ECLI:CZ:NSS:2006:NAO.35.2006:30
sp. zn. Nao 35/2006 - 30
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Turkové
a soudců JUDr.Dagmar Nygrínové a JUDr. Petra Průchy v právní věci žalobce: F. O., proti
žalovanému: Finanční úřad Kyjov, se sídlem Kyjov, třída Komenského 1360/18, v řízení o
kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 27. 7. 2006, č. j. 31
Ca 70/2006 – 7, o návrhu na vyloučení soudců Krajského soudu v Brně z projednávání a
rozhodování věci vedené pod sp. zn. 31 Ca 70/2006,
takto:
Soudkyně Krajského soudu v Brně JUDr. Jaroslava Skoumalová a JUDr. Ing. Viera
Horčicová, nejsou vyloučeny z projednávání a rozhodování věci vedené u Krajského
soudu v Brně pod sp. zn. 31 Ca 70/2006.
Odůvodnění:
Krajský soud v Brně usnesením ze dne 27. 7. 2006, č. j. 31 Ca 70/2006 – 7, zastavil
řízení o žalobě podané žalobcem F. O., v níž se domáhal ochrany proti zásahu žalovaného,
který vydal rozhodnutí o nařízení exekuce. Soud konstatoval, že žalobce ani přes výzvu soudu
nezaplatil soudní poplatek, a proto nezbylo, než podle §9 odst. 1 věci za středníkem zákona o
soudních poplatcích, řízení zastavit.
Proti tomuto usnesení podal žalobce podání označené jako kasační stížnost.
Krajský soud v Brně usnesením ze dne 11. 9. 2006, č. j. 31 Ca 70/2006 – 18, vyzval
stěžovatele (žalobce), aby ve lhůtě jednoho měsíce ode dne doručení tohoto usnesení doplnil
kasační stížnost ze dne 11. 8. 2006 tak, aby označil účastníky řízení o kasační stížnosti, uvedl,
čeho se kasační stížností domáhá, v jakém rozsahu rozhodnutí napadá a konkretizoval důvod
podání kasační stížnosti. Současně stěžovatele vyzval k tomu, aby ve lhůtě 1 měsíce zaslal
soudu plnou moc udělenou advokátovi k jeho zastupování ve věci podané kasační stížnosti.
Stěžovatele poučil o tom, že nebude-li této výzvě ve stanovené lhůtě vyhověno, soud řízení
o kasační stížnosti odmítne.
Stěžovatel na uvedené usnesení reagoval podáním ze dne 21. 9. 2006, které označil
jako stížnost pro podjatost, nicotnost a nedůvodnost usnesení. Poukazoval zejména na to,
že o doplnění kasační stížnosti se postará předseda senátu, nikoliv stěžovatel. V podání ze dne
29. 9. 2006, označeném jako „stížnost právem žalobce proti dalšímu podjatému usnesení
31 Ca 70/2006 – 19, ze dne 15. 9. 2006 doručené 29. 9. 2006“, uvedl, že napadená soudkyně
Skoumalová soustavně ignoruje právní úkony žalobce už od samého počátku řízení
a znovu podané dne 21. 9. 2006 a opakovaně nepřípustně vydírá úplatky za soudní ochranu
ústavou zaručených práv, která již byla porušena k dalším újmám na právech žalobce, ač ví,
že žalobce prostředky na úplatky nemá a kteréžto skutečnosti jsou právní legitimací podané
kasační stížnosti. Dále uvedl, že napadený soud s plným vědomím závažnosti věci
samé pohrdá povinností podle §95 odst. 2 Ústavy ČR a pohrdá povinností předložení
předběžné otázky Evropskému soudnímu dvoru podle článku 234 Smlouvy o založení ES,
jak věc řešit z bezprostřední předností a použitelností evropského práva dle tvrzení článku 1
a článku 10 Ústavy ČR závazně pro všechny soudce ČR, včetně Skoumalové.
Z vyjádření soudců senátu 31 Ca k námitce podjatosti vyplývá, že JUDr. Jaroslava
Skoumalová sdělila, že žalobce nezná, nemá žádný vztah k účastníkům řízení ani k věci,
necítí se být podjatá a ani neshledává důvod podjatosti. JUDr. Ing. Viera Horčicová uvedla,
že nezná žádný důvod pro své vyloučení k rozhodování, k věci nemá žádný vztah, žalobce
je jí znám pouze z rozhodování v jiné věci senátu 30 Ca.
Poté byla věc předložena Nejvyššímu správnímu soudu. V předkládací zprávě
je uvedeno, že krajský soud předkládá spis 31 Ca 70/2006 k eventuelnímu rozhodnutí
o námitce podjatosti soudců s vyjádřením soudců senátu 31 Ca, a to vzhledem k obsahu
podání stěžovatele na č. l. 5, 20 a 22. Vzhledem k tomu, že stěžovatel po ohlášení kasační
stížnosti nezaplatil k výzvě soudu soudní poplatek za řízení o kasační stížnosti, bude v řízení
o kasační stížnosti s ohledem na ustanovení §3 odst. 4 zákona o soudních poplatcích
rozhodovat krajský soud. Protože stěžovatel brojí proti osobám soudců senátu 31 Ca,
má krajský soud za to, že před jeho rozhodnutí o následcích nezaplacení soudního poplatku
za řízení o kasační stížnosti je z důvodu vhodnosti nejprve zapotřebí vyřešit otázku případné
podjatosti soudců v senátu 31 Ca k takovému rozhodnutí.
