ECLI:CZ:NSS:2007:1.AFS.99.2006
sp. zn. 1 Afs 99/2006 - 100
Spis 1 Afs 99/2006 byl spojen se spisem číslo 1 Afs 91/2006 a pod touto spisovou značkou bylo rozhodnuto takto:
sp. zn. 1 Afs 91/2006 - 101
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Žiškové
a soudců JUDr. Lenky Kaniové a JUDr. Josefa Baxy v právní věci žalobkyně B. a. s.,
zastoupené JUDr. Jiřím Bláhou, advokátem se sídlem Poděbradova 54, 512 51 Lomnice nad
Popelkou, proti žalovanému Finančnímu ředitelství pro hlavní město Prahu se sídlem
Štěpánská 28, 110 00 Praha 1, proti rozhodnutím ze dne 21. 9. 2004, č. j. FŘ-1487/13/04, a
ze dne 23. 9. 2004, č. j. FŘ-12704/13/03, v řízení o kasačních stížnostech žalobkyně proti
usnesením Městského soudu v Praze ze dne 31. 8. 2005, č. j. 9 Ca 293/2004 - 59, a ze dne
29. 9. 2005, č. j. 5 Ca 209/2004 - 53,
takto:
I. Věci vedené u Nejvyššího správního soudu pod spisovými značkami 1 Afs 91/2006,
a 1 Afs 99/2006 se s p o j u j í ke společnému projednání a nadále budou vedeny
pod sp. zn. 1 Afs 91/2006.
II. Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 31. 8. 2005, č. j. 9 Ca 293/2004 - 59,
a ze dne 29. 9. 2005, č. j. 5 Ca 209/2004, se zrušují a věci se vrací tomuto
soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Žalobami doručenými městskému soudu dne 6. 12. 2004 prostřednictvím e-mailu
se žalobkyně domáhala zrušení výše uvedených rozhodnutí žalovaného o zamítnutí odvolání
proti dodatečným platebním výměrům na daň z přidané hodnoty za zdaňovací období březen
a září 2000, vydaným Finančním úřadem pro Prahu 8 dne 19. 11. 2002.
Městský soud předmětné žaloby odmítl. Svůj závěr odůvodnil tím, že podání
žalobkyně ze dne 6. 12. 2004 neobsahovalo zaručený elektronický podpis, na což ji soud
týž den e-mailem upozornil. Žalobkyně pak dne 9. 12. 2004 podala shodné žaloby
v elektronické formě, tentokrát již podepsané elektronickým podpisem. Žalobami napadená
rozhodnutí žalovaného však byla žalobkyni doručena dne 7. 10. 2004. Posledním dnem lhůty
k podání žaloby proti těmto rozhodnutím tak bylo úterý 7. 12. 2004 (§72 odst. 1 s. ř. s.).
Jelikož podání žalobkyně doručená soudu dne 6. 12. 2004 nebyla elektronicky podepsána
(podle zákona č. 227/2000 Sb., o elektronickém podpisu a o změně některých dalších
zákonů), a protože tato podání nebyla doplněna do tří dnů písemnými podáními shodného
obsahu, ani nebyl předložen jejich originál, soud k předmětným podáním ze dne 6. 12. 2004
nepřihlédl. Podání ze dne 9. 12. 2004, která již elektronický podpis obsahovala, pak městský
soud odmítl pro opožděnost.
Žalobkyně napadla uvedená usnesení městského soudu kasačními stížnostmi,
v nichž namítá, že k elektronicky podaným žalobám byl připojen řádný elektronický
podpis a jako důkaz přikládá výstup datové zprávy, ze které je tato skutečnost patrná.
Dále navrhla, aby byl Nejvyšším správním soudem ustanoven znalec, který by ohledal
počítač, z něhož byla datová zpráva na Městský soud v Praze vypravena a dále navrhla
provedení znaleckého posudku na základě ohledání počítače soudu. Žalobkyně také odkazuje
na svoji rozsáhlou komunikaci se soudem a na to, že dbala pokynů úřednic soudu a podala
žaloby, jak jí úřednice uložily, a proto jsou usnesení soudu založena na nedostatečně
objasněném skutkovém stavu.
