ECLI:CZ:NSS:2006:VOL.77.2006
sp. zn. Vol 77/2006 - 26
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vojtěcha Šimíčka
a soudců JUDr. Josefa Baxy, JUDr. Miluše Doškové, JUDr. Brigity Chrastilové,
JUDr. Milana Kamlacha, JUDr. Marie Turkové a JUDr. Petra Průchy v právní věci
navrhovatele: F. P., proti odpůrcům: 1) Státní volební komise, se sídlem nám. Hrdinů 3,
Praha 4, 2) Ing. arch. D. F., zast. Prof. JUDr. Alešem Gerlochem, CSc., advokátem,
se sídlem Botičská 4, Praha 2, o návrhu na prohlášení neplatnosti volby kandidáta do Senátu
Parlamentu České republiky,
takto:
I. Návrh na neplatnost volby kandidáta Ing. arch. Daniely Filipiové do Senátu
Parlamentu České republiky ve volbách konaných ve dnech 20. a 21. 10. 2006
a 27. a 28. 10. 2006 se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Navrhovatel, který je zapsán do stálého seznamu voličů ve volebním okrsku svého
bydliště v hl. městě Praze, podal v zákonem stanovené lhůtě od vyhlášení výsledků voleb
Státní volební komisí návrh na prohlášení neplatnosti volby kandidátky Ing. arch. D. F. (dále
též „kandidátka“) do Senátu Parlamentu České republiky. Písemný návrh byl Nejvyššímu
správnímu soudu, jako soudu příslušnému k projednání tohoto návrhu (§88 odst. 2 zákona
č. 247/1995 Sb., o volbách do Parlamentu České republiky a o změně a doplnění některých
dalších zákonů - dále též „volební zákon“), doručen dne 2. 11. 2006.
Ve svém podání navrhovatel uvedl, že důvodem jeho návrhu je, že byla porušena
ustanovení zákona o volbách do Parlamentu České republiky způsobem, který mohl ovlivnit
výsledek volby tohoto kandidáta, jmenovitě ustanovení §16 odst. 2 volebního zákona,
neboť během volební kampaně byly o kandidátce zveřejňovány nepravdivé údaje.
Navrhovatel jako nepravdivý označuje údaj: „Během mého působení v Senátu
se na mne obrátily stovky z vás se žádostí o pomoc. Každé žádosti jsem se poctivě
věnovala, drtivé většině jsem pomohla, mnohdy i opakovaně.“ Toto tvrzení
kandidátky se, jak uvádí navrhovatel, objevilo jak v novinách (Radniční noviny
Praha 3 - www.praha3.cz/rn/06/06_09.pdf) tak na www.filipiova.cz/politika/volby_2006.html.
Dále navrhovatel uvádí, že v rozporu s tímto prezentovala Ing. arch. D. F. pod hlavičkou své
politické strany (viz: http://www.filipiova.cz/politika/nacempracuji.html) „Senátorské dny -
návštěvy občanů v oblastní kanceláři M. 3, P.2“ následující údaj: „V období od konce
listopadu 2000 do června navštívilo kancelář celkem 194 občanů nebo zástupců různých
institucí. U valné většiny se jednalo o návštěvy opakované.“ K tomu stěžovatel uzavírá, že
senátorka nepřijala žádné stovky občanů, ale pouze výše uvedený počet a jde tedy
jednoznačně o zveřejnění nepravdivého údaje.
Dále navrhovatel uvádí, že se osobně na paní kandidátku obrátil se žádostí o vyjádření
k diskriminaci občanů při privatizaci bytového fondu obcí prodejem tzv. oprávněným
nájemcům. Dopis předal do Senátu osobně dne 8. 3. 2005 (což doložil v příloze), a rovněž
se na paní senátorku obrátil dopisem na oblastní kancelář M. 3, P. 2. Daný problém považuje
navrhovatel za naléhavý, jeho řešení se dotýká desetitisíce rodin. Navrhovatel prohlašuje, že
žádné z jeho žádostí se paní kandidátka nevěnovala a do „dnešního dne“ mu žádným
způsobem neodpověděla. Podle navrhovatele je rovněž z tohoto hlediska údaj o tom, jak se
kandidátka věnovala žádostem občanů, zveřejněný během volební kampaně, nepravdivý a
splňuje požadavky na opakování voleb. Navrhovatel dodává, že kdyby paní kandidátka
uvedla, že si vybírá občany, které vyslyší, přistupovali by občané k jejímu zvolení jinak.
