ECLI:CZ:NSS:2006:8.AZS.92.2006
sp. zn. 8 Azs 92/2006-117
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Mazance
a soudců JUDr. Lenky Kaniové, JUDr. Radana Malíka, JUDr. Petra Příhody a Mgr. Jana
Passera v právní věci žalobce E. E. A. P., zastoupený Mgr. Bohdanou Novákovou,
advokátkou, se sídlem v Praze, Pod Terebkou 12, 140 00 Praha 4, proti žalovanému
Ministerstvu vnitra, Nad štolou 3, 170 34 Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 20.
8. 2004, čj. OAM-1303/VL-20-ZA08-2004, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti
usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 27. 4. 2006, čj. 36 Az 26/2005-84.
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační
stížnosti.
Odůvodnění:
Žalobou napadeným rozhodnutím žalovaný rozhodl o neudělení azylu žalobci,
vystupujícímu pod jménem E. S. N., podle §12, §13 odst. 1, 2 a §14 zákona č.
325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii ČR, ve znění
pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“), a dále o tom, že se na žalobce
nevztahuje překážka vycestování ve smyslu §91 zákona o azylu.
Žalobce jménem výše uvedeným podal proti tomuto rozhodnutí žalobu, kterou
Krajský soud v Brně usnesením ze dne 27. 4. 2006, čj. 36 Az 26/2005-84, odmítl.
Žalobce (dále jen „stěžovatel“) napadl rozsudek krajského soudu kasační stížností.
Po konstatování přípustnosti kasační stížnosti se Nejvyšší správní soud ve smyslu
ustanovení §104a s. ř. s. zabýval otázkou, zda kasační stížnost svým významem
podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele. Pokud by tomu tak nebylo, musela by
být podle citovaného ustanovení odmítnuta jako nepřijatelná.
S ohledem na ochranu veřejných subjektivních práv fyzických a právnických osob
je vhodné připomenout, že v případě řízení o kasační stížnosti byla soudní ochrana
stěžovateli již jednou poskytnuta individuálním projednáním jeho věci na úrovni
krajského soudu, a to v plné jurisdikci. Další procesní postup v rámci správního
soudnictví nezvyšuje automaticky míru právní ochrany stěžovatele, a je podmíněn již
zmíněným přesahem vlastních zájmů stěžovatele.
Zákonný pojem „přesah vlastních zájmů stěžovatele“, který je podmínkou
přijatelnosti kasační stížnosti, představuje typický neurčitý právní pojem. Do soudního
řádu správního byl zaveden novelou č. 350/2005 Sb. s účinností ke dni 13. 10. 2005.
Jeho výklad, který demonstrativním výčtem stanovil typická kriteria nepřijatelnosti, byl
proveden např. usnesením Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 4. 2006, čj. 1 Azs
13/2006-39
1
.
Nejvyšší správní soud v citovaném rozhodnutí shledal, že o přijatelnou kasační
stížnost se může typicky, nikoliv však výlučně, jednat v následujících případech: 1)
Kasační stížnost se dotýká právních otázek, které dosud nebyly vůbec či nebyly plně
řešeny judikaturou Nejvyššího správního soudu; 2) Kasační stížnost se týká právních
otázek, které jsou dosavadní judikaturou řešeny rozdílně. Rozdílnost v judikatuře
přitom může vyvstat na úrovni krajských soudů i v rámci Nejvyššího správního soudu;
3) Kasační stížnost bude přijatelná pro potřebu učinit tzv. judikatorní odklon. To
znamená, že Nejvyšší správní soud ve výjimečných a odůvodněných případech sezná,
že je namístě změnit výklad určité právní otázky, řešené dosud správními soudy
jednotně; 4) Další případ přijatelnosti kasační stížnosti bude dán tehdy, pokud by bylo
v napadeném rozhodnutí krajského soudu shledáno zásadní pochybení, které mohlo
mít dopad do hmotněprávního postavení stěžovatele. O zásadní právní pochybení se v
konkrétním případě může jednat především tehdy, pokud: a) krajský soud ve svém
rozhodnutí nerespektoval ustálenou a jasnou soudní judikaturu a nelze navíc vyloučit,
že k tomuto nerespektování nebude docházet i v budoucnu; b) krajský soud v
jednotlivém případě hrubě pochybil při výkladu hmotného či procesního práva. Zde je
však třeba zdůraznit, že Nejvyšší správní soud není v rámci této kategorie přijatelnosti
povolán přezkoumávat jakékoliv pochybení krajského soudu, ale pouze pochybení tak
výrazné intenzity, o němž se lze důvodně domnívat, že kdyby k němu nedošlo, věcné
rozhodnutí krajského soudu by bylo odlišné. Nevýrazná pochybení především
procesního charakteru proto zpravidla nebudou dosahovat takové intenzity, aby
způsobila přijatelnost následné kasační stížnosti.
