ECLI:CZ:NSS:2006:8.AZS.159.2005
sp. zn. 8 Azs 159/2005 - 56
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Příhody
a soudců JUDr. Michala Mazance a Mgr. Jana Passera v právní věci žalobce:
A. T., zastoupený JUDr. Irenou Strakovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Žitná 45,
proti žalovanému Ministerstvu vnitra, se sídlem v Praze 7, Nad Štolou 3, poštovní
schránka 21/OAM, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 27. 1. 2005,
čj. OAM-1881/VL-10-C09-2004, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku
Krajského soudu v Praze ze dne 30. 6. 2005, čj. 48 Az 7/2005 - 26,
takto:
Rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 30. 6. 2005, čj. 48 Az 7/2005 - 26,
se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Kasační stížností se žalobce jako stěžovatel domáhá zrušení shora uvedeného
rozsudku Krajského soudu v Praze, kterým byla zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí
Ministerstva vnitra ze dne 27. 1. 2005, čj. OAM-1881/VL-10-C09-2004. Tímto (posledně
uvedeným) rozhodnutím bylo rozhodnuto, že se stěžovateli neuděluje azyl podle §12, §
13 odst. 1 a 2 a §14 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o
Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“), a
současně bylo vysloveno, že se na něj nevztahuje překážka vycestování podle §91
citovaného zákona. Krajský soud dospěl k závěru, že rozhodnutí žalovaného bylo vydáno
v souladu se zákonem a na podkladě dostatečně zjištěného stavu věci.
Stěžovatel v kasační stížnosti uplatňuje důvody obsažené v ustanovení
§103 odst. 1 písm. a) až d), podle obsahu kasační stížnosti však jde o důvod pod písm. d)
zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“). Konkrétně namítá,
že řízení před krajským soudem je stiženo vadami řízení spočívajícími v následujících
skutečnostech: Stěžovatel v průběhu řízení udělil dne 3. 6. 2005 generální plnou moc,
jež je založena ve spisu, advokátu JUDr. Davidu Heryánovi. Tento advokát obratem
soudu písemně oznámil převzetí právního zastoupení společně se žádost í o lhůtu
potřebnou k seznámení se se spisem a doplnění žaloby. Poté soud kontaktoval
i telefonicky a dotazoval se na průběh řízení, bylo mu sděleno, že v dané věci podal
stěžovatel opravný prostředek proti rozhodnutí soudu o neustanovení právního zástupce
s tím, že je zde dostatečná časová rezerva, neboť o tomto opravném prostředku bude
rozhodnuto v řádu měsíců. Ke svému původnímu podání nepřiložil advokát plnou moc,
přičemž v souladu se standardním a zákonným postupem očekával, že bude soudem
k doplnění plné moci vyzván. To se nestalo, proto ji advokát doplnil bez vyzvání.
Dne 11. 8. 2005 obdržel advokát přípis soudkyně krajského soudu, že o věci již bylo
rozhodnuto a rozsudek, jenž byl přílohou tohoto přípisu, nabyl právní moci dne
18. 7. 2005. Teprve tímto přípisem byl advokát seznámen se skutečností, že ve věci bylo
rozhodnuto a se zněním rozsudku. Telefonickým dotazem na soudkyni pak zjistil,
že pravděpodobně došlo k omylu a byly podávány informace o jiném spisu, a stejně tak,
že první přípis o převzetí právního zastoupení byl založen do jiného spisu. Procesně
už nebylo možné věc řešit jinak, než podáním kasační stížnosti. Stěžovatel se domnívá,
že kromě jiného bylo porušeno ustanovení §42 odst. 2 s. ř. s., neboť ačkoliv měl
stěžovatel v řízení před krajským soudem právního zástupce, nebyl tento obeznámen
ani s nařízením jednání, na kterém byl vynesen rozsudek, ani mu nebyl rozsudek
doručován a současně neměl ani možnost doplnit žalobu, jak dříve avizoval. Stejně
tak nebyl řádně obeslán ani stěžovatel samotný, neboť mu bylo doručováno na adresu
Pobytového střediska, kde se nezdržuje a je řádně odhlášen a příslušným státním orgánem
je mu povolen pobyt mimo pobytové středisko. Stěžovatel dále v kasační stížnosti
avizoval konkretizaci kasační stížnosti v dodatečné lhůtě, avšak kasační stížnost již dále
nijak nedoplnil.
Vzhledem k uvedenému stěžovatel navrhuje, aby Nejvyšší správní soud napadený
rozsudek Krajského soudu v Praze zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení; rovněž požádal
o přiznání odkladného účinku této kasační stížnosti.
