ECLI:CZ:NSS:2006:8.AZS.42.2006
sp. zn. 8 Azs 42/2006 - 60
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Michala
Mazance a soudců JUDr. Petra Příhody a Mgr. Jana Passera v právní věci žalobce:
Y. H., zastoupeného JUDr. Josefem Peštou, advokátem v Praze 4, Lipenská 555,
proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, Praha 7, Nad Štolou 3, pošt. schránka 21/OAM,
v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 5. 2005, čj.
OAM-873/VL-20-VL02-2005, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku
Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. 9. 2005, čj. 62 Az 33/2005–18,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá.
II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Žalovanému se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení o kasační
stížnosti.
IV. Odměna advokáta JUDr. Josefa Pešty se určuje částkou 2150 Kč. Tato
částka bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu ve lhůtě 60 dnů
od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
Rozhodnutím žalovaného ze dne 12. 5. 2005, čj. OAM-873/VL-20-VL02-2005, byla
zamítnuta žádost žalobce o udělení azylu jako zjevně nedůvodná podle ustanovení §16
odst. 1 písm. k) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o
Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“).
Žalobce napadl rozhodnutí žalovaného žalobou u Krajského soudu v Ostravě. Uvedl,
že z Ukrajiny uprchl v roce 2002, aby si zachránil život, když mu na Ukrajině hrozilo
vážné nebezpečí ze strany vymahačů výpalného. V České republice obdržel správní
vyhoštění, protože se mu nepovedlo získat doklady k pobytu. Jeho manželka zde žije
legálně. O azyl požádal, aby se nemusel vrátit na Ukrajinu, čehož se velmi obává.
Krajský soud v Ostravě žalobu rozsudkem ze dne 14. 9. 2005, čj. 62 Az 33/2005–18,
zamítl, neboť dospěl k závěru, že skutková zjištění, z nichž rozhodnutí žalovaného
vycházelo, byla dostatečná. Právní závěr žalovaného vyjádřený v rozhodnutí, podle
kterého byla žádost o udělení azylu podána s cílem vyhnout se hrozícímu správnímu
vyhoštění, je v souladu se zákonem. Nad rámec nutného odůvodnění pak krajský soud
uvedl, že nebylo prokázáno, že stěžovatel opustil Ukrajinu z důvodů pronásledování za
uplatňování politických práv a svobod, nebo z důvodu strachu z pronásledování z důvodu
rasy, náboženství nebo politického přesvědčení.
Žalobce (stěžovatel) napadl rozsudek krajského soudu včas podanou kasační
stížností. Namítl, že krajský soud nesprávně posoudil právní otázku [§103 odst. 1 písm. a)
s. ř. s.], jestliže v odůvodnění svého rozsudku uvedl, že nebylo prokázáno, že stěžovatel
opustil Ukrajinu z důvodů pronásledování za uplatňování politických práv a svobod, nebo
z důvodu strachu z pronásledování z důvodu rasy, náboženství nebo politického
přesvědčení. Stěžovatel je však přesvědčen, že obava z mafie splňuje uvedené
předpoklady. V případě nuceného opuštění České republiky mu na Ukrajině hrozí z
politických důvodů vážné nebezpečí.
Žalovaný ve svém vyjádření popřel oprávněnost podané kasační stížnosti, neboť se
domnívá, že jeho rozhodnutí i rozsudek soudu byly vydány v souladu s právními předpisy.
Uvedl, že stěžovatel podal žádost o azyl až poté, co mu bylo uděleno správní vyhoštění, i
když mu nic nebránilo v tom, aby tak učinil již dříve; podmínky pro aplikaci ustanovení
§16 odst. 1 písm. k) zákona o azylu tak byly naplněny. Navrhl zamítnutí kasační stížnosti
a nepřiznání odkladného účinku pro nedůvodnost.
Nejvyšší správní soud nejprve vážil nezbytnost rozhodnutí o žádosti za odkladný
účinek kasační stížnosti. Dospěl k závěru, že o ní není třeba rozhodovat tam, kde je o
kasační stížnosti rozhodováno přednostně a kde je žadatel chráněn před důsledky
rozsudku krajského soudu režimem pobytu za účelem strpění podle §78b odst. 1, 2
zákona o azylu (cizinec má nárok na udělení víza za účelem strpění pobytu mj., pokud
žádost doloží dokladem o podání kasační stížnosti proti rozhodnutí soudu o žalobě proti
rozhodnutí ministerstva ve věci azylu a návrhu na přiznání odkladného účinku - takové
vízum opravňuje cizince k pobytu na území po dobu platnosti víza, která je 365 dnů; na
žádost cizince odbor cizinecké a pohraniční policie platnost víza prodlouží, a to i
opakovaně) – ze zákona platnost uvedeného víza zaniká právní mocí rozhodnutí o
kasační stížnosti. Pozitivní rozhodnutí o žádosti o odkladný účinek by tedy nemělo z
hlediska ochrany stěžovatele žádný význam, negativní by před rozhodnutím o kasační
stížnosti bránilo řádnému soudnímu řízení. Při rozhodnutí o kasační stížnosti pak je
rozhodnutí o odkladném účinku nadbytečné, neboť obecně může přiznání odkladného
účinku kasační stížnosti přinést ochranu jen do doby rozhodnutí o této stížnosti.
