ECLI:CZ:NSS:2007:1.AFS.17.2006
sp. zn. 1 Afs 17/2006 - 68
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Žiškové
a soudců JUDr. Lenky Kaniové a JUDr. Josefa Baxy v právní věci žalobce JUDr. L. P., proti
žalovanému Finančnímu ředitelství v Brně, se sídlem nám. Svobody 4, 602 00 Brno, proti
rozhodnutí ze dne 20. 5. 2003, č. j. 1500/03/FŘ/150, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti
usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 11. 10. 2005, č. j. 29 Ca 218/2003 - 51,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Dne 20. 5. 2003 rozhodl žalovaný o zamítnutí odvolání žalobce proti rozhodnutí
vydanému Finančním úřadem v Rožnově pod Radhoštěm (dále jen „správce daně“)
dne 29. 11. 2002, kterým bylo žalobce vyzván, aby zaplatil nedoplatek na dani z příjmů
fyzických osob, a to v náhradní lhůtě 8 dnů od doručení této výzvy.
Proti rozhodnutí žalovaného podal žalobce žalobu ke krajskému soudu;
ten ji však odmítl s odůvodněním, že předmětnou výzvou není žalobci ukládána žádná
povinnost; směřuje pouze k tomu, aby daňový dlužník dobrovolně a dodatečně zaplatil
již existující daňový nedoplatek. Touto výzvou tudíž nemůže dojít ke změně právního
postavení žalobce. Jelikož výzva nesplňuje podmínky §65 odst. 1 s. ř. s., je vyloučena
ze soudního přezkumu.
Ve včas podané kasační stížnosti žalobce napadl usnesení Krajského soudu v Brně
z důvodů obsažených v §103 odst. 1 písm. a) a e) s. ř. s. Žalobce uvedl, že soud se vůbec
nezabýval podstatou věci, tedy skutečností, že žádný daňový nedoplatek nevznikl, a nemohla
tak nastat ani splatnost tohoto nedoplatku. Proto správce daně nemohl žalobce vyzývat
k jeho úhradě v náhradní lhůtě a případně přikročit k jeho vymáhání,
neboť tímto rozhodnutím je zcela evidentně ukládána povinnost k zaplacení neexistujícího
dluhu.
Dále žalobce namítá, že rozhodnutí krajského soudu je zmatečné, neboť žalobce
napadá správní rozhodnutí, kterým je mu ukládána povinnost za situace, kdy žádné
jiné rozhodnutí v dané věci vydáno nebylo. Údajný nedoplatek na dani je po žalobci
požadován pouze na základě výzvy k jeho zaplacení v náhradní lhůtě, a proto má tato výzva
jednoznačně meritorní charakter. Žalobou napadeným rozhodnutím je pak žalobci ukládána
povinnost k zaplacení neexistujícího nedoplatku na dani z příjmu, a tím je za porušení
trestněprávních norem nahrazeno pochybení správce daně ve vedení daňové evidence žalobce.
Žalobce proto navrhl, aby Nejvyšší správní soud zrušil napadené usnesení Krajského
soudu v Brně a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Žalovaný se ve vyjádření ke kasační stížnosti ztotožnil s názorem Krajského soudu
v Brně a navrhl zamítnutí kasační stížnosti.
Kasační stížnost není důvodná.
Na úvod je nutné poznamenat, že předmětná kasační stížnost napadá usnesení
krajského soudu o odmítnutí žaloby, a proto přicházejí pro žalobce v úvahu z povahy
věci pouze kasační důvody dle §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s., spočívající v tvrzené
nezákonnosti rozhodnutí o odmítnutí návrhu. Pod tento důvod spadá také případ, kdy vada
řízení před soudem měla nebo mohla mít za následek vydání nezákonného rozhodnutí
o odmítnutí návrhu, a dále vada řízení spočívající v tvrzené zmatečnosti řízení před soudem.
Nejvyšší správní soud může podrobit přezkumu pouze postup krajského soudu a jeho úvahy,
tedy posoudit závěry, které jej vedly k odmítnutí žaloby; nemůže se však zabývat námitkami
žalobce směřujícími k neexistenci daňového nedoplatku ani k pochybení správce daně
při daňové evidenci. Takové námitky jsou nepřípustné.
Zbývající žalobcovy námitky pak směřují k tomu, že předmětná výzva správce
daně je v dané věci meritorním rozhodnutím, které podléhá soudnímu přezkumu.
Ustanovení §73 odst. 1 zákona České národní rady č. 337/1992 Sb., o správě
daní a poplatků (dále jen daňový řád), stanoví, že nezaplatí-li daňový dlužník splatný daňový
nedoplatek včetně nedoplatku na pokutách uložených podle tohoto zákona v zákonné lhůtě,
vyzve ho správce daně, aby daňový nedoplatek zaplatil v náhradní lhůtě, nejméně osmidenní,
a upozorní ho, že po uplynutí této náhradní lhůty přikročí bez dalšího k vymáhání daňového
nedoplatku. Proti výzvě se lze odvolat ve lhůtě patnácti dnů. Odvolání nemá odkladný účinek.
