ECLI:CZ:NSS:2006:NAO.56.2006:30
sp. zn. Nao 56/2006 - 30
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar
Nygrívnové a soudců JUDr. Marie Turkové a JUDr. Petra Průchy v právní věci žalobce: R. R.
A. A., zast. Mgr. Umarem Switatem, advokátem, se sídlem Praha 4, Kloknerova 2212/10,
proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Praha 7, Nad Štolou 3, poštovní schránka
21/OAM, v řízení o žalobě podané žalobcem proti rozhodnutí žalovaného ze dne 21. 9. 2006,
č. j. OAM-1130/LE-05-05-2006, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 47 Az
76/2006, k návrhu žalobce na vyloučení soudců Krajského soudu v Praze z projednávání a
rozhodování této věci,
takto:
Soudkyně Krajského soudu v Praze JUDr. Věra Šimůnková není v y l o u č e n a
z projednávání a rozhodování věci vedené u tohoto soudu pod sp. zn. 47 Az 76/2006.
Odůvodnění:
Rozhodnutím žalovaného ze dne 21. 9. 2006, č. j. OAM-1130/LE-05-05-2006,
byla zamítnuta žádost žalobce o udělení mezinárodní ochrany jako zjevně nedůvodná
podle §16 odst. 1 písm. a) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb.,
o Policii ČR, ve znění pozdějších předpisů, (zákon o azylu).
Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce u Krajského soudu v Praze žalobu,
v níž navrhoval, aby napadené rozhodnutí žalovaného bylo zrušeno a věc mu vrácena
k dalšímu řízení. Spis uvedeného soudu obsahuje též vyjádření žalovaného k podané žalobě,
usnesení ze dne 6. 10. 2006, č. j. 47 Az 76/2006 – 12, o ustanovení tlumočníka z jazyka
arabského Mgr. Emada Othmana, zaměstnance Poradny pro uprchlíky, a konečně podání
stěžovatelova zástupce Mgr. Umara Switata ze dne 25. 10. 2006, jímž oznamuje převzetí
zastoupení žalobce v této věci (doloženo současně předloženou plnou mocí), žádá o odročení
soudem nařízeného jednání a vznáší též námitku podjatosti soudců Krajského soudu v Praze.
Konkrétně uvádí, že v zastoupení svého mandanta a na jeho pokyn vznáší námitku
podjatosti proto, že klient se bezprostředně před jednáním, a to dne 24. 10. 2006 dozvěděl
od určité osoby informaci, že ze strany soudu je předem rozhodnuto o jeho právní věci vedené
pod sp. zn. 47 Az 76/2006. Klient se domnívá, že soud se nebude pečlivě zabývat jeho návrhy
na doplnění dokazování ani pečlivě zjišťovat skutkový stav věci. Má proto pochybnosti
o nepodjatosti soudu, neboť podle jeho názoru se soud snaží jeho žádost zamítnout
před uplynutím 45-ti denní lhůty ode dne podání žaloby a tak mu znemožnit jako účastníku
řízení doplnit důkazy, jejichž opatření z jiné země je časově náročné, a to zároveň za stavu,
kdy nemá sám možnost do své země telefonovat a tak požadovat zaslání listinných důkazů.
Proto je žalobce přesvědčen, že soud není nestranný a se zřetelem na způsob projednávání
věci je podjatý. Uvedl dále, že žalobce doplní důvody, které jej vedou k námitce podjatosti
do 7 dnů.
K námitce podjatosti se vyjádřily soudkyně Krajského soudu v Praze JUDr. Věra
Šimůnková, Eva Havlová, Olga Stránská a Dalila Marečková tak, že k účastníkům řízení,
zástupci žalobce ani k věci samé nemají žádný vztah.
Podle §8 odst. 1 s. ř. s. jsou soudci vyloučeni z projednávání a rozhodování
věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům, nebo k jejich zástupcům
je dán důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. Vyloučení jsou též soudci, kteří se podíleli
na projednávání nebo rozhodování věci u správního orgánu nebo v předchozím soudním
řízení. Důvodem k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívající v postupu soudce
v řízení o projednávané věci, nebo v jeho rozhodování v jiných věcech. Podle §8 odst. 3
téhož zákona soudce, který zjistí důvod své podjatosti, oznámí takovou skutečnost předsedovi
soudu a v řízení zatím může provést jen takové úkony, které nesnesou odkladu. Předseda
soudu na jeho místo určí podle rozvrhu práce jiného soudce nebo jiný senát. Má-li předseda
soudu za to, že není dán důvod podjatosti soudce, nebo týká-li se věc předsedy soudu,
rozhodne o vyloučení Nejvyšší správní soud usnesením, a jde-li o soudce Nejvyššího
správního soudu, jiný jeho senát.
Integrální součástí práva na spravedlivý proces tak, jak je vymezeno v článku 36
odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“) a v článku 6 odst. 1 Úmluvy
o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“), je garance toho,
aby ve věci rozhodoval nezávislý a nestranný soudce. Nestrannost a nezaujatost soudce
je jedním z hlavních předpokladů spravedlivého rozhodování a jednou z hlavních premis
důvěry občanů a jiných subjektů práva v právo a právní stát (článek 1 odst. 1 Ústavy ČR).