Důvodnost kasační stížnosti samotné posoudil Nejvyšší správní soud v mezích jejího
rozsahu a uplatněných důvodů (§109 odst. 2, 3 s. ř. s.).
Kasační stížnost není důvodná.
Stěžovatel se dovolával stížního důvodu podle §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s., tedy
nezákonnosti spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem v předcházejícím
řízení.
Nejvyšší správní soud opakovaně judikuje, že zákon o azylu stanoví předpoklady pro
udělení azylu jednak pozitivně v ustanovení §12, jednak negativně v ustanovení §15 a
§16. Jsou-li splněny podmínky taxativně vymezené v ustanovení §16 odst. 1 zákona o
azylu, tj. podmínky pro zamítnutí žádosti jako zjevně nedůvodné, není namístě zkoumat
případnou existenci důvodů pro udělení azylu podle §12 citovaného zákona, protože
udělení azylu je za takové situace vyloučeno (srov. rozhodnutí Nejvyššího správního
soudu ze dne 27. 5. 2004, čj. 7 Azs 124/2004–45, publikované pod č. 349/2004 Sb. NSS).
Podle ustanovení §16 odst. 1 písm. k) zákona o azylu se žádost o udělení azylu zamítne
jako zjevně nedůvodná, jestliže žadatel podal žádost o udělení azylu s cílem vyhnout se
hrozícímu vyhoštění, vydání nebo předání k trestnímu stíhání do ciziny, ačkoliv mohl
požádat o udělení azylu dříve.
Ze správního spisu vyplývá, že stěžovatel pobýval na území České republiky
nepřetržitě od října roku 1997, s výjimkou 15 dnů v říjnu roku 2002, kdy pobýval na
Ukrajině z důvodu pohřbu své matky. Po ukončení platného pobytu v České republice na
jaře roku 1999 zde pobýval nelegálně. V pohovoru k žádosti o udělení azylu dne
10. 5. 2005 uvedl, že si této skutečnosti byl vědom a potvrdil, že se v České republice
mohl volně pohybovat a měl tedy možnost kontaktovat české státní orgány a s jejich
pomocí si upravit pobyt v České republice, této možnosti však nevyužil. Dne 23. 4. 2005
bylo stěžovateli doručeno rozhodnutí o uložení správního vyhoštění a stěžovatel v
pohovoru potvrdil, že o azyl v České republice požádal až následně, aby se vyhnul
nucenému vycestování na Ukrajinu.
Stěžovatel podal žádost o udělení azylu s cílem vyhnout se hrozícímu správnímu
vyhoštění, ačkoliv mohl požádat o udělení azylu již dříve. Žalovaný tedy v souladu se
zákonem rozhodl o zamítnutí žádosti o azyl jako zjevně nedůvodné podle §16 odst. 1
písm. k) zákona o azylu. V takovéto situaci pak žalovaný neměl a ani nemohl zkoumat,
zda jsou v případě stěžovatele dány azylově relevantní důvody podle §12 zákona o azylu.
Nejvyšší správní soud zhodnotil stížní námitku jako nedůvodnou. Jelikož v řízení
nevyšly najevo ani žádné jiné vady, k nimž musí kasační soud přihlížet z úřední povinnosti
(§109 odst. 3 s. ř. s.), kasační stížnost jako nedůvodnou zamítl (§110 odst. 1 věta druhá
s. ř. s.).
O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodl soud v souladu s ustanovením
§60 odst. 1 s. ř. s. Stěžovatel nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť ve věci neměl
úspěch. Žalovanému správnímu orgánu, kterému by jinak jakožto úspěšnému účastníku
řízení právo na náhradu nákladu řízení příslušelo, náklady řízení nad rámec jeho běžné
úřední činnosti nevznikly.
Stěžovateli byl pro řízení o kasační stížnosti ustanoven zástupcem advokát. V
takovém případě platí hotové výdaje a odměnu za zastupování stát (§35 odst. 7 s. ř. s.,
§120 s. ř. s.). Nejvyšší správní soud v souladu s ustanovením §9 odst. 3 písm. f), §7, §11
odst. 1 písm. b) a d) a §13 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění pozdějších předpisů,
odměnu advokáta částkou 2x 1000 Kč za dva úkony právní služby – převzetí a příprava
věci a písemné podání soudu týkající se věci samé, a dále 2x 75 Kč na úhradu hotových
výdajů, celkem 2150 Kč. Tato částka bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu
ve lhůtě šedesáti dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně 31. května 2006
JUDr. Michal Mazanec
předseda senátu