ECLI:CZ:NSS:2006:NAO.50.2006:23
sp. zn. Nao 50/2006 - 23
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miluše
Doškové a soudců JUDr. Vojtěcha Šimíčka a JUDr. Karla Šimky v právní věci žalobce: T. M.
A. H. E. A., zastoupen: Mgr. Umar Switat, advokát se sídlem Praha 4, Kloknerova 10, proti
žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Praha 7, Nad Štolou 3, v řízení o žalobě proti
rozhodnutí žalovaného ze dne 6. 9. 2006, č. j. OAM-1098/LE-05-07-2006, o námitce
podjatosti vůči soudkyním Krajského soudu v Praze JUDr. Olze Stránské, JUDr. Věře
Šimůnkové, JUDr. Dalile Marečkové a JUDr. Evě Havlové,
takto:
Soudkyně Krajského soudu v Praze JUDr. Olga Stránská, JUDr. Věra Šimůnková,
JUDr. Dalila Marečková a JUDr. Eva Havlová nejsou v y l o u č e n y z projednávání
a rozhodnutí o žalobě proti rozhodnutí Ministerstva vnitra ze dne 6. 9. 2006, č.j. OAM-
1098/LE-05-07-2006, vedené pod sp.zn. 46 Az 86/2006.
Odůvodnění:
Žalobou ze dne 18. 9. 2006 se žalobce domáhá zrušení shora uvedeného rozhodnutí
žalovaného, kterým byla zamítnuta jeho žádost o udělení azylu jako zjevně nedůvodná podle
§16 odst. 1 písm. a) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb.,
o Policii České republiky (zákon o azylu).
Podáním podaným dne 26. 10. 2006 a doplněným dne 14. 11. 2006 žalobce uplatnil
námitku podjatosti vůči Krajskému soudu v Praze. Domnívá se, že se soud, resp. soudkyně
snaží jeho žalobu zamítnout před uplynutím 45 denní lhůty ode dne podání žaloby
a tak mu znemožnit doplnit důkazy, jejichž opatření je časově náročné. Žalobce tuto informaci
získal od osoby, kterou nemůže jmenovat.
Ve svém vyjádření k podané námitce soudkyně JUDr. Olga Stránská, která ve věci
rozhoduje, i ostatní soudkyně JUDr. Věra Šimůnková, JUDr. Dalila Marečková a JUDr. Eva
Havlová, které by mohly ve věci rozhodovat, uvedly, že se necítí být podjaté, neboť nemají
poměr k účastníkům, k žalobcovu zástupci a ani k věci samé.
Při posouzení důvodnosti námitky podjatosti vycházel Nejvyšší správní soud
z §8 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále též „s. ř. s.“), podle
kterého jsou soudci vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich
poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je dán důvod pochybovat o jejich
nepodjatosti. Vyloučeni jsou též soudci, kteří se podíleli na projednávání nebo rozhodování
věci u správního orgánu nebo v předchozím soudním řízení. Důvodem k vyloučení soudce
však nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané věci nebo
v jeho rozhodování v jiných věcech. Rozhodnutí o vyloučení soudce z důvodů uvedených
v §8 s. ř. s. představuje výjimku z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému
zákonnému soudci s tím, že příslušnost soudu i soudce stanoví zákon (čl. 38 odst. 1 Listiny
základních práv a svobod). Tak jak zákon tuto příslušnost stanovil, je tato zásadně dána,
a postup, kterým je věc odnímána příslušnému soudci a přikázána soudci jinému, je nutno
chápat jako postup výjimečný. Vzhledem k tomu lze vyloučit soudce z projednávání
a rozhodnutí přidělené věci jen vskutku výjimečně a z opravdu závažných důvodů,
které mu reálně brání rozhodnout v souladu se zákonem nezaujatě a spravedlivě.
Jde-li o důvody uvedené v první větě §8 odst. 1 s. ř. s., tak je třeba uvést, že poměr
k věci může vyplývat především z přímého právního zájmu soudce na projednávané věci,
tedy zejména v případech, kdy by mohl být rozhodnutím soudu přímo dotčen ve svých
právech. Soudcův poměr k účastníkům nebo k jejich zástupcům může být založen především
příbuzenským nebo jemu obdobným vztahem, může jít také o vztah ekonomické závislosti.
Takové důvody zjevně dány nejsou a žalobce je ani nenamítal. Žalobce však netvrdí
ani důvody uvedené ve větě druhé citovaného ustanovení.
Lze tedy uzavřít s tím, že žalobce neuvádí žádný ze zákonem předpokládaných
důvodů, pro které by Nejvyšší správní soud mohl o vyloučení soudkyň rozhodnout, naopak
žalobcovo ničím nepodložené tvrzení lze spíše považovat za důvod spočívající v postupu
soudce v řízení o projednávané věci, který zákon jako okolnost pro vyloučení soudců
výslovně zapovídá (§8 odst. 1 poslední věta s. ř. s.). Námitka podjatosti vznesená žalobcem
je tedy nedůvodná.
Z výše uvedeného pak Nejvyšší správní soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku
tohoto usnesení.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 5. prosince 2006
JUDr. Miluše Došková
předsedkyně senátu