Z právní úpravy je zřejmé, že výzvou vydanou ve shodě s citovaným ustanovením
správce daně pouze vyzývá daňový subjekt ke splnění povinnosti platit daňový nedoplatek,
a to v náhradní lhůtě, neboť daň byla splatná již dříve. Výzva je tak institutem,
jímž se smírnou cestou, před zahájením vlastního vymožení daňového nedoplatku, vyzývá
daňový subjekt ke splnění povinnosti v náhradní lhůtě.
Výzva k uhrazení daňového nedoplatku v náhradní lhůtě podle ustanovení §73 odst. 1
zákona o správě daní tedy má již jen povahu pouhého procesního úkonu a při jejím zasílání
se vychází z toho, že její adresát již je v pozici daňového dlužníka s již stanovenou daňovou
povinností. V daném případě se jedná o splatnou částku zálohy na daň z příjmů fyzických
osob, jejíž výše a termín splatnosti je určen závazně v ustanovení §38a zákona České národní
rady č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, a která je ze zákona dle §73 odst. 4 písm. c)
daňového řádu exekučním titulem. Doručením výzvy se tak adresátova práva či povinnosti
nemění a tím méně zakládají. Výzva je pouze prvým úkonem daňové exekuce. Předmětné
ustanovení dává daňovému dlužníkovi možnost podat odvolání (tedy možnost využitou
i žalobcem v posuzovaném případě); takové odvolání však již nemůže měnit výši samotného
daňového nedoplatku, ale například pouze upozornit na nesoulad mezi nezávisle existujícím
daňovým nedoplatkem a výší částky, k jejímuž zaplacení je daňový dlužník vyzýván.
Také konstantní judikatura Nejvyššího správního soudu se ztotožňuje s tím,
že předmětná výzva je soudně nepřezkoumatelným úkonem (viz např. rozsudek ze dne
3. 11. 2004, č. j. 2 Afs 28/2003 - 48, publikováno pod č. 187/2004 Sb. NSS, rozsudek
ze dne 3. 3. 2005, č. j. 7 Afs 81/2004 - 66, www.nssoud.cz). Právě uvedený názor byl ostatně
potvrzen i Ústavním soudem (usnesení ze dne 17. 6. 1999, sp. zn. IV. ÚS 198/99,
sv. 14, usnesení č. 43, str. 367 Sb. ÚS). Ústavní soud vyložil, že: „Ze systematického zařazení
§73 zákona České národní rady č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění
pozdějších předpisů, lze usuzovat, že výzva k zaplacení nedoplatku daně v náhradní lhůtě
má povahu pouhého procesního rozhodnutí, neboť neřeší ani neukládá hmotněprávní
povinnosti placení daně, nýbrž pouze upomíná o zaplacení daňového nedoplatku.“ Nejnovější
judikatura Ústavního soudu (srov. nález ze dne 21. 12. 2006, sp. zn. I. ÚS 78/05)
pak není odklonem od výše uvedeného názoru, neboť Ústavní soud zde uvádí, že výzva
podle §73 odst. 1 daňového řádu může být přezkoumatelným rozhodnutím pouze v určitém
konkrétním případě, a to je-li tato výzva doručována osobě odlišné od daňového dlužníka,
který je jako daňový dlužník označen v meritorním rozhodnutí správce daně. V projednávané
věci ovšem o takový případ nejde.
Protože uvedená výzva neřeší ani neukládá hmotněprávní povinnost placení daně,
ale svou podstatou je pouze upomínkou k zaplacení daňového nedoplatku, neukládá
se jí daňová povinnost, ale pouze se jí určuje náhradní lhůta, v níž má povinný splnit
povinnost již stanovenou a existující, kterou nesplnil v řádné lhůtě, není rozhodnutím
o subjektivních právech chráněných právem veřejným, jež by podléhalo soudnímu
přezkoumání (§65 s. ř. s.). Krajský soud proto postupoval v souladu se zákonem,
když napadeným usnesením žalobu proti takovému úkonu správního orgánu odmítl.
Žalobce se svými námitkami tedy neuspěl; jelikož v řízení o kasační stížnosti nevyšly
najevo žádné vady, k nimž je nutno přihlížet z úřední povinnosti (§109 odst. 3 s. ř. s.),
Nejvyšší správní soud zamítl kasační stížnost jako nedůvodnou. O náhradě nákladů řízení
rozhodl Nejvyšší správní soud v souladu s §60 odst. 1 s. ř. s. Žalobce neměl ve věci úspěch,
a nemá proto právo na náhradu nákladů řízení; žalovanému pak v řízení o kasační stížnosti
žádné náklady nevznikly.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 21. února 2007
JUDr. Marie Žišková
předsedkyně senátu