ECLI:CZ:NSS:2007:1.AFS.63.2006
sp. zn. 1 Afs 63/2006 - 82
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Žiškové
a soudců JUDr. Lenky Kaniové a JUDr. Josefa Baxy v právní věci žalobců a) J1. F., b) A. F.,
a c) N. F., zastoupené zákonným zástupcem J1. F. (právní nástupci žalobkyně J2. F.,
zastoupené Mgr. Annou Zinglovou, advokátkou se sídlem Na Zájezdu 16, 101 00 Praha 10),
proti žalovanému Finančnímu ředitelství v Českých Budějovicích, se sídlem Mánesova 3a,
371 87 České Budějovice, proti rozhodnutí ze dne 8. 9. 2005, č. j. 1793/150/2004, v řízení
o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích
ze dne 8. 2. 2006, č. j. 10 Ca 170/2005 - 39,
takto:
I. Řízení se z a s t a v u je .
II. Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobcům náhradu nákladů řízení o kasační
stížnosti ve výši 8712 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám
Mgr. Anny Zinglové, advokátky.
Odůvodnění:
Dne 3. 11. 2004 zamítl žalovaný odvolání J2. F. (dále jen „původní žalobkyně“) proti
dodatečnému platebnímu výměru na daň z přidané hodnoty vydanému Finančním úřadem
v Milevsku (dále jen „správce daně“) dne 20. 8. 2003, jímž byl původní žalobkyni sdělen
předpis penále na dani z přidané hodnoty ve výši 2 698 137 Kč za zdaňovací období
od 1. 10. 1997 do 31. 10. 1997.
Proti rozhodnutí žalovaného brojila původní žalobkyně žalobou ke Krajskému soudu
v Českých Budějovicích, který ji však dne 8. 2. 2006 zamítl. Ve včas podané kasační stížnosti
pak původní žalobkyně napadla rozhodnutí krajského soudu pro nezákonnost spočívající
v nesprávném posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení [§103 odst. 1
písm. a) s. ř. s.] a navrhla, aby Nejvyšší správní soud zrušil napadený rozsudek krajského
soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Podáním ze dne 28. 5. 2007 sdělil žalovaný zdejšímu soudu, že dne 16. 5. 2007 nabylo
právní moci rozhodnutí, kterým zrušil rozhodnutí správce daně č. j. 16674/03/098970
ze dne 7. 7. 2003, kterým správce daně dodatečně vyměřil původní žalobkyni daň z přidané
hodnoty ve výši 2 171 400 Kč. Zrušující rozhodnutí vydal žalovaný na základě právního
názoru vyjádřeného v rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 2. 4. 2007,
č. j. 10 Ca 46/2007 a jemu předcházejícímu rozsudku Nejvyššího správního soudu
ze dne 26. 2. 2007, č. j. 8 Afs 28/2005 - 66. Současně sdělil, že z důvodu úmrtí původní
žalobkyně bylo zrušující rozhodnutí doručeno správci dědictví. Zrušením rozhodnutí,
kterým byla dodatečně vyměřena daň z přidané hodnoty za zdaňovací období říjen 1997
došlo ve smyslu zákona České národní rady č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků
(dále jen „daňová řád“), podle kterého sleduje příslušenství osud daně, též k zániku daňového
penále týkajícího se této daně. Toto penále je předmětem právě projednávané kasační
stížnosti. Žalovaný závěrem navrhl, aby Nejvyšší správní soud řízení o kasační stížnosti
zastavil, neboť jsou naplněny podmínky pro uplatnění §62 odst. 1 a 4 s. ř. s. (uspokojení
navrhovatele).
Nejvyšší správní soud tedy dne 28. 6. 2007 v souladu s §62 odst. 2 s. ř. s. vrátil
žalovanému správní spis a vyzval ho k vydání opatření, rozhodnutí nebo provedení úkonu
směřujícího k uspokojení navrhovatele. Dopisem ze dne 24. 7. 2007 oznámil žalovaný
zdejšímu soudu vrácení zaplaceného penále a úrok správci dědictví po zemřelé původní
žalobkyni, což doložil sdělením správce daně a platebním poukazem.
K přípisu Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 8. 2007 sdělila notářka JUDr. L. L.
jednající jako soudní komisařka v řízení o dědictví po zemřelé původní žalobkyni jména
dědiců (právních nástupců) původní žalobkyně. Tyto dědice zdejší soud přípisem ze dne
6. 9. 2007 vyzval ve smyslu §62 odst. 3 s. ř. s., aby se vyjádřili, zda se cítí postupem
žalovaného uspokojeni.
Právní nástupci původní žalobkyně (žalobci) svými dopisy ze dne 21. 9. 2007 sdělili
Nejvyššímu správnímu soudu, že se vrácením daňového penále necítí uspokojeni. Žalovaný
nevydal žádné nové rozhodnutí, opatření ani neprovedl jiný úkon, jímž by žalobce uspokojil
v jiném rozsahu, než je vrácení zaplacené daně, jejího příslušenství a úroků na základě
nezákonně vystavených platebních výměrů. Správcem daně přiznaný úrok je podle žalobců
zcela v nepoměru s výší nezákonně předepsané daně a jejího příslušenství a dobou,
po kterou tato situace trvala. Správce daně navíc neuspokojil nijak náhradu výdajů daňového
a soudního řízení a neřešil ani majetkovou a nemajetkovou újmu, která vznikla nesprávným
úředním postupem správce daně. Jako principielní je podle žalobců možno považovat i postup
správce daně při stanovení výše penále, který je předmětem projednávané kasační stížnosti.
