ECLI:CZ:NSS:2006:NAO.31.2005:8
sp. zn. Nao 31/2005 - 8
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar
Nygrínové a soudců JUDr. Marie Turkové a JUDr. Petra Průchy v právní věci žalobce J. G.,
proti žalované České správě sociálního zabezpečení , Praha 5, Křížo vá 25, o plný invalidní
důchod, o vyloučení soudce z projednávání a rozhodnutí této věci vedené u Krajského soudu
v Ústí nad Labem pod sp. zn. 42 Cad 212/2005,
takto:
Soudce JUDr. Milan Zamrazil není vyloučen z projednávání a rozhodnutí věci
vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 42 Cad 212/2005.
Odůvodnění:
Krajskému soudu v Ústí nad Labem bylo Českou správou sociálního zabezpečení
(dále jen „žalovaná“) postoupeno podání žalobce označené jako „návrh na přezkoumání
rozhodnutí a možnost soudního přezkumu rozhodnutí“, v němž žalobce poukazuje
na to, že 22. 3. 2005 došlo ke konečnému rozhodnutí Nejvyššího správního soudu v Brně
ve věci jeho plného invalidního důchodu. Žalovaná a Okresní správa sociálního zabezpečen í
však maří toto rozhodnutí a lékař na LPK jej učinil dokonce částečně invalidním,
aniž by došlo v mezidobí k vyléčení jeho onemocnění cukrovkou.
Protože podání žalobce nemělo náležitosti žaloby ve smyslu §71 odst. 1 zákona
č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“), ani náležitosti podání ve smyslu
§37 odst. 2 a 3 téhož zákona, vyzval Krajský soud v Ústí nad Labem žalobce usnesením
ze dne 21. 10. 2005, č. j. 42 Cad 212/2005 – 4, aby podepsanému soudu předložil stejnopis
rozhodnutí, ohledně kterého navrhl provedení soudního přezkumu a zároveň aby uvedl,
proti kterému výroku a z jakých důvodů proti tomuto rozhodnutí brojí a jak má znít verdikt
(rozhodnutí) soudu. Ke splnění výše uvedených povinností mu poskytl lhůtu 3 dnů
od doručení výzvy.
Žalobce na tuto výzvu reagoval žádostí ze dne 1. 11. 2005 o změnu soudce
JUDr. Milana Zamrazila pro podjatost. V žádosti uvedl, že uvedený soudce se dopustil
podjatosti v řízení vedeném u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 14 Ca 9/99.
Právník ex offo JUDr. Miroslav Zedníček, který byl žalobci ustanoven, jej donutil
pro urychlení řízení „stáhnout podjatost chování soudce JUDr. Milana Zamrazila“ .
Při jednání, k němuž nebyl žalobce přizván, pak JUDr. Zamrazil a JUDr. Zedníček
a pracovnice ČSSZ rozhodli zrušit jeho žalobu o důchod.
Krajský soud v Ústí nad Labem – soudce JUDr. Milan Zamrazil – postoupil
předmětnou věc k rozhodnutí o žalobcově námitce podjatosti Nejvyššímu správnímu soudu
v Brně. V předkládací zprávě uvedl, že námitka tak, jak je odůvodněna není ve smyslu
§8 odst. 1 poslední souvětí s. ř. s. přípustná, a proto ji nekomentuje.
Podle §8 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, jsou soudci vyloučeni
z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům,
nebo k jejich zástupcům, je dán důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. Vyloučeni
jsou rovněž soudci, kteří se podíleli na projednávání nebo rozhodování věci u správního
orgánu, nebo v předchozím soudním řízení. Důvodem k vyloučení soudce nejsou okolnosti,
které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané věci, nebo v jeho rozhodování
v jiných věcech. Žalobce jako důvod podjatosti uvádí okolnost, že věc projednává soudce,
který rozhodoval v jeho předchozím soudním sporu , vedeném u Krajského soudu
v Ústí nad Labem pod sp. zn. 14 Ca 9/99, o plný invalidní důchod. Poukazuje
na to, že také v předchozím sporu vznesl námitku podjatosti uvedeného soudce, avšak soudem
ustanovený advokát pro toto řízení jej donutil pro urychlení věci tuto námitku podjatosti
„stáhnout“. Pokud jde o tvrzenou námitku podjatosti, kterou stěžovatel vyjádřil v řízení
vedeném u tamního soudu pod sp. zn.14Ca 9/99, zjistil Nejvyšší správní soud z obsahu
uvedeného spisu, že stěžovatel v odvolání proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem
ze dne 7. 2. 2000, č. j. 14 Ca 9/99 – 22, uváděl, že se odvolává proti uvedenému rozsudku
též pro podjatost soudce. Spis byl poté předložen Vrchnímu soudu v Praze (tehdy odvolacímu
soudu ve věcech správního soudnictví), který věc vrátil Krajskému soudu v Ústí nad Labem
s tím, aby bylo ujasněno, zda se jedná o takovou námitku a pokud ano, aby se k ní příslušný
soudce vyjádřil a poté byl spis předložen Vrchnímu soudu v Praze spolu s odvoláním ve věci
samé. Dne 26. 9. 2000 k výzvě soudu na doplnění námitky podjatosti ve smyslu požadavku
odvolacího soudu, sdělil stěžovatel písemně, že na podané námitce podjatosti po poradě
se svým právním zástupcem netrvá a bere ji zpět. Vrchní soud v Praze
poté ve svém zrušovacím usnesení ze dne 8. 3. 2001, sp. zn. 2 Cao 246/2000, jímž zrušil
rozsudek krajského soudu ve věci samé, k námitce podjatosti uvedl, že vzhledem
k tomu, že stěžovatel od původně vznesené námitky ustoupil, nebylo k ní již dále přihlíženo.
