ECLI:CZ:NSS:2006:7.AZS.93.2006
sp. zn. 7 Azs 93/2006 – 44
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Elišky
Cihlářové a soudců JUDr. Radana Malíka, JUDr. Jaroslava Hubáčka, JUDr. Milady Tomkové
a Mgr. Jana Passera v právní věci stěžovatelky L. G., zastoupené JUDr. Alexandrem Belicou,
advokátem se sídlem v Ostravě - Moravská Ostrava a Přívoz, Smetanovo nám. 7, za účasti
Ministerstva vnitra, se sídlem v Praze 7, Nad Štolou 3, v řízení o kasační stížnosti proti
rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. 11. 2005, č. j. 61 Az 217/2004 - 19,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
III. Odměna advokátovi JUDr. Alexandrovi Belicovi se nepřiznává .
Odůvodnění:
Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 14. 11. 2005, č. j. 61 Az 217/2004 - 19,
zamítl žalobu stěžovatelky proti rozhodnutí Ministerstva vnitra (dále jen ministerstvo) ze dne
30. 11. 2004, č. j. OAM-3227/VL-20-08-2004, jímž byla zamítnuta její žádost o udělení azylu
jako zjevně nedůvodná podle §16 odst. 1 písm. g) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně
zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů.
Proti tomuto rozsudku podala stěžovatelka v zákonné lhůtě kasační stížnost,
v níž namítala nezákonnost rozhodnutí ministerstva způsobenou tím, že ministerstvo nezjistilo
přesně a úplně skutkový stav věci před vydáním rozhodnutí a v důsledku toho i nesprávně
právně posoudilo žádost o azyl, že důkazy, které si ministerstvo opatřilo pro rozhodnutí,
nebyly úplné a nemohlo tedy správně usuzovat na skutkové a právní otázky,
které pro své rozhodnutí potřebuje zodpovědět, a že rozhodnutí nevyplývá ze zjištěných
podkladů, tj. není zde logická vazba mezi rozhodnutím a podkladem pro ně, čímž mělo dojít
k poručení §3 odst. 4, §32 odst. 1, §34 odst. 1 a §46 zákona č. 71/1967 Sb., ve znění
pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“). Její problémy zdánlivě soukromého charakteru
jí znemožňují život doma. Dále se dovolávala názoru v Příručce k postupům a kritériím
pro určování právního postavení uprchlíků, a to čl. 53. Z uvedených důvodů navrhla,
aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil krajskému soudu k dalšímu
řízení a přiznal kasační stížnosti odkladný účinek.
Nejvyšší správní soud se kasační stížností zabýval nejprve z hlediska splnění
podmínek řízení, neboť pouze v tomto případě může být kasační stížnost soudem meritorně
projednána.
Protože kasační stížnost měla vady spočívající v tom, že neměla zákonem předepsané
náležitosti, byla stěžovatelka usnesením krajského soudu ze dne 28. 3. 2006,
č. j. 61 Az 217/2004 – 36, vyzvána, aby ve lhůtě jednoho měsíce ode dne doručení tohoto
usnesení prostřednictvím ustanoveného zástupce opravila a doplnila kasační stížnost tak,
že uvede v jakém rozsahu a z jakých důvodů rozsudek napadá a zároveň uvede,
kdy jí byl rozsudek doručen. Současně byla krajským soudem poučena, že nebude-li tento
nedostatek v uvedené lhůtě odstraněn, bude kasační stížnost odmítnuta. Toto usnesení bylo
právnímu zástupci stěžovatelky doručeno dne 18. 4. 2006. Ve stanovené lhůtě nebyla kasační
stížnost požadovaným způsobem doplněna.
Podle §106 odst. 1 s. ř. s. musí kasační stížnost kromě obecných náležitostí podání
obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů
jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu rozhodnutí bylo doručeno. Ustanovení §37 platí
obdobně.
Stěžovatelka sice v kasační stížnosti výslovně uvedla, že ji podává z důvodu
nezákonnosti správního rozhodnutí, ale žádným způsobem tyto důvody nespecifikovala
a nekonkretizovala. Pouze v obecné rovině namítala, že ministerstvo při projednávání
její žádosti o azyl porušilo §3 odst. 4, §32 odst. 1, §34 odst. 1 a §46 správního řádu
a odvolala se na čl. 53 Příručky, aniž by ke svým tvrzením uvedla konkrétní argumentaci.
Bez bližší konkretizace však nelze stěžovatelkou uvedené důvody podřadit pod žádný
z důvodů uvedených v §103 odst. 1 s. ř. s.
Skutečnost, že podání neobsahuje zákonem požadované náležitosti, brání věcnému
vyřízení kasační stížnosti. S ohledem na to, že stěžovatelka ani na výzvu soudu nedoplnila
důvody kasační stížnosti, Nejvyšší správní soud její kasační stížnost podle §46 odst. 1
písm. a) ve spojení s §120 s. ř. s. odmítl, protože nejsou splněny podmínky řízení a tento
nedostatek nebyl přes výzvu soudu odstraněn.
O stěžovatelkou podaném návrhu, aby kasační stížnosti byl přiznán odkladný účinek
podle ust. §107 s. ř. s., Nejvyšší správní soud nerozhodl, neboť jednak se jedná o věc,
která byla vyřízena v souladu s ust. §56 odst. 2 ve spojení s §120 s. ř. s. přednostně a jednak
by to bylo i nadbytečné, když samo podání kasační stížnosti má podle §32 odst. 5 zákona
o azylu odkladný účinek.
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení §60 odst. 3 ve spojení
s §120 s. ř. s., podle kterého žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, byla-li
kasační stížnost odmítnuta.
Podle §35 odst. 7 s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s. zástupci, který byl stěžovateli
soudem ustanoven k ochraně jeho práv, hradí hotové výdaje a odměnu za zastupování stát.
V dané věci však Nejvyšší správní soud zástupci stěžovatelky odměnu za zastupování
nepřiznal, neboť ustanovený zástupce neuvedl, jaké úkony v tomto řízení vykonal,
a ani z obsahu soudního spisu nevyplývá, že by učinil nějaký úkon, za který náleží odměna
podle §11 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Zástupce stěžovatelky
dokonce ani na výzvu soudu nedoplnil ve stanovené lhůtě kasační stížnost o konkrétní
důvody, pro něž je rozhodnutí krajského soudu napadáno, a to i přesto, že byl soudem poučen
o tom, že nebude-li uvedený nedostatek odstraněn, kasační stížnost bude odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 29. června 2006
JUDr. Eliška Cihlářová
předsedkyně senátu