K vyjádřením žalobců Nejvyšší správní soud poznamenává, že žalobcům
bylo vráceno uhrazené penále a zákonný úrok. Jako důvod svého neuspokojení pak žalobci
uvádí nepoměr mezi přiznaným úrokem a výší nezákonně předepsané daně
a jejího příslušenství. K tomu lze pouze uvést, že jednotlivé sazby daně, penále a úroků
jsou stanoveny zákonem a správce daně se proto jimi musí řídit; nemůže tedy žalobce
uspokojit v tomto ohledu více než v rozsahu, v jakém to učinil.
K nákladům daňového a soudního řízení je nutno poznamenat, že náhradu nákladů
řízení o kasační stížnosti přizná žalobcům zdejší soud v souladu s §60 odst. 3 věta druhá
s. ř. s. (blíže viz část týkající se náhrady nákladů řízení). Požadují-li žalobci další náhrady
včetně majetkové a nemajetkové újmy způsobené nesprávným úředním postupem,
pak tyto svoje nároky musí uplatnit zákonným způsobem podle zákona č. 82/1998 Sb.,
o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným
úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích
a jejich činnosti (notářský řád). Správce daně ani žalovaný není oprávněn tyto nároky žalobců
v daňovém řízení uspokojit a jejich námitka proto nemá opodstatnění.
Domnívají-li se žalobci, že kasační stížnost by měla být projednána z důvodu
přezkumu postupu správce daně při stanovení výše penále, pak tato námitka postrádá
rozumný smysl. Jelikož žalovaný zrušil rozhodnutí, jímž byla původní žalobkyni dodatečně
doměřena daň, zaniklo současně ve smyslu §58 daňového řádu předepsané penále:
přezkoumávat za této situace postup, jakým správce daně předmětné penále stanovil
či vypočetl nemá žádný praktický význam, neboť penále již po žalobcích požadováno nebude.
Nejvyšší správní soud proto uzavírá, že i přes nesouhlas žalobců je ze všech okolností
případu zřejmé, že k jejich uspokojení došlo vrácením uhrazeného penále, zaplacením
zákonného úroku a zánikem předepsaného penále ex lege. Žádný další způsob uspokojení
žalobců nepřipadá v daňovém řízení v úvahu; jiné nároky žalobců je možno uspokojit
pouze v jiných řízeních. Z uvedených důvodů proto Nejvyšší správní soud řízení o kasační
stížnosti zastavil podle §62 odst. 4 věta druhá s. ř. s. ve spojení s §47 písm. c) téhož zákona.
K otázce povinného zastoupení žalobců advokátem v řízení o kasační stížnosti
v souladu s §105 odst. 2 s. ř. s. Nejvyšší správní soud uvádí, že původní žalobkyně
byla v době podání kasační stížnosti zastoupena advokátkou, a proto byly splněny podmínky
řízení. Úmrtím původní žalobkyně vztah zastoupení zanikl, nicméně vzhledem ke krokům
žalovaného, které vedly k uspokojení žalobců (jak je popsáno shora), by trvání na povinném
zastoupení žalobců advokátem bylo nadbytečné a formalistické, neboť by vedlo
pouze k prodlužování řízení.
O náhradě nákladů řízení rozhodl Nejvyšší správní soud v souladu s §60 odst. 3
s. ř. s., podle nějž, bylo-li řízení zastaveno pro uspokojení navrhovatele, má navrhovatel
proti odpůrci právo na náhradu nákladů řízení. Jelikož původní žalobkyně byla v době podání
kasační stížnosti zastoupena advokátkou, tvoří náklady řízení žalobců mimosmluvní odměna
zástupkyně podle §11 odst. 1 písm. a) a d). Soud proto přiznal žalobcům částku 4200 Kč
za dva úkony právní služby provedené v době zastoupení spočívající v převzetí a přípravě
věci a v podání kasační stížnosti [§7 ve spojení s §9 odst. 3 písm. f) advokátního tarifu]
a dále částku 600 Kč jako paušální náhradu výdajů s těmito úkony spojenými [§13 odst. 3
advokátního tarifu]. Jelikož zástupkyně původní žalobkyně je plátcem daně z přidané
hodnoty, zvýšil soud mimosmluvní odměnu o částku 912 Kč odpovídající této dani (§57
odst. 2 s. ř. s.). K mimosmluvní odměně pak soud připočetl částku 3000 Kč odpovídající
soudnímu poplatku za kasační stížnost. Celkem tedy žalobcům na náhradě nákladů řízení
náleží částka ve výši 8712 Kč.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 9. října 2007
JUDr. Marie Žišková
předsedkyně senátu