ECLI:CZ:NSS:2006:NAO.18.2005:29
sp. zn. Nao 18/2005 - 29
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar
Nygrínové a soudců JUDr. Marie Turkové a JUDr. Petra Průchy v právní věci žalobce: F. Š.
zast. JUDr. Bohuslavem Sedlatým, advokátem, se sídlem Nymburk, Boleslavská 137, proti
žalovanému: Předseda Městského soudu v Praze, Praha 2, Spálená 2, o námitce podjatosti
soudců uvedeného soudu a návrhu na přikázání věci, vedené u tohoto soudu pod sp. zn.
8 Ca 74/2005, jinému místně příslušnému krajskému soudu,
takto:
I. Soudci specializovaných senátů úseku správního soudnictví Městského soudu v Praze
j s o u v y l o u č e n i z projednávání a rozhodnutí této věci.
II. Věc se podle §9 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního,
přikazuje Krajskému soudu v Praze.
Odůvodnění:
Rozhodnutím předsedy Městského soudu v Praze ze dne 25. 10. 2004,
č. j. Spr. 1443/2004, byl žalobce F. Š. odvolán podle ustanovení §20 písm. a) a c) zákona č.
36/1967 Sb., o znalcích a tlumočnících, z funkce znalce z oboru doprava, odvětví doprava
silniční, z oboru ekonomika, odvětví ceny a odhady motorových vozidel a z oboru
strojírenství, odvětví strojírenství všeobecné, a to jednak pro nesplnění podmínek
pro jmenování znalcem a také pro neplnění znaleckých povinností. Žalobce byl vyzván
k vrácení znaleckých pomůcek, tj. kulaté znalecké pečetě, znaleckého průkazu a znaleckých
deníků na adresu žalovaného.
Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce dne 28. 1. 2005 u Nejvyššího správního soudu
„návrh na přezkoumání – zrušení – rozhodnutí předsedy Městského soudu v Praze ze dne
25. 10. 2004, č. j. Spr. 1443/2004, o odvolání z funkce znalce“, přičemž Nejvyšší správní
soud postoupil jeho podání Městskému soudu v Praze jakožto soudu věcně a místně
příslušnému. Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 3. 3. 2005, č. j. 8 Ca 74/2005 – 9
byl žalobce vyzván k doplnění svého podání ze dne 28. 1. 2005 tak, aby označil žalobce
a žalovaného, uvedl návrh výroku rozsudku a dále uvedl skutkové a právní důvody,
pro které považuje rozhodnutí za nezákonné.
V doplňku ze dne 15. 3. 2005 žalobce prostřednictvím svého zástupce výzvě soudu
vyhověl, označil žalobce i žalovaného, uvedl skutkové i právní důvody, pro něž pokládá
rozhodnutí za nezákonné a navrhoval, aby rozhodnutí předsedy Městského soudu v Praze
ze dne 25. 10. 2004, vydané v zastoupení JUDr. Věrou Hnaníčkovou, kterým byl žalobce F.
Š. odvolán z funkce znalce, bylo zrušeno.
Předseda specializovaného senátu 8 Ca Městského soudu v Praze, jemuž podle
rozvrhu práce byla věc přidělena k projednání a rozhodnutí, přípisem ze dne 20. 4. 2005
poučil účastníky o této skutečnosti s tím, že složení tohoto senátu i senátů zástupčích je dáno
rozvrhem práce, do kterého lze nahlédnout u tamního soudu. Dále je ve smyslu ustanovení §8
odst. 5 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen s. ř. s.) poučil o možnosti
vznést námitku podjatosti soudce, soudní osoby, tlumočníka nebo znalce a současně
je informoval o možnosti soudu rozhodnout o věci samé bez jednání za podmínek ustanovení
§51 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“).
Na uvedené poučení reagoval předseda Městského soudu v Praze podáním ze dne
18. 5. 2005, v němž uvedl, že ve lhůtě stanovené v §8 odst. 5 s. ř. s. namítá podjatost soudců
zdejšího soudu k projednávání věci, když se zřetelem na jejich poměr k účastníkovi řízení
(předsedovi Městského soudu v Praze) by mohl být dán důvod pochybovat o jejich
nepodjatosti. Poměr soudců uvedeného soudu k věci je dán služebním vztahem soudce,
který věc projednává a předsedy soudu. Za situace, kdy žalovaný je předsedou soudu,
u kterého věc napadla, je v zájmu uplatnění zásady rovnosti účastníků řízení a zajištění záruk
správného a spravedlivého rozhodnutí třeba, aby věc rozhodoval soudce, který není v žádném
osobním ani služebním vztahu k účastníkovi řízení a u kterého nemůže vzniknout pochybnost,
že by byl zainteresován na výsledku řízení. Nad rámec uvedeného dodal, že dle jeho názoru
jsou z důvodů výše uvedených dány též podmínky ustanovení §9 odst. 2 s. ř. s. pro přikázání
věci Nejvyšším správním soudem z jiného důležitého důvodu jinému krajskému soudu.
