ECLI:CZ:NSS:2006:VOL.21.2006
sp. zn. Vol 21/2006 - 28
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vojtěcha Šimíčka
a soudců JUDr. Josefa Baxy, JUDr. Miluše Doškové, JUDr. Brigity Chrastilové,
JUDr. Milana Kamlacha, JUDr. Dagmar Nygrínové a JUDr. Petra Průchy v právní věci
navrhovatele: V. H., proti odpůrci: Státní volební komise, se sídlem nám. Hrdinů 3, 140 21
Praha 4, v řízení o návrhu na neplatnost voleb kandidátů do Poslanecké sněmovny Parlamentu
České republiky,
takto:
I. Návrh na neplatnost volby kandidátů se v části týkající se kandidátů zvolených
ve Středočeském kraji zamítá .
II. Návrh na neplatnost volby kandidátů se v části týkající se kandidátů zvolených
v ostatních volebních krajích odmítá .
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Navrhovatel, který je zapsán do stálého seznamu voličů ve volebním okrsku svého
bydliště ve Středočeském kraji, podal v zákonem stanovené lhůtě od vyhlášení výsledků voleb
Státní volební komisí návrh na vyslovení neplatnosti voleb do Poslanecké sněmovny
Parlamentu České republiky, konaných ve dnech 2. - 3. června 2006. Písemný návrh byl
Nejvyššímu správnímu soudu, jako soudu příslušnému k projednání tohoto návrhu
(§88 odst. 2 zákona č. 247/1995 Sb., o volbách do Parlamentu České republiky a o změně
a doplnění některých dalších zákonů - dále též „volební zákon“), doručen dne 12. 6. 2006.
Navrhovatel uvádí, že „zdůvodnění návrhu podává stručně vzhledem k veřejně
známým skutečnostem, které proběhly ve veřejných sdělovacích prostředcích v předvolební
době a tímto je prohlašuje za nedílnou součást své žaloby“. Z obsahu podání navrhovatele
dále vyplývá, že namítá porušení pravidel čestného a poctivého průběhu volební kampaně
politickými stranami a navrhuje „vyhlášení parlamentních voleb v červnu 2006 za neplatné“.
Státní volební komise v písemném vyjádření k návrhu uvedla, že institut volební
kampaně upravuje ust. §16 volebního zákona, s tím, že v odstavci 2 je uvedeno, že volební
kampaň musí probíhat čestně a poctivě, zejména nesmí být o kandidátech a politických
stranách nebo koalicích, na jejichž kandidátních listinách jsou uvedeni, zveřejňovány
nepravdivé údaje; volební zákon více toto ustanovení neupřesňuje a ani s porušením
ustanovení tohoto zákona nespojuje žádnou sankci. Dále Státní volební komise poukázala
na závěry Ústavního soudu zaujaté k volební kampani v nálezu sp. zn. Pl. ÚS 73/04,
publikovaném ve Sbírce zákonů pod č. 140/2005 Sb., zabývající se volební kampaní. Státní
volební komise současně upozornila na skutečnost, že při volbách do Poslanecké sněmovny
Parlamentu České republiky volební zákon umožňuje pouze napadení volby kandidátů,
nikoliv platnosti voleb.
