ECLI:CZ:NSS:2007:1.AS.9.2006
sp. zn. 1 As 9/2006 - 42
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Žiškové
a soudců JUDr. Lenky Kaniové a JUDr. Josefa Baxy v právní věci žalobkyně J. K., a. s., proti
žalovanému Magistrátu města Karviná, se sídlem Fryštátská 72/1, 733 01 Karviná - Fryštát,
proti rozhodnutí ze dne 23. 3. 2005, č. j. ÚPSŘ/555/05/To, č. j. ÚPSŘ/556/05/To
a č. j. ÚPSŘ/557/05/To, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení Krajského soudu
v Ostravě ze dne 21. 7. 2005, č. j. 22 Ca 129/2005 - 18,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Žalovaný vydal dne 23. 3. 2005 tři rozhodnutí podle §32 odst. 2 zákona
č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), a vyhlášky č. 326/2000 Sb., o způsobu označování
ulic a ostatních veřejných prostranství názvy, o způsobu použití a umístění čísel k označení
budov, o náležitostech ohlášení o přečíslování budov a o postupu a oznamování přidělení čísel
a dokladech potřebných k přidělení čísel, jimiž na základě usnesení Rady města Karviné
rozhodl, že budovy na pozemcích parc. č. 2962/1, 2979 a 2962/2 v katastrálním území K.
označené doposud čísly popisnými 1041, 1042 a 1451 budou užívat číslo popisné celku -
areálu žalobkyně - 471.
Žalobkyně brojila proti rozhodnutí žalované žalobou, kterou Krajský soud v Ostravě
usnesením ze dne 21. 7. 2005 odmítl. Své rozhodnutí zdůvodnil tím, že žalobou napadená
rozhodnutí jsou vyloučena ze soudního přezkumu, neboť se nejedná o rozhodnutí ve smyslu
legislativní zkratky v §65 odst. 1 s. ř. s. Podle názoru krajského soudu se na tento druh
rozhodování nevztahuje správní řád, a tudíž proti rozhodnutím o označování budov čísly nelze
podat opravné prostředky. Současně však rozhodování o tom, jakým popisným, orientačním
nebo evidenčním číslem bude či nebude budova označena, resp. rozhodování o přečíslování
budov nelze považovat za zásah do vlastnických nebo jiných práv žalobce, ale takové
rozhodování má pouze evidenční charakter.
Ve včas podané kasační stížnosti žalobkyně především tvrdí, že sloučení předmětných
pozemkových parcel není technicky možné. Způsob vedení katastru neumožňuje realizovat
rozhodnutí vydaná žalovaným, neboť se jedná o samostatné budovy na samostatných
parcelních číslech, jež nelze stavebně sloučit do jedné budovy ani parcely. Dále uvádí,
že nebyla při rozhodování brána jako účastník řízení, neměla možnost se k připravované
změně nijak vyjádřit a navíc postrádala v rozhodnutích poučení o možnosti odvolání.
Žalovaný nerespektoval při svém rozhodování §4 vyhlášky č. 326/2000 Sb. stanovící,
že každá budova se označuje pouze jediným číslem popisným nebo evidenčním. Žalovaný
navíc při své činnosti nepostupoval jednotně, protože změna čísla popisného se nedotkla
všech objektů v areálu společnosti. Např. objekt č. p. 475, který se nachází na parc. č. 3081
v katastrálním území K. nedoznal žádnou změnu. Nejedná se o první nedůvodné rozhodnutí
žalovaného; lze doložit obdobně vzniklou situaci, kdy žalobkyně obdržela rozhodnutí o
zrušení čísla popisného 471, které je součástí sídla žalobkyně. Žalobkyně také uvádí, že
samostatně stojící objekty jsou v pronájmu cizí společnosti K., spol. s r. o., která zde má své
sídlo.
Dotčené objekty jsou podle názoru žalobkyně samostatně stojící, fungující
a nikdy nenáležely do uzavřeného areálu společnosti. Samovolným rozhodováním
je zasahováno do práv společnosti, systému účetnictví společnosti, daňových přiznání
podaných společností, dochází k narušování údajů poskytovaných emitentem cenných
papírů - údaje poskytované akcionářům ve Výroční zprávě a dalším zásahům. Žalobkyně
trvá na skutečnosti, že napadená rozhodnutí zasahují do subjektivních veřejných práv
žalobkyně, a proto jsou soudně přezkoumatelná.
