ECLI:CZ:NSS:2006:8.AZS.68.2006
sp. zn. 8 Azs 68/2006-55
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala
Mazance a soudců JUDr. Lenky Kaniové, JUDr. Radana Malíka, JUDr. Petra Příhody
a Mgr. Jana Passera v právní věci žalobce V. L. B., zastoupený Mgr. Zdeňkem
Honzíkem, advokátem v Plzni, Plynární 6, 301 33 Plzeň, proti žalovanému
Ministerstvu vnitra, Nad štolou 3, 170 34 Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného ze dne
18. 4. 2005, čj. OAM-400/VL-10-05-2005, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti
rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 30. 3. 2006, čj. 36 Az 74/2005-26
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační
stížnosti.
Odůvodnění:
Žalobou napadeným rozhodnutím žalovaný rozhodl o neudělení azylu žalobci
podle §12, §13 odst. 1, 2 a §14 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č.
283/1991 Sb., o Policii ČR, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“), a
dále o tom, že se na žalobce nevztahuje překážka vycestování ve smyslu §91 zákona o
azylu.
Žalobce podal proti tomuto rozhodnutí žalobu u Krajského soudu v Brně, který ji
rozsudkem ze dne 30. 3. 2006, čj. 36 Az 74/2005-26, zamítl. Žalobce (dále jen
„stěžovatel“) napadl rozsudek krajského soudu kasační stížností.
Po konstatování přípustnosti kasační stížnosti se Nejvyšší správní soud ve smyslu
ustanovení §104a s. ř. s. zabýval otázkou, zda kasační stížnost svým významem
podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele. Pokud by tomu tak nebylo, musela by
být podle citovaného ustanovení odmítnuta jako nepřijatelná.
S ohledem na ochranu veřejných subjektivních práv fyzických a právnických osob
je vhodné připomenout, že v případě řízení o kasační stížnosti byla soudní ochrana
stěžovateli již jednou poskytnuta individuálním projednáním jeho věci na úrovni
krajského soudu, a to v plné jurisdikci. Další procesní postup v rámci správního
soudnictví nezvyšuje automaticky míru právní ochrany stěžovatele, a je podmíněn již
zmíněným přesahem vlastních zájmů stěžovatele.
Zákonný pojem „přesah vlastních zájmů stěžovatele“, který je podmínkou
přijatelnosti kasační stížnosti, představuje typický neurčitý právní pojem. Do soudního
řádu správního byl zaveden novelou č. 350/2005 Sb. s účinností ke dni 13. 10. 2005.
Jeho výklad, který demonstrativním výčtem stanovil typická kriteria nepřijatelnosti, byl
proveden např. usnesením Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 4. 2006, čj. 1 Azs
13/2006-39
1
.
1
http://www.nssoud.cz/anonym.php?ID=6743
Nejvyšší správní soud v citovaném rozhodnutí shledal, že o přijatelnou kasační
stížnost se může typicky, nikoliv však výlučně, jednat v následujících případech: 1)
Kasační stížnost se dotýká právních otázek, které dosud nebyly vůbec či nebyly plně
řešeny judikaturou Nejvyššího správního soudu; 2) Kasační stížnost se týká právních
otázek, které jsou dosavadní judikaturou řešeny rozdílně. Rozdílnost v judikatuře
přitom může vyvstat na úrovni krajských soudů i v rámci Nejvyššího správního soudu;
3) Kasační stížnost bude přijatelná pro potřebu učinit tzv. judikatorní odklon. To
znamená, že Nejvyšší správní soud ve výjimečných a odůvodněných případech sezná,
že je namístě změnit výklad určité právní otázky, řešené dosud správními soudy
jednotně; 4) Další případ přijatelnosti kasační stížnosti bude dán tehdy, pokud by bylo
v napadeném rozhodnutí krajského soudu shledáno zásadní pochybení, které mohlo
mít dopad do hmotně-právního postavení stěžovatele. O zásadní právní pochybení se
v konkrétním případě může jednat především tehdy, pokud: a) Krajský soud ve svém
rozhodnutí nerespektoval ustálenou a jasnou soudní judikaturu a nelze navíc vyloučit,
že k tomuto nerespektování nebude docházet i v budoucnu; b) Krajský soud v
jednotlivém případě hrubě pochybil při výkladu hmotného či procesního práva. Zde je
však třeba zdůraznit, že Nejvyšší správní soud není v rámci této kategorie přijatelnosti
povolán přezkoumávat jakékoliv pochybení krajského soudu, ale pouze pochybení tak
výrazné intenzity, o němž se lze důvodně domnívat, že kdyby k němu nedošlo, věcné
rozhodnutí krajského soudu by bylo odlišné. Nevýrazná pochybení především
procesního charakteru proto zpravidla nebudou dosahovat takové intenzity, aby
způsobila přijatelnost následné kasační stížnosti.
Přijatelnost kasační stížnosti je třeba odlišovat od přípustnosti kasační stížnosti na
straně jedné a důvodnosti na straně druhé. Přípustnost (či spíše absence některého z
důvodů nepřípustnosti) kasační stížnosti je dána splněním zákonných procesních
předpokladů, jako je včasné podání kasační stížnosti (§106 odst. 2 s. ř. s.), řádné
zastoupení (§105 odst. 2 s. ř. s.), absence dalších zákonných důvodů nepřípustnosti (§
104 s. ř. s.) apod. Důvodnost kasační stížnosti na straně druhé je otázkou věcného
posouzení kasačních důvodů stěžovatelem uváděných (§103 odst. 1 s. ř. s.).
