ECLI:CZ:NSS:2006:8.AZS.131.2005
sp. zn. 8 Azs 131/2005 - 57
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Příhody
a soudců JUDr. Michala Mazance a Mgr. Jana Passera v právní věci žalobce:
A. Z., zastoupeného JUDr. Irenou Slavíkovou, advokátkou v Praze 1, Hybernská 9,
proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, Praha 7, Nad Štolou 3, pošt. schránka 21/OAM,
v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 30. 7. 2004,
čj. OAM-1312/LE-B01-B03-2003, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského
soudu v Praze ze dne 27. 1. 2005, čj. 48 Az 199/2004 - 22,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá.
II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Žalovanému se právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti
nepřiznává.
IV. Odměna advokátky JUDr. Ireny Slavíkové se určuje částkou 2150 Kč.
Tato částka bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu ve lhůtě
60 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
Žalovaný rozhodnutím ze dne 30. 7. 2004, čj. OAM-1312/LE-B01-B03-2003,
neudělil žalobci azyl podle §12, §13 odst. 1, 2 a §14 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu
a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii ČR, ve znění pozdějších předpisů
(dále jen „zákon o azylu“) a rozhodl, že se na žalobce nevztahuje překážka vycestování
ve smyslu §91 citovaného zákona.
Žalobce napadl rozhodnutí žalovaného žalobou u Krajského soudu v Praze,
který ji rozsudkem ze dne 27. 1. 2005, čj. 48 Az 199/2004 - 22, zamítl, neboť dospěl
k závěru, že skutková zjištění, z nichž rozhodnutí žalovaného vycházelo, byla dostatečná
a právní závěr žalovaného je v souladu se zákonem.
Žalobce (stěžovatel) napadl rozsudek krajského soudu kasační stížností. Dovolal
se stížních důvodů podle §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s., tj. nezákonnosti spočívající
v nesprávném posouzení právní otázky soudem, podle §103 odst. 1 písm. b) s. ř. s.,
tj. vady řízení před žalovaným, pro niž měl krajský soud rozhodnutí žalovaného zrušit,
a podle §103 odst. 1 písm. c) a d) s. ř. s., tj. zmatečnosti řízení před soudem,
resp. nepřezkoumatelnosti spočívající v jiné vadě řízení před soudem. Uvedl, že se krajský
soud dostatečně nevypořádal s namítanými vadami správního řízení a při svém
rozhodování přihlížel ke zprávám Ministerstva zahraničních věcí USA, k informaci nadace
Člověk v tísni, k informaci Ministerstva zahraničních věcí České republiky a k aktuálním
informacím z databáze ČTK, což je v rozporu s objektivním hodnocením postavení
jednotlivce v daném státě, neboť tyto zprávy jsou zaměřeny pouze na masu, tj. na vybrané
části obyvatelstva, a nikoliv na jednotlivce. Stěžovatel proto navrhl, aby soud
v této souvislosti vydal stanovisko podle §12 odst. 2 s. ř. s., kterým by určil nepřípustnost
používání neobjektivních informací plynoucích z uvedených zpráv. Stěžovatel dále namítl,
že vzhledem k tomu, že mu nebylo řádně doručeno poučení o procesních právech
a povinnostech, nemohl se relevantně vyjádřit k důkazům (tvrzeným jím samotným
i druhým účastníkem), k osobám soudců a k dalším procesním právům, čímž došlo
k hrubému porušení jeho základních procesních práv podle článku 36 Listiny základních
práv a svobod a soudního řádu správního. Stěžovatel navrhl, aby Nejvyšší správní soud
napadené rozhodnutí krajského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení, současně
požádal o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.
Žalovaný popřel oprávněnost kasační stížnosti a domnívá se, že jeho rozhodnutí
i rozsudek soudu byly vydány v souladu s právními předpisy. Tvrzení stěžovatele o vadách
řízení vychází z nesouhlasu se zprávami o zemi jeho původu, použitých žalovaným
v azylovém řízení. Stěžovatel nesouhlas vyjádřil až po vydání napadeného rozsudku
a proto by Nejvyšší správní soud neměl k námitce přihlížet (§109 odst. 4 s. ř. s.).