Žalobkyně také namítá nesprávnost výkladu §37 odst. 2 s. ř. s. provedeného
městským soudem, který dle jejího názoru přináší zásadní rozdíl mezi písemné a elektronické
podání. Podle názoru soudu totiž písemné podání nemusí obsahovat podpis a soud je povinen
vyzvat účastníka řízení, aby v přiměřené lhůtě vadu podání odstranil. Na druhou
stranu u elektronického podání soud dovozuje, že žaloba podaná v elektronické
formě bez elektronického podpisu je podáním, kterým nelze disponovat řízením
nebo jeho předmětem.
Žalobkyně dále namítá, že soud vyslovil, že druhá podání ze dne 9. 12. 2004,
která stejně jako podání předchozí obsahovala elektronický podpis, nejsou ve smyslu
§37 odst. 2 s. ř. s. originálem, kterým lze doplnit ve lhůtě tří dnů podání podané v jiné formě,
aniž by svůj závěr jakkoliv zdůvodnil. Navíc se žalobkyně neztotožňuje se závěrem soudu,
že v případě elektronického podání nelze předložit originál, neboť použitím funkce
„Předat dál“ je garantováno, že bude doručován originál původní datové zprávy.
Proto i kdyby prvé podání žalob neobsahovalo řádný elektronický podpis, tak bezpochyby
druhé podání žaloby bylo předložením originálu.
Konečně je žalobkyně toho názoru, že soud od počátku přistupoval k žalobám
jako k platně podaným (účastníka poučil o možnosti namítat podjatost, vyžádal si vyjádření
žalobkyně, zda řízení mohou proběhnout bez nařízení jednání, vyžádal si originál plné moci,
nařídil předložit správní spisy apod.). Vydal-li soud přípis, ve kterém označil všechny
skutečnosti bránící věcnému projednání žaloby, pak je svým rozhodnutím vázán.
Není proto jiných nedostatků, které by věcnému projednání žalob bránily. Jiný závěr by vedl
k tomu, že soud i přesto, že byly žaloby podány opožděně, nezákonně činil další kroky,
které činit neměl.
Žalovaný sdělil, že se ke kasačním stížnostem nebude vyjadřovat.
Kasační stížnosti jsou důvodné.
Nejvyšší správní soud nejprve posuzoval, zda by byly žaloby podány včas,
i kdyby elektronické podání doručené soudu dne 6. 12. 2004 neobsahovalo elektronický
podpis v souladu s zákonem č. 227/2000 Sb., o elektronickém podpisu a o změně některých
dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o elektronickém podpisu“).
Nejvyšší správní soud poznamenává, že se k této otázce již vyjádřil v rozsudku ze dne
30. 1. 2007, č. j. 2 Afs 81/2006 - 77, od něhož nevidí důvod se odchylovat; z podrobného
odůvodnění tohoto rozhodnutí je pak na místě uvést zejména následující.
Podle ustanovení §37 odst. 2 s. ř. s. podání obsahující úkon, jímž se disponuje řízením
nebo jeho předmětem, lze provést písemně, ústně do protokolu, popřípadě v elektronické
formě podepsané elektronicky podle zvláštního zákona. Bylo-li takové podání učiněno
v jiné formě, musí být do tří dnů potvrzeno písemným podáním shodného obsahu nebo musí
být předložen jeho originál, jinak se k němu nepřihlíží. Úprava v §37 odst. 2 s. ř. s. je ucelená
a autonomní, a proto je aplikována ve správním soudnictví ona; subsidiární užití
§42 občanského soudního řádu na základě ustanovení §64 s. ř. s. zde proto nepadá v úvahu.
Městský soud v odůvodnění napadaných usnesení uvedl, že předmětná podání
neobsahovala elektronický podpis a zároveň ani nebyla potvrzena písemnými podáními
shodného obsahu a nebyly předloženy jejich originály. Podání žalobkyně ze dne 9. 12. 2004
podle soudu nejsou písemnými podáními, ani nejsou originály podání ze dne 6. 12. 2004.
