ECLI:CZ:NSS:2006:VOL.55.2006
sp. zn. Vol 55/2006 - 26
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vojtěcha Šimíčka
a soudců JUDr. Josefa Baxy, JUDr. Miluše Doškové, JUDr. Brigity Chrastilové,
JUDr. Milana Kamlacha, JUDr. Dagmar Nygrínové a JUDr. Petra Průchy v právní věci
navrhovatele Ing. V. K., proti odpůrci Státní volební komisi, se sídlem Nám. Hrdinů 3,
Praha 4, v řízení o návrhu na neplatnost voleb kandidátů zvolených v Moravskoslezském kraji
za Českou stranu sociálně demokratickou ve volbách konaných ve dnech 2. -3. června 2006
do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky,
takto:
I. Návrh se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Navrhovatel podal včas ve smyslu §87 odst. 1 zákona č. 247/1995 Sb., o volbách
do Parlamentu České republiky a o změně a doplnění některých dalších zákonů
(dále jen „volební zákon“), návrh na vyslovení neplatnosti volby těchto kandidátů České
strany sociálně demokratické v Moravskoslezském kraji: J. Ch., V. K., P. K., R. K., A. M., B.
P., P. R., H. Š., L. Š., P. W. a L. Z.
Návrh odůvodnil tím, že ze strany ČSSD neprobíhala volební kampaň čestně
a poctivě, jak ukládá ust. §16 odst. 2 volebního zákona, což mohlo ovlivnit a nepochybně
ovlivnilo rozhodování voličů ve volbě ČSSD a tím i volby shora uvedených kandidátů.
Volební kampaň nebyla vedena čestně a poctivě proto, že voličům
v Moravskoslezském kraji bylo ČSSD a kandidáty ČSSD sdělováno:
a) Chci pro vás jistotu slušného života v prosperující zemi. Budu pracovat odvážně,
energicky a lidsky.
b) Budu pracovat pro vás odvážně, energicky a lidsky,
včetně dalších hesel, která jsou podle zkušeností navrhovatele zcela nepravdivá a proto
zavádějící. Při těchto volbách nešlo v žádném případě o jistotu slušného života občanům,
ani o naplnění toho, že kandidáti ČSSD budou pro občany odvážně, lidsky a energicky
pracovat, ale pouze o to, jak získat moc v České republice a poslaneckou imunitu
na další 4 roky, a to bez ohledu na občana, kterému byla hesla a lživá volební kampaň
určena. Uváděné nepravdy a lži není možno považovat za čestnou a poctivou volební kampaň.
V další části navrhovatel tvrdí, že Mgr. Sobotka, jako předseda ČSSD, měl řešit
prokázané, záměrné, účelové a opakované nezákonnosti Ministerstva financí a jím řízených
finančních orgánů, jak je doposud prokázáno pravomocnými rozsudky obecných soudů.
Navrhovatel, s odkazem na korespondenci s Mgr. Sobotkou a Úřadem vlády, včetně předsedy
vlády, považuje za prokázané, že tito představitelé ČSSD neučinili nic pro to, aby mohl
žít důstojným životem slušného člověka od roku 1992, přestože se nedopustil
žádného nezákonného jednání, jak je doloženo pravomocnými rozsudky soudů,
které však představitelé ČSSD ve svých funkcích nechtějí a nehodlají respektovat
od roku 1995. Proto volební kampaň ČSSD a jejích kandidátů nebyla poctivá a čestně
vedená, občanům se ve volební kampani lhalo a byli uváděni v omyl tím, co bylo uváděno
na letácích, při besedách, v inzerátech i při diskusích.
