ECLI:CZ:NSS:2007:1.AZS.10.2007
sp. zn. 1 Azs 10/2007 - 60
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Žiškové
a soudců JUDr. Lenky Kaniové, JUDr. Josefa Baxy, JUDr. Karla Šimky a Mgr. Daniely
Zemanové v právní věci žalobce: I. A. H. S., zastoupený Mgr. Gabrielem Šípem, advokátem
se sídlem Kleinerova 24, 272 01 Kladno, proti žalovanému Ministerstvu vnitra, se sídlem
Nad Štolou 3, 170 34 Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 7. 2006,
č. j. OAM-699/LE-05-VL-08-2006, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského
soudu v Praze ze dne 30. 8. 2006, č. j. 47 Az 45/2006 - 20,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Odměna ustanoveného advokáta Mgr. Gabriela Šípa se u r č u je částkou
3184 Kč. Tato částka bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 60 dnů
od právní moci tohoto rozhodnutí.
Odůvodnění:
Rozhodnutím ze dne 19. 7. 2006 zamítl žalovaný žádost žalobce o udělení azylu
jako zjevně nedůvodnou podle §16 odst. 1 písm. g) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu.
Žalobce napadl rozhodnutí žalovaného žalobou doručenou Krajskému soudu v Praze,
dne 2. 8. 2006. Krajský soud tuto žalobu dne 30. 8. 2006 zamítl.
V kasační stížnosti stěžovatel brojil proti rozsudku krajského soudu; uvedl, že krajský
soud mylně interpretoval vztah §16 odst. 1 písm. g) a §12 zákona o azylu. Odmítl-li totiž
žalovaný žádost o azyl s tím, že v stěžovatel neuvedl skutečnosti svědčící o tom, že by mohl
být vystaven pronásledování z důvodů uvedených v 12 zákona o azylu, implicitně
z toho vyplývá, že musel tvrzení stěžovatele pod zorným úhlem §12 zkoumat a teprve
následně aplikoval §16 odst. 1 písm. g) téhož zákona. Vztah §16 odst. 1 písm. g) a §12
zákona o azylu je natolik těsný, že nelze rozhodnout o aplikaci prvého z nich bez posouzení
druhého. Názor soudu, že v případě stěžovatele nebylo nutné provádět dokazování o splnění
podmínek §12 zákona o azylu proto není s těmito ustanoveními zákona o azylu v souladu.
Teprve řádné posouzení stěžovatelova případu z pohledu §12 může vést žalovaného k závěru,
že jsou splněny podmínky pro aplikaci §16 odst. 1 písm. g) zákona o azylu.
Stěžovatel proto navrhl, aby Nejvyšší správní soud předmětné rozhodnutí Krajského
soudu v Praze zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Kasační stížnost je nepřijatelná.
Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval tím, zda kasační stížnost ve smyslu
§104a s. ř. s. svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele, a zda je tedy
možno ji považovat za přijatelnou. K podrobnějšímu vymezení institutu přijatelnosti
kasační stížnosti ve věcech azylu (mezinárodní ochrany) lze přitom pro stručnost odkázat
např. na usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 - 39,
publikované pod č. 933/2006 Sb. NSS.
Námitkou týkající se vztahu §12 a §16 odst. 1 písm. g) zákona o azylu a nutností
provádět dokazování o splnění podmínek ustanovení §12 téhož zákona, je-li žádost o azyl
zamítána jako zjevně bezdůvodná se Nejvyšší správní soud dostatečně zabýval
např. v rozsudku ze dne 27. 5. 2004, č. j. 7 Azs 124/2004 - 45, publikováno pod č. 349/2004 Sb. NSS,
nebo v rozsudku ze dne 4. 12. 2003, č . j. 2 Azs 47/2003 - 130, publikováno pod č. 244/2004 Sb. NSS.
Námitka, již stěžovatel učinil předmětem sporu, byla v judikatuře zdejšího soudu
opakovaně řešena s týmž výsledkem a krajský soud se nedopustil ani žádného pochybení,
které by bylo natolik intenzivní, že by mohlo přivodit odlišnost rozhodnutí ve věci samé,
a které by tak založilo přijatelnost kasační stížnosti. Ustálená a vnitřně jednotná judikatura
Nejvyššího správního soudu tak poskytuje dostatečnou odpověď na námitku,
kterou stěžovatel vznesl v kasační stížnosti. Kasační stížnost tedy svým významem podstatně
nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele; Nejvyšší správní soud ji proto shledal ve smyslu
§104a s. ř. s. nepřijatelnou a z tohoto důvodu ji odmítl.
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o §60 odst. 3 ve spojení s §120 s. ř. s.,
podle nichž žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, pokud byla kasační
stížnost odmítnuta. Zástupce, který byl žalobkyni ustanoven soudem, vyúčtoval mimosmluvní
odměnu za dva úkony právní služby spočívající v převzetí a přípravě zastoupení včetně první
porady s klientem ve V. P. a ve studiu soudního spisu. K tomu požadoval dva režijní paušály,
náhradu za promeškaný čas a cestovné; cestovného a náhrady za promeškaný čas za cestu na
poradu s klientem se posléze vzdal. Nejvyšší správní soud setrvává na tom, že studium spisu
není samostatným úkonem, za nějž náleží odměna, s výjimkou uvedenou v §11 odst. 1
písm. f) advokátního tarifu. V projednávaném případě pak byl studiem spisu, které advokát
provedl u krajského soudu dne 9. 11. 2006, naplněn právě úkon převzetí zastoupení ve smyslu
§11 odst. 1 písm. b) advokátního tarifu (takovým úkonem není pouhé převzetí obálky
s usnesením ustanovujícím advokáta zástupcem nemajetného účastníka). Ohledně porady
s klientem ve V. P. (kterou ostatně zástupce nijak nedoložil) lze konstatovat, že její účel je
totožný s nahlédnutím do spisu (převzetí a příprava věci). Je potom s podivem, že zástupce
absolvoval tak nákladné seznámení se s případem, aniž by následně zaslal soudu jediné
podání ve věci samé (kromě vyúčtování svých nákladů). Takový postup nejenže nasvědčuje
účelovosti jednání zástupce, ale zejména nemá žádný přínos pro žalobce samotného; zástupce
byl ustanoven především k obraně žalobce, nikoliv k hromadění úkonů právní služby. Soud
proto přiznal zástupci 2100 Kč za převzetí a přípravu zastoupení [§7 ve spojení s §9 odst. 3
písm. f) advokátního tarifu] a 300 Kč jako paušální náhradu výdajů s tímto úkonem spojených
[§13 odst. 3 advokátního tarifu]. Dále soud zástupci přiznal 400 Kč jako náhradu
za promeškaný čas za cestu z Kladna ke Krajskému soudu v Praze (4 půlhodiny) [§14 odst. 1
písm. a) a odst. 3 advokátního tarifu] a 384 Kč jako cestovné za tutéž cestu [§13 odst. 4
advokátního tarifu a §2 a 3 vyhlášky č. 496/2005 Sb.]. Celkem tedy zástupci náleží 3184 Kč.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 19. září 2007
JUDr. Marie Žišková
předsedkyně senátu