Přijatelnost kasační stížnosti je třeba odlišovat od přípustnosti kasační stížnosti na
straně jedné a důvodnosti na straně druhé. Přípustnost (či spíše absence některého z
důvodů nepřípustnosti) kasační stížnosti je dána splněním zákonných procesních
předpokladů, jako je včasné podání kasační stížnosti (§106 odst. 2 s. ř. s.), řádné
zastoupení (§105 odst. 2 s. ř. s.), absence dalších zákonných důvodů nepřípustnosti
(§104 s. ř. s.) apod. Důvodnost kasační stížnosti na straně druhé je otázkou věcného
posouzení kasačních důvodů stěžovatelem uváděných (§103 odst. 1 s. ř. s.).
Pokud kasační stížnost splňuje zákonné podmínky procesní přípustnosti, pak je
zkoumán přesah vlastních zájmů stěžovatele, tedy její přijatelnost. Jinými slovy,
přichází-li stěžovatel s námitkami, o nichž se Nejvyšší správní soud vyslovil již dříve a
své rozhodnutí zveřejnil, není nutné ani efektivní, aby v obdobné věci znovu jednal a
rozhodoval, když výsledkem by nepochybně byl stejný závěr. Teprve je-li kasační
stížnost přípustná i přijatelná, Nejvyšší správní soud posoudí její důvodnost.
Z výše uvedeného plyne, že je v zájmu stěžovatele v řízení o kasační stížnosti ve
věcech azylu nejenom splnit podmínky přípustnosti kasační stížnosti a svoji stížnost
opřít o některý z důvodů kasační stížnosti stanovený §103 odst. 1 s. ř. s. Zájmem
stěžovatele je rovněž uvést, v čem spatřuje přesah svých vlastních zájmů, a z jakého
1
http://www.nssoud.cz/anonym.php?ID=6743
důvodu by tedy měl Nejvyšší správní soud předloženou kasační stížnost věcně
projednat.
Stěžovatel odůvodnil přijatelnost kasační stížnosti tím, že v otázce posuzování
žádostí o udělení azylu osobami, které v průběhu řízení uvedou své pravé jméno,
existuje nejednotná judikatura krajských soudů. Zároveň stěžovatel má za to, že je na
místě, aby soud vydal rozhodnutí, v němž vysloví právní názor, že „uvedení jedné
nepravdivé informace o jménu nevylučuje uprchlíka z mezinárodní ochrany a že stát
tuto osobu nevydá mučení, nelidskému zacházení či dokonce trestu smrti v rozporu
s mezinárodním a ústavním právem České republiky“, což však nemůže být
považováno za důvod přijatelnosti kasační stížnosti, ale jde již o posouzení samotného
důvodu kasační stížnosti.
Důvod kasační stížnosti stěžovatel opírá o ustanovení §103 odst. 1 písm. d) s. ř.
s., neboť je podle něho usnesení krajského soudu nepřezkoumatelné v důsledku vady
řízení před soudem, která měla za následek nezákonnost rozhodnutí o věci samé. Vadu
řízení spatřuje stěžovatel v odmítnutí žaloby dle §46 odst. 1 písm. c) s. ř. s. , jehož
příčinou byla skutečnost, že stěžovatel ve správním řízení vystupoval pod jiným
jménem, než které uvedl v řízení před krajským soudem.
Ze spisů plyne, že žádost o udělení azylu podala osoba, která udala své jméno jako
E. N. K., státní příslušnost K.. Pod tímto jménem vystupovala v průběhu celého
správního řízení a podala tak i žalobu proti němu (soudu doručena dne 9. 9. 2004).
