ECLI:CZ:NSS:2006:NAO.57.2006:32
sp. zn. Nao 57/2006 - 32
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie
Turkové a soudců JUDr.Dagmar Nygrínové a JUDr. Petra Průchy v právní věci žalobce: A. E.
B. A. E. E. S., zast. Mgr. Umarem Switatem, advokátem, se sídlem Praha 4, Kloknerova
2212/10, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Praha 7, Nad Štolou 3, poštovní
schránka 21/OAM, v řízení o žalobě žalobce podané proti rozhodnutí žalovaného ze dne
6. 9. 2006, č. j. OAM-1094/LE-05-07-2006, vedené u Krajského soudu v Praze
pod sp. zn. 46 Az 87/2006, o návrhu na vyloučení soudců Krajského soudu v Praze
z projednávání a rozhodování této věci,
takto:
Soudkyně Olga Stránská není v y l o u č e n a z projednávání a rozhodování
věci vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 46 Az 87/2006.
Odůvodnění:
Rozhodnutím žalovaného ze dne 6. 9. 2006, č. j. OAM-1094/LE-05-07-2006,
byla zamítnuta žádost žalobce o udělení mezinárodní ochrany jako zjevně nedůvodná
podle §16 odst. 1 písm. a) zákona č. 325/1999 Sb. o azylu, ve znění pozdějších předpisů.
Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce u Krajského soudu v Praze žalobu a navrhoval,
aby napadené rozhodnutí bylo zrušeno. Ve spise se dále nachází vyjádření žalovaného
k žalobě, podání žalobce ze dne 25. 10. 2006, usnesení Krajského soudu v Praze o ustanovení
tlumočníka z jazyka arabského.
V podání ze dne 24. 10. 2006 uvedl žalobce, že podává stížnost, která se týká
podjatosti krajského soudu, a to na základě informací získaných od lidí, kteří mu řekli,
že tento soud je zaujatý vůči jeho případu, s tím, že odmítá sdělit jejich jména. Vyslovil názor,
že soud bude jeho případ projednávat, aniž by byl nestranný, a dále uvedl, že cítí, že soud
již v jeho věci rozhodl předem. Tímto způsobem byl zbaven práva na obhajobu a předložení
důkazů svědčících o jeho obhajobě. Dále uvedl, že vzhledem k tomu, že nerozumí česky,
mohlo by vzniknout nedorozumění mezi jím a tlumočníky. Proto žádá, aby soud nařídil
jednání ve věci.
V podání zástupce žalobce ze dne 25. 10. 2006 je uvedeno, že zástupce vznáší
na pokyn žalobce námitku podjatosti Krajského soudu v Praze, neboť žalobce
se bezprostředně před jednáním, a to dne 24. 10. 2006 dozvěděl od určité osoby informaci,
že ze strany soudu je předem rozhodnuto o jeho právní věci vedené
pod sp. zn. 46 Az 86/2006. Žalobce se domnívá, že soud se nebude pečlivě zabývat návrhy
na doplnění dokazování ani pečlivě zjišťovat skutkový stav věci. Žalobce má pochybnosti
o nepodjatosti soudu, neboť podle jeho názoru se soud snaží jeho žádost zamítnout
před uplynutím 45 denní lhůty ode dne podání žaloby a tak mu znemožnit jako účastníku
řízení doplnit důkazy, jejichž opatření z jiné země je časově náročné a to zároveň za stavu,
kdy žalobce nemá sám možnost do své země telefonovat a tak požadovat zaslání listinných
důkazů. Proto je přesvědčený, že soud není nestranný a se zřetelem na způsob projednávání
věci je podjatý.
K námitce podjatosti se vyjádřila soudkyně Olga Stránská tak, že v projednávané věci
nemá žádný vztah k účastníkům, zástupci žalobce a ani k věci samé.
Podle §8 odst. 1 s. ř. s. jsou soudci vyloučeni z projednávání a rozhodování věci,
jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům, nebo k jejich zástupcům je dán
důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. Vyloučeni jsou též soudci, kteří se podíleli
na projednávání nebo rozhodování věci u správního orgánu nebo v předchozím soudním
řízení o projednávané věci, nebo v jeho rozhodování v jiných věcech. Podle §8 odst. 3
téhož zákona soudce, který zjistí důvod své podjatosti, oznámí takovou skutečnost předsedovi
soudu a v řízení zatím může provést jen takové úkony, které nesnesou odkladu. Předseda
soudu na jeho místo určí podle rozvrhu práce jiného soudce nebo jiný senát. Má-li předseda
soudu za to, že není dán důvod podjatosti soudce, nebo týká-li se věc předsedy soudu,
rozhodne o vyloučení Nejvyšší správní soud usnesením, a jde-li o soudce Nejvyššího
správního soudu, jiný jeho senát.