Podle §8 odst. 1 s. ř. s. soudci jsou vyloučeni z projednávání a rozhodování věci,
jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům
je dán důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. Vyloučeni jsou též soudci, kteří se podíleli
na projednávání nebo rozhodování věci u správního orgánu nebo v předchozím soudním
řízení. Důvodem k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce
v řízení o projednávané věci, nebo v jeho rozhodování v jiných věcech. Podle §8 odst. 3
téhož zákona soudce, který zjistí důvod své podjatosti, oznámí takovou skutečnost předsedovi
soudu a v řízení zatím může provést jen takové úkony, které nesnesou odkladu. Předseda
soudu na jeho místo určí podle rozvrhu práce jiného soudce nebo jiný senát. Má-li předseda
soudu za to, že není dán důvod podjatosti soudce, nebo týká-li se věc předsedy soudu,
rozhodne o vyloučení Nejvyšší správní soud usnesením, a jde-li o soudce Nejvyššího
správního soudu, jiný jeho senát.
Integrální součástí práva na spravedlivý proces tak, jak je vymezeno v článku 36
odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“) a v článku 6 odst. 1 Úmluvy
o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) je garance toho,
aby ve věci rozhodoval nezávislý a nestranný soudce. Nestrannost a nezaujatost soudce
je jedním z hlavních předpokladů spravedlivého rozhodování a jednou z hlavních premis
důvěry občanů a jiných subjektů práva v právo a právní stát (článek 1 odst. 1 Ústavy ČR).
Nestrannost soudce je především subjektivní kategorií, vyjadřující vnitřní psychický vztah
soudce k projednávané věci v širším smyslu (zahrnuje vztah k předmětu řízení, účastníkům
řízení, jejich právním zástupcům), o nichž je schopen relativně přesně referovat toliko soudce
sám. Pouze takto úzce pojímaná kategorie nestrannosti soudce by však v praxi stěží
nalezla uplatnění vzhledem k obtížné objektivní přezkoumatelnosti vnitřního rozpoložení
soudce. Kategorií nestrannosti je proto nutno vnímat šířeji, tedy i v rovině objektivní.
Za objektivní ovšem nelze považovat to, jak se nestrannost soudce pouze subjektivně
jeví vnějšímu pozorovatel (účastníkovi řízení), nýbrž to, zda reálně neexistují okolnosti,
které by mohly objektivně vést k legitimním pochybnostem o tom, že soudce má k věci určitý,
nikoliv nezaujatý vztah. Vyloučení soudce z projednávání a rozhodování věci
má být založeno nikoliv na skutečně prokázané podjatosti, ale již tehdy,
jestliže lze mít pochybnost o jeho nepodjatosti. Subjektivní hledisko účastníků řízení
o podjatosti může být podnětem k jejímu zkoumání; rozhodování o této otázce
se však musí dít výlučně na základě hlediska objektivního (shodně též I. ÚS 370/04).
Z podání stěžovatele označeného jako „stížnost proti podjatému usnesení“ vyplývá
především to, že stěžovatel soudkyni JUDr. Skoumalové vyčítá její postup v posuzované věci,
v němž se výzvou pokusila odstranit nedostatky kasační stížnosti podané proti usnesení
o zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku. Jedná se tedy o okolnost, která spočívá
v postupu soudce v řízení o projednávané věci, která podle §8 odst. 1 s. ř. s. důvodem
pro vyloučení soudce není.
Se zřetelem k tomu, že důvod uplatňovaný stěžovatelem, tj. vyloučení soudkyň
z projednávání a rozhodování této věci pro postup v této věci, není důvodem způsobilým
vyvolat pochybnost o nepodjatosti soudkyň, které v dané věci mají rozhodovat,
a dále vzhledem k tomu, že samy tyto soudkyně se necítí být v projednávání a rozhodnutí věci
vyloučeny, neshledal 4. senát Nejvyššího správního soudu návrh stěžovatele na vyloučení
soudkyň z projednávání a rozhodování této věci důvodným, a proto rozhodl tak,
že výše uvedené soudkyně nejsou z projednávání a rozhodování věci vedené u Krajského
soudu v Brně pod sp. zn. 31 Ca 70/2006, vyloučeny.
Nad rámec výše uvedeného Nejvyšší správní soud podotýká, že stěžovatel se mýlí,
pokud se domnívá, že faktické nedostatky kasační stížnosti odstraňuje předseda senátu.
Ustanovení §108 odst. 1 s. ř. s. uvádí pouze to, že má-li kasační stížnost vady, postará
se předseda senátu o jejich odstranění, což ovšem neznamená, že by je sám odstraňoval.
Krajský soud v Brně postupoval zcela v souladu s platnými ustanoveními zákona
č. 150/2005 Sb., přičemž stěžovatel rovněž řádně poučil o následcích neodstranění
vad kasační stížnosti.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 25. října 2006
JUDr. Marie Turková
předsedkyně senátu