Členové specializovaného senátu 8 Ca Městského soudu v Praze, předseda senátu
JUDr. Slavomír Novák a soudkyně JUDr. Hana Pipková a JUDr. Bedřiška Sitenská
se ke vznesené námitce podjatosti písemně vyjádřili dne 3. 6. 2005 tak, že ve smyslu
uplatněné námitky mají za to, že se zřetelem na jejich poměr k žalovanému předsedovi
Městského soudu v Praze vyplývající z ustanovení §8 odst. 2 písm. e) zákona č. 7/2002 Sb.,
o řízení ve věcech soudců a státních zástupců, ve znění pozdějších předpisů, jsou vyloučeni
z projednávání a rozhodování této věci.
Nejvyšší správní soud o vznesené námitce podjatosti a návrhu na přikázání věci
jinému krajskému soudu uvážil
takto:
Podle ustanovení §8 odst. 1 s. ř. s. jsou soudci vyloučeni z projednávání a rozhodnutí
věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům, je dán
důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. Vyloučeni jsou též soudci, kteří se podíleli
na projednáváni nebo rozhodování věci u správního orgánu nebo v předchozím soudním
řízení. Důvodem k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce
v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech. Podle ustanovení §8
odst. 3 s. ř. s. soudce, který zjistí důvod své podjatosti, oznámí takovou skutečnost předsedovi
soudu a v řízení zatím může provést jen takové úkony, které nesnesou odkladu. Předseda
soudu na jeho místo určí podle rozvrhu práce jiného soudce nebo jiný senát. Má-li předseda
soudu v takovém případě za to, že není dán důvod podjatosti soudce, nebo týká-li se věc
předsedy soudu, rozhodne o vyloučení Nejvyšší správní soud usnesením a jde-li o soudce
Nejvyššího správního soudu, jiný jeho senát. Podle ustanovení §8 odst. 5 téhož zákona
účastník nebo osoba zúčastněná na řízení může namítnout podjatost soudce, soudní osoby,
tlumočníka nebo znalce. Námitku musí uplatnit do jednoho týdne ode dne, kdy se o podjatosti
dozvěděl; zjistí-li důvod podjatosti při jednání, musí ji uplatnit při tomto jednání. K později
uplatněným námitkám se nepřihlíží. Námitka musí být zdůvodněna a musí v ní být uvedeny
konkrétní skutečnosti, z nichž je dovozována. O vyloučení soudce (soudců) rozhodne
usnesením po jeho vyjádření Nejvyšší správní soud, a je-li namítána podjatost soudní osoby,
tlumočníka nebo znalce, senát po jejím vyjádření.
V projednávané věci je situace specifická potud, že předseda Městského soudu v Praze
(soudu, který je na roveň postaven soudům krajským) sám jako účastník řízení vznáší námitku
podjatosti všech soudců specializovaných senátů úseku správního soudnictví k projednání
a rozhodnutí této věci podle §8 odst. 5 s. ř. s. z důvodů výše již popsaných.
Jde o posouzení nestrannosti těchto soudců, kteří by měli podle soudního řádu
správního přezkoumat rozhodnutí vydané předsedou Městského soudu v Praze, tedy soudu,
u něhož sami působí.
Integrální součástí práva na spravedlivý (fair) proces tak, jak je vymezeno v čl. 36
odst. 1 Listiny a v čl. 6 odst. 1 Úmluvy je garance toho, aby ve věci rozhodoval nezávislý
a nestranný soudce. Nestrannost a nezaujatost soudce je jedním z hlavních předpokladů
spravedlivého rozhodování a jednou z hlavních premis důvěry občanů a jiných subjektů práva
v právo a právní stát (čl. 1 odst. 1 Ústavy).
Nestrannost soudce je především subjektivní psychickou kategorií, vyjadřující vnitřní
psychický stav soudce k projednávané věci v širším smyslu (zahrnuje vztah k předmětu řízení,
účastníkům řízení, jejich právním zástupcům atd.), o nichž je schopen relativně přesně
referovat toliko soudce sám. Pouze takto úzce pojímaná kategorie nestrannosti soudce by však
v praxi nalezla stěží uplatnění vzhledem k obtížné objektivní přezkoumatelnosti vnitřního
rozpoložení soudce. Kategorii nestrannosti je proto třeba vnímat šířeji, také v rovině
objektivní. Za objektivní ovšem nelze považovat to, jak se nestrannost soudce pouze
subjektivně jeví vnějšímu pozorovateli (účastníkovi řízení), nýbrž to, zda reálně neexistují
objektivní okolnosti, které by mohly objektivně vést k legitimním pochybnostem o tom,
že soudce určitým, nikoliv nezaujatým vztahem k věci disponuje. Vyloučení soudce
z projednávání a rozhodování věci má být založeno nikoliv pouze na skutečně prokázané
podjatosti, ale je dáno již tehdy, jestliže lze mít pochybnost o jeho nepodjatosti (I. ÚS 167/94,
Ústavní soud: Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu). Na druhé straně Ústavní soud
vyslovil, že subjektivní hledisko účastníků řízení o podjatosti může být podnětem
k jejímu zkoumání, rozhodování o této otázce se však musí dít výlučně na základě hlediska
objektivního. To znamená, že otázka podjatosti nemůže být postavena nikdy zcela najisto,
nelze ovšem vycházet pouze ze subjektivních pochybností osob zúčastněných na řízení,
nýbrž i z právního rozboru skutečností, které k těmto pochybnostem vedou (II. ÚS 105/01).
