ECLI:CZ:NSS:2006:8.AZS.73.2005:6
sp. zn. 8 Azs 73/2005-47
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Mazance
a soudců JUDr. Petra Příhody a Mgr. Jana Passera v právní věci žalobce: V. J., proti
žalovanému: Ministerstvo vnitra, Nad Štolou 3, Praha 7, v řízení o žalobě proti
rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 6. 2003, čj. OAM-4072/VL-07-BE07-2002, o kasační
stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 10. 12. 2004, čj. 47 Az
844/2003-31
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační
stížnosti.
Odůvodnění:
Rozhodnutím ze dne 19. 6. 2003, čj. OAM-4072/VL-07-BE07-2002, žalovaný
rozhodl, že se žalobci neuděluje azyl podle §12, §13 odst. 1 a 2 a §14 zákona č.
325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve
znění pozdějších předpisů (zákon o azylu) a že se na žalobce nevztahuje překážka
vycestování dle §91 téhož zákona.
Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce žalobu, kterou Krajský soud v Praze
napadeným rozsudkem zamítl jako nedůvodnou dle §78 odst. 7 s. ř. s.
Rozsudek byl žalobci doručen dne 18. 3. 2005 s využitím tzv. náhradního doručení,
neboť jej žalobce po uložení na poště dne 8. 3. 2005 v místě jeho hlášeného pobytu
nevyzvedl. Proti tomuto rozsudku podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) kasační stížnost.
Podle ustanovení §106 odst. 2 zákona s. ř. s. musí být kasační stížnost podána do
dvou týdnů po doručení rozhodnutí, přičemž zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti
nelze prominout. Kasační stížnost stěžovatele byla Krajskému soudu v Praze osobně
dodaná až dne 5. 4. 2005, tj. po uplynutí zákonné lhůty.
Na běh lhůty pro podání kasační stížnosti nemůže mít vliv skutečnost, že si stěžovatel
vyzvedl rozsudek u krajského soudu osobně dne 31. 3. 2005, přičemž uvedl, že se asi rok
zdržuje na adrese V. 5, P. – H.
Zákon o azylu ukládá žadateli o azyl povinnost hlásit místo jeho pobytu (§77 a násl.
zákona o azylu). Cílem tohoto ustanovení je zajistit možnost vzájemné komunikace
žadatele o azyl a příslušným státním orgánem. Nejvyšší správní soud zjistil z výpisu
z evidence Ministerstva vnitra, že v době, kdy byl stěžovateli doručován napadený
rozsudek, měl stěžovatel hlášený pobyt v P. s. B. – J.
Dnem určujícím počátek lhůty k podání kasační stížnosti byl den, kdy nastala fikce
doručení podle §46 odst. 4 občanského soudního řádu, tj. pátek 18. 3. 2005. Lhůta dvou
týdnů tak skončila v pátek dne 1. 4. 2005. Kasační stížnost dodaná osobně Krajskému
soudu v Praze dne 5. 4. 2005 tedy byla podána zjevně opožděně.
Nejvyšší správní soud s ohledem na výše uvedené kasační stížnost odmítl pro
opožděnost v souladu s §46 odst. 1 písm. b) a §120 s. ř. s.
O nákladech řízení rozhodl soud podle §60 odst. 3 s. ř. s., neboť v případě odmítnutí
návrhu – kasační stížnosti, nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně 23. května 2006
JUDr. Michal Mazanec
předseda senátu