ECLI:CZ:NSS:2006:VOL.54.2006
sp. zn. Vol 54/2006 - 16
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vojtěcha Šimíčka
a soudců JUDr. Josefa Baxy, JUDr. Miluše Doškové, JUDr. Brigity Chrastilové,
JUDr. Milana Kamlacha, JUDr. Dagmar Nygrínové a JUDr. Petra Průchy v právní věci
navrhovatelky M. H., proti odpůrci Státní volební komisi, se sídlem nám. Hrdinů 3, Praha 4,
v řízení o návrhu „na zpochybnění regulérnosti voleb do Parlamentu České republiky ve
dnech 2. - 3. června 2006“,
takto:
I. Návrh se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Navrhovatelka podala ve lhůtě stanovené v §87 odst. 1 zákona č. 247/1995 Sb.,
o volbách do Parlamentu České republiky a o změně a doplnění některých dalších zákonů
(dále jen „zákon č. 247/1995 Sb.“) návrh, aby byla zpochybněna regulérnost shora uvedených
voleb. Návrh odůvodnila tím, že v období volbám přecházejícím nebyly důsledně uplatňovány
principy demokracie, ve společnosti zůstaly činné komunisty vytvořené struktury.
Podle názoru navrhovatelky rozbor zkušeností a vědomostí z pohledu historie i z aspektů
současnosti svědčí pro rozhodnutí, aby úkolem nápravy společnosti byla po celospolečenské
diskusi pověřena Česká strana sociálně demokratická. Navrhovatelka rovněž odkázala
na svá podání z let 1990 – 2002, týkající se komunálních voleb v R. a požadavků na vládu
ČR.
Odpůrce ve svém vyjádření poukázal zejména na §87 zákona č. 247/1995 Sb.,
podle něhož lze po všeobecných volbách do Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR podat
návrh na neplatnost volby kandidáta, nikoliv na regulérnost voleb. Proto namítá nepřípustnost
této volební stížnosti.
Podle §90 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, (dále jen s. ř. s.),
za podmínek stanovených zvláštními zákony, se může, kromě jiných, domáhat rozhodnutí
soudu o neplatnosti voleb nebo neplatnosti hlasování anebo neplatnosti volby kandidáta
též občan. Zákon č. 247/1995 Sb. upravuje podmínky, za kterých se mohou navrhovatelé
(subjekty v příslušných ustanoveních blíže specifikované) domáhat soudní ochrany. V případě
voleb do Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR jde o §87 odst. 1 tohoto zákona, podle
něhož se může podáním návrhu na neplatnost volby kandidáta domáhat ochrany u soudu
podle zvláštního právního předpisu (s. ř. s.) každý občan zapsaný do stálého seznamu
ve volebním okrsku, kde byl poslanec volen. Podle 5. odstavce téhož ustanovení může návrh
na neplatnost volby kandidáta podat navrhovatel, má-li za to, že byla porušena ustanovení
tohoto zákona způsobem, který mohl ovlivnit výsledek volby tohoto kandidáta. Pro toto
řízení je příslušný Nejvyšší správní soud.
Podle §37 odst. 3 věty první s. ř. s. musí být z každého podání zřejmé, čeho se týká,
kdo jej činí, proti komu směřuje, co navrhuje a musí být podepsáno a datováno. Nejvyšší
správní soud v souvislosti s projednávaným návrhem zdůrazňuje především slova
„co navrhuje“. Tato slova znamenají, že navrhovatel je povinen v návrhu mj. uvést, čeho
se svým návrhem domáhá, jak má soud rozhodnout o jeho návrhu (tj. uvést tzv. petit). Soud
není oprávněn rozhodnout o něčem jiném, než čeho se navrhovatel domáhá. Navíc je nutno
uvést, že volební soudnictví má svá specifika, která umožňují soudu rozhodnout
jen o takovém návrhu, který připouští zákon. Tímto zákonem je jednak již zmíněný soudní řád
správní a dále zákon č. 247/1995 Sb.
V projednávané věci se navrhovatelka domáhá toho, aby Nejvyšší správní soud
zpochybnil regulérnost voleb do Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR, konaných dne
2. a 3. 6. 2006; přitom nekonkretizuje, v čem spatřuje důvody neregulérnosti voleb,
pouze obecně poukazuje na společenské poměry v České republice. Z citované právní úpravy
je patrné, že tento požadavek soudního přezkumu se nepřipouští. V úvahu by přicházela
pouze neplatnost volby kandidáta podle §87 odst. 1 zákona č. 247/1995 Sb., nicméně takový
požadavek z obsahu návrhu navrhovatelky nelze dovodit.
Podle. §46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. soud odmítne návrh, je-li podle tohoto zákona
nepřípustný. I když uvedený zákon výslovně neuvádí, že by byl nepřípustný požadavek
navrhovatelky na zpochybnění regulérnosti voleb, lze nepřípustnost návrhu, na za hájení
řízení, a tedy důvod jeho odmítnutí podle §46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. vyvodit pomocí
argumentu „a contrario“ z výše citovaných ustanovení, která uvádějí, čeho se může návrh
určitého druhu týkat, tedy co může být předmětem řízení. O takový případ
jde i v projednávané věci, a proto soudu nezbylo, než navrhovatelčin požadavek
jako nepřípustný odmítnout.
O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle §93 odst. 4 s. ř. s., podle něhož ve věcech
volebních žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů říze ní.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 29. června 2006
JUDr. Vojtěch Šimíček
předseda senátu