ECLI:CZ:NSS:2006:8.AS.63.2005
sp. zn. 8 As 63/2005 - 49
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Příhody
a soudců JUDr. Michala Mazance a Mgr. Jana Passera, v právní věci žalobce H. s. Ř.,
proti žalovanému Krajskému úřadu Olomouckého kraje, Olomouc, Jeremenkova 40a,
v řízení o žalobách proti rozhodnutím žalovaného ze dne 12. 3. 2004,
čj. OŽPZ-7248/9472-7612/9964/03-Kva, čj. OŽPZ-7249/9473-7613/9965/03-Kva,
čj. OŽPZ-7614/9966-7934/10424/03-Kva, a ze dne 11. 5. 2004,
čj. OŽPZ-547/728/04-Kva, o kasačních stížnostech žalobce proti usnesením Krajského
soudu v Ostravě ze dne 26. 5. 2005, čj. 22 Ca 121/2005 - 17, čj. 22 Ca 122/2005 - 17,
čj. 22 Ca 123/2005 – 17 a čj. 22 Ca 124/2005 - 20,
takto:
I. Věci vedené u Nejvyššího správního soudu pod sp. zn. 8 As 63/2005,
8 As 64/2005, 8 As 65/2005 a 8 As 66/2005 se spojují ke společnému
projednání a rozhodnutí. Věc bude nadále vedena pod sp. zn. 8 As 63/2005.
II. Usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 5. 2005,
čj. 22 Ca 121/2005 - 17, čj. 22 Ca 122/2005 - 17, čj. 22 Ca 123/2005 - 17
a čj. 22 Ca 124/2005 - 20, se zrušují, a věc se vrací krajskému soudu
k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Městský úřad, odbor životního prostředí, rozhodnutím ze dne 28. 8. 2003,
čj. ŽP 9/R-46/03-Do, doplnil a změnil rozhodnutí Okresního úřadu Šumperk ze dne
15. 3. 1993, čj. Mysl. 793/2061/62/93, o uznání honitby K., a to tak, že deklaroval její
aktuální výměru, držitele, právo vlastníků přičleněných honebních pozemků na náhradu
za jejich přičlenění, stanovil jakostní třídy pro jednotlivé druhy zvěře a jejich minimální a
normované stavy, a upřesnil slovním popisem její hranici.
Obdobně rozhodl Městský úřad, odbor životního prostředí, rozhodnutím ze dne
28. 8. 2003, čj. ŽP 17/R-47/03-Do, o uznání honitby L. a okolí, rozhodnutím ze dne
22. 9. 2003, čj. ŽP 15/R-54/03-Do, o uznání honitby M., a rozhodnutím ze
dne 11. 11. 2003, čj. Mysl 674/03-TO-206.1R, o uznání honitby S.
Žalovaný rozhodnutím ze dne 12. 3. 2004, čj. OŽPZ-7248/9472-7612/9964/03-Kva,
zamítl odvolání žalobce proti rozhodnutí městského úřadu a jeho výrokovou část změnil
tak, že zejm. deklaroval na základě oznámení H. s. K. zachování honitby K. [§69 odst. 1
zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o
myslivosti“)], uznané rozhodnutím Okresního úřadu Šumperk ze dne 15. 3. 1993,
čj. Mysl. 793/2061/62/93.
Obdobně rozhodl žalovaný rozhodnutím ze dne 12. 3. 2004,
čj. OŽPZ-7249/9473-7613/9965/03-Kva, o zamítnutí odvolání žalobce a o změně
výrokové části rozhodnutí městského úřadu relevantního k honitbě L. a okolí
a rozhodnutím ze dne 12. 3. 2004, čj. OŽPZ-7614/9966-7934/10424/03-Kva,
o zamítnutí odvolání žalobce a o změně výrokové části rozhodnutí městského úřadu
relevantního k honitbě M. Odlišně koncipovaným rozhodnutím ze dne 11. 5. 2004,
čj. OŽPZ/547/728/04/Kva rozhodl žalovaný o změně rozhodnutí městského úřadu
relevantního k honitbě S.
