ECLI:CZ:NSS:2006:8.AS.4.2006
sp. zn. 8 As 4/2006-93
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Mazance
a soudců JUDr. Petra Příhody a Mgr. Jana Passera, v právní věci žalobce Ing. J. H., proti
žalovanému Ministerstvu obrany, Praha 6, nám. Svobody 471/27, v řízení o žalobě
proti rozhodnutí žalovaného ze dne 13. 5. 2005, čj. 421/3-270-7/2005/DP-7542, o
kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. 9. 2005, čj.
12 Ca 58/2005-54,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační
stížnosti.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze rozsudkem napadeným včasnou kasační stížností zamítl
žalobu žalobce (stěžovatel) proti rozhodnutí žalovaného ze dne 13. 5. 2005, čj.
421/3-270-7/2005/DP-7542.
Stěžovatel s podáním kasační stížností doložil plnou moc pro Mgr. P. H., kterou jej
zmocnil k zastupování v řízení o této stížnosti. Zároveň uvedl, že Mgr. P. H. jako člen
rodiny splňuje podmínku vysokoškolského právnického vzdělání vyžadovaného pro
výkon advokacie. Výklad ustanovení §105 s. ř. s., podle kterého by musel být zastoupen
advokátem, označil za protiústavní z důvodu diskriminace určité skupiny stěžovatelů a
pokud by se soud k takové interpretaci citovaného zákonného ustanovení přiklonil,
požádal stěžovatel o předložení věci Ústavnímu soudu k posouzení souladu §105 odst. 2
s. ř. s. s ústavním pořádkem České republiky.
Nejvyšší správní soud vrátil věc městskému soudu, který mu ji s kasační stížností
předložil, k dalšímu postupu podle §108 odst. 1 s. ř. s. Připomněl, že stěžovatel musí být
podle ustanovení §105 odst. 2 s. ř. s. zastoupen advokátem, Mgr. P. H. není na seznamu
advokátů vedeném Českou advokátní komorou, a nebylo doloženo, že by byl
zaměstnancem stěžovatele.
Městský soud usnesením ze dne 22. 2. 2006, čj. 12 Ca 58/2005–86, stěžovatele vyzval,
aby doložil zastoupení advokátem pro řízení o kasační stížnosti, a poučil jej o následcích
nevyhovění výzvě soudu. Usnesení bylo stěžovateli doručeno dne 27. 2. 2006.
Stěžovatel zastoupení advokátem v městským soudem stanovené patnáctidenní lhůtě
ani později nedoložil. Proti usnesení městského soudu podal námitku. Tvrdí, že
ustanovení §105 odst. 2 s. ř. s. je třeba vykládat extenzivně a ústavně konformně. Je-li
podle §105 odst. 2 s. ř. s. k podání kasační stížnosti dostatečně kvalifikován nejen
advokát, ale i osoba disponující vysokoškolským právnickým vzděláním vyžadovaným pro
výkon advokacie, musí být takováto kvalifikace dostatečná pro zástupce jakéhokoliv
stěžovatele. Není přípustné, aby pro některé stěžovatele bylo vyžadováno zastoupení
advokátem, a pro jiné pouze osobou disponující právnickým vzděláním, která však
nemusí být advokátem. Tento postup by byl protiústavně diskriminující a ve svém
důsledku by vedl k popírání práva na přístup k soudu. Stěžovatel proto žádá, aby bylo
vyhověno jeho žádosti nechat se v řízení zastupovat dostatečně kvalifikovaným členem
rodiny. Pokud by soud trval na výkladu §105 odst. 2 s. ř. s. tak, že stěžovatel musí být
zastoupen advokátem, požádal stěžovatel o předložení věci Ústavnímu soudu k posouzení
rozporu citovaného zákonného ustanovení s ústavním pořádkem České republiky.
Stěžovatel rovněž zmínil zmatečný postup městského soudu, který na jedné straně
vyžaduje stěžovatelovo zastoupení advokátem a na straně druhé se již po podání kasační
stížnosti doručením písemností obracel na osobu, které stěžovatel udělil plnou moc, ale
která není advokátem.
Proti usnesení městského soudu, kterým byl stěžovatel vyzván k odstranění
nedostatku zastoupení advokátem, není opravný prostředek přípustný (§53 odst. 3 s. ř. s.
a contrario). Nejvyšší správní soud proto námitku stěžovatele podle jejího obsahu posoudil
jako vyjádření k tomuto procesnímu postupu.
