ECLI:CZ:NSS:2006:8.AZS.46.2005
sp. zn. 8 Azs 46/2005 - 38
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Příhody
a soudců JUDr. Michala Mazance a Mgr. Jana Passera v právní věci žalobkyně: P. S.,
zastoupené Mgr. Ing. Lukášem Prudilem, Ph.D, advokátem se sídlem Brno, Bašty 2, proti
žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Praha 7, Nad Štolou 3, pošt. schránka
21/OAM, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu
v Ostravě ze dne 16. 12. 2004, čj. 64 Az 95/2004 - 21,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá.
II. Žalovanému se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení o kasační
stížnosti.
Odůvodnění:
Kasační stížností podanou v zákonné lhůtě se žalobkyně jako stěžovatelka domáhá
zrušení shora uvedeného rozsudku Krajského soudu v Ostravě, kterým byla
zamítnuta její žaloba proti rozhodnutí Ministerstva vnitra ze dne 17. 4. 2004,
čj. OAM-1506/VL-10-04-2004. Tímto (posledně uvedeným) rozhodnutím byla žádost
stěžovatelky o udělení azylu zamítnuta jako zjevně nedůvodná podle ustanovení
§16 odst. 1 písm. g) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb.,
o Policii České republiky ve znění pozdějších předpisů, (zákon o azylu), ve znění
pozdějších předpisů. Krajský soud dospěl k závěru, že rozhodnutí žalovaného je vydáno
v souladu se zákonem, na podkladě dostatečně zjištěného stavu věci.
V kasační stížnosti stěžovatelka uvedla, že dle jejího názoru byla žalovaným
porušena ustanovení zákona č. 71/1967 Sb., správního řádu, neboť jimi je správním
orgánům - tj. i žalovanému - v řízení uložena povinnost svědomitě a odpovědně
se zabývat každou věcí, která je předmětem řízení a spolehlivě zjišťovat stav věci
(ustanovení §3 odst. 3 a 4), a zejména poukazuje na povinnost žalovaného dle ustanovení
§3 odst. 2 správního řádu, dle něhož byl žalovaný povinen postupovat v řízení v úzké
součinnosti se stěžovatelkou a měl jí dát příležitost, aby mohla svá práva a zájmy účinně
hájit. Postup správního úřadu shledává nesprávným, nepřesvědčivým a nedostatečným
hlavně co do rozsahu dokazování (tj. namítá porušení ustanovení §32 odst. 1 správního
řádu) a dále se obává, že právě v důsledku tohoto postupu nastalo porušení zákona
o azylu, protože stěžovatelce nebyl udělen azyl dle §16 odst. 1 písm. g). Důsledkem toho
je, že si žalovaný značně zjednodušil svoje povinnosti, když posoudil žádost stěžovatelky
jako zjevně nedůvodnou a dále se jejím případem nezabýval co do aplikace ustanovení
§13, §14 a §91 zákona o azylu. K postupu krajského soudu stěžovatelka dodává,
že ve velmi stručném odůvodnění rozsudku soud uvádí v podstatě jen konstatování
skutečností a není jí tak jasná úvaha soudu ohledně problému, zda žalovaný zjistil náležitě
všechny relevantní skutečnosti, tzn. zda neporušil svou povinnost spolehlivě zjišťovat
stav věci a zda se zabýval věcí svědomitě a odpovědně. Dle jejího názoru tímto se soud
měl zabývat, protože má ze zákona povinnost přezkoumávat rozhodnutí v mezích
žalobního návrhu, v němž namítla, že žalovaný rozhodl v rozporu se skutečným stavem
a nesprávně vyhodnotil její důvody podání žádosti o azyl. Navrhuje proto, aby Nejvyšší
správní soud napadené rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě zrušil a věc mu vrátil
k dalšímu řízení a současně žádá, aby byl její kasační stížnosti přiznán odkladný účinek.
Žalovaný ve svém vyjádření ke kasační stížnosti popírá oprávněnost podané kasační
stížnosti, neboť se domnívá, že jak jeho rozhodnutí ve věci azylu ve všech částech výroku,
tak i rozsudek soudu byly vydány v souladu s právními předpisy. Návrh na přiznání
odkladného účinku považuje za neopodstatněný.
