ECLI:CZ:NSS:2006:NAO.18.2006:60
sp. zn. Nao 18/2006 - 60
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Václava
Novotného a soudců JUDr. Ludmily Valentové a JUDr. Lenky Matyášové v právní věci
žalobce: KAMNÁŘSTVÍ MOLČAN, s. r. o., se sídlem Záhlinice 111, zastoupen
JUDr. Vlastiborem Vejvodou, advokátem, se sídlem Praha 4, Na Hřebenech II/1062, proti
žalovanému: Finanční ředitelství v Brně, se sídlem Brno, nám. Svobody 4, o kasační
stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně č. j. 31 Ca 119/2004 - 22 ze dne
27. 4. 2005, o návrhu žalobce na vyloučení soudkyň Nejvyššího správního soudu JUDr. Marie
Žiškové a JUDr. Lenky Kaniové z projednávání a rozhodnutí věci sp. zn. 1 Afs 106/2005,
takto:
Soudkyně Nejvyššího správního soudu JUDr. Marie Žišková a JUDr. Lenka Kaniová
nejsou v y l o u č e n y z projednávání a rozhodnutí věci vedené u Nejvyššího
správního soudu pod sp. zn. 1 Afs 106/2005.
Odůvodnění:
Žalovaný napadá kasační stížností rozsudek Krajského soudu v Brně shora
označený, kterým bylo ve výroku I. zrušeno rozhodnutí žalovaného ze dne 8. 8. 2001,
č. j. 110-2575/2001-0106, a věc vrácena žalovanému k dalšímu řízení; ve výroku II.
bylo zrušeno rozhodnutí Finančního úřadu v Kroměříži ze dne 11. 12. 2000,
č. j. 106020/00/320911/2580, a výrokem III. byla žalovanému uložena povinnost nahradit
žalobci náklady řízení ve výši 4500 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku na účet
JUDr. Vlastibora Vejvody, advokáta se sídlem v Praze 4, Na Hřebenech II/1062.
Žalobce podáním ze dne 30. 3. 2006, došlým Nejvyššímu správnímu soudu dne
3. 4. 2006, označeným jako vyjádření (pozn. soudu již druhé v pořadí k dané kasační
stížnosti), založeným na č. l. 55 a násl. spisu, mimo jiné uvedl, že podává v zákonné lhůtě
a ve smyslu přípisu Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 3. 2006 návrh na vyloučení
soudkyň JUDr. Marie Žiškové a JUDr. Lenky Kaniové ve smyslu §8 s. ř. s., a to z důvodu,
že se podílely na rozhodování v předchozím soudním jednání v této věci vedené pod č. j.
1 Afs 81/2004 - 81 zdejšího soudu.
Soudkyně JUDr. Lenka Kaniová a JUDr. Marie Žišková se k podané námitce
podjatosti vyjádřily tak, že okolnosti uvedené žalobcem nejsou samy o sobě důvodem
pro jejich vyloučení z projednávání a rozhodnutí ve věci sp. zn. 1 Afs 106/2005.
Při rozhodování věci sp. zn. 1 Afs 81/2004 se nejednalo o „předchozí soudní řízení“
ve smyslu §8 odst. 1 s. ř. s., s poukazem na č. 545/2005 Sb. NSS. Rovněž dodaly, že jim
nejsou známy ani žádné jiné skutečnosti odůvodňující jejich vyloučení z projednávání
a rozhodnutí věci.
Nejvyšší správní soud posoudil vznesené námitky podjatosti a dospěl k závěru,
že nejsou důvodné.
Předseda Nejvyššího správního soudu, jemuž byl návrh předložen, podle §8 odst. 3
s. ř. s. věc v souladu s rozvrhem práce předložil jinému senátu Nejvyššího správního soudu,
aby o vyloučení rozhodl.
Podle §8 odst. 1 s. ř. s. jsou soudci vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci,
jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je dán
důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. Vyloučeni jsou též soudci, kteří se podíleli
na projednávání nebo rozhodování věci u správního orgánu nebo v předchozím soudním
řízení. Důvodem k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce
v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech.
Ústřední otázkou, kterou soud vyřešil v citovaném č. 545/2005 Sb. NSS (sp. zn.
Nao 56/2004 - 54), je interpretace pojmu „předchozí soudní řízení“, a to v souvislostech
specifik správního soudnictví obecně, tam s přihlédnutím k přechodnému období
po konstituování Nejvyššího správního soudu a zániku věcné příslušnosti vrchních soudů
ve správním soudnictví zvláště.
