ECLI:CZ:NSS:2007:1.AS.60.2006:88
sp. zn. 1 As 60/2006 - 88
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Baxy
a soudkyň JUDr. Lenky Kaniové a JUDr. Marie Žiškové v právní věci žalobce Bc. P. B.,
zastoupeného Mgr. Petrem Smejkalem, advokátem se sídlem České Budějovice, Na Sadech
2033/21, proti žalované Bezpečnostní informační službě, se sídlem Praha 5, Nárožní 1111/2,
o žalobě proti rozhodnutí ředitele Bezpečnostní informační služby ze dne 7. 2. 2005, č. j. 4-
13/2004-BIS-1, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze
ze dne 13. 6. 2006, č. j. 10 Ca 60/2005 - 54, o návrhu žalobce na přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti,
takto:
Návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti se zamítá .
Odůvodnění:
Městský soud napadeným rozsudkem zrušil shora označené rozhodnutí ředitele
Bezpečnostní informační služby (dále jen BIS), kterým bylo zamítnuto odvolání žalobce
proti rozkazu ředitele BIS č. 461/00 č. j. 864/2000-BIS-6 ze dne 30. 11. 2000.
Tímto rozhodnutím byl žalobce podle ustanovení §40 odst. 1 písm. c) zákona
č. 154/1994 Sb., o bezpečnostní a informační službě, ve znění pozdějších předpisů
(dále jen „zákon o BIS“), propuštěn ze služebního poměru příslušníka BIS.
Městský soud však neshledal důvod pro postup podle §78 odst. 3 s. ř. s.,
tedy pro to, aby současně zrušil prvostupňové rozhodnutí (rozkaz ředitele BIS) o propuštění
žalobce ze služebního poměru, jak navrhoval žalobce. Nepřisvědčil mu v tom,
že by mohl být shledán nezpůsobilým k výkonu služby pouze na základě nového služebního
hodnocení a že tudíž jediným možným rozhodnutím v odvolacím řízení je zrušení
prvostupňového rozhodnutí. Podle městského soudu odvolací orgán může zkoumat,
zda výrok prvostupňového rozhodnutí obstojí z jiných důvodů, protože takový postup
není podle soudu v rozporu se zásadou dvojinstančnosti řízení podle zákona o BIS.
Kasační stížností ze dne 28. 8. 2006 se žalobce domáhá, aby Nejvyšší správní soud
zrušil rozsudek městského soudu a vrátil mu věc k dalšímu řízení.
Zároveň žalobce navrhl, aby kasační stížnosti byl přiznán odkladný účinek. Uvedl,
že výkon a právní následky napadeného rozsudku městského soudu spočívající v pokračování
odvolacího řízení a zejména ve vydání dalšího dle přesvědčení stěžovatele nezákonného
správního rozhodnutí žalovaného, hrozí stěžovateli nenahraditelná újma. Přiznáním
odkladného účinku by nebyla nepřiměřeným způsobem dotčena práva třetích osob,
ani by nebyl dán rozpor s veřejným zájmem.
Svůj návrh žalobce odůvodňuje těmito okolnostmi:
Důvodem jeho propuštění ze služebního poměru příslušníka BIS byla skutečnost,
že byl na základě služebního hodnocení ze dne 20. 10. 2000 č. j. 1011/2000-BIS-17
vyhodnocen jako nezpůsobilý vykonávat jakoukoli funkci u BIS. Proti výše uvedenému
rozkazu ředitele BIS se žalobce poprvé odvolal dne 8. 12. 2000, toto odvolání ředitel
BIS zamítl. Jeho rozhodnutí napadl žalobce žalobou, kterou městský soud rozsudkem
ze dne 7. 5. 2003 č. j. 28 Ca 106/2001 zamítl. Na základě kasační stížnosti žalobce Nejvyšší
správní soud rozsudkem ze dne 30. 6. 2004 č. j. 5 As 25/2003 zamítavý rozsudek městského
soud zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Městský soud, vázán právním názorem
Nejvyššího správního soudu, rozhodl rozsudkem ze dne 22. 9. 2004 č. j. 5 Ca 139/2004
tak, že původní rozhodnutí ředitele BIS zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Podkladem
výše uvedeného služebního hodnocení byla skutečnost, že BIS oznámila žalobci
dne 17. 4. 2000, že přestal splňovat podmínky pro seznamování se s utajovanými
skutečnostmi a tím mu zanikla platnost jeho osvědčení. Toto oznámení však bylo nicotné,
protože bylo opatřeno správním orgánem, který k tomu neměl pravomoc, což je závěr,
k němuž dospěl Nejvyšší správní soud ve výše uvedeném rozsudku. Takové služební
hodnocení vydané ve formě správního rozhodnutí nelze podle žalobce legalizovat tím,
že bude odvolacím orgánem již zákonným způsobem zjištěno, že stěžovatel nemá platné
osvědčení pro styk s utajovanými skutečnostmi. Nelze dodatečně měnit důvody
již pravomocného správního rozhodnutí. Podle žalobce je třeba, aby bylo vydáno
jeho nové služební hodnocení ve správním řízení a na jeho základě je teprve možné
rozhodnout o setrvání stěžovatele ve služebním poměru příslušníka BIS. Postup,
který v napadeném rozsudku předkládá žalované městský soud, by byl nesprávný
a nezákonný. Napadeným rozsudkem byla založena další nezákonnost v již tak zdlouhavé
věci. Žalobce připouští, že argumenty uplatněné v kasační stížnosti může žalobce uplatnit
v novém odvolacím řízení a následně v další správní žalobě, případně se jich po té dovolávat
v další kasační stížnosti. Nicméně takovou možnost žalovaný reálně nemá, protože městský
soud žalovanou instruoval, jak má v odvolacím řízení postupovat, a tento právní názor
je pro ni závazný, proto nelze očekávat, že by po jeho aplikaci městský soud svůj názor
změnil.
