ECLI:CZ:NSS:2007:1.AFS.29.2007:134
sp. zn. 1 Afs 29/2007 - 134
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Žiškové
a soudců JUDr. Lenky Kaniové a JUDr. Josefa Baxy v právní věci žalobce Š., s. r. o.,
zastoupeného JUDr. Zdeňkou Podrazkou, advokátkou se sídlem Znojmo, MUDr. Jana
Jánského 5, proti žalovanému Finančnímu ředitelství v Praze, se sídlem Praha 2, Žitná 12, o
žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 3. 3. 2004, č. j. 1393/04-150, v řízení o kasační
stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 13. 6. 2006, č. j. 6 Ca
121/2004 - 89,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Žalovanému se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení o kasační
stížnosti.
Odůvodnění:
Včas podanou kasační stížností se žalobce domáhal zrušení shora uvedeného
rozsudku, jímž městský soud zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal zrušení v záhlaví
označeného rozhodnutí žalovaného a dále zrušení jemu předcházejících rozhodnutí
Finančního úřadu Praha - západ (dále jen „správce daně“), a to jednak rozhodnutí ze dne
15. 9. 2003, č. j. 155857/03/060960/2555, a platebního výměru č. 990000547 ze dne
12. 4. 1999, č.j. 33264/99/060960/4841.
Žalobou napadeným rozhodnutím žalovaný zamítl odvolání žalobce proti uvedenému
rozhodnutí správce daně ze dne 15. 9. 2003, když shodně se správcem daně dospěl k závěru,
že odvolání žalobce proti uvedenému platebnímu výměru, které žalobce podal dne
15. 7. 2003, bylo podáno opožděně. Žalovaný odmítl námitky žalobce ohledně
toho, že mu platební výměr byl ve skutečnosti doručen, resp. předán až dne 1. 7. 2003,
protože správce daně příslušnými doručenkami prokázal, že žalobci byl uvedený platební
výměr doručen dne 15. 6. 1999.
V žalobě žalobce obecně namítal četná porušení ustanovení o daňovém řízení. Tvrdil,
že správce daně mu neumožnil účast na místním šetření provedeném dne 17. 7. 2003, nedal
mu možnost klást svědkům otázky, vyjádřit se a navrhnout důkazy, nezjistil úplně skutečnosti
rozhodné pro správné stanovení daně a z jeho závěrů není patrné, které důkazní prostředky
osvědčil jako důkaz a jak je hodnotil. Žalovaný v rozporu s §50 odst. 3 zákona
č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „daňový
řád“), v odvolacím řízení neodstranil vady řízení vyměřovacího, vycházel z nedostatečně
zjištěného skutkového stavu a nesprávně posoudil právní stav věci a nevypořádal se se všemi
odvolacími námitkami žalobce. Odvoláním napadené rozhodnutí měl zrušit,
protože k tomu byly splněny zákonné podmínky.
Žalobce zpochybňoval, že správce daně prokázal řádné doručení výzvy k podání
daňového přiznání k dani z převodu nemovitosti ze dne 5. 8. 1999, č. 980002034,
č. j. 99213/98/060960/4841. Poukazoval především na to, že žalovaný odmítl provést
žalobcem navržené důkazy, zejména svědecké výpovědi a znalecký posudek k prokázání,
že podpis na doručence byl zfalšován.
Dále žalobce zpochybnil odůvodnění rozhodnutí žalovaného v tom, že správce daně
prokázal doručení výše uvedeného platebního výměru dle §31 odst. 8 písm. a) daňového
řádu. Namítal, že žalovaný neprovedl řadu jím navrhovaných důkazů, přičemž možnost
uplatnit důkazní návrhy měl žalobce až v řízení před žalovaným. Žalovaný opomněl zákonem
předepsané náležitosti rozhodnutí [§23 odst. 2 písm. b) daňového řádu] a namísto
toho se odvolal na Spisový a skartační řád (dále jen „Spisový řád“) územních finančních
orgánů vydaný Ministerstvem financí na základě §11 písm. a) zákona č. 531/1990 Sb.,
o územních finančních orgánech. Žalobce zpochybnil relevanci Spisového řádu,
protože se nejedná o obecně závazný předpis a nebyl nikdy publikován. Upozornil,
že doručenka osvědčuje pouze doručení písemnosti na ní nadepsané.
