ECLI:CZ:NSS:2006:8.AZS.21.2006:164
sp. zn. 8 Azs 21/2006 - 164
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v rozšířeném senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa
Baxy a soudců JUDr. Miluše Doškové, JUDr. Michala Mazance, JUDr. Václava
Novotného, JUDr. Milady Tomkové, JUDr. Marie Turkové a JUDr. Jaroslava Vlašína, v
právní věci žalobce: M. S., zastoupeného Mgr. Petrem Novákem, advokátem v Praze 9,
Pod Pekárnami 157/3, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem v Praze 7, Nad
Štolou 3, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného, ze dne 9. 3. 2004, čj. OAM-
6558/VL-10-K04-2003, o kasační stížnosti žalovaného ze dne 15. 11. 2005 a o kasační
stížnosti žalobce ze dne 25. 11. 2005 proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové
ze dne 26. 9. 2005, čj. 28 Az 53/2004 - 119,
takto:
I. Výrok rozhodnutí správního orgánu o tom, že na neúspěšného žadatele o
udělení azylu se vztahuje nebo nevztahuje překážka vycestování (§28 a §91
zákona o azylu) je podmíněn jen tím, že musí být učiněn současně s rozhodnutím
o neudělení nebo odnětí azylu; jen potud jde také o výrok závislý. Soud ve
správním soudnictví proto může zamítnout žalobu proti výroku o neudělení azylu
a současně zrušit výrok o tom, že se na žadatele nevztahuje překážka vycestování
a v této části vrátit věc k dalšímu řízení správnímu orgánu.
II. Věc se vrací osmému senátu Nejvyššího správního soudu k dalšímu
řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 26. 9. 2005, čj. 28 Az 53/2004 -
119, rozhodl o žalobě žalobce proti rozhodnutí žalovaného ze dne 9. 3. 2004, čj. OAM-
6558/VL-10-K04-2003. Výrokem I. rozsudku krajský soud zamítl žalobu ve vztahu k
výroku správního rozhodnutí, kterým žalobci nebyl udělen azyl podle §12, §13 odst. 1, 2
a §14 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České
republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“). Výrokem II. rozsudku
krajský soud zrušil správní rozhodnutí v rozsahu výroku, kterým bylo rozhodnuto, že se
na žalobce nevztahuje překážka vycestování podle §91 zákona o azylu; v tomto rozsahu
vrátil krajský soud věc žalovanému k dalšímu řízení.
Žalovaný napadl rozsudek krajského soudu včasnou kasační stížností. Dovolával se
stížního důvodu podle §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s., tedy nepřezkoumatelnosti spočívající
v nesrozumitelnosti nebo nedostatku důvodů rozhodnutí. Podle jeho názoru nelze
procesně oddělit výrok o neudělení azylu od výroku o překážce vycestování, resp. tyto
výroky nemohou obstát samostatně; v uvedeném závěru odkázal na rozsudky Nejvyššího
správního soudu ze dne 16. 10. 2003, čj. 2 Azs 12/2003 - 76, a ze dne 15. 9. 2005, čj. 7
Azs 138/2005 - 69. Žalovaný ovšem poukázal rovněž na rozsudky Nejvyššího správního
soudu ze dne 25. 5. 2005, čj. 3 Azs 272/2004 – 67, a ze dne 1. 9. 2005, čj. 3 Azs 371/2004
- 65, v nichž je vysloven opačný právní názor. Žalovaný proto navrhl, aby Nejvyšší
správní soud učinil ve smyslu ustanovení §12 s. ř. s. příslušné kroky k zajištění jednoty
rozhodování v otázce dělitelnosti výroků rozhodnutí v azylových věcech přijetím
stanoviska nebo vydáním zásadního usnesení.