Navrhovatel dále nepovažuje volební kampaň za vyváženou ve veřejnoprávní televizi,
neboť v pořadech, které se týkaly voleb, diskutovalo výhradně pět politických stran,
které později uspěly ve volbách. Došlo tak k diskriminaci jiných politických
stran kandidujících ve volbách, čímž byl porušen ústavní princip rovnosti politických
stran, hnutí a názorů. Navrhovatel se tak nemohl seznámit prostřednictvím veřejnoprávní
televize v diskusi s ostatními volebními programy kandidujících stran a hnutí, nemohl poznat
jejich představitele a zjistit, zda také nabízejí jistotu slušného života. Krátké besedy v České
televizi v rámci nočních zpráv považuje za nedostatečné a spíše zavádějící, poškozující
malé strany. Podle názoru navrhovatele byla tak vážně narušena rovnost politické soutěže,
což navíc umožnilo ČSSD vést svoji nepoctivou a nečestnou volební kampaň.
Navrhovatel konečně namítá přepočet mandátů na počet získaných hlasů.
Např. na jednoho poslance potřebuje ODS a ČSSD pouze cca 23 000 hlasů a Strana zelených
cca 56 000 hlasů. Tím navrhovatel nenapadá platnost voleb.
Odpůrce ve vyjádření k návrhu uvedl, že podle čl. 26 volebního zákona volby
do Poslanecké sněmovny se konají podle zásady poměrného zastoupení ve volebních krajích
na území České republiky. Volebními kraji jsou vyšší územní samosprávné celky vymezené
zvláštním právním předpisem. Podle ust. §87 volebního zákona lze po všeobecných volbách
do Poslanecké sněmovny podat návrh na neplatnost volby kandidáta. Tímto návrhem
se může domáhat ochrany u soudu podle zvláštního právního předpisu každý občan zapsaný
do stálého seznamu voličů ve volebním okrsku, kde byl poslanec zvolen. Podmínkou podání
návrhu je přesvědčení voliče o tom, že byl porušen volební zákon způsobem, který mohl
ovlivnit volbu kandidáta.
Institut volební kampaně upravuje ust. §16 volebního zákona. Odstavec 2
tohoto ustanovení uvádí, že volební kampaň musí probíhat čestně a poctivě,
zejména nesmí být o kandidátech a politických stranách nebo koalicích, na jejichž
kandidátních listinách jsou uvedeni, zveřejňovány nepravdivé údaje. Sankce volební zákon
neupravuje. Volební zákon jednotlivé formy a metody vedení volební kampaně explicitně
nedefinuje. Lze proto odkázat na některé nálezy Ústavního soudu, které se volební kampaní
zabývaly.
Projednávaná volební stížnost však není adresná k vedení volební kampaně dotčenými
kandidáty.
Nejvyšší správní soud věc posoudil
takto:
Podle §90 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“),
za podmínek stanovených zvláštními zákony může se občan, politická strana nebo nezávislý
kandidát anebo sdružení nezávislých kandidátů a sdružení politických stran nebo politických
hnutí a nezávislých kandidátů návrhem domáhat rozhodnutí soudu o neplatnosti voleb
nebo neplatnosti hlasování anebo neplatnosti volby kandidáta.
Podle §87 odst. 1 volebního zákona, podáním návrhu na neplatnost volby kandidáta
se může domáhat ochrany u soudu podle zvláštního právního předpisu každý občan zapsaný
do stálého seznamu ve volebním okrsku, kde byl poslanec volen.
Vzhledem k tomu, že navrhovatel je zapsán do stálého seznamu voličů v místě svého
bydliště (v Moravskoslezském kraji), je aktivně legitimován k podání návrhu na neplatnost
volby těch kandidátů, které v návrhu uvedl. Jde totiž o kandidáty jedné politické strany,
kteří byli voleni v Moravskoslezském kraji.
Podle ust. §87 odst. 5 volebního zákona, které se vztahuje k odstavci 1 tohoto
ustanovení, návrh na neplatnost volby kandidáta může podat navrhovatel, má -li zato,
že byla porušena ustanovení tohoto zákona způsobem, který mohl ovlivnit výsledek volby
kandidáta.
