ECLI:CZ:NSS:2007:1.AFS.68.2007:45
sp. zn. 1 Afs 68/2007 - 45
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Baxy
a soudkyň JUDr. Lenky Kaniové a JUDr. Marie Žiškové v právní věci žalobce K. N.,
zastoupeného Mgr. Pavlem Zahradníkem, advokátem se sídlem Sládkova 351/II, Jindřichův
Hradec, proti žalovanému Finančnímu ředitelství v Českých Budějovicích, se sídlem
Mánesova 3a, České Budějovice, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 24. 4. 2007, č. j.
1802/07-1100, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Českých
Budějovicích ze dne 7. 8. 2007, č. j. 10 Ca 103/2007 - 18,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Žalovanému se právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává .
Odůvodnění:
Žalobce se včasnou žalobou domáhal zrušení shora označeného rozhodnutí
žalovaného; jím žalovaný zamítl žalobcovo odvolání proti rozhodnutí Finančního úřadu
v Třeboni ze dne 24. 10. 2006, kterým byla žalobci dodatečně vyměřena daň z příjmů
fyzických osob za rok 2004. Důvody žaloby směřoval především do nesprávné interpretace
§3 odst. 4 písm. a) zákona č. 586/1992 Sb. o daních z příjmů. Není pravda, že mu byla část
nemovitosti darována v souvislosti s podnikáním, ale v souvislosti s vypořádáním
majetkových poměrů mezi sourozenci. Žalobce podnikal v darované nemovitosti s bratrem
již před obdržením daru na základě smlouvy o sdružení.
Žalobce navíc uzavřel dne 6. 10. 2006 dodatek č. 1 k darovací smlouvě (uzavřené
12. 5. 2004) a dne 27. 3. 2007 dodatek č. 2, podle kterých byl ve lhůtě 8 měsíců
od 6. 10. 2006 oprávněn od darovací smlouvy odstoupit. Dne 20. 4. 2007 také od darovací
smlouvy odstoupil a dne 23. 5. 2007 potvrdil souhlasné stanovisko s odstoupením i dárce
nemovitosti. Protože v takovém případě se smlouva ruší od počátku, dar tedy nepřijal
a není povinen platit žádnou daň.
Krajský soud jeho žalobu zamítl. V odůvodnění rozsudku zdůraznil, že vychází
ze skutkového zjištění podloženého správním spisem v době vydání napadeného rozhodnutí.
Skutková nova nelze v přezkumném řízení před soudem uplatňovat a soud k nim nemůže
přihlížet.
Žalobce provozoval truhlářskou živnost společně s bratrem ve sdružení a to v dílně
ve vlastnictví bratra; ten ji vlastnil od roku 1997. Ideální polovinu nemovitosti mu bratr
daroval v roce 2004. Žalobce uplatňoval v předmětném daňovém přiznání k dani z příjmů
fyzických osob za zdaňovací období roku 2004 nárok na odpis tohoto majetku i další výdaje,
související s opravou budovy. Žalobce si v daném období počínal jako spoluvlastník budovy,
což promítl do svých nároků podle zákona o daních z příjmů. Tyto skutečnosti mají význam
při aplikaci předpisu o předmětu daně z příjmů fyzických osob.
Jestliže předmětem daru byla truhlářská dílna, která byla a je žalobcem využívána
k podnikání, žalobce v rozhodném období uplatňoval odpisy a výdaje na opravu budovy,
pak se jedná o dar, který byl žalobcem přijat v souvislosti s podnikáním.
Tvrzení, že se jedná o majetkové vypořádání mezi sourozenci, poprvé uplatnil
až v žalobě, neuplatnil je v průběhu daňového řízení (v průběhu kontroly ani v odvolání).
Podstatné pro věc však je, že bylo prokázáno, že v roce 2004 byl obdarován ideální polovinou
nemovitosti určené k podnikání (truhlářské dílny) a takovým způsobem rovněž žalobcem
využívané, žalobce sám se jako spoluvlastník majetku choval podle předpisů daňového práva.