Žalovaný ve svém vyjádření ke kasační stížnosti ze dne 26. 8. 2005 namítá vady
spočívající v povinných náležitostech kasační stížnosti, neboť v rozporu s ustanovením
§37 odst. 3 s. ř. s. chybí v podání adresa, na kterou lze stěžovateli doručovat a dále
v rozporu s §106 odst. 1 s. ř. s. chybí údaj o dni doručení napadeného rozsudku
stěžovateli. Pokud jde o doručování napadeného rozsudku krajským soudem stěžovateli,
uvádí, že není zřejmé, zda stěžovatel soudu poskytl novou adresu. K problémům
komunikace soudu s advokátem se žalovaný nechce vyjadřovat. Stěžovatelem avizované
doplnění kasační stížnosti, žalovaný neobdržel, ačkoliv stěžovatel uplatňoval kasační
důvody podle §103 odst. 1 písm . a) až d). Žalovaný proto své rozhodnutí ve věci
stěžovatele pokládá za správné. Z těchto důvodů navrhuje, aby Nejvyšší správní soud
kasační stížnost stěžovatele odmítl, případně zamítl a nepřiznával jí ani odkladný účinek.
Nejvyšší správní soud nejprve vážil nezbytnost rozhodnutí o žádosti o odkladný
účinek kasační stížnosti. Dospěl k závěru, že o ní není třeba rozhodovat tam,
kde je žadatel chráněn před důsledky rozsudku krajského soudu režimem pobytu
za účelem strpění podle §78b odst. 1, 2 zákona o azylu (cizinec má nárok na udělení víza
za účelem strpění pobytu mj., pokud žádost doloží dokladem o podání kasační stížnosti
proti rozhodnutí soudu o žalobě proti rozhodnutí ministerstva ve věci azylu a návrhu
na přiznání odkladného účinku - takové vízum opravňuje cizince k pobytu na území
po dobu platnosti víza, která je 365 dnů; na žádost cizince odbor cizinecké a pohraniční
policie platnost víza prodlouží, a to i opakovaně) – ze zákona platnost uvedeného víza
zaniká právní mocí rozhodnutí o kasační stížnosti. Pozitivní rozhodnutí o žádosti
o odkladný účinek by tedy nemělo z hlediska ochrany stěžovatele žádný význam, negativní
by před rozhodnutím o kasační stížnosti bránilo řádnému soudnímu řízení. Při rozhodnutí
o kasační stížnosti pak je rozhodnutí o odkladném účinku nadbytečné, neboť obecně
může přiznání odkladného účinku kasační stížnosti přinést ochranu jen do doby
rozhodnutí o této stížnosti.
Důvodnost kasační stížnosti posoudil Nejvyšší správní soud v mezích jejího
rozsahu a uplatněných důvodů (§109 odst. 2, 3 s. ř. s.).
Kasační stížnost je důvodná.
Z přiloženého soudního spisu, sp. zn. 48 Az 7/2005, bylo zjištěno, že dne
30. 6. 2005 se konalo ústní jednání v stěžovatelově věci, stěžovatel nebyl přítomen
a doručení bylo vykázáno uložením. Na závěr ústního jednání byl vyhlášen rozsudek,
který byl posléze doručován stejně jako usnesení o nařízení ústního jednání. Z doručenky
s adresou stěžovatele v Pobytovém středisku Jezová vyplývá, že mu zásilka s usnesením
o nařízení ústního jednání byla oznámena dne 2. 6. 2005 a byla uložena do 17. 6. 2005
(čl. 21). Oznámení o převzetí právního zastoupení bylo datováno dne 20. 7. 2005
a připojena byla i plná moc s datem 3. 6. 2005 (čl. 31-33), dle připojené obálky bylo
toto oznámení společně s plnou mocí podáno k poštovní přepravě dne 25. 7. 2005.
Na listu číslo 36 je založen protokol o doručení rozsudku stěžovateli se sdělením
stěžovatele, že v době od 22. 5. 2005 se zdržuje na jiné adrese, dále je pracovnicí soudní
kanceláře proveden záznam o tom, že v evidenci Ministerstva vnitra bylo zjištěno, že
pobyt na nové adrese má evidován od 19. 5. 2005. Ze spisu správního orgánu bylo
zjištěno, že dne 20. 4. 2005 podal stěžovatel žádost o povolení pobytu mimo azylové
zařízení (čl. 52), k tomu byla vyžádána prověrka místa pobytu, kterou provedla Policie ČR,
Oblastní ředitelství služby cizinecké policie Praha, s výsledkem, že na nově uvedené
adrese má stěžovatel zajištěno ubytování a zdržuje se zde (čl. 54), dne 6. 5. 2005 byl
stěžovateli vysloven souhlas se změnou místa hlášeného pobytu, který stěžovatel převzal
dne 19. 5. 2005 (čl. 55).
Pokud jde o žalovaným namítané nedostatky v náležitostech kasační stížnosti,
Nejvyšší správní soud konstatuje, že z jeho judikatury vyplývá, že v případě, kdy kasační
stížnost neobsahuje údaj o dni doručení rozhodnutí krajského soudu stěžovateli
(§106 odst. 1 s. ř. s.), není to bez dalšího důvodem pro odmítnutí kasační stížnosti,
neboť den doručení napadeného rozhodnutí žalobci je soudům znám z úřední činnosti.