Městský soud žalobu zamítl. Předmětem soudního přezkumu podle městského soudu
mohla být pouze otázka doručení platebního výměru a z toho případně vyplývající otázka
opožděnosti žalobcem podaného odvolání. Soud se tedy nemohl zabývat námitkami ohledně
doručování výzvy k podání daňového přiznání, ani postupem správce daně při dokazování
ohledně toho, zda byl dodržen postup při vystavování duplikátu doručenky.
Na základě důkazu Spisovým řádem provedeného při ústním jednání dospěl městský
soud k závěru, že doručenkou založenou ve spise správce daně bylo jednoznačně prokázáno,
že předmětnou zásilkou, která byla uložena na poště a kterou si žalobce nevyzvedl,
byl doručován předmětný platební výměr. Ten byl žalobci doručen v souladu s ustanovením
§17 odst. 5 daňového řádu a stal se tak pravomocným a vykonatelným ve lhůtě,
v níž lze daň vyměřit. Městský soud přisvědčil žalobci, že Spisový řád není obecně závazným
právním předpisem. Soud z něj však zjišťoval způsoby manipulace a evidence písemností
u správce daně, přičemž podobu čísla jednacího neupravuje žádný obecně závazný předpis.
Rozhodující je zjištění, že pod číslem 33264 nemohla být v roce 1999 u správce daně zapsána
jiná věc než uvedený platební výměr. Naopak nesrovnalosti v označování jednotlivých
pracovníků správce daně čtyřčíslími dodatku k číslu jednacímu označil městský
soud za nerozhodné. V napadeném rozhodnutí žalovaný dostatečně vysvětlil,
proč může dojít k rozdílu dodatků čísel jednacích na doručenkách a na doručovaných
rozhodnutích.
Městský soud se odmítl zabývat námitkami žalobce ohledně absence podpisu
doručovatele a razítka pošty na doručenkách k platebnímu výměru, jakož i námitkou že datum
doručení zjištěný z těchto doručenkách připadl na sobotu a datum uložení zásilky na poště
na neděli. Tyto námitky neuplatnil žalobce ve lhůtě pro podání žaloby, ale až při ústním
jednání.
Kasační stížností, jíž v soudem stanovené lhůtě opakovaně doplnil tak, že obsahovala
zákonem požadované náležitosti, se nyní žalobce domáhá zrušení rozsudku a vrácení
věci zpět krajskému soudu. Jako důvod kasační stížnosti označil „nezákonnost rozsudku“
městského soudu. Připomněl, že již ve své žalobě napadl také doručování výzvy k podání
daňového přiznání. Tato výzva bezprostředně předcházela vydání napadeného platebního
výměru a je ji třeba považovat za úkon správního orgánu, který předcházel vydání žalobou
napadenému rozhodnutí dle §75 odst. 2 s. ř. s. Městský soud tak podle žalobce pochybil,
když k žalobní námitce doručení výzvy nepřezkoumal. Soud se nezabýval ani vznesenou
námitkou prekluze. Jde však o skutečnosti, které mají vliv na oprávnění správce daně vyměřit
daň.
Dále žalobce v kasační stížnosti namítal, že městský soud nemohl provést důkaz
Spisovým řádem, protože nejde o právní normu a důkazní povinnost ohledně doručení stíhá
správce daně resp. žalovaného. Z logiky věci pak podle žalobce vyplývá, že číslo jednací
uvedené na rozhodnutí musí být totožné s číslem jednacím uvedeným na doručence
a jen tak lze prokázat doručení obsahu zásilky. Popis skladby čísla jednacího ve spisovém
řádu je z hlediska prokazování doručení zásilky právně irelevantní.
Pokud jde o skutečnosti, které žalobce uvedl při ústním jednání dne 13. 6. 2006
a které městský soud označil za nové žalobní body, žalobce namítl, že šlo pouze
o „upřesnění“ již uvedených žalobních bodů. Má-li správce daně, nebo žalovaný prokázat
doručení zásilky, je podle žalobce nutné zkoumat všechny zákonné podmínky doručení
zásilky.
