ECLI:CZ:NSS:2006:VOL.52.2006
sp. zn. Vol 52/2006 - 23
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vojtěcha Šimíčka
a soudců JUDr. Miluše Doškové, JUDr. Josefa Baxy, JUDr. Brigity Chrastilové,
JUDr. Milana Kamlacha, JUDr. Dagmar Nygrínové a JUDr. Petra Průchy v právní věci
navrhovatele: Mgr. J.P., proti odpůrci: Státní volební komise, nám. Hrdinů 3, 140 21 Praha
4, v řízení o návrhu na neplatnost voleb kandidátů do Poslanecké sněmovny Parlamentu
České republiky,
takto:
I. Návrh na neplatnost volby kandidátů se v části týkající se kandidátů zvolených
ve volebním kraji hlavní město Praha zamítá .
II. Návrh na neplatnost volby kandidátů se v části týkající se kandidátů zvolených
v ostatních volebních krajích odmítá .
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Dne 16. 6. 2006 podal navrhovatel u Nejvyššího správního soudu návrh nazvaný
„Žaloba proti platnosti voleb do Poslanecké sněmovny ČR v roce 2006“, v němž uvádí,
že Č.vedla nemorální volební kampaň, při níž porušila „zákon o hospodářské soutěži“, neboť
se jednalo o „lživou a osočující reklamní kampaň a srovnávací reklamu“. Podle navrhovatele
za to mohla být tato strana vyloučena z voleb. Pravděpodobně také došlo i ke zneužití
„mocenského postavení a přístupu k médiím“, neboť k volební kampani byly využity i
„oficiální tiskové konference státní správy.“
Státní volební komise ve svém vyjádření poukázala na to, že podle zákona
č. 247/1995 Sb., o volbách do Parlamentu České republiky a o změně a doplnění některých
dalších zákonů (dále též „volební zákon“) nelze v případě voleb do Poslanecké sněmovny
zpochybnit volby jako celek. Pokud jde o volební kampaň, tak zákon předpokládá její čestný
a poctivý průběh a zakazuje zveřejňování nepravdivých údajů o kandidátech, ovšem
s porušením nespojuje žádnou sankci. Rovněž neupravuje jednotlivé formy a metody vedení
volební kampaně.
Podle §90 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“)
za podmínek stanovených zvláštními zákony se může občan, politická strana nebo nezávislý
kandidát anebo sdružení nezávislých kandidátů a sdružení politických stran nebo politických
hnutí a nezávislých kandidátů návrhem domáhat rozhodnutí soudu o neplatnosti voleb
nebo neplatnosti hlasování anebo neplatnosti volby kandidáta. Tímto zvláštním zákonem
je i volební zákon. Podle §87 tohoto zákona se podáním návrhu na neplatnost volby
kandidáta může domáhat ochrany u soudu každý občan zapsaný do stálého seznamu
ve volebním okrsku, kde byl poslanec volen. Návrh je třeba podat nejpozději 10 dnů
po vyhlášení výsledků voleb Státní volební komisí (odst. 1).
Z citovaného ustanovení vyplývá, že soudní přezkum voleb do Poslanecké sněmovny
je možný toliko podle ustanovení §87 odst. 1 volebního zákona.
Navrhovatel se tak formálním vymezením petitu domáhá něčeho, co zákonná úprava
vůbec neumožňuje. I takové podání je však třeba posoudit podle jeho obsahu, bez ohledu
na jeho označení. Svým obsahem podání navrhovatele zpochybňující výsledek celých voleb
je napadením volby všech kandidátů zvolených do Poslanecké sněmovny, a to z důvodů
nemorálního a nezákonného vedení volební kampaně ze strany Č..
Volební zákon v §16 odst. 2 stanoví, že volební kampaň musí probíhat čestně
a poctivě, zejména nesmí být o kandidátech a politických stranách nebo koalicích, na jejichž
kandidátních listinách jsou uvedeni, zveřejňovány nepravdivé údaje. Zákon neobsahuje
výklad užitých pojmů „čestně a poctivě“ a soud toto ustanovení aplikující musí vycházet
nejen z toho, jak jsou tyto pojmy chápány v běžném životě, ale současně musí i přihlížet
k charakteru volební kampaně, která má jistě svá specifika vyplývající z vyostřeného střetu
mezi jejími aktéry, kteří se jednak snaží získat podporu pro svůj volební program, jednak
podlomit důvěru k volebnímu soupeři. Volební střet je fakticky nejen soutěží volebních
programů a kandidátů v pozitivním smyslu (tedy vyzvednutím kladů vlastního programu
a kandidujících osobností) ale i v negativním smyslu (poukazováním na zápory ostatních
volebních programů i osob protikandidátů). V nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 1. 2005
sp. zn. Pl 73/04 (publikován ve Sbírce zákonů pod č. 140/2005) tento soud dospěl k závěru,
že předmětné pojmy v prostředí voleb nelze ztotožňovat s dobrými mravy, tak jak jsou
chápány občanským zákoníkem, ani je nelze posuzovat z hlediska soukromého práva
a obecné morálky. Ústavní soud vycházel z toho, že volební kampaň je bojem o hlasy voličů,
jejíž negativní projevy nelze zákonem vyloučit. Stejně tak Evropský soud pro lidská práva
v rozsudku z 11. 4. 2006 (stížnost č. 71343/01 ve věci Brasilier proti Francii) mj. uvedl,
že v kontextu volební soutěže je konečně ostrost projevu tolerovatelnější než za jiných
okolností. To jistě neznamená, že v rámci volební kampaně jsou možné jakékoliv osobní
útoky, vždyť ustanovení §16 odst. 2 volebního zákona výslovně zapovídá zveřejňování údajů
nepravdivých.
