ECLI:CZ:NSS:2006:8.AZS.33.2005
sp. zn. 8 Azs 33/2005 - 61
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Příhody
a soudců JUDr. Michala Mazance a Mgr. Jana Passera v právní věci žalobkyně: nezl. G.
K., zastoupené babičkou jako zákonnou zástupkyní: L. K., zastoupené JUDr. Hanou
Fučíkovou, advokátkou se sídlem Praha 4, nám. bratří Synků 4, proti žalovanému:
Ministerstvo vnitra, se sídlem Praha 7, Nad Štolou 3, pošt. schránka 21/OAM, v řízení o
kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 19. 10. 2004,
čj. 46 Az 73/2004 - 17,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační
stížnosti.
III. Odměna advokátky JUDr. Hany Fučíkové se určuje částkou 2150 Kč.
Tato částka bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu
do 60 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
Odůvodnění:
Kasační stížností podanou v zákonné lhůtě se žalobkyně jako stěžovatelka
domáhá zrušení shora uvedeného rozsudku Krajského soudu v Praze, kterým
byla zamítnuta její žaloba proti rozhodnutí Ministerstva vnitra ze dne 26. 5. 2003,
čj. OAM-372/VL-07-P18-2002. Tímto (posledně uvedeným) rozhodnutím nebyl
stěžovatelce udělen azyl podle ustanovení §12, §13 odst. 1, 2 a §14 zákona
č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb. , o Policii České republiky,
ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o azylu), a bylo rozhodnuto,
že se na ni nevztahuje překážka vycestování podle ustanovení §91 citovaného zákona.
Proti rozhodnutí žalovaného podala stěžovatelka žalobu, která byla Krajskému so udu
v Praze doručena dne 23. 6. 2003. Uvedla, že se domnívá, že byla v přecházejícím řízení
o udělení azylu jako jeho účastník zkrácena na svých právech a žádá o soudní přezkum
napadeného rozhodnutí, které napadá v celém rozsahu. Poukázala na to, že žalovaný
porušil ustanovení zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení (dále jen „správní řád“)
konkrétně ustanovení §3 odst. 3, §32 odst. 1, §46, §47 odst. 3. Uvedla, že se domnívá,
že splňuje zákonem stanovené podmínky pro uděle ní azylu uvedené v ustanoven í
§12 zákona o azylu a že u ní existuje překážka vycestování uvedená v ustanovení §91
téhož zákona. Proto navrhuje, aby soud zrušil napadené rozhodnutí pro jeho nezákonnost
a pro vady řízení. Krajský soud žalobu zamítl, protože dospěl k názoru, že rozhod nutí
žalovaného je vydáno v souladu se zákonem a na základě dostatečně zjištěného stavu věci.
Stěžovatelka proti rozhodnutí krajského soudu podala kasační stížnost,
v níž uplatňuje důvody uvedené v ustanovení §103 odst. 1 písm. a) a b) zákona
č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), konkrétně namítá, že soud
při posuzování azylových důvodů vycházel z výpovědí, které za ni (nezletilou
stěžovatelku) učinila během správního řízení tehdejší zákonná zástupkyně - matka S. K.,
ohledně jejíž žaloby bylo usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 26. 8. 2004, sp. zn.
46 Az 749/2003 řízení zastaveno, protože svoji žalobu vzala zpět. V době rozhodování o
žalobě stěžovatelky, vyloučené k samostatnému projednání usnesením téhož soudu ze dne
25. 8. 2004, byla zastoupena zákonnou zástupkyní – babičkou L. K., o jejíž žalobě, vedené
u téhož soudu pod sp. zn. 46 Az 766/2003 nebylo dosud rozhodnuto; tato žaloba
obsahuje vážné důvody pro udělení azylu podle §12 zákona o azylu. Z této skutečnosti
pro stěžovatelku vyplývá při širším výkladu pojmu rodinný příslušník pro úč ely sloučení
rodiny ve smyslu §13 odst. 2 písm. b) zákona č. 2/2002 Sb. možnost udělení azylu podle
§13 odst. 1 citovaného zákona či humanitárního azylu podle §14 citovaného zákona,
neboť by šlo o případ hodný zvláštního zřetele. V České republice stěžovatelka žije
od října roku 2001, navštěvuje zde již 4. rokem školní docházku a těžko by se mohla vrátit
na Ukrajinu. V závěru kasační stížnosti žádá o přiznání odkladného účinek kasační
stížnosti a navrhuje, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek Krajského soudu
v Praze zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Podle ustanovení §104 odst. 4 s. ř. s. není kasační stížnost přípustná, opírá-li
se jen o jiné důvody, než které jsou uvedeny v ustanovení §103, nebo o důvody,
které stěžovatel neuplatnil v řízení před soudem, jehož rozhodnutí má být přezkoumáno,
ač tak učinit mohl.
V daném případě stěžovatelka v kasační stížnost uvedla pouze důvody,
které před krajským soudem neuplatnila, a proto Nejvyšší správní soud kasační stížnost
stěžovatelky odmítl podle ustanovení §46 odst. 1 písm. d), §120 s. ř. s.
Podle ustanovení §60 odst. 3, §120 s. ř. s. nemá při odmítnutí žádný z účastníků
právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Stěžovatelce byla pro toto řízení před soudem ustanovena zástupcem advokátka;
v takovém případě platí hotové výdaje a odměnu za zastupování stát (§35 odst. 7,
§120 s. ř. s.). Soud proto určil odměnu advokátky částkou 2 x 1000 Kč za dva úkony
právní služby – převzetí a příprava věci a písemné podání soudu týkající se věci samé
a dále 2 x 75 Kč na úhradu hotových výdajů, v souladu s ustanovením §9 odst. 3 písm. f),
§7, §11 odst. 1 písm. b) a d) a §13 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění pozdějších
předpisů, celkem 2150 Kč. Tato částka bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního
soudu do šedesáti dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 16. března 2006
JUDr. Petr Příhoda
předseda senátu