ECLI:CZ:NSS:2007:1.ANS.6.2007:47
sp. zn. 1 Ans 6/2007 - 47
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Baxy
a soudkyň JUDr. Lenky Kaniové a JUDr. Marie Žiškové v právní věci žalobce: I. M.,
zastoupeného JUDr. Vítězslavem Blahutem, advokátem se sídlem Škrobálkova 17, Ostrava,
proti žalovanému: Finanční ředitelství v Ostravě, se sídlem Na Jízdárně 3, Ostrava, o žalobě
na ochranu proti nečinnosti správního orgánu, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti
usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. 6. 2007, č. j. 22 Ca 483/2006 - 23,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Žalovanému se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení o kasační
stížnosti.
IV. Odměna advokáta JUDr. Vítězslava Blahuta se u r č u je částkou 2856 Kč,
která bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 60 dnů od právní
moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
Shora označeným usnesením krajský soud dle §47 písm. a) s. ř. s. zastavil řízení
o žalobě, jíž se žalobce domáhal ochrany proti nečinnosti žalovaného ve věci rozhodnutí
o odvolání žalobce proti platebnímu výměru vydanému Finančním úřadem Ostrava II,
ze dne 6. 6. 2006, č. j. 100236/06/389911/1214. Soud řízení zastavil, protože žalobce
vzal u jednání soudu dne 11. 6. 2007 žalobu zpět, neboť žalovaný rozhodl o jeho odvolání
rozhodnutím ze dne 20. 2. 2007, č. j. 11375/06-1101-800630. Uvedenou skutečnost krajský
soud ověřil ze správního spisu. Krajský soud dále rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo
na náhradu nákladů řízení.
Proti usnesení krajského soudu žalobce včas podal kasační stížnost a domáhal
se jeho zrušení. Jako důvod kasační stížnosti označil nesprávné posouzení právní otázky
soudem v předcházejícím řízení [§103 odst. 1 písm. a) s. ř. s.].
Žalobce namítl, že krajský soud věděl o tom, že již devět měsíců je vedeno řízení
o jeho způsobilosti k právním úkonům, přesto pokračoval v řízení. Poukázal na to, že některá
řízení v jeho věcech vedená jinými, nikoli správními, senáty Krajského soudu v Ostravě
jsou z „nařízení“ místopředsedy krajského soudu dle §109 odst. 2 o. s. ř. přerušována,
podobně jako řízení vedená u Okresního soudu v Ostravě. Krajský soud tak v daném případě
neměl právo pokračovat v řízení a vydat rozhodnutí.
Dále žalobce uvedl, že postup, kdy jsou soudní řízení, jichž je účastníkem,
z výše uvedeného důvodu přerušována, porušuje jeho právo na spravedlivý proces zaručené
čl. 6 Evropské úmluvy o ochranu lidských práv a základních svobod. Samotné řízení
o své způsobilosti k právním úkonům žalobce považuje za nezákonnou perzekuci své osoby
coby „nepohodlného rebela“. Postup správního senátu krajského soudu v tomto a v dalších
případech, kdy řízení nebylo přerušeno, žalobce považuje za „čestné výjimky“.
Žalovaný navrhl, aby Nejvyšší správní soud kasační stížnost žalobce zamítl.
Nejvyšší správní soud přezkoumal usnesení krajského soudu vázán důvody uvedenými
v kasační stížnosti. Na toto posouzení nemělo vliv, že žalobce podřadil své námitky
ustanovení §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s., ačkoli jde o námitku podřaditelnou ustanovení §103
odst. 1 písm. d) s. ř. s. upravujícímu jako důvod kasační stížnosti nepřezkoumatelnost
spočívající v jiné vadě řízení před soudem.
Kasační stížnost není důvodná.
V řízení podle soudního řádu správního jsou důvody přerušení řízení samostatně
stanoveny v §48 s. ř. s. S ohledem na okolnosti, jež v kasační stížnosti žalobce uvádí,
by případně pro řízení před krajským soudem přicházel v úvahu důvod obligatorního
přerušení řízení dle §48 odst. 1 písm. b) s. ř. s. Podle tohoto ustanovení předseda senátu
řízení přeruší, jestliže účastník ztratil procesní způsobilost a není zastoupen. Nejvyšší správní
soud však u Okresního soudu v Ostravě ověřil, že v řízení o způsobilosti žalobce vedeném
u tohoto soudu pod sp. zn. 42 P a Nc 380/2006, nebylo dosud meritorně rozhodnuto,
a že tedy žalobce nebyl ve způsobilosti k právním úkonům, a tedy ani ve své procesní
způsobilosti (§33 odst. 3. s. ř. s.) v době, kdy probíhalo řízení před krajským soudem,
v jakémkoli rozsahu omezen. Podmínka, že účastník ztratil způsobilost, tak nebyla v řízení
před krajským soudem naplněna.
Dále je však třeba zvážit, zda neměl krajský soud přikročit k přerušení řízení podle
§48 odst. 2 písm. c) s. ř. s, podle něhož předseda senátu může řízení přerušit, … nemůže-li
se žalobce řízení účastnit pro překážku trvalejší povahy. Citované ustanovení upravuje
fakultativní přerušení řízení, kdy je ponecháno na předsedovi senátu, aby s ohledem
na konkrétní situaci účastníka uvážil, zda je u něj dána taková překážka,
která by mu dlouhodobě znemožňovala činit úkony a hájit svá práva v řízení před soudem.