Nejvyšší správní soud již dříve judikoval (viz např. usnesení ze dne 2. 7. 2004,
č. j. Vol 6/2004 - 12, publikované pod č. 354/2004 Sb. NSS), že v obecné rovině existují
tři základní předpoklady vyhovění volební stížnosti: (1) protizákonnost, tzn. porušení
některých ustanovení volebního zákona; (2) vztah mezi touto protizákonností a zvolením
kandidáta, jehož volba je napadena volební stížností, a (3) zásadní intenzita
této protizákonnosti, která ve svých důsledcích musí přinejmenším zpochybňovat volbu
kandidáta. Tato intenzita musí v konkrétním případě dosahovat takového stupně, že je možno
se důvodně domnívat, že pokud by k protizákonnému jednání nedošlo, nebyl by tento
kandidát (kandidáti) vůbec zvolen.
Námitku navrhovatele týkající se volební kampaně ČSSD posoudil Nejvyšší správní
soud
takto:
Bylo nutno vyjít především z ust. §16 volebního zákona, který upravuje volební
kampaň. Přitom nutno předeslat, že citované ustanovení neup ravuje volební kampaň
vyčerpávajícím způsobem, nýbrž se vztahuje toliko na její poslední, závěrečnou tzv. „horkou“
fázi. I při posuzování tohoto právního institutu totiž je třeba mít v patrnosti základní instituty
demokratického právního státu, mezi něž patří i to, že každý může dělat to, co zákon výslovně
nezakazuje a nikdo nesmí být nucen činit to, co zákon neukládá (čl. 2 odst. 2 Ústavy, čl. 2
odst. 3 Listiny základních práv a svobod). Není možno přehlédnout, že volební kampaň
představuje ve svých důsledcích jednu z forem výkonu základních práv, jakými jsou
především svoboda projevu, právo na informace, sdružovací právo, shromažďovací právo
apod.
Pokud jde o způsob vedení volební kampaně, ust. §16 odst. 2 volebního zákona
stanoví, že volební kampaň musí probíhat čestně a poctivě, zejména nesmí být o kandidátech
a politických stranách nebo koalicích, na jejichž kandidátních listinách jsou uvedeni,
zveřejňovány nepravdivé údaje. Volební zákon však, s určitou výjimkou, nestanoví,
jaké prostředky může kandidující subjekt k volební kampani užít. Je tedy plně
na kandidujícím subjektu, jakými prostředky svoji volební kampaň povede, samozřejmě
pokud jimi nedojde k porušení volebního zákona čí jiných právních předpisů. Jedním
z tradičně využívaných prostředků vedení volební kampaně pak stále zůstává vyvěšování
či zasílání volebních letáků a jiných propagačních materiálů, jejichž prostřednictvím
se politické strany snaží potencionální voliče seznámit se svým programem a případně
je zaujmout.
V projednávané věci Nejvyšší správní soud nezjistil, že by námitky navrhovatele
proti volební kampani ČSSD byly důvodné. Tato politická strana nevedla volební kampaň tak,
že by porušila volební zákon způsobem, který mohl ovlivnit výsledky volby shora uvedených
kandidátů (§87 odst. 5 volebního zákona). Nutno dodat, že navrhovatel ani netvrdil,
že jeho námitky proti volební kampani ČSSD jsou v příčinné souvislosti s jeho návrhem
na neplatnost volby shora uvedených kandidátů.
Totéž platí o námitce navrhovatele o nevyvážené volební kampani ve veřejnoprávní
televizi. I pro tuto námitku platí, že by nevyváženou volební kampaní ve veřejnoprávní
televizi musel být porušen volební zákon způsobem, který mohl ovlivnit výsledky voleb těch
kandidátů ČSSD, kteří jsou uvedeni shora.
Z volebního zákona totiž nelze přímo dovodit povinnost veřejnoprávní televize vést
vyváženou volební kampaň v tom smyslu, jak si ji v návrhu představuje navrhovatel.
Proto ani v tomto případě nejsou splněny podmínky ust. §87 odst. 5 volebního zákona.
Na základě výše uvedených důvodů dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že nedošlo
k porušení volebního zákona při volbách kandidátů ČSSD v Moravskoslezském kraji,
a proto návrh zamítl (§90 s. ř. s.).
Podle §93 odst. 4 s. ř. s. nemá na náhradu nákladů řízení žádný z účastníků právo.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 29. června 2006
JUDr. Vojtěch Šimíček
předseda senátu