Žalobce konečně namítl, že se městský soud nezabýval námitkou porušení jeho práva
na účast při místním šetření, které správce daně provedl dne 17. 7. 2003.
Žalovaný navrhl kasační stížnost zamítnout. Odkázal na odůvodnění napadeného
rozhodnutí a správní spis a zdůraznil, že doručení platebního výměru je dostatečně prokázáno
uvedením čísla jednacího v doručovaném dohodnutí a na doručence.
Nejvyšší správní soud přezkoumal napadený rozsudek městského soudu v rozsahu
námitek uplatněných žalobcem v kasační stížnosti (§109 odst. 2 s. ř. s.) a dospěl k závěru,
že kasační stížnost není důvodná.
Ze správního spisu Nejvyšší správní soud zjistil následující podstatné skutečnosti:
Správce daně vydal dne 5. 8. 1998 výzvu dle §40 odst. 1 daňového řádu
č. 980002034, č. j. 99213/98/060960/4841 (a ručně dopsaným čtyřčíslím 3094), aby žalobce
do 15 dnů podal daňové přiznání k dani z převodu nemovitostí ve věci rozhodnutí
katastrálního úřadu č. j. 934/95, neboť zákonná lhůta k podání daňového přiznání uplynula
dne 12. 7. 1995. K výzvě je přiložena doručenka, na níž je uvedeno jako číslo jednací
doručované písemnosti 99213/98/060960/3172, jako den převzetí písemnosti datum
10. 8. 1998, jako osoba přebírající je podepsán R. a je připojeno razítko s firmou a sídlem
žalobce. Doručenka je opatřena razítkem dodací pošty s datem 28. 11. 1998 a podpisem
pracovníka pošty, přičemž je na ní zřetelně vyznačeno, že se jedná o duplikát.
K tomu je ve spise založena listina, o níž správce daně v předkládací zprávě uvádí,
že jde o fotokopii protokolu o předání reklamací poště, kde je jako datum reklamace zásilky
99213/962/(nečitelné jméno) označeno 7. 8. a jako datum vyřízení reklamace
3. 12., bez uvedení letopočtu.
Dne 12. 4. 1999 vydal správce daně platební výměr č. 990000547,
č. j. 33264/99/060960/4841, jímž žalobci vyměřil daň z převodu nemovitostí
ve výši 2 154 751 Kč. Ve spise jsou k platebnímu výměru přiloženy dvě prázdné obálky
s modrým pruhem s doručenkami, obě adresované žalobci na adresu uvedenou v obchodním
rejstříku beze změn od doby zápisu žalobce. Na první z nich je jako číslo jednací doručované
písemnosti uvedeno 33264/99/060960/4355, dále jako údaj o dni, kdy byla učiněna výzva,
datum 17. 4. 1999, a jako údaj o dni uložení zásilky datum 18. 4. 1999; zadní strana obálky
je opatřena razítkem dodací pošty. Na druhé z nich je jako číslo jednací doručované
písemnosti uvedeno 33264/99/060962/4355, jako údaj o dni, kdy byla učiněna výzva, datum
29. 5. 1999, a jako údaj o dni uložení zásilky datum 30. 5. 1999; na zadní straně obálky
jsou dvě razítka dodací pošty. Na obou doručenkách je vyznačeno, že zásilky byly správci
daně vráceny, protože adresát si zásilku v úložní době nevyzvedl.
Zástupci žalobce byla vydána ověřená kopie uvedeného platebního výměru
dne 1. 7. 2003.
Dne 7. 7. 2003 proběhlo u správce daně ústní jednání s jednatelem žalobce
a zmocněným zástupcem žalobce, jehož předmětem bylo nahlížení do spisu a objasnění
doručení daňových písemností a který byl zachycen v protokole č. j. 138738/03/060962/2419.
