ECLI:CZ:NSS:2007:1.AS.52.2006
sp. zn. 1 As 52/2006 - 89
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Baxy
a soudkyň JUDr. Lenky Kaniové a JUDr. Marie Žiškové v právní věci žalobkyně MUDr. L.
T., zastoupené JUDr. Milanem Vašíčkem, advokátem se sídlem Lidická 710/57, Brno, proti
žalovanému Krajskému úřadu kraje Vysočina, se sídlem Žižkova 57, Jihlava, o žalobě
proti rozhodnutí žalovaného ze dne 16. 7. 2004, č. j. KUJI 4437/2004 PS, v řízení o kasační
stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 14. 4. 2006,
č. j. 29 Ca 249/2004 - 65,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Žalobkyni se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení o kasační
stížnosti.
Odůvodnění:
Včasnou kasační stížností se žalovaný (dále též „stěžovatel“) domáhal zrušení shora
uvedeného pravomocného rozsudku krajského soudu, kterým soud zrušil jeho rozhodnutí
ze dne 16. 7. 2004, č. j. KUJI 4437/2004 PS a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Označeným
rozhodnutím žalovaný zamítl odvolání žalobkyně proti rozhodnutí Městského úřadu Pacov
ze dne 30. 4. 2003, č. j. Vnitř. 5166/2003 a napadené rozhodnutí potvrdil; tímto rozhodnutím
úřad zamítl návrh žalobkyně na zrušení údaje o místu trvalého pobytu RSDr. F. D. na adrese
V Ú. 960, P.
Krajský soud v odůvodnění rozsudku zrekapituloval velmi podrobně průběh
celého řízení, uvedl, že žalovaný pochybil, jestliže neuvedl, které skutečnosti byly podkladem
pro jeho rozhodnutí, jakými úvahami byl veden při hodnocení provedených důkazů, a neuvedl
ani důvody, pro které neprovedl další žalobkyní navrhované důkazy. Soud proto zrušil
napadené rozhodnutí pro nepřezkoumatelnost, spočívající v nedostatku skutkových důvodů
a pro podstatné porušení ustanovení o řízení před správním orgánem, které mohlo
mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé.
Žalovaný napadl rozsudek soudu kasační stížností, opírající se o důvod uvedený
v §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. a domáhal se jeho zrušení. Poukázal na to, že soud nesprávně
posoudil otázku přípustnosti žaloby. Má zato, že soudem přezkoumávané předmětné
rozhodnutí není rozhodnutím ve smyslu §65 s. ř. s. a je proto ze soudního přezkumu
vyloučeno. Důvody pro toto své přesvědčení spatřuje žalovaný v judikatuře Nejvyššího
správního soudu; v rozsudku ze dne 23. 2. 2005 č. j. 6 As 33/2003 - 81 tento soud uzavřel,
že rozhodnutí o zrušení trvalého pobytu, byť je vydáváno ve správním řízení,
není po materiální stránce rozhodnutím splňujícím kriteria §65 odst. 1 s. ř. s.
a je tedy ze soudního přezkumu podle §70 písm. a) s. ř. s. vyloučen.
Protože krajský soud nesprávně posoudil otázku přípustnosti žaloby, navrhl žalovaný,
aby kasační soud označený rozsudek zrušil a rozhodl současně o odmítnutí žaloby.
Žalobkyně vyjádření ke kasační stížnosti přes výzvu soudu nepodala.
Nejvyšší správní soud přezkoumal kasační stížnost v mezích jejího rozsahu
a uplatněného důvodu, a dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná.
Žalovaným předestřenou kasační námitkou, je toliko otázka přípustnosti soudního
přezkoumání rozhodnutí, jímž správní orgány rozhodly podle §12 zákona č. 133/2000 Sb.,
o evidenci obyvatel a rodných číslech a o změně některých zákonů (dále jen „zákon
o evidenci obyvatel“) o zrušení údaje o místu trvalého pobytu.
Je sice skutečností, že k problematice evidence obyvatel se Nejvyšší správní soud
v minulosti vyslovil tak, že „rozhodnutím ohlašovny o zrušení údaje o místu trvalého pobytu
(§12 odst. 1 zákona č. 133/2000 Sb., o evidenci obyvatel a rodných číslech a o změně
některých zákonů) se nezakládají, nemění, neruší ani závazně neurčují práva a povinnosti;
takové rozhodnutí je vyloučeno ze soudního přezkumu podle §70 písm. a) s. ř. s. a žaloba
podaná proti takovému rozhodnutí je nepřípustná [§68 písm. e) s. ř. s.].
Stalo se tak např. i rozsudkem ze dne 23. 2. 2005, č. j. 6 As 33/2003 - 81 (www.nssoud.cz),
na který žalovaný v kasační stížnosti upozorňuje.
Protože však druhý senát při předběžné poradě o obdobné otázce dospěl k odlišnému
právnímu závěru, a to že rozhodnutí o zrušení místa trvalého pobytu může mít důsledky
předpokládané §65 odst. 1 s. ř. s., a tedy že má být podrobeno soudnímu přezkumu, postoupil
proto podle §17 odst. 1 s. ř. s. tuto otázku k rozhodnutí rozšířenému senátu.
Ten v usnesení dne 6. února 2007, č. j. 2 As 64/2005 – 108, dospěl k závěru, že právo
na zvolení místa trvalého pobytu podle zákona o evidenci obyvatel je veřejným subjektivním
právem, proti jehož porušení rozhodnutím správního orgánu se může občan dovolat ochrany
postupem podle §65 a násl. s. ř. s. před správním soudem. Nedílnou součástí práva
na zvolení místa trvalého pobytu je také právo na to, aby na zvolené adrese místa trvalého
pobytu nebyly evidovány osoby, které pro to nesplňují nebo přestaly splňovat zákonné
podmínky.