Nestrannost soudce je především subjektivní kategorií, vyjadřující vnitřní psychický vztah
soudce k projednávané věci v širším smyslu (zahrnuje vztah k předmětu řízení, účastníkům
řízení, jejich právním zástupcům), o nichž je schopen relativně přesně referovat toliko soudce
sám. Pouze takto úzce pojímaná kategorie nestrannosti soudce by však v praxi stěží nalezla
uplatnění vzhledem k obtížné objektivní přezkoumatelnosti vnitřního rozpoložení soudce.
Kategorií nestrannosti je proto třeba vnímat šíře, tedy i v rovině objektivní. Za objektivní
ovšem nelze považovat to, jak se nestrannost soudce pouze subjektivně jeví vnějšímu
pozorovali (účastníkovi řízení), nýbrž to, zda reálně neexistují okolnosti, které by mohly
objektivně vést k legitimním pochybnostem o tom, že soudce má k věci určitý,
nikoliv nezaujatý vztah. Vyloučení soudce z projednávání a rozhodování věci
má být založeno nikoliv na skutečně prokázané podjatosti, ale již tehdy,
jestliže lze mít pochybnost o jeho nepodjatosti. Subjektivní hledisko účastníků řízení
o podjatosti může být podnětem k jejímu zkoumání; rozhodování o této otázce
se však musí dít výlučně na základě hlediska objektivního (shodně též I. ÚS 370/04).
V posuzované věci Nejvyšší správní soud uvádí, že byť se k námitce podjatosti
vznesené žalobcem vyjadřovaly všechny soudkyně správního úseku krajského soudu,
jež věci tohoto druhu rozhodují, 4. senát Nejvyššího správního soudu rozhodoval o vyloučení
pouze soudkyně JUDr. Věry Šimůnkové, neboť to má, jak vyplývá ze spisu, podle rozvrhu
práce uvedeného soudce rozhodovat o podané žalobě.
Z návrhu na vyloučení soudců Krajského soudu v Praze podané žalobcem vyplývá,
že námitku podjatosti odůvodňuje tím, že se bezprostředně před jednáním, a to dne
24. 10. 2006 dozvěděl od určité osoby informaci, že strany soudu je předem rozhodnuto
a je proto přesvědčen, že soud není nestranný. Přislíbil doplnit důvody, které jej vedly
k vyslovení námitky podjatosti ve lhůtě 7 dnů od jejího vznesení, tj. do 3. 11. 2006.
V uvedené lhůtě, ostatně ani později – až do předložení věci Nejvyššímu správnímu soudu
(15. 12. 2006) tak neučinil.
K výše uvedenému tvrzení žalobce Nejvyšší správní soud uvádí, že za dané situace
jde o nepodložené domněnky, jimiž se pro jejich nekonkrétnost nelze zabývat. Pokud žalobce
vyslovuje přesvědčení, že soud o jeho věci rozhodl předem, jde o přesvědčení
ničím nepodložené, neboť jednání nařízené soudem na den 26. 10. 2006 bylo k žádosti
žalobcova zástupce (za účelem opatření důkazů, které žalobce hodlá získat ze země původu
a k rozhodnutí o námitce podjatosti) odročeno na neurčito. Z obsahu spisu je tedy zřejmé,
že krajský soud dosud nerozhodl ve věci, přičemž jeho dosavadní procesní postup nevzbuzuje
jakékoliv pochybnosti o nepodjatosti soudu. Naopak soud všem dosavadním návrhům žalobce
vyhověl, ustanovil ve věci tlumočníka z jazyka arabského, odročil jednání tak, aby žalobce
měl možnost opatřit si důkazy, které hodlal získat ze země původu a vyčkal
též před předložením spisu Nejvyššímu správnímu soudu lhůty, v níž žalobce přislíbil doplnit
důvody, které jej vedly k námitce podjatosti. Teprve po jejím marném uplynutí byl spis
předložen Nejvyššímu správnímu soudu. Obava z toho, že soud znemožní žalobci doplnit
důkazy je tudíž zatím předčasná a ničím nepodložená, neboť ve věci dosud jednáno nebylo.
Ostatně eventuelní námitky proti procesnímu postupu soudu může žalobce uplatnit
v opravném prostředku proti rozhodnutí soudu o věci.
Se zřetelem k tomu, že důvody uplatňované žalobcem nejsou způsobilými vyvolat
pochybnosti o nepodjatosti soudkyně, která má podle rozvrhu práce ve věci rozhodovat,
neboť jsou založeny pouze na subjektivním hledisku žalobce, a dále vzhledem k tomu,
že soudkyně JUDr. Věra Šimůnková se necítí být z projednávání a rozhodnutí věci vyloučena,
neshledal Nejvyšší správní soud návrh žalobce na vyloučení této soudkyně z projednávání
a rozhodování věci důvodným a rozhodl tak, že výše jmenovaná soudkyně není vyloučena
z projednávání a rozhodování věci, vedené u uvedeného soudu pod sp. zn. 47 Az 76/2006.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 29. prosince 2006
JUDr. Dagmar Nygrínová
předsedkyně senátu