Věc je u Nejvyššího správního soudu projednávána osmým senátem. Ten ji
usnesením ze dne 16. 3. 2006, čj. 8 Azs 21/2006 – 155, předložil podle §17 s. ř. s.
rozšířenému senátu k posouzení otázky, zda výrok o neudělení azylu podle §12, §13
odst. 1, 2 a §14 zákona o azylu a výrok o nevztažení překážky vycestování podle §91
zákona o azylu jsou samostatnými výroky či nikoliv. Poukázal přitom na dosavadní
rozdílnou judikaturu Nejvyššího správního soudu, kterou ostatně v rámci kasační stížnosti
zmínil i žalovaný.
V rozsudku ze dne 15. 9. 2005, čj. 7 Azs 138/2005 - 69[1], Nejvyšší správní soud
vyslovil názor, že výrok o existenci či neexistenci překážky vycestování není samostatným
výrokem, neboť se váže na výrok o neudělení azylu nejen podle §12 zákona o azylu, ale i
podle §13 a §14 zákona o azylu.
V rozsudku ze dne 25. 5. 2005, čj. 3 Azs 272/2004 – 67[2], Nejvyšší správní soud
oproti tomu vyslovil názor, že žádné ustanovení českého právního řádu soudu nebrání,
aby k žalobě směřující proti rozhodnutí žalovaného obsahujícímu samostatné výroky o
neudělení azylu a o neexistenci překážek vycestování přijal rozhodnutí, kterým zamítne
žalobu směřující proti výroku o neudělení azylu a kterým naopak zruší rozhodnutí v
rozsahu výroku o neexistenci překážek vycestování. Z dikce ustanovení §28 zákona o
azylu lze dovodit, že výrok o neexistenci překážky vycestování by bylo třeba zrušit v
případě, byl-li by zrušen výrok o neudělení azylu, neboť platí, že v takovém případě je
výrok o neexistenci překážek vycestování závislý na existenci výroku o neudělení azylu;
opačně však tento závěr neplatí. Obdobně Nejvyšší soud rozhodl např. v rozsudku ze dne
20. 1. 2006, čj. 4 Azs 47/2005 – 96, publikovaném pod č. 853/2006 Sb. NSS, či v
rozsudku ze dne 17. 2. 2006, čj. 4 Azs 11/2005 – 903.
Rozšířený senát se přiklonil k druhému právnímu názoru.
Výrok o neudělení azylu podle §12, §13 odst. 1, 2 a §14 zákona o azylu a výrok o
nevztažení překážky vycestování podle §91 zákona o azylu jsou samostatnými výroky,
jakkoliv spolu vzájemně souvisí. Tato souvislost v určitých případech ústí ve vzájemnou
podmíněnost obou výroků. Např. existence výroku o vztažení překážky vycestování je
vždy podmíněna negativním rozhodnutím o udělení azylu. Neexistuje však racionální
důvod, pro který by výrok o neudělení azylu, v případě jeho zákonnosti, musel sdílet osud
nezákonného rozhodnutí o překážkách vycestování. Výrok o nevztažení překážek
vycestování je v popsané situaci jistě oddělitelný a způsobilý samostatného přezkumu,
neboť i podmínky pro udělení azylu podle §12 zákona o azylu a překážky vycestování
podle §91 téhož zákona je nutno posuzovat samostatně. V tomto závěru rozšířený senát
vedle již citovaných rozhodnutí odkazuje rovněž na rozsudek Nejvyššího správního
soudu ze dne 3. 3. 2004, čj. 2 Azs 12/2004 – 40, publikovaný pod č. 260/2004 Sb. NSS.
Nejvyšší správní soud proto přitakává postupu krajského soudu, který shledaje výrok
žalovaného o neudělení azylu zákonným a současně shledaje nezákonným jeho výrok o
nevztažení překážky vycestování, nezruší napadené rozhodnutí v plném rozsahu, ale
pouze v rozsahu druhého z výroků.
[1]
http://www.nssoud.cz/anonym.php?ID=1878
[2]
http://www.nssoud.cz/anonym.php?ID=1641
3
http://www.nssoud.cz/anonym.php?ID=6091
Rozšířený senát po vyslovení právního názoru vrací věc k dalšímu řízení osmému
senátu.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 23. května 2006
JUDr. Josef Baxa
předseda senátu