Při posouzení předložené sporné právní otázky vycházel rozšířený senát z úvahy
o významu soudního přezkumu správních rozhodnutí, který byl institucionalizován k ochraně
subjektů před veřejnou mocí. Soud zde mj. poskytuje ochranu veřejným subjektivním právům
fyzických a právnických osob (§2 s. ř. s.), tedy právům plynoucím z předpisů veřejného
práva. Existence takového práva je pak předpokladem soudního přezkumu. Úkon,
který soud k návrhu zkoumá, musí zakládat, měnit, rušit nebo závazně určovat práva
a povinnosti - jen v tom případě se jedná o rozhodnutí přezkoumání podléhající (§65 odst. 1
s. ř. s.). Není tedy podstatná forma úkonu, ale jeho způsobilost dotčení veřejného
subjektivního práva. Proto také ust. §70 písm. a) s. ř. s. vylučuje ze soudního přezkoumání
úkony, které svou povahou rozhodnutími nejsou přesto, že jeho formu mají.
Uvedl, že místo trvalého pobytu nelze zaměňovat s jakýmkoliv jiným místem pobytu
a evidování tohoto místa má vliv na práva a povinnosti subjektu. Tato práva a povinnosti
nevyplývají přímo ze zákona o evidenci obyvatel, ale z jiných zákonů, a jejich existence
vylučuje, aby zaevidování, nezaevidování, či zrušení místa trvalého pobytu mělo skutečně
pouze evidenční účinky.
Na trvalý pobyt na konkrétní adrese (v konkrétním bytě) je tak například vázán nárok
na příspěvek na bydlení vlastníka nebo nájemce bytu podle §24 odst. 1 zákona
č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře. Závažným důsledkem rozhodnutí ohlašovny
je dopad do práva volebního, u něhož nelze vždy akceptovat, že je nedotčeno v důsledku
úředního přihlášení k pobytu v sídle ohlašovny. Zrušení místa trvalého pobytu
může mít závažný dopad i na možnost podnikání (§17 zákona č. 455/1991 Sb.
o živnostenském podnikání) – a podobně.
Nelze ani přehlédnout skutečnost, že rozhodnutí o nezaevidování či o zrušení údaje
o místu trvalého pobytu, má zákonné podmínky, jejichž naplnění má oprávněný orgán
ve správním řízení zkoumat; v případě rozhodnutí podle §12 v režimu správního řádu (§18
zákona č. 133/2000 Sb.). Pochybí-li při soustředění podkladů nebo v úvaze o splnění
podmínek a nedojde-li k nápravě v odvolacím řízení, pak při vyloučení soudní ochrany
by účastník neměl možnost dosáhnout nápravy, a to přesto, že jak pro osobu požadující
zaevidování změny, tak pro osobu podávající návrh na zrušení místa trvalého pobytu,
tak pro osobu, jíž je místo trvalého pobytu rušeno, má rozhodnutí závažné důsledky.
Občan, který požaduje změnu místa pobytu, tak musí mít možnost soudní ochrany
v případě, že splnil podmínky pro změnu, případně že odstranil nedostatky či rozpory
v předkládaných dokladech, a že negativní rozhodnutí ohlašovny bylo nedůvodné. Občan,
který se domáhá zrušení trvalého pobytu jiným osobám, majícím evidovaný pobyt
na jeho adrese, musí mít možnost ochrany v případě, že doložil, že pro zrušení pobytu
těchto jiných osob byla splněna podmínka zániku užívacího práva k objektu či jeho části,
a že nevyhovění jeho návrhu bylo nedůvodné. Ten, jemuž byl zrušen údaj o trvalém pobytu,
pak musí mít možnost soudní ochrany v případě, že rozhodnutí bylo vydáno,
aniž byly podklady zápisu pozměněné, neplatné nebo padělané, či aniž by zápisu dosáhl
nesprávným uvedením určitých skutečností, stejně tak, pokud bylo vyhověno návrhu
oprávněné osoby, aniž doložila zánik užívacího práva. Ve všech případech pak tyto subjekty
rovněž mají právo na řádné projednání věci a soudní kontrole je třeba proto podrobit i průběh
těchto řízení.
Jedná se o jejich subjektivní práva, o nichž přísluší rozhodovat orgánu veřejné moci,
stanoveným postupem, v němž je třeba zkoumat dodržení zákonem daných podmínek.
Ochrana veřejných subjektivních práv pak je úkolem správního soudnictví (§2 s. ř. s.).
Rozhodnutí správního orgánu je v těchto případech úkonem ve smyslu §65 odst. 1 s. ř. s.
Odmítnutím žaloby proti rozhodnutí o nezaevidování trvalého pobytu, i žaloby
proti rozhodnutí o zrušení trvalého pobytu dochází ke zkrácení na právu na soudní ochranu
ve smyslu čl. 36 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.
Ze shora uvedených důvodů soud dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná
a proto ji zamítl (§110 odst. 1 s. ř. s.).
Žalovaný nedosáhl v řízení procesního úspěchu, a proto nemá právo na náhradu
nákladů řízení o kasační stížnosti, žalobkyni, které by jinak jakožto úspěšnému účastníku
řízení právo na náhradu nákladu řízení o kasační stížnosti příslušelo, náklady řízení o kasační
stížnosti nevznikly (§120, §60 odst. 1 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 3. května 2007
JUDr. Josef Baxa
předseda senátu