ECLI:CZ:NSS:2007:1.AS.31.2006
sp. zn. 1 As 31/2006 - 87
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka
a soudkyň JUDr. Barbary Pořízkové a Mgr. Daniely Zemanové v právní věci stěžovatele
Ing. P. G., zastoupeného JUDr. Janou Mikulovou, advokátkou se sídlem v Ostravě, Stodolní
17, za účasti Krajského úřadu Moravskoslezského kraje, se sídlem v Ostravě, 28. října
117, v řízení o kasační stížnosti podané proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 31.
10. 2005, č. j. 58 Ca 27/2005 - 54,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Stěžovatel včas podanou kasační stížností brojí proti shora označenému rozsudku
Krajského soudu v Ostravě. Tímto rozsudkem krajský soud zamítl jeho žalobu proti
rozhodnutí Krajského úřadu Moravskoslezského kraje, odboru dopravy (dále jen „správní
orgán“), ze dne 15. 3. 2004, č. j. DSH/2498/04/LI. Citovaným rozhodnutím správní orgán
potvrdil rozhodnutí Magistrátu města Ostravy, odboru dopravy, ze dne 11. 2. 2004,
č. j. OD/1/3331/03/SŘ-MK, kterým byl stěžovatel uznán vinným ze spáchání přestupku
proti bezpečnosti a plynulosti silničního provozu podle ustanovení §22 odst. 1 písm. f)
zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „přestupkový
zákon“), a dále z přestupku na úseku ochrany před alkoholismem a jinými toxikomaniemi
podle ustanovení §30 odst. 1 písm. i) bod 1. přestupkového zákona, kdy svým jednáním
porušil ustanovení §4 písm. a), b), §5 odst. 1 písm. f), §25 odst. 3 a §26 odst. 2 zákona
č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů,
ve znění tehdy účinném (dále jen „zákon o provozu na pozemních komunikacích“), a naplnil
tak skutkovou podstatu uvedených přestupků. Za to mu byla uložena pokuta ve výši
12 000 Kč a zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu
18 měsíců.
Stěžovatel v podané kasační stížnosti uplatňuje zákonné důvody obsažené
v ustanovení §103 odst. 1 písm. b) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního,
v platném znění (dále jen „s. ř. s.“), a namítá tak vady řízení spočívající v tom, že skutková
podstata, z níž správní orgán v napadeném rozhodnutí vycházel, nebyla dostatečně prokázána.
Zejména uvádí, že za vadu řízení považuje skutečnost, že nebyli vyslechnuti jím navržení
svědci a správní orgán opírá své rozhodnutí pouze o výslech policistů.
Z těchto důvodů stěžovatel navrhuje napadený rozsudek Krajského soudu v Ostravě
zrušit a věc mu vrátit k dalšímu řízení.
Krajský soud v Ostravě napadeným rozsudkem zamítl podanou žalobu, když dospěl
k závěru, že správní rozhodnutí vychází ze zcela spolehlivě a přesně zjištěného stavu věci a že
ve správním řízení nedošlo k žádným vadám. Dle názoru krajského soudu bylo dostatečně
prokázáno, že stěžovatel se dopustil výše uvedeného přestupkového jednání, přičemž spáchal
přestupek dle ustanovení §4 písm. a) a b), §5 odst. 1 písm. f), §25 odst. 3 a §26 odst. 2
zákona o provozu na pozemních komunikacích. Soud konstatoval, že postupným a rozporným
„odtajňováním“ údajného řidiče vozidla je věrohodnost stěžovatelových dodatečných tvrzení
natolik zpochybněna, že žalobní námitku, že stěžovatel nebyl řidičem osobního motorového
vozidla, považuje za nedůvodnou. Pokud jde o porušení práva na obhajobu spočívající
v nevyslechnutí navržené svědkyně, pak s ohledem na nadbytečnost tohoto výslechu nelze
správnímu orgánu nevyslechnutí navrhované svědkyně vytýkat. K namítané nepřítomnosti
stěžovatele ve správním řízení bylo soudem konstatováno, že stěžovatel byl řádně předvolán
k jednání před správním orgánem I. stupně, pro nemoc se však omluvil, nicméně svoji nemoc
nedoložil ani lékařskou zprávou ani potvrzením o pracovní neschopnosti, což lze ve smyslu
ustanovení §74 odst. 1 zákona o přestupcích kvalifikovat jako nedostavení se bez náležité
omluvy nebo důležitého důvodu. Projednání věci bez přítomnosti stěžovatele soud proto
vyhodnotil jako postup, kterým nedošlo k porušení zákona.
Správní orgán se ke kasační stížnosti nevyjádřil.