Integrální součástí práva na spravedlivý proces tak, jak je vymezeno v článku 36
odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“) a v článku 6 odst. 1 Úmluvy
o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“), je garance toho,
aby ve věci rozhodoval nezávislý a nestranný soudce. Nestrannost a nezaujatost soudce
je jedním z hlavních předpokladů spravedlivého rozhodování a jednou z hlavních premis
důvěry občanů a jiných subjektů práva v právo a právní stát (článek 1 odst. 1 Ústavy ČR).
Nestrannost soudce je především subjektivní kategorií, vyjadřující vnitřní psychický vztah
soudce k projednávané věci v širším smyslu (zahrnuje vztah k předmětu řízení, účastníkům
řízení, jejich právním zástupcům), o nichž je schopen relativně přesně referovat toliko soudce
sám. Pouze takto úzce pojímaná kategorie nestrannosti soudce by však v praxi stěží nalezla
uplatnění vzhledem k obtížné objektivní přezkoumatelnosti vnitřního rozpoložení soudce.
Kategorií nestrannosti je proto třeba vnímat šíře, tedy i v rovině objektivní. Za objektivní
ovšem nelze považovat to, jak se nestrannost soudce pouze subjektivně jeví vnějšímu
pozorovali (účastníkovi řízení), nýbrž to, zda reálně neexistují okolnosti, které by mohly
objektivně vést k legitimním pochybnostem o tom, že soudce má k věci určitý, nikoliv
nezaujatý vztah. Vyloučení soudce z projednávání a rozhodování věci má být založeno
nikoliv na skutečně prokázané podjatosti, ale již tehdy, jestliže lze mít pochybnost
o jeho nepodjatosti. Subjektivní hledisko účastníků řízení o podjatosti může být podnětem
k jejímu zkoumání; rozhodování o této otázce se však musí dít výlučně na základě hlediska
objektivního (shodně též I. ÚS 370/04).
V posuzované věci Nejvyšší správní soud uvádí, že byť se k námitce podjatosti
vyjadřovaly soudkyně správního úseku krajského soudu, 4. senát tohoto soudu rozhodoval
o vyloučení pouze soudkyně Olgy Stránské, která má, jak vyplývá ze spisu, podle rozvrhu
práce rozhodovat o podané žalobě.
Z návrhu na vyloučení soudců Krajského soudu v Praze podaného žalobcem, vyplývá,
že námitku podjatosti odůvodňuje tím, že se od nějaké osoby, jejíž jméno odmítá sdělit,
dozvěděl, že ze strany soudu je předem rozhodnuto, a má pocit, že soud nebude řešit jeho věc
nestranně.
K tomuto tvrzení Nejvyšší správní soud uvádí, že se jedná o nepodložené domněnky,
kterými se nelze ani konkrétně zabývat. Pokud žalobce uvádí, že cítí, že soud o jeho věci
rozhodl předem, lze konstatovat, že takový pocit je neopodstatněný. Z obsahu spisu plyne,
že krajský soud dosud nerozhodl ve věci a jeho postup je zcela zřetelný, přičemž je zřejmé,
že soud činí úkony směřující k nařízení jednání a rozhodnutí ve věci. Obava z toho, že soud
znemožní žalobci doplnit důkazy, je zatím předčasná, neboť ve věci jednáno nebylo.
Ostatně eventuelní námitky proti procesnímu postupu soudu může žalobce po vydání
rozhodnutí případně uplatnit v opravném prostředku.
Se zřetelem k tomu, že důvody uplatňované žalobcem, nejsou důvody způsobilými
vyvolat pochybnosti o nepodjatosti soudkyně, která má v dané věci rozhodovat,
neboť jsou založeny pouze na subjektivním hledisku žalobce, a dále vzhledem k tomu,
že soudkyně Olga Stránská se necítí být z projednávání a rozhodnutí věci vyloučena,
neshledal Nejvyšší správní soud návrh stěžovatele na vyloučení soudkyně z projednávání
a rozhodování této věci důvodným, a rozhodl proto tak, že výše jmenovaná soudkyně
není z projednávání a rozhodování věci, vedené u Krajského soudu v Praze
pod sp. zn. 46 Az 87/2006, vyloučena.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 21. prosince 2006
JUDr. Marie Turková
předsedkyně senátu