení uváděl, významně snižují věrohodnost jeho
tvrzení o důvodech odchodu z vlasti, naopak má za to, že jeho chování svědčí spíše
o zmatenosti a hluboké nejistotě, která se jeho osoby po odchodu ze země původu dotýkala.
Stěžovatel z obavy o svůj život využil příležitosti, kterou mu nabízeli blíže neurčení
převaděci, odejít ze země. Byl pod jejich dohledem, že se tak dělo po dobu sedmi let,
je opravdu zarážející, ale ne nemožné. Správní orgán se nepokusil konkretizovat oficiální
zprávy, čímž pochybil. Domnívá se, že se na něho vztahuje překážka vycestování, neboť
má obavy z politického pronásledování v případě jeho návratu do vlasti. Správní orgán
si nedostatečně zjistil skutkový stav a nevyužil všech dostupných prostředků, aby tak učinil.
Proto navrhl zrušení napadeného rozhodnutí krajského soudu a současně požádal soud
o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.
Správní orgán ve svém vyjádření popřel oprávněnost kasační stížnosti, neboť
se domnívá, že jak jeho rozhodnutí, tak i rozhodnutí soudu, bylo vydáno v souladu s právními
předpisy. Nelze akceptovat námitku stěžovatele o nedostatečně zjištěném skutkovém stavu
a o obecnosti použitých zpráv, když sám stěžovatel nevyužil možnosti se s nimi seznámit
a ani k výzvě správního orgánu nenavrhl žádné doplnění. Proto správní orgán navrhl
zamítnutí kasační stížnosti a nepřiznání odkladného účinku.
Nejvyšší správní soud přezkoumal na základě kasační stížnosti napadený rozsudek
a dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná.
Podle ust. §103 odst. 1 písm. b) s. ř. s. lze kasační stížnosti podat pouze z důvodu
tvrzené vady řízení spočívající v tom, že skutková podstata, z níž správní orgán v napadeném
rozhodnutí vycházel, nemá oporu ve spisech nebo je s nimi v rozporu, nebo že při jejím
zjišťování byl porušen zákon v ustanoveních o řízení před správním orgánem takovým
způsobem, že to mohlo ovlivnit zákonnost, a pro tuto důvodně vytýkanou vadu soud,
který ve věci rozhodoval, napadené rozhodnutí správního orgánu měl zrušit; za takovou vadu
řízení se považuje i nepřezkoumatelnost rozhodnutí správního orgánu pro nesrozumitelnost.
Dle ust. §109 odst. 4 s. ř. s. k e skutečnostem, které stěžovatel uplatnil poté, kdy bylo
vydáno napadené rozhodnutí, Nejvyšší správní soud nepřihlíží.
Vzhledem k okolnosti, že stěžovatel uvádí jako právní důvod kasační stížnosti
ust. §103 odst. 1 písm. b) s. ř. s., je třeba se nejprve vyjádřit k dopadu tohoto ustanovení.
Skutková podstata je se spisy v rozporu, pokud skutkový materiál ve spisu obsažený jinak
dostačující k učinění správného skutkového závěru vede k jiným skutkovým závěrům,
než jaké učinil rozhodující orgán. Skutková podstata nemá oporu ve spisech, chybí-li
ve spisech skutkový materiál pro skutkový závěr učiněný rozhodujícím orgánem, přičemž
tento materiál je nedostačující k učinění skutkového závěru. Taková pochybení Nejvyšší
správní soud v napadeném rozhodnutí krajského soudu ani v rozhodnutí správního orgánu
neshledal. Rozhodnutí obou orgánů plně vycházejí ze spisového materiálu a byla vydána
v souladu s právním řádem. Pokud je stěžovatelem namítáno, že správní orgán porušil
povinnost zjistit přesně a úplně skutečný stav věci, soud se s tímto nemůže ztotožnit, neboť
skutkový stav byl správním orgánem zodpovědně a řádně zjištěn, což jednoznačně vyplynulo
ze správního spisu, jehož součástí jsou i zprávy Ministerstva vnitra Velké Británie
z dubna 2003, Ministerstva zahraničí USA za rok 1999 a 2000 a informace Ministerstva
zahraničních věcí České republiky z dubna 2003. Jestliže na základě takto podrobně
zjištěného skutkového stavu dospěl správní orgán k závěru, že stěžovatel nesplnil podmínky
pro udělení azylu, nelze mu nic vytknout. Nelze rovněž odhlédnout od skutečnosti,
že stěžovatel nevyužil možnosti, aby se s výše uvedenými listinami seznámil a v průběhu
správního řízení nenavrhl žádné doplnění skutkového stavu. Jeho konkretizovanější poukaz
na nedostatečně provedené zjištění skutkového stavu se objevuje až v kasační stížnosti,
a proto k němu Nejvyšší správní soud s ohledem na dikci ust. §109 odst. 4 s. ř. s. nepřihlédl.
Shodně se lze vyjádřit i o jeho poukazu týkajícím se překážky vycestování, když s touto
otázkou se zcela přesvědčivě vyrovnal jak správní orgán, tak i krajský soud, na jejichž
rozhodnutí Nejvyšší správní soud plně odkazuje.
Ze všech shora uvedených důvodů shledal Nejvyšší správní soud kasační stížnost
nedůvodnou, a proto ji podle ustanovení §110 odst. 1 s. ř. s. zamítl bez jednání postupem
dle §109 odst. 1 citovaného zákona, dle kterého o kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší
správní soud zpravidla bez jednání.
Stěžovatel podal návrh, aby kasační stížnosti byl přiznán odkladný účinek dle ust.
§107 s. ř. s. Nejvyšší správní soud o návrhu nerozhodl, neboť má za to, že rozhodnutím
ve věci odpadl pro vydání předmětného usnesení důvod.
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení §60 odst. 1, větu první, s. ř. s.,
dle kterého nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo
na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil, proti účastníkovi,
který ve věci úspěch neměl. Stěžovatel v soudním řízení úspěch neměl, proto nemá právo
na náhradu nákladů řízení. Správní orgán nárok na náhradu nákladů řízení nevznesl,
proto mu ho soud nepřiznal.
Stěžovateli byl pro toto řízení před soudem ustanoven zástupcem advokát; v takovém
případě platí hotové výdaje a odměnu za zastupování stát (§35 odst. 7, §120 s. ř. s.). Soud
proto určil odměnu advokáta částkou 2 x 1000 Kč za dva úkony právní služby – převzetí
a příprava věci a písemné podání soudu týkající se věci samé a 2 x 75 Kč na úhradu hotových
výdajů, v souladu s §9 odst. 3 písm. f), §7, §11 odst. 1 písm. b) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, celkem 2150 Kč. Tato částka bude vyplacena z účtu
Nejvyššího správního soudu do šedesáti dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 4. května 2006
JUDr. Radan Malík
předseda senátu