Soud dospěl k závěru, že originály těchto podání (elektronicky bez elektronického podpisu)
v písemné formě neexistují, a nelze je tak překládat soudu.
S tímto právním názorem se však Nejvyšší správní soud neztotožňuje. Ustanovení
§37 odst. 2 s. ř. s. (ostatně ani obdobné ustanovení §42 odst. 3 občanského soudního řádu)
totiž nespecifikuje pojem originál a především nestanoví, že jeho existence je možná
pouze v písemné formě v listinné podobě. Pojem „originál“ v případě datových zpráv v české
právní úpravě není definován. Absence obecné právní úpravy pojmů „originál“, „zaručená
elektronická kopie“ či „notářská činnost v elektronické formě“ byla již kritizována v odborné
literatuře (srov. Právní úprava elektronické komunikace v České republice, Mgr. Zbyněk
Loebl, LLM, Central European Advisory Group - Oddělení práva elektronických komunikací,
měsíčník Právo a praxe ICT, říjen 2004/7, dostupný na www.ceag.cz).
Lze konstatovat, že z právní úpravy není zcela zřejmé, co to je „originál“
elektronického podání. Elektronické podání může být vyhotoveno následně po vyhotovení
listinného podání (postupem, kdy je „naskenováno“ listinné podání do elektronické verze
obrázku), v tomto případě je „originálem“ původní listinné podání. Ovšem elektronické
podání může být vyhotoveno například také přímým vepsáním textu podání do těla e-mailu
nebo do jeho přílohy např. ve formátu MS Word, OpenOffice Writer, PDF, aj. V tomto
případě „pouze“ neexistuje „originál“ v listinné podobě, podle názoru Nejvyššího správního
soudu, z toho však nelze dovodit, že vůbec neexistuje či nemůže existovat originál tohoto
dokumentu.
Objektivně-teleologickým výkladem, jehož úlohou je vystihnout smysl a účel právní
normy v souvislosti s potřebami společnosti v aktuální situaci, v níž se má norma realizovat
(v současnosti nelze přehlédnout především rychlý vývoj informačních technologií,
který kromě jiného nabízí větší efektivitu veřejné správy, rychlejší komunikaci veřejné správy
s občany, finanční úspory atd.), lze dojít k závěru, že pojem „originál“ v sobě zahrnuje
nejen původní vyhotovení v listinné podobě, nýbrž i původní vyhotovení elektronického
podání s elektronickým podpisem splňující požadavky zákona o elektronickém podpisu.
V souvislosti s výkladem §42 odst. 3 občanského soudního řádu posuzoval
Ústavní soud přípustnost elektronického podání s elektronickým podpisem v nálezu
ze dne 24. 4. 2006, sp. zn. IV. ÚS 319/05. Z hlediska historicko-teleologického výkladu
vycházel z důvodové zprávy k zákonu o elektronickém podpisu (III. volební období
Poslanecké sněmovny, 1999, tisk 415/0), kde je v oddíle věnovaném odůvodnění hlavních
principů návrhu zákona uvedeno, že hlavním principem navrhovaného zákona je zajistit,
že datové zprávy nesmí být diskriminovány, tj. že nesmí existovat rozpor v zacházení
mezi datovými zprávami a dokumenty na papíře. I objektivně-teleologickým výkladem dospěl
k závěru, že cílem právní úpravy je usnadnit doručování podání prostřednictvím elektronické
komunikace tak, aby byla v co největší míře zajištěna rovnost elektronických podání
s podáními v písemné podobě na papíře. Tyto závěry lze vztáhnout i k výkladu pojmu
„originál“.
Z komparativního hlediska interpretace pojmu „originál“ lze poukázat na skutečnost,
že v mnoha státech (např. USA, Francie, Velká Británie, Rakousko, Švédsko aj.) vychází
právní úprava výše uvedených pojmů z tzv. vzorových zákonů UNCITRAL, konkrétně
z UNCITRAL Model Law on Electronic Commerce z roku 1996 a z Model Law on Electronic
Signatures with Guide to Enactment 2001 (www.uncitral.org). Pojem „originál“
je zde definován nikoliv ve vztahu k formě, v jaké byl příslušný dokument původně pořízen,
ale ve vztahu k integritě obsahu příslušného dokumentu (srov. Právní úprava elektronické
komunikace v České republice, Mgr. Zbyněk Loebl, LLM, Central European Advisory
Group - Oddělení práva elektronických komunikací, měsíčník Právo a praxe ICT,
říjen 2004/7, dostupný na www.ceag.cz).