1
Obdobně i chybějící adresa stěžovatele pro doručování není takovou vadou náležitostí,
jež by zabraňovala projednání věci, neboť v podání zástupkyně stěžovatele ze dne
1
Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 5. 2004, č.j. 3 Azs 85/2004 -49, dostupný na www.nssoud.cz
31. 7. 2006 již byla adresa stěžovatele uvedena. Nic tak nebrání meritornímu projednání
stěžovatelovy kasační stížnosti.
Nejvyšší správní soud následně přistoupil k posouzení stěžovatelem namítané vady
řízení před krajským soudem spočívající v doručování soudních písemností stěžovateli
na adresu pobytového střediska. Z obálky, v níž bylo stěžovateli mj. doručováno
oznámení o nařízeném ústním jednání, se podává, že tato písemnost byla stěžovateli
oznámena dne 2. 6. 2005, tedy v době, kdy se již na adrese pobytového střediska
nezdržoval a měl pobyt povolen a zaevidován na jiné adrese, přesto zřejmě chybným
postupem doručovatele nebyla zásilka vrácena krajskému soudu, ale byla uložena. Soudní
řád správní neobsahuje komplexní úpravu doručování a v §42 odst. 6 odkazuje
pro otázky způsobu doručování na obdobné použití předpisů platných pro doručování
v občanském soudním řízení, tedy na zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád,
ve znění pozdějších předpisů. Stěžovatel soud o změně své adresy nevyrozuměl. Soud
tak při jednání dne 30. 6. 2005 neměl pochyb o doručení, resp. jeho vykázání uložením.
Přestože stěžovatel změnu neoznámil, nelze mu klást k tíži postup doručování, příčící
se ustanovení §46 odst. 1 a 3 občanského soudního řádu, neboť nebylo doručováno
na adresu stěžovatelova řádně ohlášeného a příslušným správním orgánem schváleného
pobytu a v tomto případě předmětná zásilka neměla být v místě pobytového střediska
ukládána. Důsledky nesprávného závěru doručujícího orgánu o tom, že se adresát v místě
doručování zdržuje, nejsou neodvratné, přičemž opak bude zpravidla prokazovat adresát.
Zjistí-li soud dodatečně, že se adresát v místě doručování v rozhodné době nezdržoval,
pak platí, že písemnost nebyla řádně doručena.
2
Doručované usnesení tak nelze
považovat řádně doručené. Touto vadou doručení byla stěžovateli odňata možnost jednat
před soudem, jež je součástí práva na soudní a jinou ochranu garantovaného hlavou pátou
Listiny základních práv a svobod. Řízení před krajským soudem je tak zatíženo vadou,
pro niž je nezbytné, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek zrušil.
Pokud jde o stěžovatelem namítané nerespektování právního zastoupení
stěžovatele v uvedeném řízení, Nejvyšší správní soud uvádí, že ze soudního spisu
se podává, že advokát zaslal soudu oznámení o převzetí právního zastoupení a plnou moc
dne 25. 7. 2005, tedy až po vyhlášení meritorního rozhodnutí (dne 30. 6. 2005),
proto nebylo možno stěžovatele v předchozím řízení považovat za právně zastoupeného
ve smyslu ustanovení §35 odst. 2 a §42 odst. 2 s. ř. s. Sled událostí, tak jak v kasační
stížnosti uvádí stěžovatel, nemá oporu ve spise a sám stěžovatel, resp. jeho zástupce,
nedoložil, že by soudu zaslal přípis s oznámením o převzetí zastoupení bezodkladně
po sjednání plné moci, tedy po 3. 6. 2005, jež měl být omylem soudní kanceláře založen
v jiném spise, jak tvrdil v kasační stížnosti. Tuto stěžovatelovu námitku proto Nejvyšší
správní soud neshledal důvodnou a pouze nad rámec své povinnosti uvádí, že pokud
by k takovému pochybení skutečně došlo, pak tento nedostatek bude zhojen
v následujícím řízení před krajským soudem, neboť jeho rozsudek se zrušuje a věc
se mu vrací k dalšímu řízení.
Krajský soud je v dalším řízení vázán právním názorem vysloveným Nejvyšším
správním soudem v tomto rozsudku (§110 odst. 3 s. ř. s.).
2
Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 3. 2. 2005, č.j. 2 Azs 437/2004 -69, dostupný na www.nssoud.cz
O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodne krajský soud v novém
rozhodnutí o věci samé (§110 odst. 2 s. ř. s.).
Nejvyšší správní soud ve věci v souladu s ustanovením §109 odst. 1 s. ř. s.
rozhodoval bez nařízení jednání.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 10. listopadu 2006
JUDr. Petr Příhoda
předseda senátu