Podle §90 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“)
se za podmínek stanovených zvláštními zákony může občan, politická strana nebo nezávislý
kandidát anebo sdružení nezávislých kandidátů a sdružení politických stran nebo politických
hnutí a nezávislých kandidátů, návrhem domáhat rozhodnutí soudu o neplatnosti voleb nebo
neplatnosti hlasování anebo neplatnosti volby kandidáta. Tímto zvláštním zákonem je i zákon
č. 247/1995 Sb., o volbách do Parlamentu České republiky a o změně a doplnění některých
dalších zákonů. Podle §87 tohoto zákona se podáním návrhu na neplatnost volby kandidáta
může domáhat ochrany u soudu podle zvláštního právního předpisu každý občan zapsaný
do stálého seznamu ve volebním okrsku, kde byl poslanec volen, a každá politická strana,
politické hnutí nebo koalice, jejíž kandidátní listina ve volebním kraji byla pro volby
do Poslanecké sněmovny zaregistrována; návrh je třeba podat nejpozději 10 dnů po vyhlášení
výsledků voleb Státní volební komisí (odst. 1). Odst. 2 tohoto ustanovení stanoví, že podáním
návrhu na neplatnost hlasování, neplatnost voleb nebo neplatnost volby kandidáta se může
domáhat ochrany u soudu podle zvláštního právního předpisu každý občan zapsaný do stálého
seznamu ve volebním okrsku, kde byl senátor volen, každá politická strana, politické hnutí,
koalice nebo nezávislý kandidát, jejichž přihláška k registraci ve volebním obvodu byla
pro volby do Senátu zaregistrována. Návrh je třeba podat nejpozději 10 dnů po vyhlášení
výsledků voleb Státní volební komisí. Podle odst. 3 může návrh na neplatnost hlasování podat
navrhovatel, má-li zato, že byla porušena ustanovení tohoto zákona způsobem, který mohl
ovlivnit výsledky hlasování. Návrh na neplatnost voleb může podat navrhovatel, má-li za to,
že byla porušena ustanovení tohoto zákona způsobem, který mohl ovlivnit výsledky voleb
(odst. 4). Návrh na neplatnost volby kandidáta může podat navrhovatel, má-li zato, že byla
porušena ustanovení tohoto zákona způsobem, který mohl ovlivnit výsledek volby tohoto
kandidáta (odst. 5).
Z citovaného ustanovení vyplývá, že soudní přezkum voleb do Poslanecké sněmovny
Parlamentu České republiky je možný toliko podle ustanovení §87 odst. 1 volebního zákona,
tzn. že lze podat jen návrh na neplatnost volby kandidáta. Ze znění odst. 2 stejného
ustanovení je totiž jasně patrno, že se vztahuje pouze na volby do Senátu Parlamentu České
republiky. Úpravu obsaženou v odstavcích 3-5 pak nelze racionálně vyložit jinak než tak,
že blíže konkretizují odstavce předchozí. To znamená, že odst. 1 a 2 označují předmět řízení
a vymezují otázky aktivní legitimace a lhůty k podání návrhu, zatímco odst. 3-5 blíže upravují
možné důvody tohoto návrhu. Je tak zřejmé, že úpravu obsaženou v odstavcích 3-5 nelze
vnímat jako autonomní, nýbrž pouze ve vztahu ke konkrétními ustanoveními vymezenému
předmětu řízení, který provádějí. To ostatně potvrzuje i důvodová zpráva k vládnímu návrhu
zákona č. 204/2000 Sb., kterou byl zákon č. 247/1995 Sb. novelizován a která k ustanovení
§87 uvádí (Poslanecká sněmovna, 2000, III. volební období, tisk č. 585), že „možnost
domáhat se ochrany soudu po provedených volbách se navrhuje upravit samostatně
pro Poslaneckou sněmovnu a pro Senát. Při volbách do Poslanecké sněmovny je možno podat
návrh na neplatnost volby kandidáta, při volbách do Senátu návrh na neplatnost voleb
nebo neplatnost hlasování nebo neplatnost volby kandidáta. Současně se vymezuje okruh
subjektů oprávněných tento návrh podat. Jedná se o veškeré případy porušení tohoto zákona,
kterým mohlo být narušeno řádné provedení voleb a tím i výsledky voleb nebo hlasování.“
Navrhovatel se tak formálním vymezením petitu („návrh na neplatnost voleb“)
domáhá něčeho, co mu zákonná úprava vůbec neumožňuje. Není ovšem rozhodující,
jak navrhovatel svůj návrh formálně označil, ale o jaký návrh se jedná podle jeho obsahu.
V daném případě je z obsahu návrhu patrno, že navrhovatel brojí proti celkovému výsledku
voleb do Poslanecké sněmovny z důvodu tvrzené neregulérnosti průběhu volební kampaně
politickými stranami.
