ECLI:CZ:NSS:2006:NAO.12.2006:29
sp. zn. Nao 12/2006 - 29
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vojtěcha Šimíčka
a soudců JUDr. Miluše Doškové a JUDr. Karla Šimky v právní věci žalobce: Dundee, v. o. s.,
IČ 25878034, Temenická 29, Šumperk, proti žalovanému: Finančnímu ředitelství
v Ostravě, se sídlem Na Jízdárně 3, 709 00 Ostrava, v řízení o žalobě proti rozhodnutí
žalovaného ze dne 20. 8. 2004, č. j. 2381/130/2004, vedené pod sp. zn. 22 Ca 463/2004,
o námitce podjatosti vznesené vůči soudcům Krajského soudu v Ostravě JUDr. Monice
Javorové, JUDr. Miroslavě Honusové, JUDr. Iloně Lövyové a Mgr. Tomáše Zubka,
takto:
Soudci Krajského soudu v Ostravě JUDr. Monika Javorová, JUDr. Miroslava
Honusová, JUDr. Ilona Lövyová a Mgr. Tomáš Zubek nejsou v y l o u č e n i
z projednávání a rozhodování o žalobě proti rozhodnutí Finančního ředitelství v Ostravě
ze dne 20. 8. 2004, č. j. 2381/130/2004, vedené pod sp. zn. 22 Ca 463/2004.
Odůvodnění:
Žalobou podanou dne 8. 11. 2004 se žalobce domáhá zrušení shora uvedeného
rozhodnutí žalovaného, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání a potvrzeno rozhodnutí
Finančního úřadu v Šumperku ze dne 5. 11. 2003, č. j. 116222/03/398912/1788, vydané
ve věci stanovení nároku na vrácení spotřební daně z uhlovodíkových paliv a maziv za
zdaňovací období prosinec 2002.
Návrhem podaným v zákonné lhůtě uplatnil žalobce námitku podjatosti vůči
ve výroku uvedeným soudcům Krajského soudu Ostravě. Důvod podjatosti pak spatřuje
v tom, že rozhodnutí soudu již zná z rozsudků č. j. 22 Ca 447/2004 - 29,
č. j 22 Ca 331/2004 - 31, které pokládá za nekompetentní a nesmyslné a vynesené s cílem
zesměšnit a poškodit oprávněného žalobce. Dále konstatoval, že z těchto důvodů se nehodlá
zúčastňovat takovýchto podivných praktik některých pracovníků soudu – údajně nezávislých,
které jsou mu známy z médií a jsou v této společnosti hojně užívány. Žalobce také
konstatoval, že nestojí o další zesměšňování, protože nemá žádnou důvěru ve složení senátu,
který takto účelově rozhoduje v neprospěch oprávněného.
Ve svém vyjádření k podané námitce podjatosti všichni jmenovaní soudci uvedli,
že k účastníkům a k věci nemají žádný vztah, znají je pouze z úřední činnosti a necítí se být
podjatí.
Při posouzení důvodnosti námitky podjatosti vycházel Nejvyšší správní soud
z §8 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále též „s. ř. s.“), podle
kterého jsou soudci vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich
poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je dán důvod pochybovat o jejich
nepodjatosti. Vyloučeni jsou též soudci, kteří se podíleli na projednávání nebo rozhodování
věci u správního orgánu nebo v předchozím soudním řízení. Důvodem k vyloučení soudce
však nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané věci nebo
v jeho rozhodování v jiných věcech. Rozhodnutí o vyloučení soudce z důvodů uvedených
v §8 s. ř. s. představuje výjimku z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému
zákonnému soudci s tím, že příslušnost soudu i soudce stanoví zákon (čl. 38 odst. 1 Listiny
základních práv a svobod). Tak, jak zákon tuto příslušnost stanovil, je tato zásadně dána
a postup, kterým je věc odnímána příslušnému soudci a přikázána soudci jinému, je nutno
chápat jako postup výjimečný. Vzhledem k tomu lze vyloučit soudce z projednávání
a rozhodnutí přidělené věci jen vskutku výjimečně a z opravdu závažných důvodů,
které mu reálně brání rozhodnout v souladu se zákonem nezaujatě a spravedlivě.
Jde-li o důvody uvedené v první větě §8 odst. 1 s. ř. s., tak je třeba uvést, že poměr
k věci může vyplývat především z přímého zájmu soudce na projednávané věci, tedy zejména
v případech, kdy by mohli být rozhodnutím soudu přímo dotčeni on nebo osoby jemu blízké
ve svých právech. Soudcův poměr k účastníkům nebo k jejich zástupcům může být založen
především příbuzenským nebo jemu obdobným vztahem, může jít také o vztah ekonomické
závislosti. Takové důvody zjevně dány nejsou a žalobce je ani nenamítal.
Žalobce možnou podjatost spatřuje v tom, že se shora uvedení soudci podíleli
na rozhodování věcí vedených u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 22 Ca 447/2004,
a sp. zn. 22 Ca 331/2004. Touto námitkou tak žalobce zřejmě směřuje do věty druhé
předmětného ustanovení (tj. vyloučení soudce z důvodu jeho podílu na předchozím soudním
řízení). Smysl a účel tohoto ustanovení spočívá ve vyjádření principu instanční oddělenosti
řízení před jednotlivými funkčně příslušnými soudy jako záruky vnitřní nezávislosti soudní
soustavy, a tím i práva každého na spravedlivý proces. S ohledem na specifika správního
soudnictví je nutno pojem „předchozí soudní řízení“ interpretovat tak, že tutéž věc nemůže
u krajského soudu a poté u Nejvyššího správního soudu projednávat a rozhodovat stejný
soudce. Totožnost věci pak bude dána totožností účastníků a předmětu řízení (předmětem
řízení zde je přezkoumání určitého správního rozhodnutí). V daném případě není naplněna
podmínka instanční nadřízenosti, neboť uváděná řízení byla, resp. jsou, vedena u téhož soudu.
K této problematice se již vyjadřoval i Nejvyšší správní soud, který ve svém rozhodnutí
ze dne 19. 3. 2003, č. j. Nao 2/2003 - 18, uveřejněném pod č. 53/2004 Sb. NSS, uvedl,
že podíl soudce na rozhodování v „předchozím soudním řízení“ ve smyslu §8 odst. 1 s. ř. s.,
který zakládá důvod pro jeho vyloučení, se týká rozhodování ve stejné věci u soudu nižšího
stupně; „předchozím soudním řízením“ není řízení v jiné soudní věci, byť by se i týkala týchž
účastníků.
Ze všech těchto důvodů pak Nejvyšší správní soud rozhodl tak, jak je uvedeno
ve výroku tohoto usnesení.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 18. května 2006
JUDr. Vojtěch Šimíček
předseda senátu