ECLI:CZ:NSS:2007:1.AZS.14.2007
sp. zn. 1 Azs 14/2007 - 83
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Žiškové
a soudců JUDr. Barbara Pořízková, JUDr. Josefa Baxy, JUDr. Karla Šimky a JUDr. Radana
Malíka v právní věci žalobce: E. G., zastoupený JUDr. Irenou Strakovou, advokátkou se
sídlem Žitná 45, 110 00 Praha 1, proti žalovanému Ministerstvu vnitra, se sídlem Nad
Štolou 3, 170 34 Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 4. 11. 2003, č. j. OAM-
2270/AŘ-2002, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne
29. 11. 2006, č. j. 8 Az 27/2005 - 59,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Rozhodnutím ze dne 4. 11. 2003 zamítl žalovaný rozklad žalobce proti rozhodnutí
Ministerstva vnitra ze dne 2. 5. 2001, jímž nebyl žalobci udělen azyl podle §12, §13 odst. 1,
2 a §14 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, a zároveň bylo vysloveno, že se na žalobce
nevztahuje překážka vycestování ve smyslu §91 tohoto zákona.
Žalobce napadl rozhodnutí žalovaného žalobou, kterou Městský soud v Praze
svým rozsudkem ze dne 26. 10. 2004, č. j. 8 Az 221/2003 - 30 zamítl. Rozsudkem ze dne
31. 8. 2005, č. j. 1 Azs 31/2005 - 47, zrušil Nejvyšší správní soud ke kasační stížnosti žalobce
předmětný rozsudek městského soudu a uložil mu řádně se zabývat všemi námitkami
obsaženými v žalobě. Městský soud tedy pokračoval v řízení a následně dne 29. 11. 2006
vydal rozsudek, jímž žalobu opět zamítl.
Žalobce (stěžovatel) poté napadl druhý rozsudek městského soudu další kasační
stížností, v níž namítá, že se soud nezabýval překážkou vycestování dle §91 zákona o azylu
a není proto jasné, zdali by se překážka vycestování na žalobce vztahovala či nikoliv
a za jakých důvodů by tomu tak bylo. Institut překážky vycestování má sloužit i k odstranění
možných tvrdostí zákona, pakliže se v zemi původu objeví jevy, které by sice nezakládaly
důvody k poskytnutí azylu, ale mohly by přivodit újmu na základních právech a svobodách
žadatele garantovaných mezinárodními úmluvami o lidských právech. Překážka vycestování
by měla být zároveň posuzována v časové posloupnosti nejenom k datu podání žádosti o azyl
ale i podle aktuálního stavu v zemi původu žadatele o azyl.
Stěžovatel proto navrhl, aby Nejvyšší správní soud předmětné rozhodnutí Městského
soudu v Praze zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Kasační stížnost je nepřípustná.
S ohledem na skutečnost, že Nejvyšší správní soud v předmětné věci již jednou
o kasační stížnosti rozhodoval, bylo nutné právě projednávanou kasační stížnost posoudit
z pohledu §104 odst. 3 písm. a) s. ř. s., podle nějž je kasační stížnost nepřípustná proti
rozhodnutí, jímž soud rozhodl znovu poté, kdy jeho původní rozhodnutí bylo zrušeno
Nejvyšším správním soudem; to neplatí, je-li jako důvod kasační stížnosti namítáno,
že se soud neřídil závazným právním názorem Nejvyššího správního soudu.
Podmínkou přípustnosti právě projednávané kasační stížnosti je tedy skutečnost,
zda je v ní namítáno, že se městský soud neřídil závazným právním názorem zdejšího soudu.
Tuto podmínku přitom nelze nahlížet zcela formálně: zcela postačí, bude-li nesoulad
rozhodnutí městského soudu se závazným názorem Nejvyššího správního soudu vyplývat
z obsahu kasační stížnosti. Tak tomu však v této věci není. Obsahem kasační stížnosti
je pouze námitka stěžovatele, že se městský soud nezabýval překážkou vycestování,
která ostatně nebyla uplatněna v žalobě a je proto sama o sobě nepřípustná (§104
odst. 4 s. ř. s.). Stěžovatel naopak sám uvádí, že se městský soud podrobně zabýval důvody
neudělení azylu podle §12, 13 a 14 zákona o azylu, což mu právě Nejvyšší správní soud
v předcházejícím řízení uložil. Z kasační stížnosti ani ze samého rozsudku městského soudu
nevyplývá, že by se tento odchýlil od dříve vysloveného názoru Nejvyššího správního soudu;
stěžovatel nic takového netvrdí ani nenapadá způsob, jakým se městský soud s důvody
neudělení azylu vypořádal. Není proto naplněna podmínka přípustnosti kasační stížnosti
podle §104 odst. 3 písm. a) za středníkem.
Z těchto důvodů Nejvyšší správní soud kasační stížnost odmítl postupem podle §46
odst. 1 písm. d) s. ř. s., podle nějž soud návrh odmítne, je-li nepřípustný.
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o §60 odst. 3 ve spojení s §120 s. ř. s.,
podle nichž žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, pokud byla kasační
stížnost odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 26. září 2007
JUDr. Marie Žišková
předsedkyně senátu