ECLI:CZ:NSS:2006:8.AZS.1.2006
sp. zn. 8 Azs 1/2006 - 51
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Příhody
a soudců JUDr. Michala Mazance a Mgr. Jana Passera v právní věci žalobce: Y. M.,
zastoupeného Mgr. Romanem Seidlerem, advokátem v Plzni, Na Jíkalce 13, proti
žalovanému: Ministerstvo vnitra, Praha 7, Nad Štolou 3, poštovní přihrádka 21/OAM, v
řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 21. 7. 2004,
čj. OAM-1937/VL-07-K04-2004, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského
soudu v Hradci Králové ze dne 24. 8. 2005, čj. 30 Az 117/2004 - 26,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Žalovaný rozhodnutím ze dne 21. 7. 2004, čj. OAM-1937/VL-07-K04-2004,
rozhodl o neudělení azylu žalobci podle §12, §13 odst. 1, 2 a §14 zákona
č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii ČR, ve znění
pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“), a současně rozhodl o tom, že se na něj
nevztahuje překážka vycestovaní ve smyslu §91 zákona o azylu.
Žalobce napadl rozhodnutí žalovaného žalobou u Krajského soudu v Hradci
Králové, který rozsudkem ze dne 24. 8. 2005, čj. 30 Az 117/2004 - 26, spojil
ke společnému projednání věci vedené pod spisovými značkami 30 Az 117/2004
a 30 Az 118/2004 (týkající se otce žalobce a žalobce), s tím, že nadále budou vedeny
pod spisovou značkou 30 Az 117/2004 (výrok I.), a výrokem II. žaloby zamítl.
Žalobce (stěžovatel) napadl rozsudek krajského soudu včas podanou kasační
stížností.
Nejvyšší správní soud se kasační stížností musel zabývat nejprve z hlediska její
přípustnosti, neboť pouze přípustná kasační stížnost může být meritorně projednána.
Podle §104 odst. 4 s. ř. s. není kasační stížnost přípustná, opírá-li se jen o jiné
důvody, než které jsou uvedeny v §103 s. ř. s., nebo o důvody, které stěžovatel neuplatnil
v řízení před soudem, jehož rozhodnutí má být přezkoumáno, ač tak učinit mohl. Podle
§109 odst. 4 s. ř. s. Nejvyšší správní soud nepřihlíží ke skutečnostem, které stěžovatel
uplatnil poté, kdy bylo vydáno napadené rozhodnutí. Přitom je třeba zdůraznit,
že nepřípustnost kasačních důvodů, neuplatněných v řízení před krajským soudem,
se vztahuje k důvodům a skutečnostem uplatněným v žalobě, resp. v jejím doplnění,
ve lhůtě uvedené v §72 odst. 2 s. ř. s.
Porovnáním obsahu kasační stížnosti s obsahem žaloby Nejvyšší správní soud
zjistil, že důvody v ní obsažené stěžovatel v řízení před krajským soudem neuplatnil.
Stěžovatel žalobou namítal procesní pochybení žalovaného v řízení předcházejícím
vydání napadeného rozhodnutí, vytkl žalovanému, že rozhodl na základě nedostatečných
podkladů, vycházeje z informace pracovníků zastupitelského úřadu v A., kteří sdělili, že se
s národnostní diskriminací nesetkali. Dále namítl, že žalovaný chtěl absenci podkladů pro
své rozhodnutí v odůvodnění napadeného rozhodnutí zakrýt nepodstatnými údaji
(hospodářství, nezaměstnanost, statistické údaje), které se situací stěžovatele nesouvisí.
Důvod kasační stížnosti stěžovatel spatřuje v nezákonnosti rozhodnutí krajského
soudu, spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení
(§103 odst. 1 písm. a) s. ř. s.). Uplatnil přitom námitky, které směřují do hmotněprávního
posouzení jeho žádosti o udělení azylu. Ve vztahu k nesprávnému posouzení jeho žádosti
o udělení azylu podle §12 zákona o azylu stěžovatel uvedl, že od roku 1999 je jediným
úředním jazykem v Kazachstánu kazaština, kterou stěžovatel neovládá. V případě návratu
do vlasti se obává ekonomických a národnostních problémů; v Kazachstánu
se ve večerních hodinách obával vycházet ven, neboť jsou zde Rusové národnostně
utiskováni. Několikrát ho Kazaši na ulici obtěžovali a okradli; na policii se obrátil,
ale bez konkrétního výsledku. Stěžovatel považuje jednání některých občanů kazašské
národnosti za pronásledování ve smyslu §2 odst. 6 zákona o azylu. Stěžovatel dále
krajskému soud vytkl, že se dostatečně nevypořádal s otázkou, zda v jeho případě nebyly
splněny podmínky pro udělení humanitárního azylu podle §14 zákona o azylu.
Kasační stížnost se opírá výhradně o důvody žalobou neuplatněné, ač stěžovateli
nic nebránilo namítnout je v žalobě, a zároveň neobsahuje jiný stížní důvod, přičemž
důvod uplatněný žalobou - procesní pochybení žalovaného, nebyl zopakován. Nejvyšší
správní soud proto kasační stížnost jako nepřípustnou odmítl [§46 odst. 1 písm. d) s. ř. s.
ve spojení s §120 s. ř. s.].
Nejvyšší správní soud dodává, že v souladu s §109 odst. 2 s. ř. s. posuzoval
napadený rozsudek na základě kasační stížnosti podané stěžovatelem pouze v rozsahu
výroku, jímž byla zamítnuta jeho žaloba.
O návrhu, aby byl kasační stížnosti přiznán odkladný účinek dle ustanovení
§107 s. ř. s. Nejvyšší správní soud samostatně nerozhodoval, protože věc byla vyřízena
přednostně v souladu s ustanovením §56 s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s.
O náhradě nákladů řízení Nejvyšší správní soud rozhodl v souladu s ustanovením
§60 odst. 3 s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s., podle nějž nemá žádný z účastníků právo
na náhradu nákladů řízení, byla-li kasační stížnost odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 25. dubna 2006
JUDr. Petr Příhoda
předseda senátu