ECLI:CZ:NSS:2007:1.AS.40.2007:95
sp. zn. 1 As 40/2007 - 95
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Žiškové
a soudců JUDr. Lenky Kaniové a JUDr. Josefa Baxy v právní věci žalobce Prof. Ing. L. S.,
DrSc., zastoupeného JUDr. Jaromírem Kovaříkem, advokátem se sídlem Chlumova 10, 130
85 Praha 3, proti žalovanému Zeměměřickému a katastrálnímu inspektorátu v Brně, se
sídlem Moravské náměstí 1, 602 00 Brno, proti rozhodnutí ze dne 18. 2. 2005, č. j. O-
152/755/2004, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně
ze dne 30. 5. 2007, č. j. 30 Ca 115/2005 - 34, o návrhu žalovaného na přiznání odkladného
účinku kasační stížnosti
takto:
Návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti se zamítá .
Odůvodnění:
Krajský soud v Brně zrušil rozsudkem ze dne 30. 5. 2007 rozhodnutí žalovaného
ze dne 18. 2. 2005, jímž žalovaný zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí Katastrálního
úřadu pro Vysočinu, Katastrálního pracoviště Pelhřimov, ze dne 13. 10. 2004,
jímž nebylo vyhověno nesouhlasu žalobce s neprovedením zápisu zástavního práva
k nemovitostem evidovaným na listu vlastnictví č. X pro katastrální území M. ve prospěch
žalobce.
Kasační stížností se žalovaný domáhal zrušení shora uvedeného rozsudku; současně
požádal o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti. K výzvě Nejvyššího správního soudu
svoji žádost zdůvodnil tak, že vázanost názorem krajského soudu v dalším řízení
s sebou nese vysoké riziko vzniku újmy žalovanému, potažmo i některému z účastníků řízení
o opravě chyby v katastrálním operátu. Zákon č. 500/2004 Sb., správní řád, sice v §100
odst. 1 písm. b) umožňuje obnovu správního řízení ukončeného pravomocným rozhodnutím
ex offo v případech, jestliže bylo zrušeno či změněno rozhodnutí, které bylo podkladem
rozhodnutí vydaného v řízení, které má být obnoveno, pokud toto rozhodnutí
může odůvodňovat jiné řešení otázky, jež byla předmětem rozhodování; avšak podle právních
názorů na zmíněnou procesní situaci nedopadá (půjde zpravidla o situace, kdy bylo zrušeno
či změněno rozhodnutí o předběžné otázce dle §53 odst. 7 správního řádu). Možnost řešení
popsané procesní situace pak nevyplývá ani z jiných ustanovení správního řádu či s. ř. s.
Nemožnost nápravy eventuálního nesprávného rozhodnutí a současná odpovědnost za škodu
způsobenou případně nezákonným rozhodnutím představuje pro žalovaného riziko
nenahraditelné újmy. Žalovaný se přitom tohoto následku nemůže vyvarovat
ani tím, že by přerušil řízení do doby skončení řízení o kasační stížnosti, neboť se nejedná
o předběžnou otázku. Pokud nebude kasační stížnosti přiznán odkladný účinek, má žalovaný
za to, že výše uvedené skutečnosti mohou mít pro žalovaného procesně neřešitelné důsledky,
které by mohly způsobit žalovanému nenahraditelnou újmu.
Nejvyšší správní soud z podání žalovaného dovodil, že se obává situace,
kdy by bylo jím podané kasační stížnosti vyhověno a rozsudek krajského soudu zrušen,
přičemž žalovaný by v mezidobí vydal nové rozhodnutí vázán právním názorem krajského
soudu. Nenahraditelnou újmu pak spatřuje v tvrzené neřešitelnosti takové procesní situace
a odpovědnosti za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím.
Nejvyšší správní soud o návrhu uvážil
takto:
Podle §107 s. ř. s. nemá kasační stížnost odkladný účinek; Nejvyšší správní soud
jej však na návrh stěžovatele (jímž je v této věci žalovaný) přizná, jsou-li k tomu splněny
zákonné předpoklady. Těmi jsou podle §73 s. ř. s. skutečnost, že výkon nebo jiné právní
následky rozhodnutí by pro stěžovatele znamenaly nenahraditelnou újmu,
a dále pak to, že přiznání odkladného účinku se nedotkne nepřiměřeným způsobem nabytých
práv třetích osob a není v rozporu s veřejným zájmem.