Žalovaný navrhl zamítnutí kasační stížnosti a nepřiznání odkladného účinku
pro nedůvodnost.
Nejvyšší správní soud nejprve vážil nezbytnost rozhodnutí o žádosti za odkladný
účinek kasační stížnosti. Dospěl k závěru, že o ní není třeba rozhodovat tam,
kde je o kasační stížnosti rozhodováno přednostně a kde je žadatel chráněn před důsledky
rozsudku krajského soudu režimem pobytu za účelem strpění podle §78b odst. 1, 2
zákona o azylu (cizinec má nárok na udělení víza za účelem strpění pobytu mj., pokud
žádost doloží dokladem o podání kasační stížnosti proti rozhodnutí soudu o žalobě proti
rozhodnutí ministerstva ve věci azylu a návrhu na přiznání odkladného účinku - takové
vízum opravňuje cizince k pobytu na území po dobu platnosti víza, která je 365 dnů;
na žádost cizince odbor cizinecké a pohraniční policie platnost víza prodlouží,
a to i opakovaně) – ze zákona platnost uvedeného víza zaniká právní mocí rozhodnutí
o kasační stížnosti. Pozitivní rozhodnutí o žádosti o odkladný účinek by tedy nemělo
z hlediska ochrany stěžovatele žádný význam, negativní by před rozhodnutím o kasační
stížnosti bránilo řádnému soudnímu řízení. Při rozhodnutí o kasační stížnosti
pak je rozhodnutí o odkladném účinku nadbytečné, neboť obecně může přiznání
odkladného účinku kasační stížnosti přinést ochranu jen do doby rozhodnutí o této
stížnosti.
Nejvyšší správní soud posoudil důvodnost kasační stížnosti v mezích jejího
rozsahu a uplatněných důvodů. Neshledal přitom vady, k nimž by musel přihlédnout
z úřední povinnosti (§109 odst. 2, 3 s. ř. s.).
Kasační stížnost není důvodná.
Stěžovatel se dovolal stížních důvodů podle §103 odst. 1 písm. a), b), c) a d) s. ř. s.
Skutková a právní tvrzení, z nichž plyne, z jakých důvodů považuje napadené výroky
rozhodnutí za nezákonné, ovšem uvedl pouze ve vztahu ke stížnímu důvodu podle
§103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. Kasační soud přitom není povinen ani oprávněn sám
vyhledávat možné nezákonnosti napadeného rozhodnutí krajského soudu – s výjimkou
vad taxativně uvedených v ustanovení §109 odst. 3 s. ř. s., k nimž soud přihlíží z moci
úřední. Nejvyšší správní soud proto posoudil důvodnost kasační stížnosti
pouze v rozsahu řádně uplatněného důvodu podle §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.,
tj. nepřezkoumatelnosti spočívající v jiné vadě řízení před soudem.
Nejvyšší správní soud neshledal důvodnou námitku stěžovatele, že se krajský soud
dostatečně nevypořádal s namítanými vadami správního řízení. Stěžovatel v žalobě vady
správního řízení řádným způsobem nenamítl, protože parafrázi ustanovení §32 odst. 1
správního řádu, které měl žalovaný v řízení porušit, bez jakékoliv subsumpce tohoto
zákonného ustanovení konkrétním skutkovým tvrzením (stěžovatel uvedl pouze skutková
tvrzení ve vztahu k namítanému nesprávnému posouzení právní otázky, resp. nesprávné
aplikaci ustanovení §12 a §91 zákona o azylu), nelze považovat za žalobní bod.
K námitce stěžovatele, že krajský soud při svém rozhodování přihlížel ke zprávám
Ministerstva zahraničních věcí USA, k informaci nadace Člověk v tísni, k informaci
Ministerstva zahraničních věcí České republiky a k aktuálním informacím z databáze
ČTK, což je v rozporu s objektivním hodnocením postavení jednotlivce v daném státě,
neboť tyto zprávy jsou zaměřeny pouze na vybrané části obyvatelstva, a nikoliv
na jednotlivce, Nejvyšší správní soud nepřihlédl. Stěžovatel tato tvrzení v žalobě
ani v dalším řízení před krajským soudem neuváděl. Z pohledu přezkumu kasačním
soudem jde o tvrzení nová, která stěžovatel uplatnil až poté, co bylo vydáno napadené
rozhodnutí a k takovým skutečnostem Nejvyšší správní soud nepřihlíží (§109 odst. 4
s. ř. s.). Z uvedeného důvodu se Nejvyšší správní soud nezabýval ani návrhem stěžovatele,
aby soud vydal stanovisko podle §12 odst. 2 s. ř. s., kterým by určil nepřípustnost
používání neobjektivních informací plynoucích z uvedených zpráv.
