ECLI:CZ:NSS:2006:KONF.11.2006
sp. zn. Konf 11/2006-9
USNESENÍ
Zvláštní senát zřízený podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých
kompetenčních sporů, rozhodl ve složení: předsedkyně JUDr. Ludmila Valentová a
soudci JUDr. Brigita Chrastilová, JUDr. Roman Fiala, JUDr. Pavel Pavlík, JUDr. Karel
Podolka a doc. JUDr. Petr Průcha, CSc., o návrhu Okresního soudu v Prostějově na
rozhodnutí sporu o pravomoc mezi tímto soudem a Krajským soudem v Brně, za účasti
žalobce T. I. C. C. R., a. s., zastoupeného Mgr. Zbyškem Jarošem, advokátem se sídlem v
Praze 4, Zelený pruh 95/97, PSČ 140 00, a žalovaného Krajského úřadu Olomouckého
kraje se sídlem v Olomouci, Jeremenkova 40a, PSČ 779 11, o zřízení věcného břemene,
ve věci vedené u Okresního soudu v Prostějově pod sp. zn. 6 C 88/2003,
takto:
I. Příslušný vydat rozhodnutí ve věci žaloby proti rozhodnutí bývalého
Okresního úřadu v Prostějově ze dne 16. května 2002, čj. RR 183/2002-Ti, o
zřízení věcného břemene, je soud ve správním soudnictví.
II. Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 13. února 2003, čj. 30 Ca
232/2002-21, se zrušuje.
Odůvodnění:
Podáním doručeným Nejvyššímu správnímu soudu dne 9. března 2006 navrhl
Okresní soud v Prostějově, aby zvláštní senát rozhodl ve sporu o pravomoc podle
ustanovení §1 odst. 1 písm. b) zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých
kompetenčních sporů, který vznikl mezi ním a Krajským soudem v Brně, ve věci vedené
u Okresního soudu v Prostějově pod sp. zn. 6 C 88/2003.
Ze spisu vyplynuly tyto skutečnosti:
Rozhodnutím bývalého Okresního úřadu v Prostějově, referátu regionálního rozvoje,
jehož právním nástupcem je Krajský úřad Olomouckého kraje (dále jen správní orgán), ze
dne 16. 5. 2002, čj. RR 183/2002-Ti, bylo potvrzeno rozhodnutí Městského úřadu v
Prostějově, stavebního úřadu, ze dne 25. 3. 2002, čj. SÚ/999/02-Tom, kterým byl
zamítnut návrh žalobce na vydání rozhodnutí o zřízení věcného břemene k nemovitosti v
rozhodnutí označené, pro umístění a provozování podzemního vedení telekomunikační
sítě.
Žalobce napadl rozhodnutí odvolacího správního orgánu žalobou ve správním
soudnictví, o níž rozhodl Krajský soud v Brně usnesením čj. 30 Ca 232/2002-21 ze dne
13. 2. 2003 tak, že tímto usnesením žalobu odmítl podle §46 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“), neboť rozhodování o zřízení práva
odpovídajícího věcnému břemeni ke stavbě na cizím pozemku je rozhodováním o
majetkovém, vlastnickém vztahu v otázce upravené občanským zákoníkem. Zároveň
poučil žalobce o tom, že ve lhůtě jednoho měsíce od právní moci tohoto usnesení může
podat žalobu v téže věci podle části páté o. s. ř. k místně příslušnému okresnímu soudu.
Současně dal účastníkům poučení, že mohou proti usnesení podat kasační stížnost ve
lhůtě dvou týdnů po doručení usnesení prostřednictvím Krajského soudu v Brně k
Nejvyššímu správnímu soudu v Brně.
Žalobce poté podal u Okresního soudu v Prostějově příslušnou žalobu, která byla
zapsána pod sp. zn. 6 C 88/2003, kterou se domáhá zřízení věcného břemene v rozsahu a
způsobem v návrhu blíže označeným.
Současně proti uvedenému usnesení Krajského soudu v Brně podal kasační stížnost,
o níž Nejvyšší správní soud rozhodl v rozšířeném senátě usnesením ze dne 4. 11. 2003, čj.