Argumentace užitá aktéry voleb ve volební kampani podléhá nepochybně kritickému
posouzení ze strany voličů, kteří vnímají nejen obsah volebních prohlášení, ale i úroveň
prostředků ve volebním boji užitých. Navrhovatel shledává kampaň Č. nemorální a rozpornou
se „zákonem o hospodářské soutěži“. Zákon č. 43/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže a
o změně některých zákonů (zákon o ochraně hospodářské soutěže) se však na volební kampaň
politických stran nevztahuje a volební kampaň s ní tedy nemůže být v rozporu. Tento zákon
totiž upravuje ochranu hospodářské soutěže na trhu výrobků a služeb proti jejímu vyloučení,
omezení, jinému narušení nebo ohrožení dohodami soutěžitelů, zneužitím dominantního
postavení soutěžitelů, nebo spojením soutěžitelů (§1 odst. 1 citovaného zákona). Koho
považuje zákon o ochraně hospodářské soutěže za soutěžitele pak stanoví jeho §2 odst. 1
(soutěžitelem se rozumí fyzické a právnické osoby, jejich sdružení, sdružení těchto sdružení a
jiné formy seskupování, a to i v případě, že tato sdružení a seskupení nejsou právnickými
osobami, pokud se účastní hospodářské soutěže nebo ji mohou svou činností ovlivňovat).
Politické strany při volební kampani tak nelze za soutěžitele ve smyslu uvedeného zákona
považovat, neboť se hospodářské soutěže neúčastní.
Pokud pak jde o tvrzenou nemorálnost volební kampaně, tak navrhovatel neuvádí,
v jakých konkrétních skutcích ji shledává. Své tvrzení o lživé a osočující reklamní kampani
nepodpírá žádnými konkrétními informacemi a nedává tak soudu možnost je řádně
přezkoumat. Navrhovatelova domněnka o pravděpodobném zneužití „mocens kého postavení
a přístupu k médiím“ a využití „oficiálních tiskových konferencí státní správy“
pak je pro svoji nekonkrétnost zcela nezpůsobilá k tomu, aby mohla být podrobena soudnímu
přezkumu. Navrhovatel totiž vůbec neuvádí, o co svoji domněnku opírá an i jakým způsobem
mělo ke zneužití „mocenského postavení“ dojít. Lze jen obecně podotknout, že u politiků
zastávajících určité mocenské funkce, je obtížně oddělitelné jejich politické a státnické
vystupování a že ze samotné prezentace jejich vystoupení v mediích nelze dovozovat
protizákonnost volební kampaně, nehledě na nedostatek přímého vlivu na tuto kampaň
a volbu konkrétních kandidátů.
Nejvyšší správní soud je oprávněn vyslovit neplatnost volby kandidátů pouze
za předpokladu, že při jejich volbě byl porušen zákon. Tak tomu v daném případě není.
Soud při rozhodnutí o návrhu musel dále vycházet ze skutečnosti, že podaný návrh
svým obsahem směřoval proti všem zvoleným kandidátům. Z ustanovení §87 odst. 1
volebního zákona však plyne, že občan zapsaný do stálého seznamu voličů v určitém
volebním okrsku je oprávněn domáhat se neplatnosti volby kandidátů zvolených v kraji,
v němž je oprávněn vykonávat svoje aktivní volební právo (k tomu viz usnesení Ústavního
soudu sp. zn. II. ÚS 540/02, in.: Sbírka nálezů a usnesení, sv. 35, str. 603 a násl.).
V daném případě byl navrhovatel zapsán ve stálém volebním seznamu voličů
v hlavním městě Praze ve volebním okrsku č. 563 pod č. 1.
Ve vztahu ke kandidátům zvoleným v jiných krajích, než v hlavním městě Praze
se tak jedná o návrh podaný osobou zjevně neoprávněnou, a proto byl návrh v této části podle
§46 odst. 1 písm. c) s. ř. s. odmítnut.
Ve vztahu ke kandidátům zvoleným v hlavním městě Praze, k němuž byl navrhovatel
aktivně legitimován, ovšem jak výše uvedeno nebyla zjištěna protizákonnost jejich volby,
a proto byl v této části návrh podle §90 s. ř. s. zamítnut.
Podle §93 odst. 4 s. ř. s. nemá na náhradu nákladů řízení žádný z účastníků právo.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 29. června 2006
JUDr. Vojtěch Šimíček
předseda senátu