K uzavření dodatků ke smlouvě, umožňující od ní odstoupit došlo v průběhu daňové
kontroly, do doby vydání napadeného rozhodnutí však žalobce nepředložil žalovanému žádný
důkaz o faktickém odstoupení od smlouvy. V době rozhodování nebyla žalovanému
tato skutečnost známa; soud vychází ze skutkového stavu, který tu byl v době vydání
rozhodnutí a nemůže proto přihlížet ke skutečnostem, nastalým prokazatelně až v době
po vydání rozhodnutí.
Proti tomuto rozsudku podal žalobce včas kasační stížnost z důvodů uvedených
pod §103 odst. 1 písm. a) a písm. b) s. ř. s.
Podstata námitek mířila do tvrzení, že soud nesprávně aplikoval §75 s. ř. s. Účinky
odstoupení od smlouvy působí ex tunc, žalobce se proto nikdy nestal vlastníkem nemovitosti.
Tuto skutečnost soud posoudil nesprávně. Skutkový i právní stav v době vydání napadeného
rozhodnutí byl ve skutečnosti takový, že žalobce již nebyl vlastníkem předmětné nemovitosti
a dar proto nikdy nepřijal.
S ohledem na tuto skutečnost se měl soud zabývat jeho námitkou, že podmínky
pro aplikaci §3 odst. 4 písm. a) zákona o daních z příjmů nenastaly, protože nedošlo k přijetí
daru v souvislosti s podnikáním (došlo totiž k odstoupení od darovací smlouvy).
Na zákonnost rozhodnutí by mělo být proto nahlíženo jako na kategorii objektivní, nikoliv
subjektivní, z pohledu správce daně.
Z těchto důvodů navrhl rozsudek krajského soudu ke zrušení a vrácení mu věci zpět.
Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti zdůraznil, že v době vydání rozhodnutí
(24. 4. 2007) rovněž v katastru nemovitostí nebyl žádný záznam ohledně změny vlastnictví
předmětné nemovitosti. Připomenul, že žalobce nemůže důvody pro zrušení rozhodnutí
poprvé uplatnit až v žalobě a odkázal v tomto ohledu na rozsudek Nejvyššího správního
soudu ze dne 31. 10. 2003, sp. zn. 4 Azs 21/2003, Sb. NSS č. 298/2004. Kasační stížnost
považuje žalovaný za nedůvodnou.
Nejvyšší správní soud přezkoumal opodstatněnost kasační stížnosti v mezích
jejího rozsahu a uplatněného důvodu, a dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná,
vycházel přitom z následující úvahy.
Namítá-li stěžovatel nezákonnost spočívající v nesprávném posouzení právní otázky
soudem v předcházejícím řízení, pak Nejvyšší správní soud předesílá, že nesprávným
posouzením právní otázky může být omyl soudu při aplikaci právní normy na zjištěný
skutkový stav, přitom o mylnou aplikaci právní normy jde tehdy, pokud soud na zjištěný
skutkový stav použil jiný právní předpis, než který měl správně použít, nebo jinou právní
normu (jiné konkrétní pravidlo) jinak správně použitého právní předpisu,
než kterou měl za daného skutkového stavu správně použít, anebo aplikoval správný právní
předpis (správnou právní normu), ale dopustil se nesprávnosti při výkladu.
Právní otázkou, jež měla být dle stěžovatele v řízení před krajským soudem
zodpovězena nesprávně, je otázka existence právního stavu (příjem z titulu daru ideální
poloviny nemovitosti jako příjmu ke zdanění daní z příjmu fyzických osob) v době vydání
žalobou napadeného rozhodnutí. Jinými slovy, zda soud interpretoval v tomto ohledu správně
§75 s. ř. s. i ve vztahu k existenci právního vztahu podle §3 odst. 4 písm. a) o daních
z příjmů.