1 As 4/2003-48, tak, že ji odmítl pro předčasnost.
Okresní soud v Prostějově poté podal zvláštnímu senátu dne 9. 3. 2006 v úvodu
zmíněný návrh s tím, že popírá svou pravomoc vydat rozhodnutí v této věci. Navrhovatel
má mimo jiné za to, že zřízení věcného břemene rozhodnutím správního orgánu je
nuceným zásahem do vlastnického práva, kde z hlediska metody právní regulace vstupuje
do právního vztahu na jedné straně vyvlastňovaný a na straně druhé správní orgán státu, a
to každý v různém postavení. Zatímco správní orgán jako nositel veřejné moci vnucuje
jednostranně svou vůli vyvlastňovanému a omezí jeho vlastnické právo rozhodnutím o
zřízení věcného břemene, vůle vyvlastňovaného je nerozhodná a jeho případný nesouhlas
s rozhodnutím je irelevantní. Z tohoto pohledu rozhodnutí správního orgánu o nuceném
omezení vlastnického práva zřízením věcného břemene je rozhodnutím ve veřejnoprávní
věci. Domnívá se proto, že v předmětné věci je příslušný rozhodovat o žalobě soud ve
správním soudnictví. Z těchto důvodů okresní soud navrhl, aby zvláštní senát zrušil
usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 13. 2. 2003, čj. 30 Ca 232/2002-21.
Při řešení vzniklého sporu o pravomoc mezi Okresním soudem v Prostějově a
Krajským soudem v Brně se zvláštní senát řídil následující úvahou:
Po 1. 1. 2003 se otázka o povaze rozhodnutí o nuceném omezení vlastnického práva
– a tedy o tom, zda má takové rozhodnutí přezkoumávat soud ve správním soudnictví,
nebo zda je ve věci příslušný soud v občanském soudním řízení podle části páté
občanského soudního řádu – stala častým předmětem rozhodování soudů. Nejvyšší
správní soud zpočátku zdůrazňoval (stejně jako krajské soudy rozhodující ve správním
soudnictví) skutečnost, že rozhodnutí o nuceném omezení vlastnického práva zasahuje do
soukromého práva vlastníka (tedy do práva vlastnického). Jako rozhodnutí v
soukromoprávní věci proto podle tehdejší judikatury Nejvyššího správního soudu
nepodléhalo přezkumu ve správním soudnictví, nýbrž o něm náleželo rozhodovat soudu
v občanském soudním řízení.
Tento názor však byl překonán rozhodnutím rozšířeného senátu Nejvyššího
správního soudu ze dne 12. 10. 2004, čj. 4 As 47/2003-50, s jehož závěry se zvláštní senát
ztotožňuje a v následujícím uvádí některé jeho úvahy.
Rozhodnutí správního orgánu o vyvlastnění, popř. o zřízení věcného břemene,
nepochybně zasahuje do vlastnického práva; to, že vlastnické právo je právem
soukromým, však současně neznamená, že by i rozhodování o jakémkoli zásahu do
tohoto práva mělo tutéž povahu. K omezení či k zániku vlastnického práva totiž může
dojít jak na základě soukromoprávního titulu (nájemní smlouva, kupní smlouva), tak titulu
veřejnoprávního (nařízení nezbytných úprav na stavbě, daňová exekuce). Pro určení toho,
zda se určitá věc bude projednávat a rozhodovat v civilním nebo ve správním soudnictví,
je rozhodující soukromoprávní nebo veřejnoprávní povaha zásahu do vlastnického práva,
nikoliv však právní povaha vlastnického práva samotného. Napadá-li žalobce rozhodnutí
o vyvlastnění nebo o nuceném omezení vlastnického práva zřízením věcného břemene,
není předmětem soudního řízení sama otázka vlastnického práva (není zde tedy spor o
vlastnické právo), nýbrž jeho předmětem je přezkum rozhodnutí o vyvlastnění nebo o
nuceném omezení vlastnického práva. Právě tento právní titul, a nikoliv vlastnické právo
samotné, je věcí ve smyslu §7 o. s. ř. a jeho povaha je určující pro stanovení civilní nebo
správní soudní pravomoci.