V souzené věci Nejvyšší správní soud z předmětného správního spisu především zjistil
(úřední záznam Policie ČR, Pohotovostní pořádkový odbor, Městské ředitelství Ostrava
ze dne 27. 5. 2003, oznámení o dopravním přestupku ze dne 27. 5. 2003, záznam o přijatém
oznámení o přestupku č. j. MROV-2583/PR-PŘ-2003 ze dne 27. 5. 2003), že dne 27. 5. 2003
v 18.25 hod. se v Ostravě ve směru k ul. N. nacházela policejní hlídka ve složení pprap. H.
a pprap. J.,která spatřila přijíždějící osobní motorové vozidlo, jehož řidič, který byl ve vozidle
sám, vozidlo zastavil v průběžném jízdním pruhu, vystoupil a odběhl od vozidla, aniž by jej
zajistil. Vozidlo stěžovatele, zaparkované v průběžném jízdním pruhu, omezovalo ostatní
vozidla v průjezdu. Policejní hlídka přijela k vozidlu a zjistila, že se jednalo o vozidlo F. P. Po
uplynutí cca 5 minut se řidič vrátil k vozidlu, policistou pprap. H. byl vyzván k předložení
dokladů, které předložil, byla zjištěna jeho totožnost, přičemž se jednalo o stěžovatele.
S ohledem na skutečnost, že ze strany policistů nebylo pochyb o tom, že předmětné vozidlo
řídil stěžovatel a jelikož během kontroly z dechu řidiče vzniklo důvodné podezření z požití
alkoholu, byl stěžovatel vyzván k podrobení se orientační dechové zkoušce na alkohol pomocí
přístroje D. Stěžovatel dechovou zkoušku bez udání důvodu odmítl. Na dotaz policisty
pprap. H. co pil, odpověděl, že vypil dvě desetistupňová piva v 17.00 hod.
Dále byl po náležitém poučení vyzván k lékařskému vyšetření a následnému odběru krve
či moči, což také odmítl. K oznámení o spáchání dopravního přestupku, sepsanému
zakročujícími policisty na místě přestupku, se stěžovatel žádným způsobem nevyjádřil
a odmítl jej podepsat. V protokolu o ústním jednání ze dne 18. 9. 2003 stěžovatel uvedl,
že vozidlo ve skutečnosti neřídil on, nýbrž blízký rodinný příslušník, jehož jméno odmítl
uvést. Dále uvedl, že vozidlo poté odvezl známý, který jel kolem, neboť rodinný příslušník,
který vozidlo řídil, byl ještě v prodejně A. V protokolu o ústním jednání ze dne 18. 12. 2003
stěžovatel uvedl, že vozidlo řídila manželka jeho právního zástupce M. S., která byla po dobu
policejní kontroly v prodejně A., a navrhl její svědeckou výpověď.
Nejvyšší správní soud přezkoumal napadený rozsudek Krajského soudu v Ostravě
v rozsahu důvodů uplatněných v kasační stížnosti [§103 odst. 1 písm. b) s. ř. s.] a dospěl
k závěru, že kasační stížnost není důvodná. Soud nejprve posoudil formální náležitosti
kasační stížnosti a konstatoval, že kasační stížnost je podána včas, jde o rozhodnutí, proti
němuž je kasační stížnost přípustná, a stěžovatel je zastoupen advokátem.
Předně považuje Nejvyšší správní soud za nutné uvést, že přestupkem
je podle přestupkového zákona zaviněné jednání, které porušuje nebo ohrožuje zájem
společnosti a je za přestupek označeno v tomto nebo jiném zákoně. K odpovědnosti
za přestupek stačí zavinění z nedbalosti. V ustanovení §4 písm. a), b) zákona o provozu
na pozemních komunikacích jsou dány povinnosti účastníka provozu na pozemních
komunikacích, mimo jiné chovat se ohleduplně a ukázněně, aby svým jednáním neohrožoval
život, zdraví nebo majetek jiných osob ani svůj vlastní a řídit se pravidly provozu
na pozemních komunikacích.
Dle ustanovení §5 odst. 1 písm. f) zákona o provozu na pozemních komunikacích
je řidič kromě povinností uvedených v §4 dále povinen podrobit se na výzvu policisty
dechové zkoušce a v případě pozitivního zjištění i lékařskému vyšetření s odběrem krve
nebo moči ke zjištění, není-li ovlivněn alkoholem.
