ECLI:CZ:NSS:2007:1.AS.6.2006
sp. zn. 1 As 6/2006 - 66
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Baxy
a soudkyň JUDr. Lenky Kaniové a JUDr. Marie Žiškové v právní věci žalobce R. D. F.,
zastoupeného JUDr. Alešem Janů, advokátem se sídlem Tábor, Čelkovická 445, proti
žalované Policii České republiky, Správě Jihočeského kraje, se sídlem České Budějovice,
Lannova 26, o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 17. 6. 2005, č. j. PJC-580-2/ZŘ-Sč-
2005, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Českých
Budějovicích ze dne 21. 11. 2005, č. j. 10 Ca 147/2005 - 18,
takto:
Rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 21. 11. 2005,
č. j. 10 Ca 147/2005 - 18, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu
řízení.
Odůvodnění:
Včasnou kasační stížností se žalobce (dále též „stěžovatel“) domáhal zrušení shora
uvedeného pravomocného rozsudku krajského soudu, kterým byla zamítnuta žaloba
proti rozhodnutí žalované ze dne 17. 6. 2005, č. j. PJC – 580 – 2/ZŘ – Sč - 2005.
Uvedeným rozhodnutím žalovaný zamítl odvolání a potvrdil rozhodnutí Policie České
republiky, Okresního ředitelství v T., jímž byla zamítnuta podle §9 odst. 2 zákona
č. 119/2002 Sb., o střelných zbraních a střelivu, žádost žalobce o udělení výjimky k nabytí
vlastnictví a držení zbraně kategorie A – samopalu zn. Thompson USA, vzor 1928, ráže 45
ACP, v.č. X, pro sběratelskou činnost podle §9 odst. 2 písm. a) téhož zákona.
Krajský soud v odůvodnění rozsudku zrekapituloval velmi podrobně průběh celého
řízení, uvedl, že spornou mezi účastníky je otázka, zda měla být žalobci udělena výjimka
k nabytí a držení zbraně kategorie A – samopalu pro sběratelskou činnost.
Takovou výjimku lze však udělit pouze za situace, prokáže-li se ve správním řízení,
že žalobce provádí sběratelskou činnost a za podmínky, že to neodporuje veřejnému pořádku
a bezpečnosti. Soud ze správního spisu zjistil, že žalobce vlastní deset registrovaných zbraní
kategorie B,C. Žádná z nich však není zbraní historickou z období 2. světové války.
Není tedy prokázáno, že by žalobce provozoval sběratelskou činnost. Skutečnost, že je členem
střeleckého klubu, který se mj. zabývá vojenskou historií a vlastní vojenský jeep, nemůže
tento závěr zvrátit. Z žádných skutečností nevyplývá, že se žalobce věnuje sběratelské
činnosti, že vlastní sbírku – soubor cenných, vzácných a historicky důležitých dokladů
ke 2. světové válce vytvářený se záměrem dokumentovat vývoj. Z obsahu (negativního)
stanoviska Inspektorátu pro zbraně, střelivo, výbušniny a drogy, které si správní orgán před
vydáním rozhodnutí vyžádal, je zřejmé, že se jedná o odborné posouzení zbraní, které
má žalobce v držení pro účely zjištění, zda žalobce provádí sběratelskou činnost.
Ze stanoviska vyplývá, že žádná z jeho registrovaných zbraní není zbraní historickou
2. světové války. Žalovaný při rozhodování posuzoval zákonná kritéria pro udělení výjimky.
Výhrada žalobce k porušení zásady dvojinstančnosti řízení je proto nedůvodná.
Za situace, kdy nebylo zjištěno, že žalobce je sběratelem, není splněno kriterium
pro povolení výjimky ze zákazu mít uvedenou zbraň.
Žalobce napadl rozsudek soudu kasační stížností, opírající se o důvod uvedený v §103
odst. 1 písm. b) s. ř. s. a domáhal se jeho zrušení. Poukázal na to, že i soud nesprávným
způsobem posoudil skutkový stav, který vzal správní orgán za podklad pro své rozhodnutí.
Trvá na skutečnosti, že splnil podmínky pro udělení výjimky ze zákazu vlastnit předmětnou
zbraň.