Zástupce žalobce zpochybnil pravost podpisu jednatele žalobce na duplikátu doručenky
připojené k výzvě ze dne 5. 8. 1998, a dále požadoval vysvětlení ohledně nesrovnalostí
mezi čísly jednacími jak na duplikátu doručenky, tak na doručenkách připojených
k platebnímu výměru ze dne 12. 4. 1999. Zástupce žalobce vyzval správce daně k předložení
důkazů, které by prokazovaly doručení výzvy a též náhradního doručení platebního výměru.
Správce daně sice bezprostředně reagoval na námitky a výzvy zástupce žalobce
tak, že nemůže dát okamžité stanovisko, v závěru ústního jednání však uvedl, že doručení
výzvy i platebního výměru prokazují výše popsané doručenky.
Dne 18. 7. 2003 správce daně obdržel žalobcovo odvolání proti platebnímu výměru
ze dne 12. 4. 1999, podané k poštovní přepravě dne 16. 7. 2003. Podle §49 odst. 2 písm. b)
daňového řádu jej rozhodnutím ze dne 15. 9. 2003 zamítl, když shledal, že odvolání žalobce
podal po marném uplynutí lhůty k podaní odvolání dne 17. 7. 1999. Žalobce se odvolal
také proti tomuto rozhodnutí správce daně. Jeho odvolání žalovaný zamítl žalobou
napadeným rozhodnutím.
Přípisem ze dne 19. 9. 2003 správce daně žalobci na základě jeho „výzvy k náležité
součinnosti“ sdělil, že k vyměření daně z převodu nemovitostí podle pomůcek přistoupil
po té, kdy žalobce nijak nereagoval na výzvu k podání daňového přiznání ze dne 5. 8. 1998;
ohledně tvorby čísel jednacích, poukázal správce daně na čl. 6 Spisového řádu.
Ve správním spise je dále založen protokol o ústním jednání v daňovém řízení dle §12
daňového řádu, které se konalo na poště v místě sídla žalobce dne 17. 7. 2003
a jehož předmětem bylo doručování písemností žalobci. Vedoucí pošty sdělila pracovníkům
správce daně, že datum potvrzující převzetí písemnosti na duplikátu doručenky odpovídá
zápisu v doručovací kartě, kterým doručovatel prokazuje adresátovi převzetí písemnosti
při opětovném potvrzení duplikátu; datum na razítku pošty odpovídá datu vyřízení reklamace.
Doručovací karty se archivují tři roky. Ohledně doručování žalobci v období dubna až června
1999, vedoucí pošty uvedla, že zásilky nebyly převzaty ani vyzvednuty na poště.
Přestože žalobce označil jako důvod kasační stížnosti „nezákonnost rozsudku“
bez uvedení příslušného ustanovení §103 s. ř. s., nejedná se o nedostatek náležitostí kasační
stížnosti. Obsahově lze námitky v kasační stížnosti podřadit pod důvod spočívající ve vadách
řízení před městským soudem, které mohly mít vliv na zákonnost rozhodnutí o věci samé
ve smyslu §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. Žalobce totiž namítal, že se městský soud nezabýval
jeho žalobními námitkami ohledně doručování výzvy k podání daňového přiznání, námitkami
ohledně doručování platebního výměru vznesenými při ústním jednání a námitkou, že správce
daně neumožnil žalobci účast na místním šetření dne 17. 7. 2003. Provedení důkazu
Spisovým řádem není dle žalobce možné a ani nepřineslo pro řízení před městským soudem
relevantní poznatky.
Nejvyšší správní soud musí v prvé řadě přisvědčit názoru městského soudu,
že při soudním přezkumu v daném případě je možné zabývat se pouze tím, zda žalobce
podal své odvolání proti platebnímu výměru ze dne 12. 4. 1999 opravdu opožděně,
a tedy žalobcem uplatněnou námitkou neprůkaznosti doručení platebního výměru.
Otázka doručení či nedoručení výzvy k podání daňového přiznání ze dne 5. 8. 1998
sice, jak správně poukázal žalobce u ústního jednání před městským soudem, implikuje
otázku, zda ke dni 31. 12. 1998 nedošlo k prekluzi práva správce daně vybrat předmětnou
daň (viz §22 zákona č. 357/1992 Sb., o dani dědické, dani darovací a dani z převodu
nemovitostí), nicméně touto otázkou je možné se zabývat teprve, pokud by byl správný závěr,
že správce daně neprokázal doručení dodatečného platebního výměru dne 15. 6. 1999. Jinými
slovy, pouze pokud by platilo, že žalobce podal své odvolání proti platebnímu výměru
včas, mohli by správce daně a odvolací orgán ve standardním odvolacím řízení a potažmo
soud po podání případné žaloby zkoumat také doručování výzvy k podání daňového přiznání.