Závěrem navrhovatel konstatuje, že protože jednoznačně prokázal, že během volební
kampaně uvedené kandidátky byly naplněny předpoklady pro opakování voleb, předpokládá,
že soud bude postupovat tak, jak stanoví zákon.
Státní volební komise (odpůrce č. 1) v písemném vyjádření k návrhu uvedla,
že volební kampaň pro volby do Senátu Parlamentu České republiky je upravena v §16
volebního zákona, s tím, že v odstavci 2 je uvedeno, že volební kampaň musí probíhat čestně
a poctivě, zejména nesmí být o kandidátech a politických stranách nebo koalicích,
na jejichž kandidátních listinách jsou uvedeni, zveřejňovány nepravdivé údaje. Tuto úpravu
je nutno chápat jako morální apel na jednotlivé kandidující subjekty, avšak s porušením
citovaného ustanovení nespojuje volební zákon žádnou sankci. Současně Státní volební
komise upozornila na nález Ústavního soudu Pl. ÚS 73/04, zabývající se volební kampaní.
Kandidátka (odpůrce č. 2, resp. odpůrkyně) v písemném vyjádření k návrhu uvedla,
že podle ustanovení §87 odst. 5 volebního zákona je možno podat návrh na neplatnost volby
kandidáta tehdy, má-li navrhovatel zato, že byla porušena ustanovení zákona způsobem,
který mohl ovlivnit výsledky volby tohoto kandidáta. Z citovaného ustanovení vyplývá,
že návrhu je možno vyhovět pouze tehdy, lze-li nalézt objektivní příčinnou souvislost
mezi volební vadou a složením zastupitelského sboru, resp. alespoň potencionální příčinnou
souvislost. Takovou příčinnou souvislost však nelze vykládat jako pouhou abstraktní možnost
určité volební vady ovlivnit výsledek voleb. S odkazem na nález Ústavního soudu,
sp. zn. Pl. ÚS 73/04, uvedla, že musí jít o vadu, která prokazatelně mohla způsobit,
že by voliči rozhodli jinak. V daném případě je Ing. +-arch. D. F. toho názoru, že tyto
podmínky nejsou splněny. Z volebních výsledků (viz internetové stránky ČSÚ
http://www.volby.cz) je zřejmé, že odpůrkyně zvítězila ve volbách s jasnou převahou.
V prvním kole voleb získala 44,73 % hlasů (celkem 15336 hlasů), přičemž kandidátka,
která se umístila na druhém místě, získala 14,46 % hlasů (4959 hlasů). V druhém kole
pak odpůrkyně získala 61,44 % hlasů (12927 hlasů), její protikandidátka získala 38,55 %
hlasů (8113 hlasů). Podle odpůrkyně je vyloučeno, aby rozdíl 4814 hlasů byl dosažen
pouze tím, že uváděla, že pomohla stovkám občanů, zatímco podle navrhovatele jich bylo
pouze 194. Stejně tak volební výsledek nemohla ovlivnit ani skutečnost, že odpůrkyně
neodpověděla na navrhovatelův dotaz, protože takto by maximálně mohla přijít o jeho hlas.
K údajné nepravdivosti údajů zveřejněných v průběhu volební kampaně odpůrkyně uvádí,
že ze strany navrhovatele došlo ke zjevné dezinterpretaci prezentovaných skutečností.