Podstatné pro věc v tomto ohledu je skutečnost, že žalobce v kasační stížnosti
již opustil žalobní tvrzení o vadné interpretaci §3 odst. 4 písm. a) zákona o daních z příjmů,
tedy posouzení, zda v jeho případě mohlo jít o příjem hodnoty daru v souvislosti
s podnikáním; ačkoliv se Nejvyšší správní soud se závěrem učiněným krajským soudem
v tomto ohledu neztotožnil, nemohl se již, vzhledem k dispoziční zásadě ovládající kasační
řízení, jím více zabývat.
Žalobce setrval již jen na tvrzení, že soud vadně posoudil samotnou existenci tohoto
právního úkonu pro účely zdanění, jestliže došlo k odstoupení od něj.
K této otázce krajský soud uvedl, že do doby vydání napadeného rozhodnutí žalobce
nepředložil žalovanému žádný důkaz o tom, že by od smlouvy odstoupil. V době rozhodování
žalovaného nebyla tato skutečnost prokázána a žalovaný k ní proto nemohl přihlížet
a vypořádat se s ní. Úkolem soudu je vycházet ze skutkového stavu, který tu byl v době
vydání napadeného rozhodnutí.
S tímto závěrem se Nejvyšší správní soud zcela ztotožňuje.
Nelze však souhlasit s pasáží v druhém odstavci poslední strany rozsudku, kde soud
uvedl, že … „skutečnosti nastalé až v době po vydání rozhodnutí nemohou mít vliv na důvod
pro aplikaci §3 odst. 4 písm. a)…“. Ze správního spisu je totiž zřejmé, že žalobou napadené
rozhodnutí bylo vydáno dne 24. 4. 2007 a dne 20. 4. 2007 odstoupil žalobce od darovací
smlouvy. Odstoupil tedy od smlouvy skutečně ještě v době před vydáním rozhodnutí.
Tato skutečnost tedy mohla mít vliv na posouzení samotné existence daru, to však výhradně
za situace, kdy by v době vydání napadeného rozhodnutí byla tato skutečnost žalovanému
známa. Přes zmíněnou korekci odůvodnění nelze však nikterak dovodit nesprávný konečný
závěr soudu v tomto ohledu.
Podstatou přezkumu rozhodnutí ve správním soudnictví je kasační princip,
což znamená, že pro soud je rozhodující skutkový stav objektivně existující v době vydání
napadeného rozhodnutí správního orgánu (§75 odst. 1 s. ř. s.), takže pozdější změny skutkové
(popřípadě návrhy na dokazování mající ozřejmit skutkový stav podané teprve v žalobě)
nemohou být pro soud rozhodné.
Zásadní pro věc je i skutečnost, že daňové řízení není v principu ovládáno zásadou
vyšetřovací, naopak, důkazní břemeno spočívá na daňovém subjektu samotném (§31 odst. 9
zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků). Tuto zásadu musí respektovat i soud
při posouzení skutkového stavu v době vydání rozhodnutí správního orgánu.
K tíži žalovaného proto nemůže jít to, že žalobce nevnesl včas do daňového řízení informace
o skutečnosti, která mohla mít vliv na posouzení věci a tyto informace sdělil až soudu. Jestliže
žalobce neuvedl tyto skutečnosti před správcem daně a důkazy o provedeném právním úkonu
nepředložil ve správním (daňovém) řízení, nemohl se jimi logicky správní orgán zabývat
při svém rozhodování. Dodatečné dokládání ve správním řízení nepředložených důkazů
až před soudem, nemůže již změnit skutkový stav, z něhož žalovaný vycházel a nemůže
proto k němu přihlížet ani soud. V tomto ohledu dospěl krajský soud ke správnému závěru,
s nímž se Nejvyšší správní soud zcela ztotožnil.
Ze všech shora uvedených důvodů Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že kasační
stížnost není důvodná, a proto ji zamítl (§110 odst. 1 s. ř. s.).
Žalobce nedosáhl v řízení procesního úspěchu, a proto nemá právo na náhradu nákladů
řízení o kasační stížnosti (§120, §60 odst. 1 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 8. listopadu 2007
JUDr. Josef Baxa
předseda senátu