Žalobce napadl rozhodnutí žalovaného žalobami u Krajského soudu v Ostravě,
který je usneseními ze dne 26. 5. 2005, čj. 22 Ca 121/2005 - 17, čj. 22 Ca 122/2005 - 17,
čj. 22 Ca 123/2005 - 17 a čj. 22 Ca 124/2005 - 20, odmítl. Krajský soud dospěl k závěru,
že účastníkem řízení o návrhu na uvedení honitby do souladu se zákonem o myslivosti
(§69 odst. 1 zákona o myslivosti) může být pouze takový subjekt, jemuž byla honitba
uznána dle dosavadních předpisů, tj. stávající honební společenstvo. To je pak při podání
návrhu povinno vycházet ze statu quo, daného již okamžikem uznání honitby
dle předchozí právní úpravy. Podání návrhu musí předcházet usnesení valné hromady
honebního společenstva, které se mohou účastnit všichni členové, a ti také mohou
rozhodnutí valné hromady napadnout (§22 odst. 8 zákona o myslivosti). Posouzení
existence zákonných podmínek pro uvedení honitby do souladu se zákonem o myslivosti
spadá do kompetence příslušného správního úřadu a žádná třetí osoba již nemůže mít
v řízení postavení účastníka. Žalobce ani jeho právní předchůdce nebyli účastníky
správního řízení, přestože s nimi správní orgány jako s takovými jednali, a nemají proto
žalobní legitimaci podle §65 odst. 1, 2 s. ř. s. Krajský soud pak návrhy odmítl
[§46 odst. 1 písm. c) s. ř. s. za použití §65 odst. 1, 2 s. ř. s.], protože byly podány osobou
zjevně neoprávněnou.
Žalobce (stěžovatel) brojil proti usnesením krajského soudu kasačními stížnostmi,
opírajícími se o důvody uvedené v §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s., tj. nezákonnost spočívající
v nesprávném posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení, a §103 odst. 1
písm. e) s. ř. s., tj. nezákonnost rozhodnutí o odmítnutí návrhu nebo o zastavení řízení.
Stěžovatel především polemizuje se závěrem krajského soudu o nedostatku své
žalobní legitimace. Vytvořením honebního společenstva (§19 zákona o myslivosti) došlo
k delegaci části práv vlastníků honebních pozemků, kteří do společenstva vstoupili,
na žalobce – konkrétně práv, která se týkají myslivosti, včetně práva vytvořit vlastní
společenstevní honitbu, příp. dosáhnout její uznání orgánem státní správy. Tento obecně
platný princip lze vztáhnout i na ochranu jinak subjektivních práv jednotlivých vlastníků
honebních pozemků. Závěr krajského soudu o žalobní legitimaci (§65 odst. 1, 2 s. ř. s.)
proto není správný.
Postavení stěžovatele ve správním řízení se odvíjí od zákonné úpravy správního
řádu, podle kterého stěžovatel byl účastníkem správního řízení (§14 odst. 1, 2 správního
řádu z roku 1967).
Krajský soud pochybil i při aplikaci §22 odst. 8 zákona o myslivosti, vycházeje
zřejmě z předpokladu, že vlastníci honebních pozemků sdružení v H. s. Ř. mají práva
uvedená v §22 odst. 8 zákona o myslivosti vůči H.u s. K., resp. L. a okolí, M., či S.
Krajský soud pominul, že vedle kategorie vlastníků honebních pozemků, kteří jsou členy
honebního společenstva, existuje i kategorie vlastníků honebních pozemků, kteří nejsou
členy honebního společenstva, a jejichž pozemky byly rozhodnutím orgánu státní správy
myslivosti přičleněny ke společenstevní honitbě K, L a okolí, M., či S.
Žalovaný navrhl zamítnutí kasačních stížností jako nedůvodných, neboť souhlasí
se závěry krajského soudu. Žalovaný jednal se stěžovatelem jako s účastníkem řízení
z důvodu hospodárnosti a rychlosti, a namísto procesního vylučování stěžovatele se s jeho
námitkami vypořádal v odůvodnění napadených rozhodnutí. Stěžovatel rovněž
nepřípustně směšuje dva různé okruhy problémů, upravené zákonem o myslivosti. První
je tvořen uvedením honiteb uznaných podle předchozí právní úpravy do souladu
se zákonem o myslivosti na návrh toho, komu byla honitba uznána podle předchozí
právní úpravy (přechodné ustanovení §69 zákona o myslivosti), druhý je tvořen uznáním
honitby na návrh vlastníků honebních pozemků, kteří předtím mohli vytvořit honební
společenstvo (§18 a násl. zákona o myslivosti). Uznané honitby přitom zůstaly
zachovány, pokud nezanikly způsobem předvídaným §69 zákona o myslivosti.