Pokud kasační stížnost splňuje zákonné podmínky procesní přípustnosti, pak je
zkoumán přesah vlastních zájmů stěžovatele, tedy její přijatelnost. Jinými slovy,
přichází-li stěžovatel s námitkami, o nichž se Nejvyšší správní soud vyslovil již dříve a
své rozhodnutí zveřejnil, není nutné ani efektivní, aby v obdobné věci znovu jednal a
rozhodoval, když výsledkem by nepochybně byl stejný závěr. Teprve je-li kasační
stížnost přípustná i přijatelná, Nejvyšší správní soud posoudí její důvodnost.
Z výše uvedeného plyne, že je v zájmu stěžovatele v řízení o kasační stížnosti ve
věcech azylu nejenom splnit podmínky přípustnosti kasační stížnosti a svoji stížnost
opřít o některý z důvodů kasační stížnosti stanovený §103 odst. 1 s. ř. s. Zájmem
stěžovatele je rovněž uvést, v čem spatřuje přesah svých vlastních zájmů, a z jakého
důvodu by tedy měl Nejvyšší správní soud předloženou kasační stížnost věcně
projednat. Zde je nutné uvést, že stěžovatel žádné důvody přijatelnosti kasační
stížnosti netvrdil a Nejvyšší správní soud se mohl otázkou přijatelnosti jeho kasační
stížnosti zabývat pouze v obecné rovině za použití shora nastíněných kriterií.
Stěžovatel namítl vady řízení před správním orgánem, pro něž měl krajský soud
napadené rozhodnutí správního orgánu zrušit [§103 odst. 1 písm. b) s. ř. s.].
Krajskému soudu stěžovatel vytkl, že ve svém rozhodnutí vycházel pouze ze
skutkového stavu zjištěného příslušným správním orgánem, tj. žalovaným. Žalovaný se
dle stěžovatele nezabýval dostatečně zjišťováním podmínek pobytu v domovském
státě stěžovatele a neúplnost spisového materiálu ovlivnila i následné rozhodování
krajského soudu. Se závěrem žalovaného i krajského soudu, že důvodem stěžovatele
pro opuštění Vietnamu jsou ekonomické důvody, stěžovatel vyjádřil nesouhlas. Aniž
stěžovatel blíže svou námitku odůvodnil a konkretizoval, jaké skutečnosti měl
žalovaný, potažmo krajský soud, zjistit, namítl, že nebyly zjišťovány žádné skutečnosti,
které by tvrzení uváděná stěžovatelem vyvracela či zpochybňovala.
K námitce stěžovatele, že krajský soud při svém rozhodování vycházel co do
zjištění skutkového stavu toliko ze správního spisu, kasační soud připomíná, že se
otázkou rozsahu zjišťování skutkového stavu krajskými soudy zabýval v řadě svých
rozhodnutí a obecné námitky stěžovatele týkající se nedostatečných skutkových
zjištění bez upřesnění konkrétních pochybení správního orgánu byly předmětem řady
jeho rozhodnutí, např. rozsudků ze dne 18. 1. 2006, čj. 1 Azs 112/2004 – 61
2
, ze dne
27. 10. 2005, čj. 1 Azs 174/2004 – 103
3
, ze dne 13. 4. 2004, čj. 3 Azs 18/2004 – 37
4
.
Kasační soud vyslovil názor, že pokud stěžovatel v kasační stížnosti uvádí pouze
námitky obecného charakteru, aniž upřesňuje, které konkrétní důkazy či podklady pro
rozhodnutí žalovaného v odůvodnění jeho rozhodnutí chybí, je takové tvrzení bez
uvedení konkrétních skutečností nedůvodné; Nejvyšší správní soud vychází z premisy
„nechť si každý střeží svá práva“; proto nemůže stěžovatel v kasační stížnosti úspěšně
namítat, že správní orgán či soud v předcházejícím řízení nezjistily důsledně skutečný
stav věcí, pokud sám neuvádí skutečnosti či důkazy, které pro takové tvrzení svědčí.
Ustálená a vnitřně jednotná judikatura Nejvyššího správního soudu poskytuje
dostatečnou odpověď na všechny přípustné námitky podávané v kasační stížnosti. Za
situace, kdy stěžovatel sám žádné důvody přijatelnosti kasační stížnosti netvrdil,
Nejvyšší správní soud konstatuje, že kasační stížnost svým významem podstatně
nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele.
Nejvyšší správní soud shledal kasační stížnost nepřijatelnou, proto ji podle
ustanovení §104a s. ř. s. odmítl.
O návrhu, aby byl kasační stížnosti přiznán odkladný účinek dle ustanovení §107
s. ř. s. Nejvyšší správní soud samostatně nerozhodoval. Dospěl k závěru, že o něm
není třeba rozhodovat tam, kde je kasační stížnosti přiznán odkladný účinek přímo ze
zákona (§32 odst. 5 zákona o azylu).
O náhradě nákladů řízení Nejvyšší správní soud rozhodl v souladu s ustanovením
§60 odst. 3 s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s., podle nějž nemá žádný z účastníků právo
na náhradu nákladů řízení, byla-li kasační stížnost odmítnuta.
2
http://www.nssoud.cz/anonym.php?ID=5529
3
http://www.nssoud.cz/anonym.php?ID=3903
4
http://www.nssoud.cz/anonym.php?ID=3258
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně 31. října 2006
JUDr. Michal Mazanec
předseda senátu