ECLI:CZ:NSS:2006:7.AZS.32.2005
sp. zn. 7 Azs 32/2005 - 47
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka
a soudců JUDr. Elišky Cihlářové a JUDr. Jaroslava Hubáčka v právní věci stěžovatelky O. T.,
zastoupené JUDr. Alenou Strnadovou, advokátkou se sídlem v Liberci, Tovaryšský vrch
1353/1, za účasti Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky , se sídlem
v Praze 7, Nad Štolou 3, v řízení o kasační stížnosti proti rozsudku Krajského soudu Brně ze
dne 24. 9. 2004, č. j. 55 Az 852/2003 - 24,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Rozhodnutím Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky (dále
jen „správní orgán“), ze dne 19. 9. 2003, č. j. OAM-3740/VL-11-ZA09-2003, nebyl
stěžovatelce dle ust. §12, §13 odst. 1 a 2 a §14 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně
zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen
„zákon o azylu“), udělen azyl a současně bylo vysloveno, že se na stěžovatel ku nevztahuje
překážka vycestování dle §91 zákona o azylu.
Proti tomuto rozhodnutí podala stěžovatelka žalobu, která byla zamítnuta napadeným
rozhodnutím krajského soudu, protože soud dospěl k závěru, že rozhodnutí bylo vydáno
na základě úplně zjištěného stavu věci a v souladu s právními předpisy.
Ve včas podané kasační stížnosti namítla stěžovatelka důvod uvedený v ust. §103
odst. 1 písm. d) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších
předpisů (dále jen „s. ř. s.“), neboť měla za to, že v řízení před soudem I. stupně byla
porušena její zákonná práva, jelikož jí nebyla umožněna účast v tomto řízení, protože
jí nebyla doručena výzva dle §51 s. ř. s. v mateřském jazyce. Proto je rozhodnutí soudu
nepřezkoumatelné z důvodu vady řízení před soudem, která mohla mít za následek nezákonné
rozhodnutí ve věci samé. Stěžovatelka navrhla, aby soud napadené rozhodnutí zrušil a věc
vrátil k dalšímu řízení. Současně požádala o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.
Správní orgán ve svém vyjádření popřel oprávněnost kasační stížnosti, neboť
se domnívá, že jak jeho rozhodnutí, tak i rozhodnutí krajského soudu, bylo vydáno v souladu
s právními předpisy. V dalším odkázal na správní spis. Správní orgán neshledal důvody
pro přiznání odkladného účinku, když rozhodnutí ve věci ponechává na rozhodnutí soudu.
Nejvyšší správní soud přezkoumal na základě kasační stížnosti napadený rozsudek
krajského soudu a dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná.
Dle ust. §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. kasační stížnost lze podat pouze z důvodu
tvrzené nepřezkoumatelnosti spočívající v nesrozumitelnosti nebo nedostatku důvodů
rozhodnutí, popřípadě v jiné vadě řízení před soudem, mohla -li mít taková vada za následek
nezákonné rozhodnutí o věci samé.
Podle ust. §51 odst. 1 s. ř. s. soud může rozhodnout o věci samé bez jednání, jestliže
to účastníci shodně navrhli nebo s tím souhlasí. Má se za to, že souhlas je udělen také tehdy,
nevyjádří-li účastník do dvou týdnů od doručení výzvy předsedy senátu svůj nesouhlas
s takovým projednáním věci; o tom musí být ve výzvě poučen.
Podle ust. §18 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění
pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), který se použije pro řízení ve správním soudnictví
přiměřeně ve smyslu §64 s. ř. s., účastníci mají v občanském soudním řízení rovné postavení.
Mají právo jednat před soudem ve své mateřštině. Soud je povinen zajistit jim stejné možnosti
k uplatnění jejich práv. Dle odst. 2 účastníku, jehož mateřštinou je jiný než český jazyk, soud
ustanoví tlumočníka, jakmile taková potřeba vyjde v řízení najevo. Totéž platí,
jde-li o ustanovení tlumočníka účastníku, s nímž se nelze dorozumět jinak než znakovou řečí.
Podle §36 odst. 1 s. ř. s. mají účastníci v řízení rovné postavení. Soud je povinen
poskytnout jim stejné možnosti k uplatnění jejich práv a poskytnout jim poučení
o jejich procesních právech a povinnostech v rozsahu nezbytném pro to, aby v řízení neutrpěli
újmu.
Vzhledem k okolnosti, že stěžovatelka uvádí jako právní důvod kasační stížnosti
ust. §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s., je třeba se nejprve vyjádřit k dopadu tohoto ustanovení.