Nejvyšší správní soud nejprve vážil nezbytnost rozhodnutí o žádosti o odkladný
účinek kasační stížnosti. Dospěl k závěru, že o ní není třeba rozhodovat tam,
kde je o kasační stížnosti rozhodováno přednostně a kde je žadatelka chráněna před
důsledky rozsudku krajského soudu režimem pobytu za účelem strpění podle
§78b odst. 1, 2 zákona o azylu (cizinec má nárok na udělení víza za účelem strpění
pobytu mj., pokud žádost doloží dokladem o podání kasační stížnosti proti rozhodnutí
soudu o žalobě proti rozhodnutí ministerstva ve věci azylu a návrhu na přiznání
odkladného účinku - takové vízum opravňuje cizince k pobytu na území po dobu
platnosti víza, která je 365 dnů; na žádost cizince odbor cizinecké a pohraniční policie
platnost víza prodlouží, a to i opakovaně) – ze zákona platnost uvedeného víza zaniká
právní mocí rozhodnutí o kasační stížnosti. Pozitivní rozhodnutí o žádosti o odkladný
účinek by tedy nemělo z hlediska ochrany stěžovatelky žádný význam, negativní
by před rozhodnutím o kasační stížnosti bránilo řádnému soudnímu řízení. Při rozhodnutí
o kasační stížnosti pak je rozhodnutí o odkladném účinku nadbytečné, neboť obecně
může přiznání odkladného účinku kasační stížnosti přinést ochranu jen do doby
rozhodnutí o této stížnosti.
Důvodnost kasační stížnosti posoudil Nejvyšší správní soud v mezích jejího rozsahu
a uplatněných důvodů (§109 odst. 2, 3 s. ř. s.).
Stěžovatelka to sice v kasační stížnosti výslovně neuvedla, ale podle obsahu
lze důvody, které zmiňuje, podřadit pod důvody kasační stížnosti uvedené v ustanovení
§103 odst. 1 písm. b) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“),
tedy vady řízení před správním orgánem a nepřezkoumatelnost rozhodnutí, konkrétně
uvádí, že soud měl přezkoumat, zda žalovaný zjistil náležitě všechny relevantní
skutečnosti a zda správně vyhodnotil důvody stěžovatelky pro podání žádosti o azyl.
K tomu ze správního a soudního spisu vyplynulo, že dne 2. 4. 2004 podala
stěžovatelka žádost o udělení azylu a protokol o pohovoru k důvodům návrhu na zahájení
řízení o udělení azylu byl proveden dne 15. 4. 2004 v p. s. V. L.. Ve své žádosti uvedla, že
v Mongolsku si její manžel půjčil 10 000 USD a chtěl začít podnikat. Nakoupil zboží,
převážel ho do Číny, ale na hranicích mu bylo zboží zabaveno celníky. Věřitel po něm
požadoval peníze, začal vyhrožovat jemu i stěžovatelce, kterou i fyzicky napadl a ona
potratila. Poté se s manželem rozhodli odjet do České republiky, aby se ukryli před
věřitelem. Nyní žádá stěžovatelka o azyl, aby legalizovala pobyt v České republice.
Žalovaný rozhodnutím ze dne 17. 4. 2004 žádost stěžovatelky o udělení azylu zamítl jako
zjevně nedůvodnou podle ustanovení §16 odst. 1 písm. g) zákona o azylu.