Vzhledem k tomu, že §87 odst. 1 volebního zákona umožňuje jednotlivci podat návrh
na neplatnost volby pouze toho kandidáta – případně kandidátů (argumentum a minus
ad maiori), kteří byli voleni ve volebním okrsku, kde je tento jednotlivec zapsaný do stálého
seznamu, posoudil Nejvyšší správní soud předmětné podání, s ohledem na jeho obsah, jako
návrh na neplatnost volby kandidátů zvolených v příslušném volebním kraji ve smyslu shora
citovaného ustanovení volebního zákona, neboť volební kampaň považuje stěžovatel
za nezákonnou a v důsledku toho zvolené kandidáty za neplatně zvolené.
Z ustanovení §87 odst. 5 volebního zákona vyplývá, že návrh na neplatnost volby
kandidáta je důvodný tehdy, byla-li porušena ustanovení volebního zákona způsobem,
který mohl ovlivnit výsledek volby tohoto kandidáta. Jak Nejvyšší správní soud judikoval
již dříve (viz např. usnesení ze dne ze dne 2. 7. 2004, č. j. Vol 6/2004 - 12, publikované
pod č. 354/2004 Sb. NSS), v obecné rovině existují tři základní předpoklady vyhovění volební
stížnosti: (1.) protizákonnost, tzn. porušení některých ustanovení volebního zákona; (2.) vztah
mezi touto protizákonností a zvolením kandidáta, jehož volba je napadena volební stížností,
a (3.) zásadní intenzita této protizákonnosti, která ve svých důsledcích musí přinejmenším
výrazně zpochybňovat volbu kandidáta. Jinak řečeno, tato intenzita musí v konkrétním
případě dosahovat takového stupně, že je možno se důvodně domnívat, že pokud
by k protizákonnému jednání nedošlo, nebyl by tento kandidát zřejmě vůbec zvolen.
Zjednodušeně řečeno, musí jít o takovou intenzitu, která způsobuje zásadní zpochybnění
volebních výsledků.
Při posuzování námitky neregulérnosti průběhu volební kampaně politickými
stranami vycházel Nejvyšší správní soud především z §16 volebního zákona, který upravuje
volební kampaň. Přitom je nutno předeslat, že citované ustanovení neupravuje volební
kampaň vyčerpávajícím způsobem, nýbrž že se vztahuje toliko na její poslední, závěrečnou
fázi. I při posuzování tohoto právního institutu je třeba mít v patrnosti základní atributy
demokratického právního státu, mezi něž patří i princip, že „každý“ (ve smyslu „fyzická
či právnická osoba, jako nositel vlastních zájmů“) může dělat to, co zákon výslovně
nezakazuje a nikdo nesmí být nucen činit to, co zákon neukládá (viz čl. 2 odst. 2 Ústavy,
čl. 2 odst. 3 Listiny základních práv a svobod). Protože kandidující subjekty (v daném případě
politické strany) představují subjekty soukromoprávní a žádný zákon jim nezakazuje
vykonávat volební kampaň i mimo období upravené citovaným ustanovením, je zjevné,
že tuto kampaň vyvíjet mohou. To souvisí i s tím, že volební kampaň představuje ve svých
důsledcích jednu z forem výkonu základních práv, jakými jsou především svoboda projevu,
právo na informace, sdružovací právo, shromažďovací právo apod.
Pokud jde o způsob vedení volební kampaně, tak §16 odst. 2 volebního zákona
stanoví, že volební kampaň musí probíhat čestně a poctivě, zejména nesmí být o kandidátech
a politických stranách nebo koalicích, na jejichž kandidátních listinách jsou uvedeni,
zveřejňovány nepravdivé údaje. Volební zákon však nestanoví, jaké prostředky může
kandidující subjekt k volební kampani užít [vyjma starostou obce potenciálně vyhrazené
plochy pro vylepení volebních plakátů (§16 odst. 1) a zákonem stanoveného rozsahu
vysílacího času v Českém rozhlase a v České televizi (§16 odst. 4)]. S ohledem na citované
ústavní principy je bez jakýchkoliv důvodných pochybností zřejmé, že je plně
na kandidujícím subjektu, jakými prostředky svojí volební kampaň povede, samozřejmě
pokud jimi nedojde k porušení volebního zákona či jiných právních předpisů.