Ustanovení soudního řádu správního a zákona o elektronickém podpisu upravující
doručování jsou ve smyslu čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod stanoveným
postupem, kterým je možno domáhat se u nezávislého a nestranného soudu svých práv.
Tato právní úprava je konkretizací kautel práva na soudní ochranu, zejména práva na přístup
k soudu, a je způsobilá za dodržení imperativu ústavně konformní interpretace působit
k ochraně základních práv a svobod. Přílišný formalismus spočívající v uplatňování výkladu
právní normy nerespektující účel tohoto institutu by byl v extrémním rozporu s principy
spravedlnosti a založil by porušení základních práv a svobod (srov. např. nález Ústavního
soudu ze dne 1. 11. 2006, sp. zn. IV. ÚS 110/06, www.judikatura.cz, nebo nález téhož soudu
ze dne 8. 7. 1999, sp. zn. III. ÚS 224/98, Sb.n.u.ÚS, svazek č. 15, nález č. 98, str. 17).
Z výše uvedených důvodů lze uzavřít, že i kdyby předmětná podání,
jak byla odeslána, neobsahovala elektronický podpis, byla zároveň potvrzena předložením –
elektronických – originálů podání žalobkyně ze dne 6. 12. 2004. Žaloby podané v
elektronické podobě dne 6. 12. 2004 byly žalobkyní v souladu s §37 odst. 2 s. ř. s. řádně
doplněny podáním originálů žalob, a to ve lhůtě 3 dnů po podání elektronickou cestou. Soud
proto pochybil, pokud k elektronickému podání žalob nepřihlížel a dospěl k závěru, že
stěžovatel podal řádně žaloby až 9. 12. 2004, a tudíž opožděně.
Nejvyšší správní soud se proto dále nezabýval námitkami ohledně nesprávného
zjištění skutkového stavu, tj. zda prvé podání správních žalob v elektronické podobě
obsahovalo či neobsahovalo řádný elektronický podpis. Vzhledem k výše uvedenému
by toto nemělo žádný vliv na posouzení právní podstaty daného sporu. Z elektronické
komunikace mezi soudem a zástupcem žalobkyně však lze předpokládat, že šlo pouze o řešení
technických problémů ze strany soudu. Z přiloženého tiskového výstupu datové zprávy
vyplývá, že součástí datové zprávy doručené soudu dne 6. 12. 2004 byl řádný elektronický
podpis, což je pro posouzení věci kardinální.
Nejvyšší správní soud naopak nepřisvědčil argumentaci žalobkyně, pokud tvrdí,
že není důvodu, proč při odstraňování vady spočívající v absenci elektronického podpisu
postupovat odlišně oproti chybějícímu podpisu na písemném podání. Danou situaci
totiž přímo upravuje §37 odst. 2 s. ř. s., když stanoví, že podání učiněné v jiné formě musí
být do tří dnů potvrzeno písemným podáním shodného obsahu nebo musí být předložen
jeho originál, jinak se k němu nepřihlíží. Elektronické podání bez elektronického podpisu
představuje podání učiněné v jiné formě, a je tedy třeba postupovat podle této výslovné právní
úpravy.
Žalobkyně se svými námitkami tedy uspěla; Nejvyšší správní soud proto zrušil
napadená rozhodnutí Městského soudu v Praze a věci mu vrátil k dalšímu řízení, v němž bude
městský soud vázán názorem vysloveným v rozsudku zdejšího soudu, tj. předmětné žaloby
projedná jako včas podané. V novém řízení rozhodne městský soud i o náhradě nákladů řízení
o kasačních stížnostech (§110 odst. 2 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 25. dubna 2007
JUDr. Marie Žišková
předsedkyně senátu