Žalobkyně proto navrhla, aby Nejvyšší správní soud zrušil napadené usnesení
Městského soudu v Praze a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že nebylo zrušeno č. p. 471 budovy
ve vlastnictví žalobkyně, ale stejné číslo popisné přidělené budově na parc. č. 2314/3
ve vlastnictví manželů G.; naopak číslo popisné 471 pro budovu ve vlastnictví žalobkyně bylo
usnesením rady města Karviné č. 898 ze dne 21. 10. 2003 potvrzeno. K námitce žalobkyně, že
žalovaný nepostupoval jednotně např. v případě čísla popisného 475 na parc. č. 3081 pak
žalovaný uvádí, že nedošel k závěru, že je tato budova součástí areálu žalobkyně; nebyl tedy
naplněn §31 odst. 2 zákona o obcích, jelikož se nejedná o vedlejší budovu, která by byla
součástí jednoho celku.
Kasační stížnost není důvodná.
Na úvod je nutné poznamenat, že předmětná kasační stížnost napadá usnesení
krajského soudu o odmítnutí žaloby, a proto přicházejí pro žalobkyni v úvahu z povahy věci
pouze kasační důvody dle §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s., spočívající v tvrzené nezákonnosti
rozhodnutí o odmítnutí návrhu. Pod tento důvod spadá také případ, kdy vada řízení
před soudem měla nebo mohla mít za následek vydání nezákonného rozhodnutí o odmítnutí
návrhu, a dále vada řízení spočívající v tvrzené zmatečnosti řízení před soudem. Nejvyšší
správní soud může podrobit přezkumu pouze postup krajského soudu a jeho úvahy,
tedy posoudit správnost závěrů krajského soudu, které jej vedly k odmítnutí žaloby;
nemůže se však zabývat námitkami žalobkyně směřujícími k nemožnosti sloučení parcel
či k vadám řízení před žalovaným. Takové námitky jsou nepřípustné.
Podle §31 odst. 5 zákona o obcích rozhoduje obecní úřad o tom, jakým popisným,
orientačním nebo evidenčním číslem bude budova označena. Každé popisné nebo evidenční
číslo budovy musí být v rámci části obce jedinečné. Na rozhodování o označování budov čísly
se přitom nepoužije správní řád. Podle odst. 2 téhož ustanovení se samostatnými popisnými
čísly neoznačují vedlejší budovy, které jsou součástí jednoho celku (např. výrobní haly uvnitř
jednoho podniku, garáže při domech, drobné stavby). Konečně podle §32 odst. 2 zákona
o obcích se přečíslování budov provádí jen výjimečně, jsou-li pro to vážné důvody.
Nová čísla hradí obec ze svého rozpočtu. Přečíslování budov ohlásí obec příslušnému
katastrálnímu úřadu.
Z uvedených ustanovení vyplývá pravomoc obecního úřadu rozhodnout o změně čísla
popisného; mezi takovou změnu lze zařadit i případ, kdy je u určitého objektu stanoveno,
že bude používat číslo popisné shodné s jiným objektem (a jeho dosavadní číslo popisné
je tak fakticky zrušeno). Zákaz použití správního řádu na rozhodování o změně čísla
popisného pak nutně vede k závěru, že proti takovému rozhodnutí není možný opravný
prostředek, a to ani formou autoremedury; rozhodnutí obecního úřadu je konečné.
Je vhodné také podotknout, že se jedná o rozhodování v samostatné působnosti obce.