Nejvyšší správní soud považuje za potřebné v této souvislosti poukázat i na závěry
Ústavního soudu zaujaté k volební kampani v nálezu sp. zn. Pl. ÚS 73/04, publikovaném
ve Sbírce zákonů pod č. 140/2005 Sb. Tady Ústavní soud mimo jiné uvedl: „Pokud jde
o obsah volební kampaně, je si Ústavní soud vědom, že v jejím průběhu jsou voličům často
velmi emocionální a vyostřenou formou předkládány argumenty, které mají ovlivnit jejich
volební chování a rozhodnutí, koho budou volit. Smyslem volební kampaně v pluralitní
demokracii však je nepochybně také to, aby byly posouzeny i ty nejkontroverznější otázky
programu politických stran a kandidátů obecně, tak i jejich osobních vlastností a způsobilosti
zastávat volenou veřejnou funkci. Jen v takovém případě budou moci voliči rozhodovat
se znalostí věci a jen tak může být naplněna ústavní zásada, podle které je lid zdrojem veškeré
státní moci. Pokud volební zákon hovoří o požadavku čestného a poctivého vedení volební
kampaně, má tím na mysli to, co se dříve označovalo jako čistota voleb (srov. §56 odst. 1
zákona č. 75/1919 Sb., kterým vydává se řád volení v obcích republiky Československé). Nelze
však tyto pojmy vykládat z hlediska soukromého práva a obecné morálky, neboť jde o jejich
použití v podmínkách volební kampaně, která není ničím jiným než bojem o hlasy voličů. Jeho
negativní projevy lze regulovat, nelze je však zákonem vyloučit.“
Nejvyšší správní soud je oprávněn vyslovit neplatnost volby kandidátů
pouze za předpokladu, že při jejich volbě byl porušen zákon. Soud však s ohledem na shora
uvedené dospěl k závěru, že tak tomu v posuzovaném případě není. Navrhovatelem vnímaná
a namítaná neregulérnost průběhu volební kampaně politickými stranami tak, ve spojení
se shora uvedeným, podle názoru Nejvyššího správního soudu nedosáhla takové intenzity,
která by byla způsobilá zásadně zpochybnit výsledky volby kandidátů.
Soud při rozhodnutí o návrhu musel dále vycházet ze skutečnosti, že podaný návrh
svým obsahem směřoval proti všem zvoleným kandidátům. Z ust. §87 odst. 1 volebního
zákona však plyne, že občan zapsaný do stálého seznamu voličů v určitém volebním okrsku
je oprávněn domáhat se neplatnosti volby kandidátů zvolených v kraji, v němž je oprávněn
vykonávat svoje aktivní volební právo (k tomu viz usnesení Ústavního soudu
sp. zn. II. ÚS 540/02, in.: Sbírka nálezů a usnesení, sv. 35, str. 603 a násl.).
V daném případě bylo možno návrh navrhovatele vztáhnout pouze ke kandidátům
zvoleným ve volebním kraji, zahrnujícím volební okrsek podle místa bydliště navrhovatele,
rozhodného pro jeho zápis do stálého volebního seznamu, tj. ke kandidátům zvoleným v kraji
Středočeském.
Ve vztahu ke kandidátům zvoleným v kraji Středočeském, k němuž byl navrhovatel
aktivně legitimován, jak výše uvedeno nebyla zjištěna protizákonnost jejich volby, a proto byl
v této části návrh podle §90 s. ř. s. zamítnut.
Ve vztahu ke kandidátům zvoleným v jiných krajích, než v kraji Středočeském
se jedná o návrh podaný osobou zjevně neoprávněnou, a proto byl návrh v této části podle
§46 odst. 1 písm. c) s. ř. s. odmítnut.
Podle ustanovení §93 odst. 4 s. ř. s. nemá ve věcech volebních žádný z účastníků
právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 29. června 2006
JUDr. Vojtěch Šimíček
předseda senátu