ECLI:CZ:NSS:2006:8.AZS.68.2005:55
sp. zn. 8 Azs 68/2005 - 55
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Příhody
a soudců JUDr. Michala Mazance a Mgr. Jana Passera v právní věci žalobce: D. D.,
zastoupeného JUDr. Milanem Kopčákem, advokátem se sídlem Aš, Tylova 16,
proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Praha 7, Nad Štolou 3, pošt.
schránka 21/OAM, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu
v Hradci Králové ze dne 26. 11. 2004, čj. 30 Az 83/2004 - 21,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá.
II. Žalovanému se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení o kasační
stížnosti.
III. Odměna advokáta JUDr. Milana Kopčáka se určuje částkou 1279,25 Kč.
Tato částka bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 60 dnů
od právní moci tohoto rozhodnutí.
Odůvodnění:
Kasační stížností podanou v zákonné lhůtě se žalobce jako stěžovatel domáhá
zrušení shora uvedeného rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové, jímž byla
zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí Ministerstva vnitra ze dne 21. 4. 2004,
čj. OAM-37/VL-10-K01-2004. Tímto (posledně uvedeným) rozhodnutím nebyl
stěžovateli podle ustanovení §12, §13 odst. 1, 2 a §14 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu
a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších
předpisů (dále jen zákon o azylu) udělen azyl a současně bylo vysloveno, že se na něj
nevztahuje překážka vycestování podle ustanovení §91 zákona o azylu. Rozsudek
krajského soudu vycházel ze skutečnosti, že žalovaný dostatečně zjistil skutkový stav
a napadené rozhodnutí je v souladu se zákonem.
Stěžovatel v kasační stížnosti uplatňuje důvod obsažený v ustanovení §103 odst. 1
písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního – dále jen „s. ř. s.“.
Je přesvědčen, že soud a žalovaný správní orgán posoudily námitky jím uváděné v žalobě
nesprávně. Jestliže by se Nejvyšší správní soud s tímto jeho názorem neztotožnil,
je přesvědčen, že i pokud by nesplňoval podmínky pro udělení azylu uvedené
v ustanovení §12 zákona o azylu, tak v jeho případě jsou dány důvody pro udělení
humanitárního azylu podle §14 zákona o azylu. Odvolává se na to, že je mu teprve 18 let
a právě v České republice žije jeho teta A. a to na adrese A., M. 1, která je schopna mu
pomoci s nalezením práce, případně jeho dalším studiem. Jeho nejbližší rodina fakticky
neexistuje, neboť nemá povědomí o tom, kde se nachází jeho matka a sestra; otec zůstal
v zemi původu a o stěžovatele neprojevuje zájem - je alkoholik. Dodává, že je přesvědčen,
že v jeho případě mu měl být udělen azyl alespoň z důvodu uvedeného v ustanovení §14
zákona o azylu, neboť v jeho případě jsou pro jeho udělení dány důvody hodné
zvláštního zřetele. Navrhuje, aby rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové byl zrušen
a věc vrácena k dalšímu řízení; současně požádal o přiznání odkladného účinku kasační
stížnosti.
Žalovaný ve svém vyjádření ke kasační stížnosti popírá oprávněnost podané
kasační stížnosti, neboť se domnívá, že jak jeho rozhodnutí ve věci azylu ve všech částech
výroku, tak i rozsudek soudu byly vydány v souladu s právními předpisy. Neshledal
důvody ani k přiznání odkladného účinku.
Nejvyšší správní soud nejprve vážil nezbytnost rozhodnutí o žádosti o odkladný
účinek kasační stížnosti. Dospěl k závěru, že o ní není třeba rozhodovat tam,
kde je o kasační stížnosti rozhodováno přednostně a kde je žadatel chráněn před důsledky
rozsudku krajského soudu režimem pobytu za účelem strpění podle §78b odst. 1, 2
zákona o azylu (cizinec má nárok na udělení víza za účelem strpění pobytu mj., tehdy
pokud žádost doloží dokladem o podání kasační stížnosti proti rozhodnutí soudu
o žalobě proti rozhodnutí ministerstva ve věci azylu a návrhu na přiznání odkladného
účinku - takové vízum opravňuje cizince k pobytu na území po dobu platnosti víza,
která je 365 dnů; na žádost cizince odbor cizinecké a pohraniční policie platnost víza
prodlouží, a to i opakovaně) – ze zákona platnost uvedeného víza zaniká právní mocí
rozhodnutí o kasační stížnosti. Pozitivní rozhodnutí o žádosti o odkladný účinek
by tedy nemělo z hlediska ochrany stěžovatele žádný význam, negativní by před
rozhodnutím o kasační stížnosti bránilo řádnému soudnímu řízení. Při rozhodnutí
o kasační stížnosti pak je rozhodnutí o odkladném účinku nadbytečné, neboť obecně
může přiznání odkladného účinku kasační stížnosti přinést ochranu jen do doby
rozhodnutí o této stížnosti.
Důvodnost kasační stížnosti posoudil Nejvyšší správní soud v mezích jejího
rozsahu a uplatněných důvodů (§109 odst. 2, 3 s. ř. s.).