Ze zákona o střelných zbraních nevyplývá povinnost sběratelskou činnost dokladovat
sbírkou určitého rozsahu či hodnoty. Vždyť i sběratel, který teprve zakládá svoji sbírku
splňuje podmínky sběratelské činnosti. Pokud měl správní orgán pochybnosti o žalobcově
sběratelské činnosti, měl žalobce vyzvat k prokázání svých tvrzení a zjistit tak skutečný stav
věci. Správní orgány vyšly ze zamítavého stanoviska Policie ČR, Správy Jihočeského kraje
a ostatní důkazy nehodnotily ve svých vzájemných souvislostech. Již v žalobě poukázal
na skutečnost, že stěžejním důkazem bylo vyjádření Policie ČR, Správy Jihočeského kraje,
která pak rozhodovala v téže věci jako odvolací orgán. Z uvedených důvodů proto navrhl,
aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil krajskému soudu k dalšímu
řízení.
Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti shrnul podrobně závěry i průběh správního
řízení, důvodnost kasační stížnosti odmítl.
Nejvyšší správní soud přezkoumal kasační stížnost v mezích jejího rozsahu
a uplatněného důvodu, a dospěl k závěru, že kasační stížnost je důvodná.
Žalobcem předestřenou námitkou je otázka posouzení dostatečnosti získaných
podkladů pro rozhodnutí ve věci.
Spor v dané věci tak spočívá v posouzení podmínek pro udělení výjimky ze zákazu
držení zbraně kategorie A – samopalu pro sběratelskou činnost.
Zákon č. 119/2002 Sb., o střelných zbraních a střelivu, již ve svých úvodních
ustanoveních (§3 až §7) rozděluje zbraně a střelivo, z hlediska jejich nebezpečnosti do čtyř
kategorií (A až D - zakázané, podléhající povolení, podléhající ohlášení a ostatní).
Nejnebezpečnější zbraně a střelivo, které jsou nebezpečné zejména z hlediska vnitřního
pořádku a bezpečnosti, jsou všeobecně zakázány, a proto zařazeny do kategorie A. Zbraně
podléhající určité regulaci jsou pak zařazeny do kategorie B, méně nebezpečné zbraně
jsou zařazeny v kategorii C a D.
Taková striktní právní úprava brání možnosti, aby se zbraně, které jsou zařazeny
do kategorie A, dostaly nekontrolovaně a bez vážného důvodu do rukou široké veřejnosti.
V posuzovaném případě je spor o udělení výjimky ze zákazu držení zbraně
nejnebezpečnější kategorie, které je zakázáno všeobecně. Z takového obecného zákazu
však může být udělena výjimka, a to k žádosti zájemce jen v případech, bude – li nepochybně
prokázáno, že nastaly zákonem přísně stanovené podmínky pro její udělení a zároveň
její udělení neodporuje veřejnému pořádku a bezpečnosti.
Žalobce požádal o udělení výjimky z důvodu uvedeného v §9 odst. 2 písm. a) zákona
o střelných zbraních a střelivu, podle něhož může Policie České republiky (dále jen "policie")
udělit výjimku držiteli zbrojního průkazu nebo zbrojní licence, který provádí sběratelskou
nebo muzejní činnost.
Žádal-li tedy žalobce o udělení výjimky právě z takového důvodu, bylo na něm,
aby důvody svého tvrzení rovněž doložil, aby tedy prokázal, že provádí sběratelskou
či muzejní činnost. Žalobce omezil své tvrzení na provádění sběratelské činnosti, muzejní
činnost nezmiňoval.
K žádosti o udělení výjimky předložil ve správním řízení zprávu Střeleckého klubu O.,
jehož je členem a předložil fotografii, kde je zachycen stojící v dobové vojenské uniformě
vedle historického vojenského vozidla a dále fotografii zachycující součásti vojenské
výzbroje (bajonet, přilba, pásek, vojenská torna). Správní orgány shromáždily další podklady
pro své rozhodnutí a to stanovisko k výjimce na zbraň kategorie A od Městského úřadu B. a
od Obvodního oddělení Policie ČR B. (tato stanoviska byla kladná) a stanovisko k žalobcově
žádosti od Inspektorátu pro zbraně, střelivo, výbušniny a drogy Č.
Vzhledem ke skutečnostem, zjištěným v předmětné věci ve správním řízení
a doloženým ve spisu, je Nejvyšší správní soud toho názoru, že z provedeného dokazování
a zejména z následného odůvodnění rozhodnutí není zcela zřejmé zjištění skutečností
rozhodných pro posouzení, zda byly splněny zákonné předpoklady pro zamítnutí žádosti
o udělení výjimky z důvodu uvedeného v §9 odst. 2 písm. a) zákona o střelných zbraních
a střelivu, tak, jak to předepisuje zákonná úprava.
