ECLI:CZ:NSS:2006:8.AZS.117.2005
sp. zn. 8 Azs 117/2005 - 71
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Příhody
a soudců JUDr. Michala Mazance a Mgr. Jana Passera v právní věci žalobce: T. T.,
zastoupeného Mgr. Ing. Lukášem Prudilem, Ph.D, advokátem se sídlem Brno, Bašty 2,
proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Praha 7, Nad Štolou 3, pošt.
schránka 21/OAM, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu
v Ostravě ze dne 4. 5. 2005, čj. 62 Az 46/2004 - 54,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá.
II. Žalovanému se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení o kasační
stížnosti.
Odůvodnění:
Kasační stížností podanou v zákonné lhůtě se žalobce jako stěžovatel domáhá
zrušení shora uvedeného rozsudku Krajského soudu v Ostravě, kterým byla
zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí Ministerstva vnitra ze dne 17. 4. 2004,
čj. OAM 1507/VL-10-04-2004. Tímto (posledně uvedeným) rozhodnutím byla žádost
stěžovatele o udělení azylu zamítnuta jako zjevně nedůvodná podle ustanovení
§16 odst. 1 písm. g) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb.,
o Policii České republiky ve znění pozdějších předpisů, (zákon o azylu), ve znění
pozdějších předpisů. Krajský soud dospěl k závěru, že rozhodnutí žalovaného je vydáno
v souladu se zákonem, na podkladě dostatečně zjištěného stavu věci.
V kasační stížnosti stěžovatel uvedl, že dle jeho názoru se krajský soud nedostatečně
vypořádal s jeho tvrzeními ohledně porušení právních norem procesní povahy.
Dle §3 odst. 3 a 4 správního řádu je správním orgánům v řízení uložena povinnost
svědomitě a odpovědně se zabývat každou věcí, která je předmětem řízení a spolehlivě
zjišťovat stav věci. Dle názoru stěžovatele žalovaný nevedl řízení tak, aby posílil důvěru
v jeho správnost. Postup správního orgánu shledává nesprávným, nepřesvědčivým
a nedostatečným co do rozsahu dokazování, neboť dle §32 odst. 1 správního řádu
je povinností správního orgánu zjistit přesně a úplně skutkový stav věci v kontextu
tvrzení, jež stěžovatel uváděl. Namítá, že správní orgán nesprávně posoudil skutkový stav
věci a důsledkem porušení procesních ustanovení je pak porušení ustanovení zákona
o azylu. Navrhuje, aby Nejvyšší správní soud napadené rozhodnutí Krajského soudu
v Ostravě zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení; současně žádá, aby byl jeho kasační
stížnosti přiznán odkladný účinek.
Žalovaný ve svém vyjádření ke kasační stížnosti popírá oprávněnost podané kasační
stížnosti, neboť se domnívá, že jak jeho rozhodnutí ve věci azylu ve všech částech výroku,
tak i rozsudek soudu byly vydány v souladu s právními předpisy. Návrh na přiznání
odkladného účinku považuje za neopodstatněný.
Nejvyšší správní soud nejprve vážil nezbytnost rozhodnutí o žádosti o odkladný
účinek kasační stížnosti. Dospěl k závěru, že o ní není třeba rozhodovat tam,
kde je o kasační stížnosti rozhodováno přednostně a kde je žadatel chráněn před důsledky
rozsudku krajského soudu režimem pobytu za účelem strpění podle §78b odst. 1, 2
zákona o azylu (cizinec má nárok na udělení víza za účelem strpění pobytu
mj., pokud žádost doloží dokladem o podání kasační stížnosti proti rozhodnutí soudu
o žalobě proti rozhodnutí ministerstva ve věci azylu a návrhu na přiznání odkladného
účinku - takové vízum opravňuje cizince k pobytu na území po dobu platnosti víza,
která je 365 dnů; na žádost cizince odbor cizinecké a pohraniční policie platnost víza
prodlouží, a to i opakovaně) – ze zákona platnost uvedeného víza zaniká právní mocí
rozhodnutí o kasační stížnosti. Pozitivní rozhodnutí o žádosti o odkladný účinek
by tedy nemělo z hlediska ochrany stěžovatele žádný význam, negativní by před
rozhodnutím o kasační stížnosti bránilo řádnému soudnímu řízení. Při rozhodnutí
o kasační stížnosti pak je rozhodnutí o odkladném účinku nadbytečné, neboť obecně
může přiznání odkladného účinku kasační stížnosti přinést ochranu jen do doby
rozhodnutí o této stížnosti.
