ECLI:CZ:NSS:2006:NAO.8.2006:22
sp. zn. Nao 8/2006 - 22
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Václava
Novotného a soudců JUDr. Lenky Matyášové a JUDr. Ludmily Valentové v právní věci
žalobců a) B. V., b) J. V., proti žalovanému Městskému úřadu Čáslav – odboru výstavby a
regionálního rozvoje, se sídlem Žižkovo nám. 1, Čáslav, v řízení o žalobě na ochranu proti
nečinnosti žalovaného, o návrhu žalobce na vyloučení soudců JUDr. Olgy Stránské, JUDr.
Evy Havlové a JUDr. Olgy Píšové z projednávání a rozhodování věci, vedené u Krajského
soudu v Praze pod č. j. 44 Ca 20/2006,
takto:
Soudkyně JUDr. Olga Stránská, JUDr. Eva Havlová a JUDr. Olga Píšová
nejsou vyloučeny z projednávání a rozhodnutí věci vedené u Krajského soudu v Praze
pod č. j. 44 Ca 20/2006.
Odůvodnění:
Žalobou na ochranu proti nečinnosti správního orgánu se výše označený žalobce spolu
s žalobkyní J. V. domáhali toho, aby krajský soud uložil žalovanému povinnost vydat
rozhodnutí dle §135 odst. 1 zákona č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu
(stavební zákon), ve znění p. p., kterým by bylo uloženo J a M. M., vlastníkům stavebního
pozemku x a na tomto pozemku nacházející se nemovitosti x, to vše v kat.území Č., strpět
vstup žalobců na výše označené nemovitosti za účelem provedení stavebních prací na
nemovitosti žalobců a aby jim bylo uložena povinnost umožnit zde stavbu lešení na st. p. č. x
a na domě č. x v části přilehlé k č. p. x, a dále umožnit vstup na půdu, střechu a pavlač domu
č. p. x, a strpět rozkrytí krytiny, přísun materiálu a pohyb osob, a to na dobu nezbytně nutnou,
nejméně 1 měsíc.
Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 25. 5. 2004, č. j. 44 Ca 30/2003 - 191
výrokem I. žalobu zamítl a výrokem II. uložil žalobcům společně a nerozdílně zaplatit
žalovanému na nákladech řízení částku 5132 Kč do 15 dnů od právní moci rozsudku.
Proti tomuto rozsudku podal žalobce a) kasační stížnost, o které rozhodl Nejvyšší
správní soud rozsudkem ze dne 18. 1. 2006, č. j. 5 As 51/2004 - 272.
Dne 2. 2. 2006 učinili žalobci v téže věci podání ke Krajskému soudu v Praze, v němž
požadují ve věci rozhodnutí KS v Praze ze dne 25. 5. 2004, č. j. 44 Ca 30/2003 - 191 povolení
obnovy řízení dle §111 s. ř. s., současně v něm uplatnili námitku podjatosti soudkyň výše
uvedených aniž ji odůvodnili.
Námitku podjatosti soudkyň JUDr. Olgy Stránské, JUDr. Evy Havlové a JUDr. Olgy,
jakož i všech soudců Krajského soudu v Praze vznesl žalobce opakovaně v různých řízeních.
Soudkyně JUDr. Stránská, JUDr. Havlová a JUDr. Píšová se k podané námitce
podjatosti vyjádřily tak, že jim nejsou známy žádné skutečnosti, pro které by byly
z projednávání a rozhodnutí ve věci sp. zn. 44 Ca 30/2003 - 191 vyloučeny. Současně shodně
výslovně uvedly, že nemají žádný vztah k účastníkům řízení ani k projednávané věci.
Nejvyšší správní soud posoudil všechny vznesené námitky podjatosti a dospěl
k závěru, že námitky podjatosti soudkyň JUDr. Stránské, JUDr. Havlové a JUDr. Píšové
v předmětné věci nejsou důvodné.
Podle §8 odst. 1 s. ř. s. jsou soudci vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci,
jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je dán
důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. Vyloučeni jsou též soudci, kteří se podíleli
na projednávání nebo rozhodování věci u správního orgánu nebo v předchozím soudním
řízení. Důvodem k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce
v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech.
V projednávané věci však žádný z těchto důvodů podjatosti zjištěn nebyl. Pokud
žalobce zpochybňuje nepodjatost a nezávislost soudkyň JUDr. Stránské, JUDr. Havlové
a JUDr. Píšové, považuje Nejvyšší správní soud za důležité uvést, že již několikrát námitku
podjatosti ve vztahu ke jmenovaným soudkyním posuzoval, přičemž ji ani v jednom případě
neshledal důvodnou. Ke stejnému závěru dospěl i v tomto případě.
Poměr k věci může vyplývat především z přímého právního zájmu soudce
na projednávané věci, tedy zejména v případech, kdy by mohl být rozhodnutím soudu přímo
dotčen ve svých právech. Soudcův poměr k účastníkům nebo k jejich zástupcům může být
založen především příbuzenským nebo jemu obdobným vztahem, může jít také o vztah
ekonomické závislosti. Rozhodnutí o vyloučení soudce z důvodů uvedených v §8 s. ř. s.
představuje výjimku z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému
soudci s tím, že příslušnost soudu i soudce stanoví zákon (čl. 38 odst. 1 Listiny základních
práv a svobod). Tak jak zákon tuto příslušnost stanovil, je tato zásadně dána, a postup, kterým
je věc odnímána příslušnému soudci a přikázána soudci jinému, je nutno chápat jako postup
výjimečný. Vzhledem k tomu lze vyloučit soudce z projednávání a rozhodnutí přidělené věci
jen vskutku výjimečně a z opravdu závažných důvodů, které mu reálně brání rozhodnout
v souladu se zákonem nezaujatě a spravedlivě. Podjatost sama zasahuje vždy do principu
nezávislosti soudce, neboť nestrannost tento princip předpokládá. Samotný pojem soudce
totiž s sebou nese atribut nezaujatosti a nestrannosti a bez toho, že by se nepředpokládal,
nebylo by důvodu ani pro konstituování soudní moci jako pilíře demokratické společnosti.
Žalobce námitku podjatosti výše jmenovaných soudkyň uplatňuje opakovaně, přičemž
svá tvrzení nedovozuje z konkrétních skutečností, ale vychází pouze ze svých subjektivních
pocitů o represivním jednání a chování státních orgánů vůči jeho osobě, ostatně v dané věci
o povolení obnovy řízení podjatost soudkyň nikterak neodůvodnil.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné (§53 odst. 3,
§120 s. ř. s.).
V Brně dne 12. dubna 2006
JUDr. Václav Novotný.
předseda senátu