ECLI:CZ:NSS:2006:7.AZS.42.2006
sp. zn. 7 Azs 42/2006 - 42
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Elišky
Cihlářové a soudců JUDr. Radana Malíka, JUDr. Jaroslava Hubáčka, JUDr. Milady Tomkové
a Mgr. Jana Passera v právní věci stěžovatele Y. B., za účasti Ministerstva vnitra, se sídlem
v Praze 7, Nad Štolou 3, v řízení o kasační stížnosti proti usnesení Krajského soudu v Ostravě
ze dne 7. 12. 2005, č. j. 59 Az 85/2005 – 27,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 7. 12. 2005, č. j. 59 Az 85/2005 – 27,
nebyl stěžovateli ustanoven zástupce z řad advokátů pro řízení o žalobě proti rozhodnutí
Ministerstva vnitra ze dne 29. 6. 2005, č. j. OAM-1099/VL-02-08-2005, jímž byla zamítnuta
žádost stěžovatele o udělení azylu jako zjevně nedůvodná podle §16 odst. 1 písm. k) zákona
č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky,
ve znění pozdějších předpisů. V odůvodnění krajský soud uvedl, že ačkoliv stěžovatel obdržel
do vlastních rukou tiskopis k prokázání svých výdělkových a majetkových poměrů,
který mu byl zaslán v jeho mateřském jazyce, zůstal vůči soudu nečinný. Protože stěžovatel
neprokázal své majetkové poměry, aby mohly být soudem zjištěny předpoklady
pro osvobození od soudních poplatků, nebyl stěžovateli advokát ustanoven.
Proti tomuto usnesení podal stěžovatel v zákonné lhůtě kasační stížnost, v níž vyjádřil
s tímto usnesením nesouhlas a namítal, že v průběhu azylového řízení se několikrát změnil
azylový zákon a kvůli špatné znalosti českého jazyka neměl možnost prostudovat tyto změny.
Dále namítal, že sice dostal formulář – vzor 060, ale nevyplnil ho, protože nerozumí česky.
Proto se domáhal zrušení napadeného usnesení a přiznání kasační stížnosti odkladného
účinku.
Nejvyšší správní soud přezkoumal na základě kasační stížnosti napadené usnesení
v souladu s ust. §109 odst. 2 a 3 s. ř. s. v rozsahu a z důvodů, které uplatnil stěžovatel
v kasační stížnosti a přitom sám neshledal vady uvedené v odst. 3 citovaného ustanovení,
k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.
Podle §35 odst. 7 věta prvá s. ř. s. navrhovateli, u něhož jsou předpoklady,
aby byl osvobozen od soudních poplatků, a je-li to třeba k ochraně jeho práv, může předseda
senátu na návrh ustanovit usnesením zástupce, jímž může být i advokát.
Podle §36 odst. 3 s. ř. s. účastník, který doloží, že nemá dostatečné prostředky,
může být na vlastní žádost usnesením předsedy senátu osvobozen od soudních poplatků.
Dospěje-li však soud k závěru, že návrh zjevně nemůže být úspěšný, takovou žádost zamítne.
Přiznané osvobození kdykoliv za řízení odejme, popřípadě i se zpětnou účinností,
jestliže se do pravomocného skončení řízení ukáže, že poměry účastníka přiznané osvobození
neodůvodňují, popřípadě neodůvodňovaly.
Z dikce citovaných ustanovení vyplývá, že účastníku lze ustanovit zástupce pouze
tehdy, jsou-li splněny dvě podmínky. Jedná se o účastníka, u něhož jsou dány předpoklady
pro osvobození od soudních poplatků a je to třeba k ochraně jeho zájmů. V projednávané
věci se krajský soud zabýval splněním první zákonné podmínky, a když shledal,
že není splněna, druhou podmínkou se již pro neúčelnost nezabýval.
Podle judikatury Nejvyššího správního soudu je povinnost doložit nedostatek
prostředků jednoznačně na účastníkovi řízení, aby soud mohl posoudit, jsou-li splněny
předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. Pokud účastník tuto povinnost nesplní,
soud výdělkové a majetkové možnosti sám z úřední povinnosti nezjišťuje (viz např. usnesení
Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 1. 2005, č. j. 7 Azs 343/2004 - 50, uveřejněné
pod č. 537/2005 Sb. NSS).
Ze soudního spisu vyplývá, že dne 31. 10. 2005 byl stěžovateli doručen přípis
krajského soudu, ve kterém byl v ukrajinském jazyce vyzván k prokázání výdělkových
a majetkových poměrů. Spolu s touto výzvou mu byl doručen i tiskopis „Potvrzení
o osobních, majetkových a výdělkových poměrech“, který měl vyplněný a podepsaný vrátit
zpět krajskému soudu. Na tuto výzvu stěžovatel nereagoval. Krajský soud proto nepochybil,
když za této situace stěžovateli zástupce z řad advokátů neustanovil. Tvrzení stěžovatele,
že formulář, který mu byl doručen nevyplnil proto, že nerozumí česky považuje Nejvyšší
správní soud za účelové, protože jednak v průvodním dopise, který obsahoval text
v jeho mateřském jazyce, bylo uvedeno, co se po stěžovateli požaduje, a pokud
i přesto nevěděl, co je po něm požadováno, nic mu nebránilo, aby se obrátil na soud a požádal
o vysvětlení. Argumentace stěžovatele, že se v průběhu azylového řízení několikrát změnil
azylový zákon a kvůli špatné znalosti českého jazyka neměl možnost prostudovat tyto změny
je právně irelevantní, protože případné změny právní úpravy azylového práva
se nijak nedotkly právního institutu osvobození od soudního poplatku, popř. práva
na ustanovení advokáta, neboť tento je upraven jiným právním předpisem.
Nejvyšší správní soud proto z důvodů výše uvedených kasační stížnost podle
ustanovení §110 odst. 1 s. ř. s. zamítl. Ve věci rozhodl v souladu s §109 odst. 1 s. ř. s., podle
něhož rozhoduje Nejvyšší správní soud o kasační stížnosti zpravidla bez jednání,
když neshledal důvody pro jeho nařízení.
O stěžovatelem podaném návrhu, aby kasační stížnosti byl přiznán odkladný účinek
podle ust. §107 s. ř. s., Nejvyšší správní soud nerozhodl, neboť se jednak jedná o věc,
která byla vyřízena v souladu s ust. §56 odst. 2 ve spojení s §120 s. ř. s. přednostně a jednak
by to bylo nadbytečné, když samo podání kasační stížnosti má podle §32 odst. 5 zákona
o azylu odkladný účinek.
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení §60 odst. 1, věta první
ve spojení s §120 s. ř. s., podle kterého nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník,
který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně
vynaložil, proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Stěžovatel v řízení úspěch neměl,
proto nemá právo na náhradu nákladů řízení a Ministerstvu vnitra žádné náklady s tímto
řízením nevznikly.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 30. června 2006
JUDr. Eliška Cihlářová
předsedkyně senátu