Jestliže byl platební výměr žalobci skutečně doručen fikcí dne 15. 6.1999, jak uvádějí
správce daně a žalovaný ve svých rozhodnutích a jak potvrdil městský soud napadeným
rozsudkem, znamená to, že nabyl právní moci před tím, než žalobce podal své odvolání.
V řízení o tomto odvolání již zákon nedává správci daně nebo odvolacímu orgánu možnost
zohlednit skutečnost, že předmětný platební výměr byl případně vydán bez toho, aby žalobci
byla náležitě doručena výzva k podání daňového přiznání a tím i přetržena prekluzívní
lhůta k vyměření daně. Odvolání, byť opožděně podané, je řádným opravným prostředkem
a v řízení o něm nemůže správce daně nebo odvolací orgán přezkoumávat pravomocná
rozhodnutí; k tomu jsou určeny mimořádné opravné prostředky upravené
v části páté daňového řádu.
Toto je zřejmě důvodem, proč sám daňový řád v ustanovení §49 odst. 2 svěřuje
rozhodování o zamítnutí odvolání pro opožděnost obligatorně správci daně a proč následující
odstavec výslovně stanoví, že v odůvodnění takového rozhodnutí se správce daně zabývá
pouze důvody, pro které bylo odvolání zamítnuto, nikoli věcí samou. Proti rozhodnutí správce
daně o zamítnutí odvolání pro opožděnost je přípustné odvolání k odvolacímu orgánu,
který tak přezkoumává rovněž pouze důvody zamítnutí odvolání pro opožděnost. Možnosti
odvolat se žalobce využil a měl tak možnost v odvolacím řízení uplatnit své námitky ohledně
průkaznosti doručení platebního výměru.
Jestliže se žalovaný v žalobou napadeném rozhodnutí zabýval kromě opožděnosti
odvolání proti platebnímu výměru také otázkou doručení výzvy, učinil tak nad rámce
zákonem vymezeného rozsahu svého rozhodování. Ani překročení tohoto rámce však nemůže
mít s ohledem na výše uvedené za následek otevření možnosti přezkoumat doručení výzvy
soudem. Samo o sobě pak nezákonnost rozhodnutí žalovaného nezpůsobuje, neboť odvolací
orgán se tak v podstatě zabýval vícero odvolacími námitkami, než byl ze zákona povinen.
Z uvedeného tedy vyplývá, že předmětnou výzvu k podání daňového přiznání,
ani platební výměr nelze při přezkumu v tomto soudním řízení považovat za předběžné
úkony, které správní soud k námitce dle §75 odst. 2 s. ř. s. přezkoumá, jak namítá žalobce
v kasační stížnosti. Rovněž není možné v daném případě přezkoumávat postupy správce
daně ohledně reklamace nevrácení doručenky zásilky, jíž měla být žalobci výzva doručena,
ohledně neprovedení žalobcem navržených důkazů vztahujících se k doručování výzvy
nebo ohledně zjišťování postupu pošty při vystavování duplikátu doručenky.
S uvedeným souvisí i žalobcova kasační námitka, že se městský soud nevypořádal
s žalobcem tvrzeným porušením ustanovení §16 odst. 4 písm. e) daňového řádu,
dle něhož mu měla být umožněna účast při místním šetření provedeném na doručovací poště
dne 17. 7. 2003 pracovníky správci daně. K tomu musí Nejvyšší správní soud uvést,
že žalobce toto porušení svých práv namítal v žalobě pouze proto, že na uvedeném místním
šetření pracovníci správce daně zkoumali postup pošty při vystavování duplikátu doručenek
v rámci reklamace. Městský soud se tedy zjevně touto námitkou nezabýval ze stejných
důvodů, pro které se nezabýval doručováním výzvy k podání daňového přiznání.