K posouzení soukromoprávního či veřejnoprávního charakteru samotného výroku o
vyvlastnění či o zřízení věcného břemene se nabízejí různé teorie. Použití mocenské teorie
vede k závěru o veřejnoprávní povaze tohoto institutu: stát, jednající stavebním úřadem
jakožto svou organizační složkou, jako nositel veřejné moci jednostranně a autoritativně
rozhoduje o vyvlastnění nebo o zřízení věcného břemene. Stejně tak je tomu z pohledu
organické teorie, neboť stát jako jeden z účastníků právního vztahu zde vystupuje nikoliv
nezávisle na svém charakteru veřejného svazu (jako by tomu bylo např. v rámci koupě
nemovitosti či zřízení věcného břemene dohodou), ale právě z důvodu svého charakteru
veřejného svazu, tedy jako nositel pravomoci.
Nejspolehlivější je rozlišování soukromého a veřejného práva v závislosti na
uplatňující se metodě právního regulování: ta vyjadřuje povahu a míru účasti subjektů
právního vztahu na formování jeho obsahu. Soukromoprávní metoda právní regulace je
zpravidla metodou rovnosti (srov. §2 odst. 2 občanského zákoníku): žádný účastník
soukromoprávního vztahu nemůže druhému účastníku jednostranně ukládat povinnosti,
ale ani na něj jednostranně převádět práva; povaha a míra účasti subjektů
soukromoprávních vztahů na vzniku a rozvíjení tohoto vztahu a na formování jeho
obsahu je tedy stejná. Veřejnoprávní metoda právní regulace je naopak vertikální: jeden ze
subjektů právního vztahu vystupuje jako nositel veřejné moci a může jednostranně
ukládat povinnosti druhému účastníku právního vztahu, mnohdy nejen bez jeho vůle, ale i
proti jeho vůli; povaha a míra účasti subjektů právního vztahu na jeho vzniku, rozvíjení a
formování jeho obsahu je tedy zcela odlišná.
Při rozhodování o nuceném omezení vlastnického práva se uplatňuje veřejnoprávní
metoda právní regulace. Subjekty právního vztahu v tomto případě nejsou povinný a
oprávněný z věcného břemene, ale toliko povinný na straně jedné a stát reprezentovaný
stavebním úřadem na straně druhé. Povinný a stavební úřad nevstupují do tohoto
právního vztahu v rovném postavení dobrovolně na základě oboustranně shodné vůle
směřující k založení tohoto vztahu. Stavební úřad jako nositel veřejné moci svou vůli
jednostranně vnucuje povinnému: sám správním aktem založí právní vztah a stanoví jeho
obsah, tj. rozhodne o nuceném omezení vlastnického práva zřízením věcného břemene,
přičemž vůle povinného je zde nerozhodná a jeho případný nesouhlas s takovým
rozhodnutím je irelevantní. Povaha účasti subjektů právního vztahu na jeho vzniku a na
stanovení jeho obsahu je tedy podstatně rozdílná. Rozhodnutí správního orgánu o
nuceném omezení vlastnického práva zřízením věcného břemene (stejně jako rozhodnutí
o vyvlastnění) je z těchto příčin veřejnoprávní záležitostí, a proto přezkum těchto
rozhodnutí náleží správním soudům.
Jelikož tedy rozhodnutí o zřízení věcného břemene není rozhodnutím ve věci
vyplývající ze soukromoprávních vztahů, zvláštní senát vyslovil, že rozhodnout o věci
přísluší soudu ve správním soudnictví. Ke shodným závěrům dospěl zvláštní senát již
např. v usnesení ze dne 5. května 2005, čj. Konf 81/2004-12.
Zvláštní senát zruší v souladu s §5 odst. 3 zákona č. 131/2002 Sb. rozhodnutí,
kterým strana kompetenčního sporu popřela svou pravomoc o věci rozhodovat, ačkoliv
podle rozhodnutí zvláštního senátu je vydání rozhodnutí ve věci uvedené v návrhu na
zahájení řízení v její pravomoci. Dalším výrokem proto zvláštní senát zrušil usnesení
Krajského soudu v Brně, které výroku, jímž byla kompetence určena, odporuje.
Pravomocné rozhodnutí zvláštního senátu je podle §5 odst. 5 zákona č. 131/2002 Sb. závazné pro strany kompetenčního sporu, účastníky řízení, v němž spor vznikl, pro
správní orgány [§4 odst. 1 písm. a) s. ř. s.] i soudy. Dále bude tedy Krajský soud v Brně
pokračovat v původním řízení o podané správní žalobě.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně 16. října 2006
JUDr. Ludmila Valentová
předsedkyně zvláštního senátu