Aplikované ustanovení §30 odst. 1 písm. i) bod 1. přestupkového zákona dopadá
na případy, kdy se osoba odmítne při výkonu činnosti, při níž by mohla ohrozit život
nebo zdraví lidí anebo poškodit majetek (tedy například při řízení motorového vozidla),
podrobit dechové zkoušce. Za toto jednání je podle odst. 2 téhož ustanovení možno uložit
pokutu do 15 000 Kč a zákaz činnosti do dvou let. Pro naplnění uvedené skutkové podstaty
tohoto přestupku tedy stačí pouze to, že se řidič nepodrobí dechové zkoušce.
K tomu je nutno uvést, že Nejvyšší správní soud se ztotožňuje s názorem krajského
soudu v tom smyslu, že obě vydaná správní rozhodnutí vychází ze zcela spolehlivě a přesně
zjištěného stavu věci a že navrhovaný výslech M. S. je v tomto kontextu nadbytečný.
Skutková zjištění, týkající se skutku ze dne 27. 5. 2003, byla spolehlivě učiněna na základě
provedeného dokazování a provedené důkazy byly hodnoceny v souladu se zásadami
správního uvážení tak, jak je stanoveno v §32 a §34 zákona č. 71/1967 Sb., o správním
řízení (dále jen „správní řád“). Bylo přitom respektováno oprávnění obviněného z přestupku
být seznámen s důkazy a vyjádřit se k nim (§33 téhož zákona). Tvrzení stěžovatele o tom, že
ve skutečnosti vozidlo neřídil, jsou jednak nesourodá, jednak rozporuplná. Stěžovatel nejprve
tvrdil, že vozidlo řídil blíže nejmenovaný rodinný příslušník, který byl v době policejní
kontroly v prodejně A., s vozidlem však odjel známý, který jel kolem, neboť rodinný
příslušník byl stále v prodejně A. Posléze stěžovatel tvrdil, že vozidlo řídila manželka jeho
právního zástupce M. S., která v době policejní kontroly byla stále v prodejně A. Zdejší soud
se s hodnocením žalobních námitek krajským soudem plně ztotožňuje a vzhledem k tomu, že
stěžovatel policejní hlídce při zákroku vůbec netvrdil, že by nebyl řidičem předmětného
vozidla, dechovou zkoušku odmítl bez jakéhokoliv vysvětlení a jeho pozdější tvrzení jsou
rozporuplná, považuje tvrzení stěžovatele za ryze účelová. Odmítnutí dechové zkoušky
stěžovatelem jako řidičem předmětného vozidla je spolehlivě prokázáno svědeckými
výpověďmi policistů. V tomto směru nemohl soud kasační stížnosti přisvědčit. Dechovou
zkoušku stěžovatel odmítl bez udání důvodu, čímž naplnil skutkovou podstatu přestupku
dle §30 odst. 1 písm. i) bod 1. přestupkového zákona. Nejvyšší správní soud na tomto místě
konstatuje, že podle ustanovení §6 odst. 2 zákona č. 37/1989 Sb., o ochraně před
alkoholismem a jinými toxikomaniemi, ve znění tehdy účinném, je osoba vykonávající
činnost, při níž by mohla ohrozit život nebo zdraví lidí nebo poškodit majetek (a takovou
činností řízení motorového vozidla bezpochyby je), povinna se na základě výzvy podrobit
vyšetření ke zjištění, zda není pod vlivem alkoholu nebo jiné návykové látky. Vyšetření
na alkohol se provádí dechovou zkouškou a je-li výsledek pozitivní i lékařským vyšetřením,
zejména odběrem a vyšetřením krve. Stěžovatelova pozdější vysvětlení, že pro věc rozhodné
skutečnosti na místě kontroly neuváděl, neboť zakročující policista byl rozhodnut protokol
sepsat, považuje soud za nevěrohodná a navíc za zcela nelogická. Obdobně bylo spolehlivě
prokázáno spáchání přestupků dle §25 odst. 3 a §26 odst. 2 zákona o provozu na pozemních
komunikacích, tj. omezování ostatních vozidel v průjezdu, jakož i opuštění vozidla bez jeho
řádného zabezpečení.
Ze všech shora uvedených důvodů Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že kasační
stížnost není důvodná, a proto ji v souladu s ustanovením §110 odst. 1 s. ř. s. zamítl.
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ust. §60 odst. 1, větu první, s. ř. s.,
dle kterého nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch,
právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil, proti účastníkovi,
který ve věci úspěch neměl. Stěžovatel v soudním řízení úspěch neměl, proto nemá právo
na náhradu nákladů řízení, správnímu orgánu náklady řízení nad rámec jeho činnosti
nevznikly. Soud proto rozhodl o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti za použití
§120 s. ř. s. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně 8. února 2007
JUDr. Radan Malík
předseda senátu