Podstatou kasační stížnosti je pak otázka, zda taková rozhodnutí žalovaného o změně
čísel popisných u budov ve vlastnictví žalobkyně zasahují do některého veřejného
subjektivního práva žalobkyně. To však Nejvyšší správní soud neshledal v případě žalobkyní
tvrzeného zásahu do systému účetnictví společnosti či daňových přiznání podaných
společností. Zde je nutno dát za pravdu krajskému soudu i žalovanému, že předmětné budovy
jsou dostatečně identifikovatelné podle parcelního čísla, a tak mohou být i uvedeny
v příslušných evidencích. Rozhodnutí žalovaného je také nutno považovat za konstitutivní
a bez jakýchkoliv prvků retroaktivity, takže nemohou být zpětně zasaženy údaje poskytované
akcionářům žalobkyně ve výroční zprávě. Žalobkyně navíc tyto údajné zásahy nijak
blíže nespecifikovala a neuvedla konkrétně jaké následky by pro ni rozhodnutí žalovaného
mohla mít. Námitka žalobkyně o tom, že předmětné budovy jsou pronajaty
společnosti K., spol. s r. o. se pak týká od žalobkyně zcela odlišného subjektu
a nelze ji proto shledat jako důvodnou.
Žaloba tedy není ve správním soudnictví projednatelná. Nejvyšší správní soud však
závěrem uvádí, že na tyto a obdobné případy míří tzv. dozorový režim nad výkonem
působnosti obcí, upravený v zákoně o obcích. Podle §124a zákona o obcích (ve znění
platném a účinném v rozhodné době), platilo, že je-li usnesení, rozhodnutí nebo opatření
orgánu obce v samostatné působnosti v rozporu se zákonem nebo jiným právním předpisem,
vyzve krajský úřad obec ke zjednání nápravy. Nezjedná-li obec nápravu do 30-ti dnů
od doručení výzvy, navrhne krajský úřad Ministerstvu vnitra pozastavení účinnosti takového
usnesení, rozhodnutí nebo opatření orgánu obce v samostatné působnosti. O tomto návrhu
uvědomí krajský úřad starostu obce. Ministerstvo vnitra přezkoumá návrh krajského úřadu,
a shledá-li, že usnesení, rozhodnutí nebo opatření orgánu obce v samostatné působnosti
je v rozporu se zákonem nebo jiným právním předpisem, rozhodne o pozastavení
jeho výkonu. Ministerstvo vnitra pozastaví výkon usnesení, rozhodnutí nebo opatření orgánu
obce v samostatné působnosti pro rozpor se zákonem nebo jiným právním předpisem
i bez návrhu krajského úřadu, pokud není takový návrh podán do 30 dnů od jeho schválení
příslušným orgánem obce. Není-li proti rozhodnutí Ministerstva vnitra podán rozklad,
podá ministr vnitra do 15 dnů od uplynutí lhůty pro rozhodnutí nebo jiného opatření orgánu
obce. Je-li proti rozhodnutí Ministerstva vnitra podán rozklad, podá ministr vnitra takový
návrh soudu do 15 dnů ode dne rozhodnutí o rozkladu. Zamítne-li soud tento návrh,
rozhodnutí Ministerstva vnitra o pozastavení výkonu usnesení, rozhodnutí nebo jiného
opatření pozbývá platnosti dnem, kdy rozhodnutí soudu nabude právní moci.
Pokud tedy žalobkyně chtěla dosáhnout soudního přezkoumání rozhodnutí obecního
úřadu o změně čísel popisných a soudní řád správní ji neumožňoval podat žalobu „přímo“,
měla dát podnět ke krajskému úřadu, a pokud by byl podnět shledán opodstatněný,
potom podle bezprostředně výše popsaného postupu (nezjednala-li by obec nápravu)
by žalobu ve správním soudnictví podal ministr vnitra, přičemž na podání takové
žaloby pamatuje §67 s. ř. s. Dozorová činnost není nijak limitována lhůtami a žalobkyně
proto může příslušný podnět podat i nyní (podle platné úpravy však rozhoduje již přímo
Ministerstvo vnitra).
Žalobkyně se svými námitkami tedy neuspěla; jelikož v řízení o kasační stížnosti
nevyšly najevo žádné vady, k nimž je nutno přihlížet z úřední povinnosti (§109 odst. 3
s. ř. s.), Nejvyšší správní soud zamítl kasační stížnost jako nedůvodnou. O náhradě nákladů
řízení rozhodl Nejvyšší správní soud v souladu s §60 odst. 1 s. ř. s. Žalobkyně neměla ve věci
úspěch, a nemá proto právo na náhradu nákladů řízení; žalovanému pak v řízení o kasační
stížnosti žádné náklady nevznikly.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 28. března 2007
JUDr. Marie Žišková
předsedkyně senátu