Žalovaná ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedla, že probíhá odvolací řízení ve věci
odvolání žalobce a nelze předjímat, k jakému závěru odvolací orgán dospěje. Odvolací orgán
je povinen znovu přezkoumat celou věc a vyčerpávajícím způsobem vypořádat námitky
odvolatele a řídit se právním názorem městského soudu. Řádný proces před správním
orgánem je podle žalované stěžovateli zaručen. Vydané rozhodnutí lze napadnout žalobou
ve správním soudnictví. Žalobci tak nemůže vzniknout nenahraditelná újma ve smyslu §73
odst. 2 s. ř. s.; vznik takové újmy dovozuje zřejmě pouze z toho důvodu, že si je sám plně
vědom svého jednání, které bylo důvodem jeho vyhodnocení jako nezpůsobilého vykonávat
jakoukoli funkci v BIS. Žalovaná tedy nesouhlasí s návrhem na přiznání odkladného účinku,
neboť k jeho přiznání nejsou dány zákonem stanovené důvody.
Podle §107 s. ř. s. nemá kasační stížnost odkladný účinek; Nejvyšší správní soud
jej však na návrh stěžovatele (žalobce) přizná, jsou-li k tomu splněny zákonné předpoklady.
Těmi jsou podle přiměřeně použitého §73 s. ř. s. skutečnost, že výkon nebo jiné právní
následky rozhodnutí by pro stěžovatele znamenaly nenahraditelnou újmu, a dále pak to,
že přiznání odkladného účinku se nedotkne nepřiměřeným způsobem nabytých práv třetích
osob a není v rozporu s veřejným zájmem.
Přiznání odkladného účinku kasační stížnosti rozhodnutím Nejvyššího správního
soudu má charakter mimořádný, protože soud tu před vlastním rozhodnutím ve věci samé
prolamuje právní účinky pravomocného rozhodnutí krajského soudu, resp. i správního orgánu.
Žalobce v tomto případě spatřuje nenahraditelnou újmu v tom, že nemá reálnou
možnost bránit se proti novému rozhodnutí ředitele BIS ve správním soudnictví,
protože toto rozhodnutí bude založeno na právním názoru městského soudu vyjádřeném
v napadeném rozsudku a nelze totiž očekávat, že městský soud svůj názor změní.
Nic však žalobci nebrání v tom, aby uplatnil své argumenty jak v odvolacím řízení
před správním orgánem, tak v žalobě, kterou případně může rozhodnutí odvolacího orgánu
napadnout. Přitom městský soud, který bude i tuto žalobu jako místně příslušný projednávat,
bude muset při rozhodování o této nové žalobě přihlédnout k rozhodnutí Nejvyššího
správního soudu o nyní předložené kasační stížnosti. Zruší-li totiž Nejvyšší správní soud
napadený rozsudek ze žalobcem uplatněných důvodů, městský soud vázán jeho právním
názorem v dalším řízení zruší postupem podle §78 odst. 3 s. ř. s. jak v záhlaví označené
rozhodnutí ředitele BIS tak výše uvedený rozkaz ředitele BIS, jímž byl žalobce propuštěn
ze služebního poměru jakožto rozhodnutí prvostupňového orgánu. V opačném případě
by pak městskému soudu nic nebránilo ztotožnit se s názorem vyjádřeným v napadeném
rozsudku. Pro rozhodování městského soudu o případné další žalobě
tedy bude v prvé řadě podstatné rozhodnutí Nejvyššího správního soudu o nyní podané
kasační stížnosti a v něm vyjádřený právní názor, nikoli názor městského soudu vyjádřený
v napadeném rozsudku.
Z uvedeného důvodu Nejvyšší správní soud neshledal, že by v tomto případě žalobci
hrozila nenahraditelná újma a proto uzavírá, že nejsou splněny podmínky pro přiznání
odkladného účinku, jak jsou uvedeny v ustanovení §73 odst. 2 s. ř. s.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 14. března 2007
JUDr. Josef Baxa
předseda senátu