V citovaném ustanovení in fine užitý pojem „sběratelská činnost“ spadá do kategorie
tzv. neurčitých právních pojmů; jejich definování obecně v právních předpisech
pro jejich povahu samu není vhodné, dokonce ani možné. Neurčité právní pojmy zahrnují
jevy, nebo skutečnosti, které nelze úspěšně zcela přesně právně definovat; při interpretaci
neurčitého právního pojmu se správní orgán musí zabývat konkrétní skutkovou podstatou,
jakož i ostatními okolnostmi případu, přičemž sám musí alespoň rámcově obsah a význam
užitého neurčitého pojmu objasnit, a to z toho hlediska, zda posuzovanou věc lze do rámce
vytvořeného rozsahem neurčitého pojmu zařadit. Zákonodárce užitím neurčitých pojmů
dává orgánu aplikujícímu právní předpis prostor, aby posoudil, zda konkrétní situace
patří do rozsahu neurčitého pojmu či nikoli.
Jestliže zákon o zbraních stanovil, že „ Policie České republiky může udělit výjimku
držiteli zbrojního průkazu nebo zbrojní licence, který provádí sběratelskou nebo muzejní
činnost“ a vzhledem k obsahu žalobcovy žádosti o udělení výjimky pro účely sběratelské,
pak tento neurčitý pojem – „sběratelská činnost“ měl být odborně a objektivně vyložen.
Správní orgán měl v odůvodnění svého rozhodnutí uvést, co považuje za „sběratelskou
činnost“ a za „sbírku“.
„Sběratelskou činností“ může tak být například vnímána systematická činnost,
spočívající v hromadění souboru cenných, historicky ojedinělých, významných či vzácných
předmětů všeho druhu, vztahujících se v tomto případě k období druhé světové války, ale také
činnost, která směřuje pouze k hromadění zbraní z tohoto období. Je rovněž nejasné,
zda správní orgán omezuje posouzení existence „sběratelské činnosti“ z hlediska množství
nahromaděných předmětů, a nebo, zda se může jednat i o pořízení prvního předmětu takové
sbírky. Není též zřejmé, zda považuje za „sběratelskou činnost“ např. i hromadění
„bezcenných“ předmětů, či zda se musí jednat skutečně o předměty hodnotné, ojedinělé
či zvláštní. A takových otázek se naskýtá mnoho dalších. Je jisté, že některá naznačená
kriteria pro udělení výjimky k držení střelné zbraně skupiny A by žalobce splnil, jiná nikoliv.
Právě z takového důvodu je správní orgán povinen nejprve neurčitý právní pojem vyložit
a poté dané skutečnosti pod něho podřazovat.
Aby mohl tedy správní orgán jednoznačně uzavřít, že „činnost“ tvrzená žalobcem
je či není „sběratelskou činností“ a tedy zda se otevírá prostor pro udělení výjimky k držení
předmětné zbraně či nikoliv, jinými slovy - zda-li je tedy žalobcova činnost podřaditelná
pod zákonem uvedený pojem „sběratelská činnost“, a je tedy jednou z podmínek pro udělení
výjimky, musí být takový pojem nejdříve vyložen. To vše rovněž proto, aby poté, co vymezí
obsah zmíněného neurčitého pojmu, mohl vymezit i rámec pro svá skutková zjištění
a v něm (v tomto rámci) hodnotit existující důkazy, popřípadě důkazní prostředky doplnit.
Této své povinnosti však žalovaný nedostál a není proto možné přezkoumat,
zda žalobce zákonem stanovené podmínky pro udělení výjimky splňuje, či nikoliv.
Žalobce již v žalobě, jakož i v kasační stížnosti tvrdil, že splnil zákonnou podmínku
pro udělení výjimky; nezrušil-li krajský soud pro shora uvedené pochybení žalovaného
napadené rozhodnutí pro tuto žalobou vytýkanou vadu, je tu důvod kasační stížnosti dle §103
odst. 1 písm. b) s. ř. s., a proto Nejvyšší správní soud postupem podle §110 odst. 1 s. ř. s.
rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích zrušil.
Krajský soud je v dalším řízení vázán právním názorem vysloveným Nejvyšším
správním soudem v tomto rozsudku (§110 odst. 3 s. ř. s.).
O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodne krajský soud v novém
rozhodnutí (§110 odst. 2 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 24. ledna 2007
JUDr. Josef Baxa
předseda senátu