Rovněž judikatura Evropského soudu pro lidská práva vychází z dvojího testu nestrannosti
soudce: subjektivní test je založen na základě osobního přesvědčení soudce v dané věci,
objektivní test sleduje existenci dostatečných záruk, že je možno v tomto ohledu vyloučit
jakoukoliv legitimní pochybnost (III. ÚS 448/04).
Předseda krajského soudu (zde Městského soudu v Praze) je podle §119 odst. 2
zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, orgánem státní správy soudu. Podle §30 odst. 2
citovaného zákona předsedové krajských soudů vykonávají kromě rozhodovací činnosti také
státní správu uvedeného soudu a státní správu okresních soudů, které patří do jeho obvodu,
v rozsahu stanoveném tímto zákonem.
V projednávané věci je zřejmé, že senát, kterému byla věc podle rozvrhu práce
přidělena, poučil účastníky řízení ve smyslu §8 s. ř. s. o možnosti vznést námitku podjatosti
soudců, když jeho soudci zřejmě ze svého subjektivního hlediska nepokládali nejdříve
skutečnost, že rozhodují o rozhodnutí předsedy soudu, u něhož působí, za důvod
své podjatosti, o čemž svědčí to, že nevolili postup podle §8 odst. 3 s. ř. s. Námitku podjatosti
vznesl až předseda uvedeného soudu jako účastník řízení, přičemž lze konstatovat,
že tato námitka se vztahuje ke všem soudcům specializovaných senátů úseku správního
soudnictví Městského soudu v Praze, tedy nejen specializovaného senátu 8 Ca. Jejich
postavení ve vztahu k předsedovi soudu, u něhož sami působí, kdy předseda v zákonem
stanovených případech vykonává ve vztahu ke jmenovaným soudcům úkoly státní správy,
je totiž totožné a mohlo by podle názoru Nejvyššího správního soudu zavdat objektivní
pochybnost o nepodjatosti těchto soudců, neboť, jak bylo výše již vysvětleno, vyloučení
soudce z projednávání a rozhodování věci má být založeno nikoliv pouze na prokázané
podjatosti, ale je dáno již tehdy, jestliže lze mít pochybnosti o takové nepodjatosti.
Nejvyšší správní soud proto shledal námitku podjatosti soudců specializovaných
senátů úseku správního soudnictví Městského soudu v Praze vznesenou předsedou uvedeného
soudu, jakožto účastníkem daného řízení, jako důvodnou a rozhodl proto tak, jak je uvedeno
ve výroku tohoto usnesení, totiž, že tito soudci jsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí
této věci, aniž by vzhledem ke specifičnosti případu, kdy účastníkem řízení je předseda
uvedeného soudu, pokládal za účelné vyžádat si vyjádření všech soudců specializovaných
senátů uvedeného soudu, neboť to by nemohlo být odlišné od vyjádření členů senátu 8 Ca,
když všem svědčí tytéž objektivně existující pochybnosti o jejich nepodjatosti, jak bylo
vysvětleno shora.
Podle ustanovení §9 odst. 1 s. ř. s. přikáže Nejvyšší správní soud věc jinému
než místně příslušnému krajskému soudu, jestliže pro vyloučení soudců specializovaných
senátů místně příslušného soudu nelze sestavit senát.
Vzhledem k závěru Nejvyššího správního soudu o vyloučení soudců specializovaných
senátů místně příslušného Městského soudu v Praze nutno uzavřít, že nastala situace,
na níž pamatuje výše citované zákonné ustanovení. Nejvyšší správní soud proto tímto
usnesením věc přikazuje jinému než místně příslušnému krajskému soudu, konkrétně
krajskému soudu v Praze. Činí tak z důvodu procesní ekonomie řízení, neboť naposledy
uvedený soud se sídlem v Praze je z hlediska přístupnosti pro účastníky řízení
nejoptimálnější.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 18. ledna 2006
JUDr. Dagmar Nygrínová
předsedkyně senátu