Nejvyšší správní soud se dále zabýval námitkou stěžovatele, že mu nebylo řádně
doručeno poučení o procesních právech a povinnostech, a proto se nemohl relevantně
vyjádřit k důkazům, k osobám soudců a k dalším procesním právům, čímž došlo
k hrubému porušení jeho základních procesních práv dle čl. 36 Listiny základních práv
a svobod a soudního řádu správního.
Ze soudního spisu Nejvyšší správní soud zjistil, že krajský soud zaslal stěžovateli
dne 22. 11. 2004 vyjádření žalovaného k žalobě (§74 odst. 1 s. ř. s.) a vyzval jej,
aby ve lhůtě dvou týdnů od doručení výzvy sdělil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez
nařízení jednání (§51 odst. 1 s. ř. s.). Současně stěžovatele poučil, že pokud ve stanovené
lhůtě nevyjádří svůj nesouhlas, bude jeho souhlas presumován. Stěžovatel byl rovněž
vyrozuměn o možnosti namítnout podjatost ve věci rozhodujících osob a o senátu, jemuž
byla věc v souladu s rozvrhem práce přidělena (§8 odst. 5 s. ř. s.). Uvedená poučení byla
stěžovateli zaslána na adresu uvedenou v žalobě. Adresát nebyl při doručování zastižen,
proto byla zásilka dne 24. 11. 2004 uložena u držitele poštovní licence, stěžovatel
si zásilku v úložní lhůtě nevyzvedl.
Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že krajský soud poskytl stěžovateli poučení
o jeho procesních právech a povinnostech v rozsahu zcela dostačujícím pro to,
aby stěžovatel neutrpěl v řízení újmu. Poučení bylo stěžovateli doručováno v souladu
s příslušnými ustanoveními občanského soudního řádu a soudního řádu správního.
Poučení se považuje za doručené dne 6. 12. 2004 (§46 odst. 4 o. s. ř. za použití
§42 odst. 5 s. ř. s.). Stěžovatel na poučení a výzvy soudu nijak nereagoval. Nejvyšší
správní soud proto neshledal námitku důvodnou.
Nejvyšší správní soud zhodnotil všechny stížní námitky jako nedůvodné a protože
v řízení nevyšly najevo ani žádné jiné vady, k nimž musí přihlížet z úřední povinnosti
(§109 odst. 3 s. ř. s.), kasační stížnost zamítl (§110 odst. 1 věta druhá s. ř. s.).
O náhradě nákladů řízení rozhodl Nejvyšší správní soud v souladu s ustanovením
§60 odst. 1 s. ř. s. za použití §120 s. ř. s. Stěžovatel nemá právo na náhradu nákladů
řízení, neboť ve věci neměl úspěch; žalovanému správnímu orgánu, kterému by právo
na náhradu nákladů řízení příslušelo, žádné náklady nad rámec jeho běžné úřední činnosti
nevznikly.
Stěžovateli byl pro řízení o kasační stížnosti ustanoven zástupcem advokát;
v takovém případě platí hotové výdaje a odměnu za zastupování stát (§35 odst. 7 s. ř. s.,
§120 s. ř. s.). Soud proto určil odměnu advokáta částkou 2x 1000 Kč za dva úkony právní
služby – převzetí a příprava věci a písemné podání soudu týkající se věci samé a dále
2x 75 Kč na úhradu hotových výdajů, v souladu s ustanovením §9 odst. 3 písm. f), §7,
§11 odst. 1 písm. b) a d) a §13 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů,
celkem 2150 Kč. Tato částka bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu ve lhůtě
šedesáti dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 18. prosince 2006
JUDr. Petr Příhoda
předseda senátu