Nicméně z protokolu o tomto místním šetření vyplývají i obecné informace týkající
se taktéž doručování písemností v období dubna až června roku 1999, což by samo o sobě
mohlo svědčit závěru, že se městský soud měl v této souvislosti otázkou účasti žalobce
na tomto místním šetření zabývat při přezkumu řízení předcházejícího vydání rozhodnutí
správce daně o zamítnutí odvolání pro opožděnost. Přestože se nejednalo o místní šetření
prováděné v rámci daňové kontroly, a správce daně svůj úkon ani jako místní šetření
neoznačil, může být analogická aplikace ustanovení §16 odst. 4 písm. e) daňového řádu
v zásadě na místě. Ze shora popsaných skutkových okolností však vyplývá, že správce daně
provedl toto místní šetření v době, kdy nevedl ve věci doručování písemností žalobci žádné,
tedy ani odvolací, řízení; to bylo totiž zahájeno doručením odvolání správci daně
dne 18. 6. 2003, tedy až den po provedeném místním šetření. Před zahájením řízení
o odvolání tak správce daně mohl toliko ověřovat skutečnosti, které žalobce zpochybňoval
při ústním jednání dne 7. 7. 2003 tak, aby mohl v rámci součinnosti poskytnout žalobci
jím požadované údaje. Formalizované řízení, v němž by správce daně rozhodoval o právech
a povinnostech žalobce, však v době provedení místního šetření nevedl a tedy účast žalobce
na předmětném úkonu postrádala význam.
Pokud pak jde o žalobcovu námitku, že se městský soud nezabýval skutečnostmi,
které uvedl zástupce žalobce při ústním jednání před soudem dne 13. 6. 2006, je třeba potvrdit
názor městského soudu, že žalobce tyto skutečnosti uvedl po lhůtě pro podání žaloby,
která skončila 24. 5. 2004. Přitom šlo o nové, v žalobě neuplatněné body, nikoli o námitky,
které by v žalobě uplatněné body „upřesňovaly“, jak se domnívá žalobce. V žalobě přesně
specifikoval, v jakých konkrétních skutečnostech spatřuje porušení jím uvedených ustanovení
daňového řádu. Jestliže namítal porušení ustanovení §31 odst. 8 písm. a) daňového
řádu v souvislosti s prokazováním doručení platebního výměru, zpochybňoval žalobce toliko
průkaznost správcem daně předložených doručenek, a to z důvodů nesrovnalostí v číslech
jednacích a dále kvůli tomu, že správce daně a žalovaný opíraly svá odůvodnění
o nepublikovaný vnitřní předpis. Žalobní námitky tedy v žádném případě nezpochybňovaly
samotné splnění podmínek fikce doručení; pouhé konstatování porušení určitého ustanovení
zákona bez specifikace, v čem mělo toto porušení spočívat, nelze považovat za žalobní
bod, který by mohl žalobce po lhůtě k podání kasační stížnosti dále „upřesňovat“. Přitom
skutečnost, že datum vydání výzvy a uložení zásilky na poště sama o sobě ze spisu
(tedy bez dalšího zjišťování - s ohledem na relativně delší časový odstup od předmětných
událostí) nevyplývá. Ohledně absence razítka doručovací pošty na doručenkách, zdejší
soud poukazuje na to, že městský soud na straně 5 svého rozsudku při popisu rozhodných
skutečností zmiňuje, že vrácené obálky jsou opatřeny razítkem doručovací počty na zadní
straně.
Konečně žalobce v kasační stížnosti brojil proti tomu, že městský soud provedl důkaz
Spisovým řádem, když tento není právní normou, a důkazní povinnost ohledně doručování
stíhá pouze finanční orgány. K tomu Nejvyšší správní soud uvádí, že Spisový řád je, jak uvedl
žalobce i městský soud, opravdu pouze vnitřní instrukcí, jíž nadřízený správní orgán zavazuje
podřízený správní orgán a kterou nejsou stanovena práva a povinnosti daňových subjektů.