Pokud odpůrkyně uváděla, že pomohla stovkám voličů, přičemž v její senátorské kanceláři
ji navštívilo 194 osob, pak samozřejmě měla na mysli, že během své funkce komunikovala
různými formami (telefonicky, e-mailovou poštou či osobně u příležitosti různých setkání
s občany) s mnoha stovkami osob, jimž podle okolností pomohla. Nelze tedy srovnávat počet
osob, které ji vyhledaly v její senátorské kanceláři s údajem o počtu osob (navíc uvedeném
velmi obecně), jimž se v průběhu výkonu funkce věnovala. Co se týče tvrzení navrhovatele,
že odpůrkyně neodpověděla na jeho písemný dotaz, k tomu odpůrkyně uvedla, že tento dopis
nebyl odpůrkyni nikdy doručen. Byl předán přímo do kanceláře Senátu a v některých
případech se může stát, že písemnost adresovaná senátorovi mu není doručena. K tomu
odpůrkyně dodala, že navrhovatel měl možnost obrátit se na ni s urgencí odpovědi,
on však ani netvrdí, že by tak učinil.
Odpůrkyně má zato, že se v žádném případě nedopustila nečestného nebo nepoctivého
jednání ve volební kampani, tím méně se pak mohla dopustit jednání, které by mohlo mít vliv
na výsledky voleb. Proto navrhla, aby soud návrh na neplatnost volby kandidáta zamítl.
Podle §90 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“),
za podmínek stanovených zvláštními zákony může se občan, politická strana nebo nezávislý
kandidát anebo sdružení nezávislých kandidátů a sdružení politických stran nebo politických
hnutí a nezávislých kandidátů návrhem domáhat rozhodnutí soudu o neplatnosti voleb
nebo neplatnosti hlasování anebo neplatnosti volby kandidáta. Tímto zvláštním zákonem
je i zákon č. 247/1995 Sb., o volbách do Parlamentu České republiky a o změně a doplnění
některých dalších zákonů.
Podle §87 odst. 2 zákona č. 247/1995 Sb., o volbách do Parlamentu České republiky
a o změně a doplnění některých dalších zákonů, podáním návrhu na neplatnost hlasování,
neplatnost voleb nebo neplatnost volby kandidáta se může domáhat ochrany u soudu
podle zvláštního právního předpisu každý občan zapsaný do stálého seznamu ve volebním
okrsku, kde byl senátor volen, každá politická strana, politické hnutí, koalice nebo nezávislý
kandidát, jejichž přihláška k registraci ve volebním obvodu byla pro volby do Senátu
zaregistrována. Návrh je třeba podat nejpozději 10 dnů po vyhlášení výsledků voleb Státní
volební komisí.
Podle §88 odst. 2 tohoto zákona je k řízení příslušný Nejvyšší správní soud.
Vzhledem k tomu, že návrh byl podán včas (dne 2. 11. 2006), je z něj zřejmé,
že navrhovatel namítá neplatnost volby kandidáta, a navrhovatel je zapsán ve stálém seznamu
voličů ve volebním okrsku, kde byl druhý odpůrce volen (viz úřední záznam o telefonickém
ověření této skutečnosti u Úřadu městské části Praha 2 ve volebním obvodu č. 26) Nejvyšší
správní soud tento návrh meritorně projednal, avšak jako nedůvodný jej zamítl.
Podstata námitek navrhovatele spočívala v tvrzení, že kandidátka na senátorku před
volbami nepravdivě informovala, že během svého působení v Senátu se na ni obrátily stovky
občanů a každé žádosti se poctivě věnovala, když z ověřitelných zdrojů vyplývá,
že se věnovala pouze 194 občanům nebo zástupcům různých institucí. Stejně tak byla
vznesena námitka, že na významný opakovaný písemný dotaz navrhovatele kandidátce jako
senátorce, tato navrhovateli nijak neodpověděla. Navrhovatel proto údaj o tom,
že se kandidátka na senátorku poctivě věnovala žádostem občanů, zveřejněný během volební
kampaně, považuje za nepravdivý, a má zato, že tato skutečnost splňuje požadavky
na opakování voleb.
Pokud jde o způsob vedení volební kampaně, §16 odst. 2 volebního zákona stanoví,
že volební kampaň musí probíhat čestně a poctivě, zejména nesmí být o kandidátech
a politických stranách nebo koalicích, na jejichž kandidátních listinách jsou uvedeni,
zveřejňovány nepravdivé údaje.
