ECLI:CZ:NSS:2006:VOL.57.2006
sp. zn. Vol 57/2006 - 4
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vojtěcha Šimíčka
a soudců JUDr. Josefa Baxy, JUDr. Miluše Doškové, JUDr. Brigity Chrastilové,
JUDr. Milana Kamlacha, JUDr. Dagmar Nygrínové a JUDr. Petra Průchy v právní věci
navrhovatele ing. P. N., proti odpůrci Státní volební komisi, se sídlem U Obecního domu 3,
Praha 1, v řízení o návrhu na neplatnost voleb poslanců pro volby do Poslanecké sněmovny
Parlamentu České republiky konané ve dnech 2. a 3. 6. 2006,
takto:
I. Návrh se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Návrhem doručeným Nejvyššímu správnímu soudu dne 16. 6. 2006 podává
navrhovatel stížnost na mezeru ve volebním zákoně. Zde u pozorňuje na nedostatek v platném
volebním zákoně, který spatřuje v tom, že nedovoluje zúčastnit se voleb těm potenciálním
voličům, kteří jsou po těžším zranění, jsou stiženi infarktem či jiným onemocněním
či zraněním, které si vyžádalo neočekávanou hospitalizaci v době probíhajících voleb.
Navrhovatel k těmto situacím připomíná, že se jedná většinou o starší lidi, potenciální voliče
levice, jimž bylo takto znemožněno opatřit si voličský průkaz, a jejich hlasy pak levici
chyběly.
Podle ustanovení §90 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního
(dále jen „s. ř. s.“) se může za podmínek stanovených zvláštními zákony občan, politická
strana nebo nezávislý kandidát anebo sdružení nezávislých kandidátů a sdružení politických
stran nebo politických hnutí a nezávislých kandidátů návrhem domáhat rozhodnutí soudu
o neplatnosti voleb nebo neplatnosti hlasování anebo neplatnosti volby kandidáta.
Tímto zvláštním zákonem je zákon č. 247/1995 Sb., o volbách do Parlamentu České
republiky, podle jehož §87 odst. 1 se může podáním návrhu na neplatnost volby kandidáta
domáhat ochrany u soudu podle zvláštního právního předpisu každý občan zapsaný do stálého
seznamu ve volebním okrsku, kde byl poslanec volen, a každá politická strana, politické hnutí
nebo koalice, jejíž kandidátní listina ve volebním kraji byla pro volby do Poslanecké
sněmovny zaregistrována, přičemž návrh je třeba podat nejpozději 10 dnů po vyhlášení
výsledků voleb Státní volební komisí.
Vzhledem k tomu, že bylo podání navrhovatele podáno ve lhůtě pro podání návrhu
na neplatnost voleb poslanců pro volby do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky
konané ve dnech 2. a 3. 6. 2006 a zároveň bylo podáno k Nejvyššímu správnímu soudu,
který je k projednání tohoto druhu podání příslušný, bylo by možno se domnívat, že se jedná
právě o návrh na neplatnost voleb poslanců pro volby do Poslanecké sněmovny Parlamentu
České republiky. Navrhovatelovo podání však zjevně nespadá do věcného vymezení
§87 odst. 1 zákona č. 247/1995 Sb., jak byl výše uveden. Navrhovatel totiž vůbec nenapadá
volbu některého z kandidátů, a to ani označením návrhu, ani podle jeho obsahu,
když navrhovatel napadá - a to navíc nikoli ve vztahu ke konkrétní osobě, ale pouze
jako hypotetický problém - zejména skutečnost, že osobám v určitém postavení
je znemožněno zajistit si voličský průkaz a být tak při hlasování zahrnuty do zvláštního
seznamu podle §6 odst. 1 písm. d) zákona o volbách do Parlamentu České republiky.