Jako takový nebyl a ani nemohl být publikován stejným způsobem jako obecně závazné
právní předpisy. Právě tato skutečnost umožňuje, aby Spisový řád byl v řízení před soudem
použit jako důkaz. Naopak pokud by šlo o obecně závazný právní předpis, bylo by provedení
důkazu pojmově vyloučeno. Pokud jde o to, že tento důkaz prováděl soud, nikoli žalovaný
nebo správce daně, zdejší soud především poukazuje na ustanovení §77 s. ř. s., které správní
soudy zmocňuje k provádění dokazování; provedením tohoto důkazu městský soud ověřoval
správnost údajů, které žalovaný uváděl v napadeném rozhodnutí.
Další otázkou je pak relevance důkazu Spisovým řádem k žalobcem namítaným
vadám doručování platebního výměru. Správce daně a žalovaný na Spisový řád odkazovali
ve svých rozhodnutích v reakci na námitky žalobce ohledně nesrovnalostí mezi čísly
jednacími uvedenými na platebním výměru a čísly jednacími na doručenkách (obálkách),
jimiž správce daně prokazoval doručení platebního výměru žalobci. Z této argumentace
mělo být zřejmé, které části čísla jednacího jsou pro identifikaci písemností podstatné
a které nikoli.
Uvedení čísla jednacího na doručence není zákonem vyžadovanou náležitostí,
kterou by bylo při doručování třeba nezbytně dodržet. Smyslem je naopak pouze usnadnit
prokazování, že určitou zásilkou byla doručována právě oním číslem jednacím označená
písemnost. Pokud tedy jsou určité nesrovnalosti ohledně těchto čísel jednacích, pak správce
daně má možnost prokázat identifikaci písemnosti i jinak (srov. rozsudek Nejvyššího
správního soudu ze dne 1. 3. 2006, č. j. 1 Afs 43/2005 - 103, dostupný na www.nssoud.cz).
Tedy i tak, že za pomoci vnitřního předpisu správce daně vysvětlí, jak je číslo jednací tvořeno
a které jeho části ve skutečnosti písemnost správce daně identifikují. Postupu městského
soudu při provádění dokazování snad lze vytknout jen to, že jestliže Spisový
řád ve věci tvorby čísel jednacích dále odkazuje na další vnitřní instrukci týkající se zavádění
systému ADIS, mohl si za účelem ověření vyžádat i tuto vnitřní instrukci.
Nejde však o zásadní pochybení, neboť i ze Spisového řádu vyplývá, že číslo jednací
je tvořeno číslem lomeným letopočtem a dodatkem, přičemž složení tohoto dodatku blíže
ozřejmil žalovaný při ústním jednání. Z dokazování tak skutečně vyplynulo, že k identifikaci
písemností je podstatné v pořadí první, počítačem vygenerované, číslo lomené letopočtem,
tedy v případě platebního výměru ze dne 12. 4. 1999 číslo 33264/99. Čísla 060960/4841
tak tvoří dodatek označující útvar správce daně a konkrétního pracovníka. Žalovaný rovněž
vysvětlil, že na vyhotovování a vypravování písemnosti se může podílet více pracovníků,
přičemž každý z nich připojuje své označení. Nejvyšší správní soud tedy přisvědčil závěru
městského soudu, že nesrovnalosti v dodatcích čísel jednacích uvedených na doručenkách
nemohou vést k závěru, že jimi správce daně neprokázal doručení platebního výměru.
S ohledem na výše uvedené důvody shledal Nejvyšší správní soud námitky žalobce
nedůvodnými. Jelikož v řízení nevyšly najevo ani žádné vady, k nimž musí zdejší soud
přihlížet z úřední povinnosti (§109 odst. 3 s. ř. s.), kasační stížnost jako nedůvodnou zamítl
(§110 odst. 1 věta druhá s. ř. s.).
O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle §60 odst. 1 za použití §120 s. ř. s.
Žalobce neměl ve věci úspěch (§60 odst. 1 s. ř. s.) a proto nemá právo na náhradu nákladů
řízení o kasační stížnosti. Žalovanému správnímu orgánu náklady řízení nevznikly.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 11. července 2007
JUDr. Marie Žišková
předsedkyně senátu