Tato skutečnost nebrání stěžovateli, stejně jako komukoliv jinému, podat návrh na uznání
nové honitby, kterému za splnění podmínek §17 zákona o myslivosti orgán státní správy
myslivosti musí vyhovět (§18 odst. 1 zákona o myslivosti). Stěžovatel se tak domáhá
svého práva na uznání honitby v nepříslušném správném řízení. Navíc je třeba uvést,
že stěžovatel podal dne 19. 10. 2004 u Městského úřadu návrh (řízení dosud nebylo
pravomocně skončeno) na uznání téže honitby Ř, které se domáhal i ve zkoumaných
řízeních o honitbě K., L. a okolí, M., či S.
Nejvyšší správní soud, vycházeje z totožného okruhu účastníků řízení o kasačních
stížnostech a z míry obdobnosti jednotlivých věcí, rozhodl o spojení věcí ke společnému
projednání a rozhodnutí (§39 odst. 1 s. ř. s. za použití §120 s. ř. s.).
Kasační stížnosti jsou důvodné.
O důvodech kasačních stížností Nejvyšší správní soud uvážil, vázán rozsahem
i důvody kasační stížnosti podle §109 odst. 2, 3 s. ř. s.,
takto:
Především je nutné uvést, že kasační důvod podle §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s.
obsahuje i nesprávné právní posouzení právní otázky soudem při odmítnutí návrhu
a z podstaty věci vylučuje souběžné uplatnění kasačního důvodu podle §103 odst. 1
písm. a) s. ř. s. Tato skutečnost nemá ovšem vliv na posouzení této věci, v rámci
kasačního důvodu podle §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s.
Nejvyšší správní soud přisvědčil námitce stěžovatele, týkající se právního základu
jeho účastenství ve správním řízení. Řízení o uznání honitby (§69 zákona o myslivosti)
se řídí příslušnými ustanoveními správního řádu (v době rozhodování žalovaného zákon
č. 71/1967 Sb., ve znění pozdějších předpisů). Otázka účastenství byla upravena
ustanovením §14 správního řádu, podle kterého byl účastníkem mimo jiné ten, kdo tvrdil,
že může být rozhodnutím ve svých právech, právem chráněných zájmech nebo
povinnostech přímo dotčen, a to až do doby, než se prokáže opak. Stěžovatel své dotčení
tvrdil, a správní orgány obou stupňů s ním jako s účastníkem řízení jednaly. Za takové
situace je vyloučeno, aby mu byl odepřena soudní ochrana, a to přinejmenším podle
§65 odst. 2 s. ř. s. Opačný postup by mohl vést k porušení práv stěžovatele vyplývajících
z článku 36 Listiny základních práv a svobod. V kontextu této argumentace neobstojí
ani tvrzení žalovaného, podle kterého jednal žalovaný se stěžovatelem jako s účastníkem
řízení pouze z důvodu hospodárnosti, resp. rychlosti řízení.
V zásadě nad rámec kasačních námitek jde vyjádření žalovaného o vztahu řízení
podle §69 a §18 zákona o myslivosti. Ze strany Nejvyššího správního soudu by bylo
předčasné vyjadřovat se k otázce, která by teprve měla být předmětem dalšího řízení.
Dále Nejvyšší správní soud připomíná krajskému soudu pro potřeby dalšího řízení,
že zjistí-li odvolací orgán, že výrok rozhodnutí správního orgánu prvního stupně
je nesprávný, a proto přistoupí k jeho změně, nemůže současně odvolání zamítnout
(srov. rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 28. 3. 2002, čj. 7 A 11/2000 - 56,
Judikatura v právu životního prostředí 2002, I/275, nebo rozsudek Nejvyššího správního
soudu ze dne 28. 5. 2003, čj. 7 A 124/2000 - 39, č. 5/2003 Sb. NSS). Je tedy zjevné,
že tři z napadených rozhodnutí žalovaného nemohou v případě věcného projednání
z důvodu nepřezkoumatelnosti obstát.
Nejvyšší správní soud shledal z uvedených důvodů napadená usnesení krajského
soudu nezákonnými [§103 odst. 1 písm. e) s. ř. s.], kasační stížnosti jsou důvodné a proto
Nejvyšší správní soud rozhodnutí krajského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení
(§110 odst. 1 s. ř. s.). V pokračujícím řízení krajský soud nepřehlédne ani okruh možných
účastníků soudního řízení, jak vyplývá z jednotlivých žalob.
O náhradě nákladů řízení o kasačních stížnostech rozhodne krajský soud v novém
rozhodnutí (§110 odst. 2 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 31. října 2006
JUDr. Petr Příhoda
předseda senátu