Na volební stížnosti směřované nikoli proti neplatnosti volby kand idáta, nýbrž proti
neumožnění volit z důvodu nezahrnutí do seznamu voličů, dopadá plně právní názor
Ústavního soudu, který ve svém usnesení II. ÚS 540/02 ze dne 19. 10. 2004 (Sb. n. u. US,
svazek č. 35, usnesení č. 51, str. 603) řešil skutkově obdobnou, byť nikoli totožnou, situaci
znemožnění výkonu aktivního volebního práva a uvedl: „Z obsahu ústavní stížnosti
lze dovodit, že primární skutečností, jíž stěžovatel v ústavní stížností napadá, byl stav,
kdy nebyl veden v žádném seznamu voličů pro volby do Poslanecké sněmovny Parlamentu
ČR, a tento stav vedl k situaci, kdy mu byl odepřen výkon volebního práva, v čemž stěžovatel
spatřuje jiný zásah orgánu veřejné moci do ústavně zaručeného základního práva volit
podle čl. 21 Listiny.
Ústavní soud má zato, že ačkoliv stěžovatel formálně napadl usnesení Nejvyššího
soudu ČR a postup okrskové volební komise, materiálně se jedná o stížnost, kterou de facto
brojí proti absenci jeho zápisu ve stálém seznamu voličů. Z ústavní stížnosti stěžovatele
lze dovodit, že k cíli, který sleduje, tj. k ochraně svého volebního práva ex post, využívá
procesních prostředků, jež s těmito cíli nejsou slučitelné a z napětí mezi prostředkem a cílem,
jehož má v úmyslu dosáhnout, dovozuje zásah do svých ústavně zaručených práv, a dokonce
i neústavnost aplikované právní úpravy. Z tohoto důvodu se Ústavnímu soudu jeví, že spíše
než dosažení ochrany základního práva, bylo v konečném důsledku úmyslem stěžovatele
napadnout právní úpravu ust. §87 odst. 1 volebního zákona, případně §200n o. s. ř.,
kterou považuje za neústavní.
Ústavní soud proto nejprve poznamenává, že soudní ochrany proti situaci, kdy volič
není zapsán v seznamu voličů nebo tento zápis vykazuje vady, se bylo v tehdejší době
lze domáhat podle ust. §200j o. s. ř. cestou návrhu na vydání rozhodnutí o provedení opravy
nebo doplnění seznamu k místně příslušnému okresnímu soudu (od 1. 1. 2003 postupem podle
ust. §88 s. ř. s.).“
I v nyní posuzované situaci lze z podání navrhovatele dovodit - jakkoli problém
nespojuje s konkrétní osobou - že brojí proti znemožnění výkonu aktivního volebního práva
sebe či jiných osob z důvodu nezahrnutí do zvláštního seznamu voličů. Jak ovšem vyplývá
z citovaného usnesení Ústavního soudu, v případě nespokojenosti směřující tímto směrem
nesvědčí navrhovateli opravný prostředek podle §90 s. ř. s., nýbrž podle §88 s. ř. s.,
jímž je poskytována ochrana ve věcech seznamů voličů. K rozhodování návrhů ve věcech
seznamů voličů je ovšem podle §88 odst. 1 s. ř. s. příslušný krajský soud příslušný
podle sídla správního orgánu.
Vzhledem k tomu, že byl tento návrh podán k Nejvyššímu správnímu soudu,
ačkoli se jednalo o věc, v níž je příslušným podle §88 odst. 1 s. ř. s. krajský soud příslušný
podle sídla správního orgánu, je nutno tento návrh odmítnout podle §93 s. ř. s.,
neboť byl podán u věcně a místně nepříslušného soudu.
Nad tento rámec zdejší soud pouze podotýká, že zákon č. 247/1995 Sb. reaguje
na celou řadu situací, v nichž je voliči z různých důvodů blížících se situaci,
kterou navrhovatel uvádí ve svém návrhu, znemožněno dostavit se ve dnech voleb do volební
místnosti volebního okrsku, kde je volič veden ve stálém seznamu.