Z ustanovení §87 odst. 5 volebního zákona vyplývá, že návrh na neplatnost volby
kandidáta je důvodný tehdy, byla-li porušena ustanovení volebního zákona způsobem,
který mohl ovlivnit výsledek volby tohoto kandidáta.
Jak Nejvyšší správní soud judikoval již dříve (viz např. usnesení ze dne ze dne
2. 7. 2004, č. j. Vol 6/2004 - 12, publikované pod č. 354/2004 Sb. NSS), v obecné rovině
existují tři základní předpoklady vyhovění volební stížnosti: (1.) protizákonnost, tzn. porušení
některých ustanovení volebního zákona; (2.) vztah mezi touto protizákonností a zvolením
kandidáta, jehož volba je napadena volební stížností, a (3.) zásadní intenzita
této protizákonnosti, která ve svých důsledcích musí přinejmenším výrazně zpochybňovat
volbu kandidáta. Jinak řečeno, tato intenzita musí v konkrétním případě dosahovat takového
stupně, že je možno se důvodně domnívat, že pokud by k protizákonnému jednání nedošlo,
nebyl by tento kandidát zřejmě vůbec zvolen. Zjednodušeně řečeno, musí jít o takovou
intenzitu, která způsobuje zásadní zpochybnění volebních výsledků.
Uvedené tři předpoklady musí být naplněny kumulativně. Nebude-li dán byť i jenom
jeden z nich, volební stížnost nemůže být úspěšná.
Již z některých samotných tvrzení navrhovatele je zřejmé, že v dané věci nemohl být
splněn ani jeden ze shora uvedených předpokladů, neboť především nebylo možno vyhodnotit
namítané jednání Ing. arch. D. F. jako nezákonné.
Navrhovatelem namítané vady v jednání Ing. arch. D. F. v předvolební kampani
nemohly naplnit porušení §16 odst. 2 volebního zákona, který ukládá vést volební kampaň
čestně a po poctivě. Čestnou a poctivou volební kampaní je třeba rozumět především takovou
volební kampaň, která zajistí tzv. čistotu voleb. V posuzované věci byla navrhovatelem
čestnost a poctivost volební kampaně ze strany odpůrkyně spojována s určitou nepřesností
uváděných údajů, a stejně tak s možností jejich různé interpretace, nevyjímaje interpretaci
zkreslenou či účelovou. Údaje, které jsou zveřejňovány ve volební kampani, jsou zpravidla
údaji obecnějšími či z obecněnými, a nemusí tak (často ani nemohou) zcela matematicky
přesně odpovídat objektivní realitě. Pokud je tedy navrhovatel toho názoru, že existuje rozpor
mezi tvrzením odpůrkyně že během svého působení v Senátu se na ni obrátily stovky občanů a
každé žádosti se poctivě věnovala, zatímco z ověřitelných zdrojů vyplývá, že se věnovala
pouze 194 občanům nebo zástupcům různých institucí, potom v situaci, kdy odpůrkyně ve
svém vyjádření vyložila, že tím měla na mysli, že během své funkce komunikovala různými
formami (telefonicky, e-mailovou poštou či osobně u příležitosti různých setkání s občany)
s mnoha stovkami osob, jimž podle okolností pomohla, potom nelze tento „rozpor“ vnímat jen
jako rozpor interpretační a nikoliv jako porušení zákona, ukládající vést volební kampaň
čestně a poctivě. Navíc striktně vzato, sám počet „194“ osob, které odpůrkyni navštívily
v senátorské kanceláři není v zásadním rozporu s konstatováním, že se odpůrkyně věnovala
„stovkám osob“.