Pokud se stěžovatelka v kasační stížnosti dovolávala stížního důvodu podle
ustanovení §103 odst. 1 písm. b) s. ř. s., tedy vad řízení před správním orgánem, Nejvyšší
správní soud shledal tento důvod kasační stížnosti nepřípustný. Stěžovatelka v žalobě
vady správního řízení tvrzené v kasační stížnosti neuplatnila. Z pohledu přezkumu
kasačním soudem jde tedy o nový důvod, který stěžovatelka neuplatnila v řízení
před soudem, jehož rozhodnutí je přezkoumáváno, ač tak učinit mohla. Takový důvod
kasační stížnosti je nepřípustný (§104 odst. 4 s. ř. s.). Již nad rámec nutného odůvodnění
Nejvyšší správní soud doplňuje, že i kdyby shledal uvedené námitky přípustné, po jejich
věcném přezkumu by je zhodnotil jako nedůvodné. Posuzování žádosti o udělení azylu
ministerstvem se sestává z řady procesních a materiálních hledisek, obsažených v zákoně
o azylu, které je nutno vidět v jejich vzájemné provázanosti a také souslednosti. Jestliže
tedy v daném případě byla žádost o azyl stěžovatelky zamítnuta z důvodu, že neuváděla
skutečnosti svědčící o tom, že by mohla být vystavena pronásledování. [§16 odst. 1
písm. g) cit. zákona], není možno žalovanému vytýkat, že se podrobně nezabýval
podstatou žádosti stěžovatelky, neboť by to bylo nadbytečné. Žalovaný ze žádosti
o udělení azylu správně zjistil, že stěžovatelka neuvádí skutečnosti svědčící o tom,
že by mohla být pronásledována a žádost zamítl jako zjevně nedůvodnou.
Nejvyšší správní soud rovněž neshledal naplnění důvodu uvedeného v ustanovení
§103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. Podle tohoto ustanovení je důvodem kasační stížnosti
tvrzená nepřezkoumatelnost spočívající v nesrozumitelnosti nebo v nedostatku důvodů
rozhodnutí, popřípadě v jiné vadě řízení před soudem, mohla-li mít taková vada
za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé. Rozsudek krajského soudu je v prvé řadě
srozumitelný, neboť z jeho výroku lze dobře zjistit, v jaké věci a jak soud rozhodl,
tj. že žalobu zamítl, výrok rozhodnutí není vnitřně rozporný, z rozhodnutí je možné
rozeznat, co je výrok a co je odůvodnění a kdo byl účastníkem řízení. Při posouzení
nepřezkoumatelnosti rozhodnutí pro nedostatek důvodů vyšel Nejvyšší správní soud
ze své konstantní judikatury, z níž vyplývá, že nepřezkoumatelnost pro nedostatek
důvodů je založena na nedostatku důvodů skutkových, přičemž se musí jednat o vady
skutkových zjištění, o něž soud opírá své rozhodovací důvody. Za takové vady
lze považovat případy, kdy soud opřel rozhodovací důvody o skutečnosti v řízení
nezjišťované, případně zjištěné v rozporu se zákonem, a nebo tam, kdy není zřejmé,
zda vůbec nějaké důkazy byly v řízení provedeny. Kasační stížností napadený rozsudek
však v daném případě netrpí nedostatkem důvodů. Z jeho odůvodnění je zcela zřejmé,
o jaké skutečnosti krajský soud své rozhodnutí opřel, a z jakých právních úvah přitom
vycházel. Pokud jde o třetí důvod uvedený v ustanovení §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.,
tj. existenci jiné vady v řízení před soudem, mohla-li mít taková vada za následek
nezákonné rozhodnutí o věci samé, za jeho naplnění nelze považovat obecné tvrzení
stěžovatelky, že krajský soud měl posoudit napadené rozhodnutí a správní řízení jemu
předcházející z hlediska dodržení procesních předpisů.
S námitkou stěžovatelky, že odůvodnění rozsudku krajského soudu je velmi stručné
a není jí tak jasná úvaha soudu ohledně problému, zda žalovaný zjistil náležitě všechny
relevantní skutečnosti, nemůže Nejvyšší správní soud souhlasit, neboť vzhledem k žalobě,
která byla na hranici přezkoumatelnosti, je rozhodnutí krajského soudu odůvodněno
dostatečně srozumitelným a přesvědčivým způsobem.
Ze všech shora uvedených důvodů Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že kasační
stížnost není důvodná a proto ji zamítl (§110 odst. 1 s. ř. s.).
Stěžovatelka, která neměla v tomto soudním řízení úspěch, nemá právo na náhradu
nákladů řízení a úspěšnému žalovanému náklady řízení nevznikly. Proto soud rozhodl,
že se žalovanému právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává
(§60 odst. 1, §120 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 28. února 2006
JUDr. Petr Příhoda
předseda senátu