Ze správního spisu Nejvyšší správní soud zjistil, že návrh na zahájení řízení
o udělení azylu byl stěžovatelem podán dne 5. 1. 2004 a pohovor k důvodům návrhu byl
proveden dne 25. 3. 2004 v pobytovém středisku. V rámci návrhu a pohovoru stěžovatel
jako důvod návrhu na zahájení řízení o udělení azylu uvedl, že jeho matka a sestra odjely
z Mongolska asi před pěti lety do České republiky. Zůstal v Mongolsku s otcem, ale ten
je alkoholik a tak s ním nechce žít. Proto se rozhodl odjet za matkou do České republiky;
matku ani sestru zde však nenašel. Bylo mu uděleno správní vyhoštění z České republiky;
aby zde legalizoval svůj pobyt, žádá o azyl. Chtěl by zde studovat a pracovat. Případného
návratu do vlasti se neobává, vrátit se ale nechce. Žalovaný svým rozhodnutím ze dne ze
dne 21. 4. 2004, čj. OAM-37/VL-10-K01-2004 stěžovateli azyl neudělil z důvodu
nesplnění podmínek ustanovení §12, §13 odst. 1, 2 a §14 zákona o azylu.
Podle ustanovení §12 zákona o azylu se azyl cizinci udělí, bude-li v řízení o udělení
azylu zjištěno, že cizinec: a) je pronásledován za uplatňování politických práv a svobod,
nebo b) má odůvodněný strach z pronásledování z důvodu rasy náboženství, národnosti,
příslušnosti k určité sociální skupině nebo pro zastávání určitých politických názorů
ve státě, jehož občanství má, nebo, v případě že je osobou bez státního občanství, ve státě
jeho posledního trvalého bydliště. Stěžovatel v průběhu správního řízení ani v řízení
před soudem nikdy neuvedl, že by byl v Mongolsku jakkoli pronásledován,
ani že má obavu z pronásledování z některého z důvodů uvedených pod písmenem b)
výše citovaného ustanovení. Naopak jako důvody odjezdu z Mongolska uvedl pouze
snahu legalizovat svůj pobyt v České republice. Ustanovení §13 odst. 1 zákona o azylu
umožňuje v případě hodném zvláštního zřetele udělit azyl za účelem sloučení rodiny
rodinnému příslušníkovi azylanta jemuž byl udělen azyl podle ustanovení §12 nebo §14
zákona o azylu, i když v řízení o udělení azylu nebude v jeho případě zjištěn důvod
pro udělení azylu podle ustanovení §12 citovaného zákona. Ustanovení §13 odst. 2
téhož zákona pak stanoví, kdo se rozumí rodinným příslušníkem pro účely sloučení
rodiny. Stěžovatel však nikdy neuvedl, že by nějaký jeho rodinný příslušník byl azylantem
a tato skutečnost ani nevyplynula ze správního spisu; proto žalovaný zmínil tento azylový
důvod jen obecně. Podle ustanovení §14 zákona o azylu lze udělit azyl za situace,
kdy v řízení o udělení azylu nebude zjištěn důvod pro udělení azylu podle ustanovení §12,
a to v případě hodném zvláštního zřetele. Ze správního spisu není zřejmé,
že by stěžovatel o udělení azylu z humanitárních důvodů požádal, správní orgán
tak tuto možnost vážil rovněž jen z obecného hlediska, když vycházel z tvrzení
o důvodech azylu.
Obecně lze k tzv. humanitárnímu azylu podle ustanovení §14 zákona o azylu
uvést, že jeho udělení je zcela věcí volné úvahy příslušného orgánu státní správy včetně
úvahy o tom, zda jde o případ hodný zvláštního zřetele, protože na udělení azylu
z humanitárního důvodu není právní nárok. Žadatel o azyl tudíž neudělením azylu
z humanitárního důvodu nemůže být zkrácen ve svých právech. Soudu tak nepřísluší
přezkoumávat, zda zde byly humanitární důvody či nikoli, to je věcí oprávnění správního
orgánu, soud rozhodnutí o humanitárním azylu přezkoumává pouze z hlediska dodržení
příslušných procesních předpisů, věcně jen v tom směru, zda správní orgán nepřekročil
meze stanovené zákonem.
Nejvyšší správní soud neshledal naplnění důvodu kasační stížnosti uvedeného
v ustanovení §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s.
Za této situace Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že kasační stížnost
není důvodná a proto ji podle ustanovení §110 odst. 1 s. ř. s. zamítl.
Stěžovatel, který neměl v řízení o kasační stížnosti úspěch, nemá právo na náhradu
nákladů řízení (§60 odst. 1 s. ř. s.). Žalovanému pak nad rámec běžných výdajů náklady
řízení nevznikly. Proto soud rozhodl, že žalovanému se nepřiznává právo na náhradu
nákladů řízení o kasační stížnosti.
Stěžovateli byl pro toto řízení před soudem ustanoven zástupcem advokát;
v takovém případě platí hotové výdaje a odměnu za zastupování stát (§35 odst. 7, §120
s. ř. s.). Soud proto určil odměnu advokáta částkou 1x 1000 Kč za jeden úkon právní
služby - převzetí a příprava věci a 1x 75 Kč na úhradu hotových výdajů, v souladu
s §9 odst. 3 písm. f), §7, §11 odst. 1 písm. b) vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění
pozdějších předpisů, celkem 1075 Kč. Vzhledem k tomu, že advokát prokázal,
že je plátcem daně z přidané hodnoty, je potřeba tuto částku zvýšit o 19 procent
na celkovou částku 1279,25 Kč. Tato částka bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního
soudu do šedesáti dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 17. března 2006
JUDr. Petr Příhoda
předseda senátu