Rozhodnutí je nepřezkoumatelné pro to, že není zřejmé, proč rozhodující orgán, tedy soud,
rozhodl tak, jak rozhodl. Tak je tomu tehdy, jestliže rozhodnutí neobsahuje odůvodnění nebo
je toto odůvodnění nesrozumitelné. Další z důvodů, pro který je možno podat kasační stížnost,
je nepřezkoumatelnost spočívající v nedostatku důvodů rozhodnutí. Význam tohoto
ustanovení je nutno posuzovat podle toho, zda se rozhodnutí soudu prvního stupně opírá
či neopírá o důvody, které umožňují dospět k určitému výroku rozhodnutí. Jiná vada v řízení
před soudem, která mohla mít vliv na zákonnost rozhodnutí ve věci samé, spočívá
např. v neúplném či nedostatečném znaleckém posudku. Taková pochybení však Nejvyšší
správní soud v napadeném rozhodnutí krajského soudu z důvodů dále uvedených neshledal.
Stěžovatelka v kasační stížnosti namítala, že jí nebyla doručena výzva dle ust. §51
odst. 1 s. ř. s. v její mateřštině. Na tuto stížní námitku je nutno nahlížet ve smyslu citovaných
ustanovení soudního řádu správního a občanského soudního řádu, která Nejvyšší správní soud
vykládá tak, že poučení o procesních právech (§36 odst. 1 s. ř. s.) je soud povinen poskytnout
účastníku řízení v takové době, kdy je toho podle stavu řízení pro něj zapotřebí. O právu
jednat ve své mateřštině (§18 odst. 1, věta druhá, o. s. ř.) proto poučí soud účastníka tehdy,
jestliže v průběhu řízení zjistí, že tento neovládá jazyk, kterým se jednání vede. V dané věci
však taková situace nenastala. Stěžovatelka podala žalobu, kterou zahájila soudní
přezkoumání rozhodnutí správního orgánu, v jazyce českém. Z jejího obsahu není v žádném
případě zřejmé, že by tato neovládala český jazyk, když tato žaloba sice obsahuje proklamaci,
že „si rovněž dovoluji uvést následující skutečnosti v mateřském jazyce (ukrajinština)
a žádám soud o překlad tohoto doplnění “, avšak část vyhrazená pro tento úkon stěžovatelky
zůstala nevyplněna. Celá žaloba tak byla podána pouze v českém jazyce, proto krajský soud
nepochybil, jestliže danou situaci vyhodnotil tak, že není třeba poskytovat
stěžovatelce poučení o právu jednat v její mateřštině, neustanovil jí tlumočníka
a komunikoval s ní v českém jazyce, který je a priori jednacím jazykem před soudy České
republiky. V průběhu soudního řízení tak nikterak nevyšlo najevo, že stěžovatelka neovládá
jazyk, kterým se jednání vedlo. Shora uvedené lze uzavřít tak, že samotná skutečnost,
že účastník řízení je cizí státní příslušník, sice může být podle konkrétních okolností
předpokladem, že soud bude povinen přistoupit k poučení účastníka o jeho právu jednat
ve své mateřštině, sama o sob ě bez dalšího mu však povinnost poučit účastníka o uvedeném
právu nezakládá, natož povinnost automaticky doručovat veškeré písemnosti v jiném
než v českém jazyce. Na základě výše uvedeného Nejvyšší správní soud konstatuje,
že krajský soud svým postupem neporušil ust. §36 s. ř. s. ani č l. 37 Listiny základních práv
a svobod, neboť postupoval zcela v souladu se zákonem.
Nejvyšší správní soud napadené rozhodnutí soudu přezkoumal v souladu
s ustanovením §109 odst. 2 a 3 s. ř. s., vázán rozsahem a důvody, které uplatnila stěžovatelka
ve své kasační stížnosti, a přitom sám neshledal vady uvedené v odstavci 3, k nimž by musel
přihlédnout z úřední povinnosti. Ze všech shora uvedených důvodů shledal kasační stížnost
jako nedůvodnou, a proto ji podle ustanovení §110 odst. 1 s. ř. s. zamítl bez jednání
postupem dle §109 odst. 1 citovaného zákona, dle kterého o kasační stížnosti rozhoduje
Nejvyšší správní soud zpravidla bez jednání.
Stěžovatelka podala návrh, aby byl kasační stížnosti přiznán odkladný účinek
dle ust. §107 s. ř. s. Nejvyšší správní soud o návrhu nerozhodl, neboť má za to, že pro takové
rozhodnutí odpadl vydáním meritorního rozhodnutí důvod.
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení §60 odst. 1, větu první, s. ř. s.,
dle kterého nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo
na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil, proti účastníkovi,
který ve věci úspěch neměl. Stěžovatelka v soudním řízení úspěch neměla, proto nemá právo
na náhradu nákladů řízení. Správní orgán nárok na náhradu nákladů řízení nevznesl,
proto mu ho soud nepřiznal.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 13. dubna 2006
JUDr. Radan Malík
předseda senátu