Krajský soud se ani v napadeném usnesení, ani v jemu předcházejícím řízení,
možností přerušení řízení výslovně nezabýval. Pouze na podkladě soudního spisu krajského
soudu pak nelze učinit závěr, že by krajskému soudu byla skutečnost, že je u Okresního
soudu v Ostravě vedeno řízení o způsobilosti žalobce k právním úkonům, známa. Žalobce
tuto skutečnost krajskému soudu v průběhu řízení (ani při jednání, na němž vzal svou žalobu
zpět) sám nesdělil. V kasační stížnosti pak odvozoval znalost v dané věci rozhodujícího
senátu krajského soudu o řízení o jeho způsobilosti, z toho, že řízení v jeho věcech vedená
jinými, nikoli správními, senáty krajského soudu jsou z „nařízení“ jeho místopředsedy
dle §109 odst. 2 o. s. ř. přerušována.
S ohledem na výše uvedené lze učinit závěr, že senátu krajského soudu rozhodujícímu
v dané věci, nebylo z jeho úřední činnosti známo, že u okresního soudu je vedeno řízení
o způsobilosti žalobce k právním úkonům. Pokud se však o možnosti, že je takové řízení
vedeno, rozhodující senát krajského soudu dozvěděl jinak (např. pro obecnou rozšířenost
takové informace v určitém místě), mohl a měl zvažovat, zda jsou u žalobce dány takové
okolnosti, které by mu znemožňovaly samostatně hájit svá práva v řízení před soudem,
a zda je tedy třeba.
Ze soudního spisu je však zřejmé, že žalobce činil všechna svá podání ke krajskému
soudu zcela samostatně (bez asistence advokáta či jiného zástupce), v náležité formě
(elektronicky se zaručeným podpisem), včas a dostatečně kvalifikovaně; jeho návrh
na zahájení řízení ze dne 21. 11. 2006 měl všechny zákonem stanovené náležitosti, stejně
tak i jeho žádost o osvobození od soudních poplatků ze dne 20. 1. 2007, i sdělení
ze dne 11. 4. 2007, v němž žalobce vyjádřil nesouhlas s projednáním věci bez nařízení
jednání.
Jestliže byl žalobce dostatečně způsobilý k náležitému podání žaloby jako k úkonu,
jímž se disponuje s řízením, byl způsobilý i ke zpětvzetí žaloby. Nadto rovněž posléze
uvedený úkon učinil žalobce zcela samostatně a kvalifikovaně. Z protokolu o jednání
před krajským soudem ze dne 11. 6. 2007 vyplývá, že žalobce samostatně prohlásil,
že bere svou žalobu zpět, protože žalovaný po jejím podání o odvolání proti výše uvedenému
platebnímu výměru rozhodl. Vydání žalobcem požadovaného rozhodnutí pak krajský soud
ověřil z podkladů žalovaného. Žalobce tedy zdůvodnil zpětvzetí své žaloby u jednání
před krajským soudem zcela racionálním způsobem, který nepřímo předvídá i soudní
řád správní, když v §60 odst. 3 zakotvuje právo žalobce na náhradu nákladů řízení pro případ
zpětvzetí žaloby pro pozdější chování žalovaného. Tyto skutečnosti ani žalobce
ve své kasační stížnosti nepopírá.
Nejvyšší správní soud proto uzavírá, že žalobce v průběhu celého řízení, včetně
samotného jednání dne 11. 6. 2007, před krajským soudem jednal a vystupoval
tak, že nevznikly jakékoli pochybnosti o jeho schopnosti účinně hájit svá práva. V řízení
před krajským soudem tedy nic nesvědčilo tomu, že by u něj byla dána překážka trvalejší
povahy ve smyslu §47 odst. 2 písm. c) s. ř. s.
Nejvyšší správní soud tedy shledal kasační námitku žalobce nedůvodnou.
Jelikož v řízení nevyšly najevo ani žádné vady, k nimž musí zdejší soud přihlížet z úřední
povinnosti (§109 odst. 3 s. ř. s.), kasační stížnost jako nedůvodnou zamítl (§110 odst. 1
věta druhá s. ř. s.).
O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle §60 odst. 1 za použití §120 s. ř. s.
Žalobce neměl ve věci úspěch (§60 odst. 1 s. ř. s.) a proto nemá právo na náhradu nákladů
řízení vůči žalovanému. Žalovanému náklady řízení o kasační stížnosti nevznikly.
Odměna a hotové výdaje ustanoveného advokáta (§35 odst. 8 s. ř. s.) byly stanoveny
podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, v tomto případě za jeden úkon právní
služby spočívající v převzetí a přípravě zastoupení, a náhrady hotových výdajů,
tedy ve výši 1x 2100 Kč a 1x 300 Kč [§7, §9 odst. 3 písm. f), §11 odst. 1 písm. b), §13
odst. 3 citované vyhlášky], celkem 2400 Kč. Protože ustanovený advokát je plátcem daně
z přidané hodnoty, zvyšují se náklady řízení o částku 456 Kč, odpovídající dani,
kterou je advokát povinen z odměny za zastupování a z náhrad hotových výdajů odvést
podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty (§57 odst. 2 s. ř. s.). Ustanovenému
advokátovi se tedy přiznává náhrada nákladů v celkové výši 2856 Kč.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 8. listopadu 2007
JUDr. Josef Baxa
předseda senátu