Účelem odkladného účinku je (podobně, jako je tomu u předběžného opatření)
dočasně vymezit právní postavení účastníků řízení. Účastník, který o přiznání odkladného
účinku žádá, přitom musí doložit, že následky pravomocného rozhodnutí orgánu veřejné
moci by pro něj byly obzvláště neblahé a nevratné: pravomocná rozhodnutí orgánů veřejné
moci (ať už se jedná o rozhodnutí správního orgánu, nebo soudu) jsou totiž nadána presumpcí
správnosti, a nic by tedy zpravidla nemělo stát v cestě jejich výkonu či faktickému
naplňování. Odkladný účinek je proto institutem mimořádným.
Z presumované správností rozhodnutí orgánů veřejné moci pak rovněž logicky plyne
to, že při rozhodování o odkladném účinku soud ani v nejmenším nezvažuje důvodnost
či nedůvodnost účastníkových námitek ve věci samé, a nepředjímá tak, jak naloží s hlavním
návrhem na zrušení rozhodnutí. Takové zvažování by bylo předčasné a také zbytečné: tvrzená
újma totiž musí účastníku vznikat – nebo hrozit bezprostředním vznikem – bez ohledu
na to, zda soud později jeho hlavnímu návrhu vyhoví či nevyhoví. Jinými slovy, není na místě
argumentovat v žádosti o přiznání odkladného účinku tím, co by se mohlo stát, kdyby soud
rozhodl o hlavním návrhu právě jedním způsobem; takové tvrzení je hypotetické.
Nenahraditelná újma naproti tomu není pouhou hypotézou: musí být zřejmé, že pokud
by nebyl žalobě či kasační stížnosti přiznán odkladný účinek, neodvratně nastane, a nebude
možno ji později zhojit, ať už soud rozhodne tak či onak.
Takto ale žalovaný neargumentuje: předestírá pouze, co by se mohlo stát,
kdyby Nejvyšší správní soud jeho kasační stížnosti vyhověl, aniž se čehokoli obává
pro případ, že by jeho kasační stížnost úspěšná nebyla. Nenahraditelná újma
však není a nemůže být podmíněna úspěchem či neúspěchem účastníka v řízení o hlavním
návrhu, a obecněji řečeno ji nelze spojovat s jakýmkoli procesním postupem toho soudu,
který má o návrhu na přiznání odkladného účinku rozhodovat. Taková újma musí naopak
pramenit z rozhodnutí již vydaného, jehož zrušení je předmětem hlavního návrhu,
a nelze za ní považovat hypotetický následek případného řízení o náhradě škody způsobené
nezákonným rozhodnutím žalovaného.
Komplikace správního řízení, jíž se dále obává žalovaný, pak není ničím
mimořádným: tam, kde lze rozhodnutí správních soudů vydaná v I. instanci podrobovat
kasačnímu přezkumu, se naopak jedná o poměrně častou eventualitu. Zrušením rozhodnutí
správního orgánu a vrácením věci k dalšímu řízení bez dalšího nehrozí správnímu orgánu
nenahraditelná újma (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 2. 7. 2003,
č. j. 1 Ads 10/2003 - 52, publikované pod č. 46/2004 Sb. NSS); k řešení otázek správního
řízení pak institut odkladného účinku zcela jistě neslouží.
Argumentuje-li žalovaný nenahraditelnou újmou, kterou má utrpět některý z účastníků
řízení o opravě chyby v katastrálním operátu, pak je tato argumentace nepřípadná.
Nenahraditelná újma se zásadně posuzuje ve vztahu k navrhovateli odkladného účinku
(zde žalovaný) a nelze do ní promítat případné nesnáze třetích osob. Tyto třetí osoby jsou
zohledňovány při posuzování skutečnosti, zda odkladný účinek (jeho přiznání) nenaruší
jejich nabytá práva; obráceně však postupovat nelze, tj. není možné podrobit zkoumání,
zda třetí osoba utrpí újmu v případě, kdy odkladný účinek přiznán nebude. Tento závěr plyne
především z výjimečnosti přiznání odkladného účinku, neboť jinak by byl Nejvyšší správní
soud nucen zkoumat, zda není rozhodnutím správního soudu prvního stupně dotčeno
právo třetí osoby v každém případě podání kasační stížnosti, která obecně nemá odkladný
účinek.
Nejvyšší správní soud tak neshledal, že by následky rozsudku krajského soudu
přivodily žalovanému nenahraditelnou újmu, a návrh na přiznání odkladného účinku zamítl;
pro nadbytečnost se pak již nezabýval tím, zda by ve věci byly splněny ostatní zákonné
předpoklady ve smyslu §73 odst. 2 s. ř. s. nehledě na skutečnost, že žalovaný naplnění
těchto předpokladů ve své žádosti o odkladný účinek a jejím doplnění nikterak nezdůvodnil.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 22. listopadu 2007
JUDr. Marie Žišková
předsedkyně senátu