Teprve v průběhu řízení před krajským soudem stěžovatel sdělil v podání ze dne 13. 1.
2006, že jeho pravé jméno je E. E. A. P. a správné datum narození. Svoje tvrzení
doložil kopií průkazu žadatele o azyl, vydaného dne 11. 1. 2006.
Situace, kdy žadatel o azyl uváděl ve správním řízení jiné údaje o své osobě, než
které následně sdělil soudu jako správné, byla již v judikatuře Nejvyššího správního
soudu řešena. Kasační soud se v rozsudku ze dne 12. 4. 2006, čj. 3 Azs 46/2006-91,
zcela ztotožnil se závěrem Krajského soudu v Ústí nad Labem, který odmítl žalobu dle
§46 odst. 1 písm. c) s. ř. s. a vyslovil názor, že nelze podrobit soudnímu přezkumu
rozhodnutí – byť se týkalo žalobce jako téhož biologického organismu – týkající se
fiktivní totožnosti osoby, neboť se jedná o odlišnou skutkovou a právní situaci
2
.
V posuzovaném případě nemá Nejvyšší správní soud důvod odchýlit se od
právního názoru výše citovaného. V řízení před správním orgánem stejně jako i před
soudem musí být vždy patrno, kdo činí podání, resp. proti komu podání směřuje.
K tomu příslušné právní předpisy stanoví určité identifikační znaky. Jedná-li se o
fyzickou osobu, musí být označena svým jménem, příjmením, datem narození a
místem trvalého pobytu, popř. jinou adresou pro doručování (srov. §37 odst. 2
zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, §37 odst. 3 s. ř. s.). Soud v řízení nemůže
efektivně ověřit pravdivost osobních údajů uvedených žalobcem; proto vychází z jeho
formálního označení. Nelze po krajském soudu požadovat, aby se zabýval zkoumáním
skutečné identity osoby, která podává žalobu; pro soud je určující identifikace osoby
výše zmíněnými zákonnými údaji. Pouze v případě, že takové označení chybí, vyzve
soud žalobce k odstranění vady podání. Soud již však nezkoumá a tudíž neprovádí
2
http://www.nssoud.cz/anonym.php?ID=6755
dokazování, zda poskytnuté údaje jsou pravdivé; to je v případě cizích státních
příslušníků prakticky nemožné.
Jestliže dle těchto údajů, které stěžovatel soudu sám sdělil, se účastník řízení před
správním orgánem (žalovaným) liší od účastníka řízení před soudem, postupoval
krajský soud správně, jestliže shledal, že je žaloba podána osobou k tomu zjevně
neoprávněnou a odmítl ji.
Pro úplnost je třeba dodat, že jedním z předpokladů podání návrhu na zahájení
řízení, ať již správní či soudní, je důvěra osoby, která podání činí, v tyto instituce.
Jestliže stěžovatel uvedl, že si vymyslel nepravé jméno z důvodu obavy z okamžité
deportace, svědčí to jednak o jeho nedůvěře ve státní orgány České republiky a jednak
tím nevysvětluje, proč svou pravou identitu sdělil teprve krajskému soudu po mnoha
měsících pobytu v České republice a poté, kdy pod falešným jménem činil právní
úkony. Úmyslné uvádění nepravdivých osobních údajů stěžovatele nelze přičítat na
vrub státních orgánů, pokud zároveň neporušily uloženou zákonnou povinnost.
Nejvyšší správní soud se neodchýlil od svého dříve vyjádřeného právního názoru,
proto neobstojí námitka stěžovatele nejednotnosti judikatury. Ustálená a vnitřně
jednotná judikatura Nejvyššího správního soudu poskytuje dostatečnou odpověď na
všechny přípustné námitky podávané v kasační stížnosti. Nejvyšší správní soud proto
konstatuje, že kasační stížnost svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy
stěžovatele.
Nejvyšší správní soud shledal kasační stížnost nepřijatelnou, proto ji podle
ustanovení §104a s. ř. s. odmítl.
O náhradě nákladů řízení Nejvyšší správní soud rozhodl v souladu s ustanovením
§60 odst. 3 s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s., podle nějž nemá žádný z účastníků právo
na náhradu nákladů řízení, byla-li kasační stížnost odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně 15. prosince 2006
JUDr. Michal Mazanec
předseda senátu