Zákon o volbách do Parlamentu České republiky tak pamatuje na voliče,
kteří se budou nacházet na území příslušného volebního o krsku, ale nebudou se moci dostavit
do volební místnosti, když jim svým ustanovením §19 odst. 7 umožňuje požádat
ze závažných, zejména zdravotních důvodů, obecní úřad a ve dnech voleb okrskovou volební
komisi o to, aby mohli hlasovat mimo volební místnost, a to v územním obvodu volebního
okrsku, pro který byla okrsková volební komise zřízena.
Dále zákon pamatuje i na voliče, kteří jsou si vědomi toho, že se nebudou ve dnech
voleb nacházet v územním obvodu svého volebního okrsku, leč mohou se dostavit do volební
místnosti v jiném volebním okrsku, a to institutem voličských průkazů podle jeho ustanovení
§6a; a konečně pamatuje i na voliče, kteří se nacházejí v nemocnici, porodnici, sanatoriu,
ústavu sociální péče nebo v obdobném ústavu a zařízení, a to svým ustanovením §6 odst. 1
písm. b) ve vztahu k jeho §6 odst. 2, které jim umožňuje volit na základě zahrnutí
do zvláštního seznamu v okrsku, v němž leží instituce, kde se v době hlasování tyto osoby
nacházejí. V obou těchto případech je ovšem potřeba požádat o voličský průkaz, respektive
předat údaje o osobách spadajících do vymezení §6 odst. 1 písm. b) zákona, nejpozději
7 dnů přede dnem voleb, respektive před začátkem hlasování.
Lze tak na jedné straně konstatovat, že zákonodárce pamatoval na celou řadu možných
situací, na straně druhé ovšem lze souhlasit s navrhovatelem, že stále zbývá určitá skupina
těch, kteří se nacházejí mimo územní obvod svého volebního okrsku, a to z neočekávatelných
důvodů, které jim znemožnily požádat s předstihem sedmi dnů před začátkem hlasování
o voličský průkaz nebo být zapsáni do zvláštního seznamu podle §6 odst. 1 písm. b) zákona
č. 247/1995 Sb.
Faktické vyloučení těchto osob z hlasování však není způsobeno chybou zákonodárce,
tím méně pak chybou jiných orgánů, nýbrž nutností s určitým předstihem přede dnem
hlasování ukončit vydávání voličských průkazů, respektive uzavřít zvláštní seznamy voličů.
I k této otázce se ostatně Ústavní soud vyjádřil v citovaném nálezu II. ÚS 540/02,
kde dále uvedl: „Lze proto připustit, aby z důvodu institucionálního zajištění výkonu
volebního práva, tedy zajištění organizace voleb, byla v právu stanovena jistá omezení,
za jejichž splnění jednotlivec, resp. občan, realizuje výkon subjektivního volebního práva.
Z organizačních aspektů voleb lze vždy dovodit větší či menší míru omezení volebního práva,
ať už jde o stanovení časového průběhu voleb, místa, kde lze volbu realizovat atd.,
které se mohou j evit jako další podmínky volebního práva. Nelze však hovořit o kvalifikačních
podmínkách výkonu volebního práva (státní občanství, věk), nýbrž o jeho omezeních,
jež však jsou i s ohledem na shora uvedenou povahu tohoto práva přiměřená a nezbytná
k zajištění organizace voleb, a tedy v konečném důsledku k zajištění realizace subjektivního
volebního práva.“ Je tak možno toto obiter dictum uzavřít konstatováním, že omezení,
která dopadají na tu skupinu obyvatel, kterou navrhovatel vymezil ve svém návrhu, je nutno
přičíst stanovení určité rovnováhy mezi neomezeným aktivním volebním právem jednotlivců
a veřejným zájmem na institucionálním zajištění výkonu volebního práva.
Z uvedených důvodů Nejvyšší správní soud podaný návrh odmítl [§46 odst. 1
písm. d) s. ř. s.].
Podle ustanovení §93 odst. 4 s. ř. s. nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů
řízení.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 22. června 2006
JUDr. Vojtěch Šimíček
předseda senátu