Vzhledem k námitce stěžovatele se Nejvyšší správní soud nejprve zabýval otázkou,
zda nepřichází v úvahu postup podle článku 95 odst. 2 Ústavy ČR a ustanovení §48 odst.
1 písm. a) s. ř. s. Důvod k předložení věci Ústavnímu soudu však Nejvyšší správní soud
neshledal.
Kasační stížnost podle ustanovení §102 a násl. s. ř. s. je mimořádným opravným
prostředkem, sloužícím k přezkoumání rozhodnutí Nejvyšším správním soudem, proto
zákonná úprava uvedená v ustanovení §105 odst. 2 s. ř. s. volí požadavek na
kvalifikované právní zastoupení fyzických či právnických osob záměrně, s ohledem na
nezbytnost garantované profesní právní erudice zástupce. Profesní úroveň advokáta se
přitom neodvíjí pouze od dosaženého vysokoškolského vzdělání, ale také od splnění
dalších zákonných požadavků vyžadovaných pro výkon této profese (srov. zejm.
ustanovení §5 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění pozdějších předpisů). Nelze
přehlédnout ani skutečnost, že advokát je ve vztahu ke svému klientovi vázán
povinnostmi přesahujícími rámec běžného zastoupení (srov. §16 a násl. zákona o
advokacii), za jejich porušení je pak kárně odpovědný (§32 a násl. zákona o advokacii).
Povinné zastoupení advokátem v řízení o kasační stížností tak není bezúčelným
opatřením, nýbrž institutem, který má přispět ke zvýšené ochraně účastníka v tomto
řízení. Riziko odepření přístupu ke kasační stížnosti sociálně slabším účastníkům řízení je
vyloučeno možností ustanovit advokáta na náklady státu (§35 odst. 7 s. ř. s.).
Výjimka vyplývající z ustanovení §105 odst. 2 část věty za středníkem s. ř. s. znamená
v zásadě možnost formálně méně kvalifikovaného uplatňování procesních práv, výjimku
tam stanovenou proto nelze vykládat extenzivním způsobem, jak navrhuje stěžovatel v
této věci (k restriktivnímu výkladu obdobného právního institutu v civilním řízení srov.
usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 2. 2005, sp. zn. 20 Cdo 2410/2004
1
).
V kontextu rozebírané problematiky není možné pominout rozhodnutí pléna
Ústavního soudu ze dne 14. 9. 2000, sp. zn. Pl. ÚS 43/2000 (publikované pod č. 32/2000 Sb. ÚS), v rámci kterého bylo podrobeno testu ústavnosti ustanovení §241 odst. 2 věta
druhá o. s. ř. (stanovící pro řízení o dovolání povinnost zastoupení obdobnou povinnosti
vyplývající z ustanovení §105 odst. 2 s. ř. s.). Ústavní soud přitom shledal zákonnou
úpravu povinného zastoupení advokátem pro vybrané typy řízení zcela souladnou s
1
www.nsoud.cz/rozhod.php
ústavním pořádkem České republiky. Nejvyšší správní soud neshledal žádný důvod, aby
se od názoru Ústavního soudu odchýlil.
Nejvyšší správní soud již ve svém usnesení ze dne 10. 11. 2003, čj. 4 As 45/2003–48
(publikovaném pod č. 238/2004 Sb. NSS), vyslovil, že reaguje-li stěžovatel – fyzická
osoba, na výzvu soudu k odstranění nedostatku povinného zastoupení tím, že předloží
procesní plnou moc pro osobu, která není advokátem, není tím odstraněn nedostatek
povinného zastoupení a Nejvyšší správní soud takovou stížnost odmítne.
Nedoložení zastoupení stěžovatele požadované ustanovením §105 odst. 2 s. ř. s.
brání věcnému vyřízení kasační stížnosti. Jedná se o nedostatek podmínek řízení, který
přes výzvu soudu nebyl odstraněn. Proto Nejvyšší správní soud návrh stěžovatele odmítl
podle ustanovení §46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. za použití §120 s. ř. s.
Výrok o náhradě nákladů řízení ve vztahu k žalovanému má oporu v ustanovení §60
odst. 1 s. ř. s., za použití §120 s. ř. s.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně 28. dubna 2006
JUDr. Michal Mazanec
předseda senátu