Podjatost soudce zasahuje do principu nezávislosti soudce, neboť nestrannost soudce
tento princip předpokládá. Samotný pojem soudce totiž s sebou nese atribut nezaujatosti
a nestrannosti a bez toho, že by se nepředpokládal, nebylo by důvodu ani pro konstituování
soudní moci jako jednoho z pilířů demokratické společnosti. Rozhodnutí o vyloučení soudce
z důvodů uvedených v §8 s. ř. s. představuje výjimku z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí
být odňat svému zákonnému soudci s tím, že příslušnost soudu i soudce stanoví zákon (článek
38 odst. 1 Listinných základních práv a svobod). Tak, jak zákon tuto příslušnost stanovil,
je zásadně dána, a postup, kterým je věc odnímána soudu příslušnému a přikázána soudu,
resp. soudci jinému, je nutno chápat jako postup vyjímečný. Vzhledem k tomu lze vyloučit
soudce z projednávání a rozhodnutí přidělené věci jen vyjímečně a ze skutečně závažných
důvodů, které mu reálně brání rozhodnout v souladu se zákonem nezaujatě a spravedlivě.
Důvodem k vyloučení soudce přitom nejsou okolnosti, které spočívají v jeho postupu v řízení
o projednávané věci, nebo jeho rozhodování ve věcech jiných. Žalobcem tvrzený důvod
tak, jak byl uveden, totiž postup JUDr. Milana Zamrazila v jiné jeho věci vedené
u téhož soudu pod sp. zn. 14 Ca 9/99, který neodpovídal žalobcovým představám,
není tudíž důvodem k vyloučení soudce ve smyslu výše citovaného ustanovení §8 odst. 1
s. ř. s. Ke stěžovatelem vznesené námitce podjatosti uvedeného soudce vyjádřené
v předchozím řízení nebylo přihlíženo, neboť žalobce na této námitce netrval, písemně uvedl,
že od ní upouští. Z obsahu tohoto jeho písemného úkonu nelze dovodit, že by byl
k němu donucen, jak stěžovatel namítá. Podle názoru Nejvyššího správního soud
takový důvod nemůže představovat okolnost, jež by vedla k vyloučení soudce
a není způsobilý založit úvahy o pochybnostech o nepodjatosti soudce. Z vyjádření soudce
JUDr. Milana Zamrazila lze dovodit, že žádný vztah k věci, resp. k žalované České správě
sociálního zabezpečení nemá. K vyloučení soudce z projednávání a rozhodnutí věcí
může dojít teprve tehdy, když je evidentní, že vztah soudce k dané věci, účastníkům
nebo jejich zástupcům, dosahuje takové povahy a intenzity, že i přes zákonem stanovené
povinnosti nebudou moci nebo schopni nezávisle a nestranně rozhodovat. O takový případ
však v projednávané věci nejde, když okolnost spočívající v rozhodnutí uvedeného soudce
v jiné věci téhož účastníka, které byť je z hlediska jím uplatněného nároku
pro něho nepříznivé, není důvodem k vyloučení soudce ve smyslu §8 odst. 1 poslední věty
s. ř. s.
Nejvyšší správní soud proto dospěl k závěru, že zde důvod pro vyloučení soudce
JUDr. Milana Zamrazila není dán. S ohledem na skutečnost, že navrhovatel fakticky
relevantní důvod neuvedl (ostatně jej neuvedl ani ve věci vedené pod sp. zn. 14 Ca 9/99
a ostatně, jak již bylo výše uvedeno, od vznesené námitky podjatosti upustil) a soudce,
který má věc rozhodovat takovýto důvod sám rovněž neshledává, nemohl Nejvyšší správní
soud rozhodnout jinak, než-li tak, že soudce JUDr. Milan Zamrazil není vyloučen
z projednávání a rozhodnutí této věci.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné (§53 odst. 3
s. ř. s. acontr.).
V Brně dne 14. března 2006
JUDr. Dagmar Nygrínová
předsedkyně senátu