Obdobně pokud jde o nevyřízení navrhovatelova písemného podání, je otázkou,
zda je lze beze zbytku považovat za rozpor s vyjádřením odpůrkyně, že se každé žádosti
poctivě věnovala. Odpůrkyně uvedla, že dopis byl adresován do kanceláře Senátu a nikdy
jí nebyl doručen. Z podání navrhovatele lze taktéž dovodit toliko to, že dopis byl doručen
do kanceláře Senátu, nikoliv odpůrkyni samotné. Navrhovatel sice dále uvedl, že se dopisem
rovněž na paní senátorku obrátil na oblastní kancelář M. 3, P. 2, to však nijak nedoložil. Za
tohoto stavu věci je sporné, zda dopis navrhovatele odpůrkyně obdržela, nicméně i případné
nevyřízení tohoto jednoho dopisu (při doloženém objemu komunikace) by nemohlo naplnit
porušení §16 odst. 2 volebního zákona.
Nejvyšší správní soud je toho názoru, že uvádění navrhovatelem namítaných údajů
nelze považovat za nečestné a nepoctivé vedení volební kampaně, když je navíc zcela zřejmé,
že předvolební kampaň odpůrkyně se zdaleka neomezovala na navrhovatelem uváděný údaj.
Nad rámec dosud uvedeného, Nejvyšší správní soud dodává, že i z judikatury
Ústavního soudu lze dovodit, že ne každá vada, nesprávnost či nepřesnost při vedení volební
kampaně znamená porušení §16 odst. 2 volebního zákona. Podle nálezu Ústavního soudu
Pl. ÚS 73/04, publikovaného ve Sbírce zákonů pod č. 140/2005 Sb., zabývající se volební
kampaní, naše volební soudnictví nezná absolutní vady volebního řízení (tzv. absolutní zmatky
volebního řízení), tj. takové porušení ustanovení volebního předpisu, které by mělo
za následek automatické zrušení voleb, volby kandidáta nebo hlasování. Všechny možné vady
a pochybení je v tomto smyslu třeba považovat za relativní a jejich význam je třeba poměřovat
jejich dopadem na výsledek voleb do zastupitelského orgánu jako takového nebo na výsledek
volby konkrétního kandidáta, popř. na výsledek hlasování, a to podle principu
proporcionality. Tento proces je založen na ústavním principu ochrany rozhodnutí,
které vzešlo z vůle většiny vyjádřené svobodným rozhodováním a respektujícím práva menšiny
(čl. 6 Ústavy). Úprava ověřování voleb je přitom alternativně založena na předpokladu
objektivní příčinné souvislosti mezi volební vadou a složením zastupitelského sboru
nebo alespoň možné příčinné souvislosti (princip potenciální kauzality ve volebním
soudnictví). Tuto možnou příčinnou souvislost, jak ji zakotvuje §87 volebního zákona,
je však třeba vykládat nikoli jako pouhou abstraktní možnost. Závěr o předpokladech porušení
zákona při vedení volební kampaně tak vyplývá i z principu proporcionality, který se promítá
do §87 odst. 5 volebního zákona, a z něj vyvozovaných předpokladů úspěšnosti volební
stížnosti.
V posuzované věci je nepochybné, že mezi navrhovatelem požadovaným následkem,
spočívajícím ve vyslovení neplatnosti volby Ing. arch. D. F. senátorkou, a tvrzeným
porušením volebního zákona i pro případ, že by o porušení zákona šlo, by existoval zcela
zjevný nepoměr, a takový neproporcionální následek by byl v rozporu s ústavním pořádkem, a
bezdůvodně by poškozoval zvolenou kandidátku.
Vzhledem k tomu, že v dané věci nebyla v jednání Ing. arch. D. F. při vedení volební
kampaně shledána nezákonnost, nemohl Nejvyšší správní soud volební stížnosti přisvědčit.
Neplatnost volby kandidáta může způsobit jen tak závažné porušení volebního zákona,
které zásadně zpochybňuje výsledky voleb a které důvodně zavdává příčinu k pochybnostem
o tom, zda volba kandidáta a její výsledky jsou projevem skutečné vůle voličů.
O takový případ se v posuzované věci nejedná.
Ze všech těchto výše uvedených důvodů posoudil Nejvyšší správní soud podaný návrh
jako nedůvodný a zamítl jej.
O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle §93 odst. 4 s. ř. s., podle něhož ve věcech
volebních žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 20. listopadu 2006
JUDr. Vojtěch Šimíček
předseda senátu