ECLI:CZ:NSS:2006:VOL.18.2006
sp. zn. Vol 18/2006 - 25
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vojtěcha Šimíčka
a soudců JUDr. Josefa Baxy, JUDr. Miluše Doškové, JUDr. Brigity Chrastilové,
JUDr. Milana Kamlacha JUDr. Dagmar Nygrínové, a JUDr. Petra Průchy v právní věci
navrhovatele: J. N., proti odpůrci: Státní volební komise, se sídlem nám. Hrdinů 3, Praha 4,
o „stížnosti na neregulérnost voleb 2006“,
takto:
I. Návrh se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Návrhem, doručeným soudu dne 9. 6. 2006, učinil navrhovatel „stížnost
na neregulérnost voleb 2006“. V podání tvrdil, že v posledním týdnu před volbami média
zveřejnila nepravdivé informace, tzv. „Kubiceho zprávu“, přičemž tyto informace
podle průzkumu agentury STEM ovlivnily rozhodování celé čtvrtiny voličů.
Podle navrhovatele je prokazatelné, že lidé hlasovali jinak, než by hlasovali v případě,
že by poslanci branně bezpečnostního výboru nenechali úmyslně uniknout spekulativní
nepravdivou zprávu, kompromitující předsedu ČSSD Jiřího Paroubka. O předem připravené
akci svědčí dle navrhovatele i to, že minimálně několik dní předem už poslanci ODS
(navrhovatel může svědčit o jednom z nich) připravovali média na pondělní únik informace,
že „Paroubek objednal u Kočky vraždu Mrázka“.
Odpůrce ve svém vyjádření poukázal na §16 a §87 odst. 1 a 5 zákona
č. 247/1995 Sb., o volbách do Parlamentu České republiky a o změně a doplnění některých
dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „volební zákon“), jakož i na nález
Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 73/04, zabývající se volební kampaní.
Vzhledem k tomu, že návrh obsahoval vady, které bránily jeho věcnému projednání,
vyzval Nejvyšší správní soud v souladu s §37 odst. 5 zákona č. 150/2002 Sb., soudního
řádu správního, v platném znění (dále jen „s. ř. s.“), k odstranění vad podání. V usnesení
navrhovateli uložil, aby označil kandidáta, proti němuž návrh na neplatnost volby směřuje,
a uvedl konkrétní skutečnosti, z nichž vyplývá, že navrhovatelem tvrzené porušení volebního
zákona mohlo volbu tohoto kandidáta ovlivnit. Zároveň jej poučil o tom, že nebudou-li
tyto vady podání ve stanovené lhůtě odstraněny, nebude pro tento nedostatek možno
v řízení pokračovat a soud podání odmítne.
Navrhovatel reagoval podáním, v němž konstatoval, že jeho „stížnost, zákon a soud
se trochu míjí.“ Navrhovatel nenapadá konkrétního kandidáta ve svém volebním okrsku,
ale volby jako takové, neboť během kampaně byl nepravdivě obviněn jeden z kandidátů – Jiří
Paroubek, a také ČSSD. Podle navrhovatele „je nemožné samozřejmě prokázat,
který kandidát jiné ze stran na tom výsledně vydělal a jehož volbu bych měl napadnout“.
Volební kampaň však nebyla ze strany ODS vedena ani poctivě ani čestně,
a rovněž je nezpochybnitelné, že média zveřejňovala informace, jejichž podstata byla
nepravdivá. Závěr voleb tedy odporoval §16 volebního zákona. Díky tomu byli zvoleni
i kandidáti KSČM, ODS a Strany zelených, kteří byli jinak na nevolitelných místech.
V případě KSČM a Strany zelených by jejich propad byl bez zveřejnění Kubiceho zprávy
podle navrhovatele ještě větší.
Z obsahu uvedeného podání je zřejmé, že navrhovatel nevyhověl výzvě soudu
a neodstranil vady svého návrhu; tyto vady jsou zároveň takového charakteru, že brání tomu,
aby se soud mohl návrhem věcně zabývat (§37 odst. 5 s. ř. s.).
Z §87 odst. 1 a 5 volebního zákona vyplývá, že podáním návrhu na neplatnost volby
kandidáta se může ochrany u soudu domáhat každý občan zapsaný do stálého seznamu
ve volebním okrsku, kde byl poslanec volen. Návrh na neplatnost volby kandidáta
může podat navrhovatel, má-li zato, že byla porušena ustanovení tohoto zákona způsobem,
který mohl ovlivnit výsledek volby tohoto kandidáta. Z této právní úpravy se podává,
že navrhovatel v prvé řadě musí označit kandidáta, jehož volbu napadá; tento kandidát
je pak v souladu s §90 odst. 2 s. ř. s. účastníkem řízení. Aby se tedy soud mohl návrhem
vůbec zabývat, musí navrhovatel v návrhu jednak označit zvoleného kandidáta, jehož volbu
napadá, a jednak uvést konkrétní skutečnosti, z nichž dovozuje porušení volebního zákona,
jakož i vztah mezi těmito skutečnostmi a volbou označeného kandidáta.
Navrhovatel ve svém podání na výzvu soudu neuvedl žádného konkrétního kandidáta,
jehož volbu zpochybňuje; naopak sám výslovně připouští, že takový návrh nečiní, nýbrž brojí
proti volbám jako celku. Nezpochybňuje-li však navrhovatel volbu určitého konkrétního
kandidáta, chybí tím základní předpoklad, aby se soud mohl návrhem věcně zabývat.
Jak již Nejvyšší správní soud podrobně vyložil v usnesení ze dne 26. 6. 2006,
č. j. Vol 5/2006 - 37, v rámci voleb do Poslanecké sněmovny se nelze návrhem domáhat
vyslovení neplatnosti celých voleb, nýbrž lze toliko zpochybnit volbu určitého kandidáta.
Tento závěr vyplývá z uspořádání §87 volebního zákona, z nějž se na volby do Poslanecké
sněmovny vztahují toliko odstavec 1 a 5; ostatní odstavce tohoto ustanovení, umožňující
mj. podat návrh na neplatnost voleb, se týkají pouze voleb do Senátu, a nikoliv
též do Poslanecké sněmovny. Rozsah procesní legitimace je – i co se týče návrhu
na neplatnosti volby kandidáta – dále vnitřně diferencován v závislosti na tom, zda jej podává
občan či politická strana. Je-li navrhovatelem občan, nemůže napadnout neplatnost volby
každého kandidáta zvoleného do Poslanecké sněmovny, nýbrž pouze kandidáta zvoleného
ve volebním kraji, kde se nachází volební okrsek, v němž je občan zapsán ve stálém seznamu
voličů. Domáhá-li se proto navrhovatel vyslovení neplatnosti voleb jako celku,
jde o nepřípustný návrh.
K odmítnutí návrhu tedy Nejvyšší správní soud vedly dvě skutečnosti: jednak
navrhovatel na výzvu soudu neodstranil vady podání, pro něž nebylo možno pokračovat
v řízení (§37 odst. 5 s. ř. s.); jednak nepřípustnost návrhu na vyslovení neplatnosti voleb
do Poslanecké sněmovny [§46 odst. 1 písm. d) s. ř. s.].
O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle §93 odst. 4 s. ř. s., podle něhož ve věcech
volebních žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 29. června 2006
JUDr. Vojtěch Šimíček
předseda senátu