Smysl právní úpravy obsažené v §8 odst. 1 větě druhé s. ř. s. (vyloučení soudce
z důvodu jeho podílu na předchozím soudním řízení) spočívá ve vyjádření principu instanční
oddělenosti řízení před jednotlivými funkčně příslušnými soudy jako záruky vnitřní
nezávislosti soudní soustavy, a tím i práva každého na spravedlivý proces. S ohledem
na specifika správního soudnictví je nutno pojem „předchozí soudní řízení“ interpretovat tak,
že tutéž věc nemůže u krajského soudu a poté u Nejvyššího správního soudu projednávat
a rozhodovat stejný soudce. Totožnost věci pak bude dána totožností účastníků a předmětu
řízení (předmětem řízení zde je přezkoumání určitého správního rozhodnutí). V judikatuře
Nejvyššího soudu zabývající se institutem vyloučení soudců (např. sp. zn. 26 Cdo 74/99)
i v dosavadní judikatuře Nejvyššího správního soudu (např. sp. zn. Nao 13/2004) je patrný
konzistentní přístup v tom směru, že soudce má čerpat poznatky potřebné pro projednávání
a rozhodování věci z těch pramenů a tím způsobem, jež jsou vlastní té fázi řízení, k níž
je podle pravidel funkční příslušnosti povolán. Z toho v posuzované věci plyne, že překážkou
pro projednání a rozhodnutí věci není jakékoliv poznání o dané věci. Soudce může nabývat
poznatky k projednávaným věcem rozličnými způsoby. Ve správním soudnictví bylo dokonce
v minulosti pravidlem, že v případě žaloby podané proti „novému“ rozhodnutí správního
orgánu (v důsledku kasatorního soudního výroku) rozhodoval tentýž senát, který nepochybně
poznatky o věci již měl. Překážkou, která je důvodem podjatosti soudce z důvodu podílu
na předchozím soudním řízení tak může být pouze skutečnost, že soudce nemůže na jiném
stupni soudní hierarchie rozhodovat (přezkoumávat rozhodnutí) o totožné věci, na které
se podílel na odlišném stupni.
O takovou situaci se však v posuzované věci nejedná. Předmětem řízení o kasační
stížnosti je rozhodnutí Krajského soudu v Brně; tento soud byl příslušný rozhodnout o žalobě,
která brojila proti rozhodnutím správních orgánů, jenž byl vázán právním názorem
vysloveným Nejvyšším správním soudem pod sp. zn. 1 Afs 81/2004 - 81. Bude-li tedy
1. senát Nejvyššího správního soudu rozhodovat o kasační stížnosti proti rozhodnutí
krajského soudu, nebude užívat k projednání a rozhodnutí věci žádné poznatky, jež by mohly
vzbudit pochybnosti o vnitřní nezávislosti soudních instancí, neboť jeho členové se řízení
před krajským soudem neúčastnili a jejich postavení je z hlediska závaznosti právního názoru
vysloveného v rozhodnutí sp. zn. 1 Afs 81/2004 - 81 obdobné, jaké by mohlo být v řízení
o kasační stížnosti za situace, kdy by - při splnění určitých podmínek - mohl rozhodovat
tentýž senát Nejvyššího správního soudu opakovaně. To je důsledek specifik správního
soudnictví, v němž nelze vyloučit podání žaloby i proti „novému“ rozhodnutí správního
orgánu.
Rozhodnutí o vyloučení soudce z důvodů uvedených v §8 s. ř. s. představuje výjimku
z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci s tím,
že příslušnost soudu i soudce stanoví zákon (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod).
Tak jak zákon tuto příslušnost stanovil, je tato zásadně dána, a postup, kterým je věc
odnímána příslušnému soudci a přikázána soudci jinému, je nutno chápat jako postup
výjimečný. Vzhledem k tomu lze vyloučit soudce z projednávání a rozhodnutí přidělené věci
jen vskutku výjimečně a z opravdu závažných důvodů, které mu reálně brání rozhodnout
v souladu se zákonem nezaujatě a spravedlivě. Podjatost sama zasahuje vždy do principu
nezávislosti soudce, neboť nestrannost tento princip předpokládá. Samotný pojem soudce
totiž s sebou nese atribut nezaujatosti a nestrannosti a bez toho, že by se nepředpokládal,
nebylo by důvodu ani konstituování soudní moci jako pilíře demokratické společnosti.
Ze shora uvedených důvodů bylo rozhodnuto tak, že soudkyně Nejvyššího správního
soudu JUDr. Lenka Kaniová a JUDr. Marie Žišková z projednávání a rozhodnutí právní věci
sp. zn. 1 Afs 106/2005 vyloučeny nejsou.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné (§53 odst. 3
a contr.).
V Brně dne 18. května 2006
JUDr. Václav Novotný
předseda senátu