Důvodnost kasační stížnosti posoudil Nejvyšší správní soud v mezích jejího rozsahu
a uplatněných důvodů (§109 odst. 2, 3 s. ř. s.).
Stěžovatel to sice v kasační stížnosti výslovně neuvedl, ale podle obsahu lze důvody,
které zmiňuje, podřadit pod důvody kasační stížnosti uvedené v ustanovení §103 odst. 1
písm. b) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), tedy vady
řízení před správním orgánem a nepřezkoumatelnost rozhodnutí, konkrétně uvádí,
že krajský soud se nedostatečně vypořádal s jeho tvrzeními ohledně porušení právních
norem procesní povahy.
K tomu ze správního a soudního spisu vyplynulo, že dne 2. 4. 2004 podal stěžovatel
žádost o udělení azylu a protokol o pohovoru k důvodům návrhu na zahájení řízení
o udělení azylu byl proveden dne 15. 4. 2004 v p. s. V. L.. Ve své žádosti uvedl, že jeho
kamarád v Mongolsku má bratra, který pracoval v bance. Stěžovatel si od něj půjčil
v únoru 10 tisíc USD s úrokem 15 % a v srpnu 2001 je měl vrátit. Peníze věřiteli nevrátil,
protože neměl výdělek z podnikání, nezůstaly mu žádné peníze a nebyl schopen dluh
uhradit. Nyní žádá o azyl, aby legalizoval pobyt v České republice. Žalovaný rozhodnutím
ze dne 17. 4. 2004 žádost stěžovatele o udělení azylu zamítl jako zjevně nedůvodnou
podle ustanovení §16 odst. 1 písm. g) zákona o azylu.
Pokud se stěžovatel v kasační stížnosti dovolával stížního důvodu podle ustanovení
§103 odst. 1 písm. b) s. ř. s., tedy vad řízení před správním orgánem, Nejvyšší správní
soud shledal tento důvod kasační stížnosti nepřípustný. Stěžovatel v žalobě vady
správního řízení tvrzené v kasační stížnosti neuplatnil. Z pohledu přezkumu kasačním
soudem jde tedy o nový důvod, který stěžovatel neuplatnil v řízení před soudem,
jehož rozhodnutí je přezkoumáváno, ač tak učinit mohl. Takový důvod kasační stížnosti
je nepřípustný (§104 odst. 4 s. ř. s.).
Nejvyšší správní soud rovněž neshledal naplnění důvodu uvedeného v ustanovení
§103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. Podle tohoto ustanovení je důvodem kasační stížnosti
tvrzená nepřezkoumatelnost spočívající v nesrozumitelnosti nebo v nedostatku důvodů
rozhodnutí, popřípadě v jiné vadě řízení před soudem, mohla-li mít taková vada
za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé. Rozsudek krajského soudu je v prvé řadě
srozumitelný, neboť z jeho výroku lze dobře zjistit, v jaké věci a jak soud rozhodl,
tj. že žalobu zamítl, výrok rozhodnutí není vnitřně rozporný, z rozhodnutí je možné
rozeznat, co je výrok a co je odůvodnění a kdo byl účastníkem řízení. Při posouzení
nepřezkoumatelnosti rozhodnutí pro nedostatek důvodů vyšel Nejvyšší správní soud
ze své konstantní judikatury, z níž vyplývá, že nepřezkoumatelnost pro nedostatek
důvodů je založena na nedostatku důvodů skutkových, přičemž se musí jednat o vady
skutkových zjištění, o něž soud opírá své rozhodovací důvody. Za takové vady
lze považovat případy, kdy soud opřel rozhodovací důvody o skutečnosti v řízení
nezjišťované, případně zjištěné v rozporu se zákonem, anebo tam, kdy není zřejmé,
zda vůbec nějaké důkazy byly v řízení provedeny. Kasační stížností napadený rozsudek
však v daném případě netrpí nedostatkem důvodů, protože z jeho odůvodnění je zcela
zřejmé, o jaké skutečnosti krajský soud své rozhodnutí opřel a z jakých právních úvah
přitom vycházel.
Ze všech shora uvedených důvodů Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že kasační
stížnost není důvodná a proto ji zamítl (§110 odst. 1 s. ř. s.).
Stěžovatel, který neměl v tomto soudním řízení úspěch, nemá právo na náhradu
nákladů řízení a úspěšnému žalovanému náklady řízení nevznikly. Proto soud rozhodl,
že se žalovanému právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává
(§60 odst. 1, §120 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 6. dubna 2006
JUDr. Petr Příhoda
předseda senátu